ECLI:CZ:NSS:2015:1.AS.170.2015:18
sp. zn. 1 As 170/2015 - 18
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Josefa Baxy a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce: L. N., zastoupený
JUDr. Michalem Bernardem, Ph.D, advokátem se sídlem Příběnická 1908, Tábor, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4, o žalobě proti
rozhodnutí ministra vnitra ze dne 22. 8. 2014, č. j. MV-80782-4/VS-2014, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 7. 2015, č. j. 11 A 5/2015 –
82,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal blanketní kasační stížnost proti v záhlaví
uvedenému usnesení městského soudu, kterým soud zamítl jeho návrh na přiznání odkladného
účinku žaloby. Stěžovatel se žalobou u městského soudu domáhá přezkoumání a zrušení
rozhodnutí, kterým ministr vnitra zamítl jeho rozklad a potvrdil rozhodnutí žalovaného o uložení
pořádkové pokuty stěžovateli ve výši 10.000 Kč za hrubě urážlivé podání.
[2] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval přípustností kasační stížnosti.
[3] Podle §104 odst. 3 písm. c) s. ř. s. je kasační stížnost nepřípustná proti rozhodnutí,
které je podle své povahy dočasné.
[4] Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu je rozhodnutí o odkladném
účinku žaloby rozhodnutím, které je podle své povahy dočasné, neboť má pouze omezené trvání.
Přiznáním odkladného účinku žalobě se pozastavují účinky napadeného rozhodnutí správního
orgánu do skončení řízení před soudem (§73 odst. 3 s. ř. s.). V tomto smyslu jde o stejný
důsledek, který s sebou přináší aplikace §38 odst. 4 s. ř. s., o předběžném opatření, jež zaniká
nejpozději dnem, kdy se rozhodnutí soudu, jímž se řízení končí, stalo vykonatelným. Dočasnou
povahu má i rozhodnutí, jímž byl návrh na přiznání odkladného účinku žalobě zamítnut.
Pro podporu těchto závěrů srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 3. 2005,
č. j. 2 As 10/2005 - 47, ze dne 17. 5. 2012, č. j. 7 As 61/2012 – 37, či ze dne 22. 12. 2004,
č. j. 5 As 52/2004 – 172, publ. pod č. 507/2005 Sb. NSS. O správnosti této konstantní
soudní praxe lze usuzovat i z odmítavého usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 6. 2005,
sp. zn. III ÚS 156/05, publ. pod č. 13/37 Sb. ÚS. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší
správní soud kasační stížnost podle §46 odst. 1 písm. d) a §104 odst. 3 písm. c) ve spojení
s §120 s. ř. s. odmítl.
[5] Pro úplnost soud poznamenává, že nepřehlédl, že městský soud stěžovatele nesprávně
poučil o možnosti podat proti napadenému usnesení kasační stížnost. Nesprávné poučení
městského soudu o tom, že proti jeho rozhodnutí je přípustná kasační stížnost, však nemůže
její přípustnost založit (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 11. 2004,
č. j. 3 Ads 37/2004 – 36, publ. pod č. 737/2006 Sb. NSS).
[6] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3 ve spojení
s §120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže
kasační stížnost byla odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. srpna 2015
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu