ECLI:CZ:NSS:2015:1.AS.169.2015:32
sp. zn. 1 As 169/2015 - 32
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců
JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce: ZOD Haná, družstvo
se sídlem ve Švábenicích, se sídlem Švábenice 348, Vyškov, zastoupen Mgr. Robertem
Holmanem, advokátem se sídlem Slezská 13, Praha 2, proti žalovanému: Státní pozemkový
úřad, se sídlem Husinecká 1024/11a, Praha 3, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 13. 3. 2013, č. j. SPU 055790/2013, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Město
Ivanovice na Hané, se sídlem: Palackého náměstí 796/11, Ivanovice na Hané, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. 6. 2015,
č. j. 30 A 64/2013 – 60,
takto:
I. Kasační stížnosti se p ř i z n á v á odkladný účinek.
II. Žalobci se u k l á d á zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí České
republice – Nejvyššímu správnímu soudu soudní poplatek ve výši 1.000 Kč za podání
návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobce se u Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“) domáhal zrušení v záhlaví
specifikovaného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto žalobcovo odvolání proti
rozhodnutí Ministerstva zemědělství, Pozemkového úřadu Vyškov, ze dne 2. 2. 2011,
č. j. 950/2007/130763/P1/33-RI, jímž byl podle §11 odst. 4 zákona č. 139/2002 Sb.,
o pozemkových úpravách, pozemkových úřadech a o změně zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě
vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „zákon o pozemkových
úpravách“) schválen návrh komplexních pozemkových úprav v k. ú. Chvalkovice na Hané,
pod č. zakázky PÚ-726/2007sml. Krajský soud v záhlaví označeným rozsudkem žalobu zamítl.
[2] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včasnou kasační
stížnost a požádal o přiznání odkladného účinku. Uvedl, že rozhodnutí o schválení návrhu
pozemkových úprav je podle §11 odst. 8 zákona o pozemkových úpravách závazným podkladem
mj. pro rozhodnutí pozemkového úřadu podle §10 odst. 2 tohoto zákona. Toto rozhodnutí však
pozemkový úřad vydá až po prověření, zda nebyla proti rozhodnutí o schválení pozemkových
úprav podána žaloba. V této souvislosti upozorňuje na usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 12. 2. 2007, sp. zn. 4 As 72/2006, či rozsudek ze dne 29. 8. 2014, sp. zn. 7 Ans 4/2013.
Napadeným rozhodnutím byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí o schválení pozemkových
úprav a formálně tak pozemkovému úřadu nic nebrání vydat rozhodnutí podle §11 odst. 8
zákona o pozemkových úpravách. Z tohoto důvodu stěžovatel navrhuje přiznat odkladný účinek,
neboť se jím prodlouží trvání překážky podle §11 odst. 9 zákona o pozemkových úpravách.
[3] Nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti a případné vydání rozhodnutí podle
§11 odst. 8 zákona o pozemkových úpravách by jak pro stěžovatele, tak pro další vlastníky
pozemků dotčených pozemkovými úpravami, znamenalo nepoměrně větší újmu, než jaká může
vzniknout ostatním osobám v případě jeho nepřiznání. Pokud by odkladný účinek nebyl přiznán,
hrozí zásah do vlastnického práva stěžovatele a dalších osob na základě rozhodnutí, jehož
závazný podklad (tj. rozhodnutí o schválení pozemkových úprav) může být v důsledku vyhovění
kasační stížnosti zrušen. Následně by nastal stav právní nejistoty ohledně vlastnictví všech
pozemků dotčených pozemkovými úpravami, přičemž evidence a zápisy v katastru nemovitostí
by neodpovídaly skutečnosti. Nadto v mezidobí může dojít k převodům vlastnictví k dotčeným
pozemkům, důsledkem čehož může mít zrušení rozhodnutí o schválení pozemkových úprav
negativní dopad i na práva třetích osob, respektive může dojít k obtížně reparovatelným
následkům. Podle stěžovatele pak přiznání odkladného účinku není v rozporu s důležitým
veřejným zájmem, naopak zajistí soulad s veřejným zájmem na ochranu vlastnického práva
a ochranu jistoty ve vlastnických vztazích.
[4] Žalovaný byl vyzván k vyjádření se k návrhu na přiznání odkladného účinku. Této
možnosti ovšem nevyužil a k návrhu se nevyjádřil.
II. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[5] Podle §107 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“)
kasační stížnost nemá odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele
přiznat. Ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. se užije přiměřeně. Odkladný účinek podle
§107 s. ř. s. může být v řízení o kasační stížnosti přiznán a působit nejen ve vztahu
k přezkoumávanému rozhodnutí krajského soudu (či jeho části), ale i přímo ve vztahu
ke správnímu rozhodnutí (či jeho části), k jehož přezkumu se dotyčné řízení před
krajským soudem vedlo (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 12. 2005,
č. j. 2 Afs 77/2005 - 96, publikované pod č. 786/2006 Sb. NSS).
[6] Možnost přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s.
podmíněna kumulativním naplněním dvou objektivních podmínek: 1) výkon nebo jiné právní
následky rozhodnutí by znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním
odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a 2) přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[7] Důvody možného vzniku nepoměrně větší újmy stěžovatele oproti jiným osobám
jsou zásadně individuální, závislé na osobě a situaci stěžovatele. Povinnost tvrdit a prokázat vznik
újmy má proto stěžovatel, zpravidla poukazem na konkrétní skutkové okolnosti případu. Pokud
jde o splnění druhého zákonného předpokladu, tj. že přiznání odkladného účinku není v rozporu
s veřejným zájmem, soud vychází z povahy věci, z obsahu spisového materiálu, případně
z vyjádření účastníků řízení o kasační stížnosti.
[8] Výše uvedené skutečnosti musel Nejvyšší správní soud vzít v potaz při poměřování újmy,
která by mohla stěžovateli vzniknout nepřiznáním odkladného účinku a újmou, která by mohla
vzniknout jiným osobám, pokud by k odložení účinků jinak závazného rozhodnutí došlo.
[9] V nyní posuzovaném případě stěžovatel tvrdí újmu spočívající v zásahu do vlastnického
práva, jež by nastala v důsledku vydání rozhodnutí podle §11 odst. 9 zákona o pozemkových
úpravách, jehož závazným podkladem je rozhodnutí o schválení návrhu pozemkových úprav,
které je nyní předmětem soudního přezkumu.
[10] Při zkoumání první ze zákonných podmínek nutno uvést, že podle §11 odst. 8 zákona
o pozemkových úpravách je schválený návrh pozemkových úprav závazným podkladem
pro rozhodnutí pozemkového úřadu o výměně nebo přechodu vlastnických práv, určení výše
úhrady a lhůty podle §10 odst. 2, popřípadě o zřízení nebo zrušení věcného břemene k dotčeným
pozemkům a pro zpracování obnoveného souboru geodetických informací. Rovněž je závazným
podkladem pro rozhodnutí o přechodu vlastnických práv k pozemkům, na nichž se nacházejí
společná zařízení. Tímto rozhodnutím zanikají dosavadní nájemní vztahy, zatímní bezúplatné
užívání a časově omezený nájem k předmětným pozemkům, kterých se rozhodnutí týká.
[11] Podle §11 odst. 9 zákona o pozemkových úpravách vydá pozemkový úřad rozhodnutí
podle §11 odstavce 8 téhož zákona po prověření, zda nebyla u příslušného soudu uplatněna
žaloba proti rozhodnutí vydanému podle odstavce 4. Pokud žaloba podána byla, přeruší
pozemkový úřad řízení, a to až do konečného rozhodnutí soudem.
[12] Smyslem této právní regulace se Nejvyšší správní soud zabýval již v usnesení
ze dne 12. 2. 2007, č. j. 4 As 72/2006 - 69, v němž dospěl k závěru, že §11 odst. 9 zákona
o pozemkových úpravách „nutno vyložit nikoli doslovně (tedy že postačuje pouhé „prověření“ a bez ohledu
na to, zda žaloba byla či nebyla podána, může poté pozemkový úřad rozhodnout podle §11 odst. 8 zákona
o pozemkových úpravách), nýbrž tak, že zjistí-li pozemkový úřad, že proti rozhodnutí o schválení návrhu
pozemkových úprav byla žaloba podána, nesmí pozemkový úřad přede dnem vykonatelnosti rozhodnutí krajského
soudu o ní vydat rozhodnutí podle §11 odst. 8. Při jiné interpretaci by totiž toto ustanovení postrádalo
jakýkoli rozumný smysl. Dožaduje-li se stěžovatel přiznání odkladného účinku kasační stížnosti s poukazem
na to, že jeho přiznání bude znamenat zachování dosavadních vlastnických a uživatelských vztahů, je zřejmé,
že nebylo třeba, aby v dřívějším řízení žádal o přiznání odkladného účinku žaloby, neboť v tomto směru
jej poskytuje právě §11 odst. 9 zákona o pozemkových úpravách.“
[13] K výše citovanému §11 odst. 9 zákona o pozemkových úpravách se Nejvyšší správní soud
vyjádřil rovněž v rozsudku ze dne 29. 8. 2013, č. j. 7 Ans 4/2013 - 16, v němž zdůraznil,
že důsledkem podání žaloby je zachování dosavadních vlastnických a uživatelských vztahů,
což pochopitelně omezuje především vlastníky dotčených pozemků v tom, že musí vyčkat
rozhodnutí soudu, nicméně tento zásah není nepřiměřený účelu tohoto ustanovení. Nelze
pominout, že rozhodovací mechanismus upravený v §11 odst. 4 zákona o pozemkových
úpravách vychází ze souhlasu většiny vlastníků dotčených pozemků s návrhem pozemkových
úprav. Účelem §11 odst. 9 zákona o pozemkových úpravách je tak mimo jiné ochrana
menšinových vlastníků a posílení právní jistoty, že rozhodnutí o schválení návrhu pozemkových
úprav obstojí z hlediska zákonnosti i ústavních principů ochrany vlastnictví. Na jeho základě totiž
mohou být vydána rozhodnutí, která představují podstatný zásah do vlastnických práv, přičemž
při jejich vydávání je pozemkový úřad rozhodnutím podle §11 odst. 4 zákona o pozemkových
úpravách vázán.
[14] Vzhledem k výše uvedenému lze dojít k závěru, že by újma hrozící stěžovateli v důsledku
nepřiznání odkladného účinku byla nepoměrně větší, než možná újma hrozící jiným osobám
v důsledku jeho přiznání. První kritérium přiznání odkladného účinku je proto splněno.
[15] Z obsahu správního spisu dále nejsou patrny žádné skutečnosti, na základě kterých
lze mít za to, že by přiznání odkladného účinku bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[16] Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti ve smyslu §73 s. ř. s., ve spojení s §107 s. ř. s. Rozhodl
proto tak, že se kasační stížnosti odkladný účinek přiznává.
[17] Vzhledem k úpravě obsažené v §11 odst. 9 zákona o pozemkových úpravách není
v posuzovaném případě nutné, aby Nejvyšší správní soud vyslovil, že jím přiznaný odkladný
účinek kasační stížnosti působí i ve vztahu k rozhodnutí správního orgánu. Přiznaný odkladný
účinek kasační stížnosti tedy působí pouze ve vztahu k napadenému rozsudku a do rozhodnutí
o kasační stížnosti se tak pozastavují účinky rozsudku Krajského soudu v Brně
ze dne 25. 6. 2015, č. j. 30 A 64/2013 – 60, a pozemkový úřad nesmí v této věci vydat rozhodnutí
podle §11 odst. 8 zákona o pozemkových úpravách.
[18] Výrok č. II. usnesení vychází z toho, že povinnost zaplatit soudní poplatek za podání
návrhu na přiznání odkladného účinku vzniká dnem právní moci rozhodnutí, jímž bylo o návrhu
rozhodnuto a v němž byla navrhovateli uložena povinnost soudní poplatek zaplatit, podle
§4 odst. 1 písm. h) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, aplikovaného per analogiam
(viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/2012 - 32). Stěžovatel
je tedy do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí povinen zaplatit soudní poplatek ve výši
1.000 Kč. Poplatek je možno zaplatit v hotovosti na pokladně soudu nebo na účet Nejvyššího
správního soudu č. 3703-46127621/0710, vedený u České národní banky, pobočka Brno,
variabilní symbol pro identifikaci platby je 1010416915.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. srpna 2015
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu
Vyhovuji výzvě a zasílám v kolkových známkách určený soudní poplatek.
podpis .................................................
Místo pro nalepení kolkových známek: