ECLI:CZ:NSS:2015:1.AZS.246.2015:23
sp. zn. 1 Azs 246/2015 - 23
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: I. H.,
zastoupen JUDr. Annou Doležalovou, MBA, advokátkou se sídlem Štěpánská 633/49, Praha 1,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, se sídlem
Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 12. 2013,
č. j. OAM-275/LE-BE03-K07-2013, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2015, č. j. 49 Az 85/2013 – 41,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Odměna ustanovené advokátky JUDr. Anny Doležalové, MBA se u r č u je částkou
3.400 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů
od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
[1] V záhlaví specifikovaným rozhodnutím žalovaný žalobci neudělil mezinárodní ochranu
podle §12, §13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen zákon o azylu).
[2] Žalobce brojil proti tomuto rozhodnutí žalobou u Krajského soudu v Praze. Namítal,
že se žalovaný v rozhodnutí dostatečně nezabýval důvody pro udělení humanitárního azylu
dle §14 či doplňkové ochrany dle §14a zákona o azylu. Krajský soud žalobu zamítl. Dospěl
k závěru, že žalovaný se případnou existencí důvodů pro udělení humanitárního azylu
či doplňkové ochrany na straně žalobce zabýval dostatečně. V souladu s právními předpisy
i judikaturou Nejvyššího správního soudu poté ani jednu z forem ochrany neudělil.
[3] Žalobce (dále též stěžovatel) napadá rozsudek krajského soudu včas podanou kasační
stížností. Namítá, že se soudu nepodařilo vyvrátit žalobní námitku, dle níž může být
stěžovatelova celkově bezvýchodná situace důvodem pro udělení humanitárního azylu nebo
doplňkové ochrany. Žalovaný nevzal v úvahu všechny relevantní skutečnosti včetně délky
stěžovatelova pobytu v České republice. Soud se nijak nevypořádal ani s námitkou, že chybějící
zázemí v zemi původu stěžovatele může být důvodem pro udělení doplňkové ochrany ve smyslu
§14a zákona o azylu. Tím zatížil své rozhodnutí nepřezkoumatelností.
[4] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti nejprve hodnotil, zda jsou splněny
podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že kasační stížnost je přípustná. Poté, jelikož se jedn á
o věc mezinárodní ochrany, se Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením §104a s. ř. s.
zabýval otázkou, zda podaná kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy
stěžovatele. Není-li tomu tak, Nejvyšší správní soud takovou kasační stížnost odmítne
jako nepřijatelnou.
[5] Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud
podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb. NSS,
v němž interpretoval neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. O přijatelnou
kasační stížnost se dle výše citovaného rozhodnutí může jednat v následujících typových
případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly
plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; (2) kasační stížnost se týká právních otázek,
které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu
učinit judikaturní odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno
zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně právního postavení stěžovatele.
[6] Stěžovatel výslovně neuvádí, v čem okolnosti jeho případu naplňují tato kritéria
přijatelnosti. Svými námitkami brojí, stejně jako v žalobě, proti odůvodnění rozhodnutí
žalovaného stran možnosti udělení humanitárního azylu a doplňkové ochrany. Dále tvrdí,
že je rozhodnutí krajského soudu nepřezkoumatelné.
[7] Nejvyšší správní soud nejprve poznamenává, že rozsudek krajského soudu odpovídá
požadavkům judikatury Nejvyššího správního soudu na jeho přezkoumatelnost (srov.
např. rozsudek ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003 – 75). Z rozsudku je zjevné, jak ve věci
rozhodl, a své rozhodnutí opřel o dostatečně zjištěný skutkový základ. Vycházel ze správního
spisu a informací v něm shromážděných, přičemž ani žalovanému nelze v tomto směru vytknout,
že by skutkový základ věci zjistil nedostatečně.
[8] Institut humanitárního azylu dle §14 zákona o azylu , zejména požadavky na správní
uvážení o něm, byl již mnohokrát předmětem řízení před Nejvyšším správním soudem
(srov. rozsudky ze dne 18. 9. 2015, č. j. 2 Azs 194/2015 – 28, ze dne 15. 10. 2003,
č. j. 3 Azs 12/2003 – 38 či ze dne 11. 3. 2004, č. j. 2 Azs 8/2004 – 55). Stěžovatelovy námitky
ohledně jeho neudělení nevyvolávají žádné otázky, které by nebyly již judikaturou řešeny. Krajský
soud o nich také zcela v souladu s touto judikaturou rozhodl.
[9] Stejně tak je tomu ohledně stěžovatelových námitek, kterými dovozuje nedostatečné
odůvodnění neudělení doplňkové ochrany dle §14a zákona o azylu. Tento typ ochrany mu měl
být udělen zejména z důvodu hrozícího pronásledování bývalou manželkou, z důvodu jeho
dlouhého pobytu na území České republiky a z důvodu, že justiční systém na Ukrajině je značně
problematický a zatížený korupcí, nedostalo by se mu tudíž efektivní ochrany
[10] K obecným tvrzením žadatelů o mezinárodní ochranu ohledně korupce a neefektivní
justice v zemi původu se Nejvyšší správní soud vyjádřil např. v rozhodnutí ze dne 21. 9. 2006,
č. j. 1 Azs 206/2005 – 59. Možným pronásledováním soukromou osobou v zemi původu a vlivu
této okolnosti na udělení některé z forem ochrany dle zákona o azylu se Nejvyšší správní soud
zabýval např. v rozsudku ze dne 10. 3. 2004, č. j. 3 Azs 22/2004 – 48 či ze dne 13. 9. 2004,
č. j. 4 Azs 160/2004 – 41. Vlivu délky pobytu žadatele na území země, v níž žádá o mezinárodní
ochranu, na udělení této ochrany, se poté věnoval např. v rozsudku ze dne 22. 1. 2004,
č. j. 4 Azs 47/2003 – 52 či ze dne 13. 1. 2005, č. j. 3 Azs 119/2004 – 50. Krajský soud věc
posoudil zcela v intencích výše zmíněné ustálené judikatury.
[11] Pro shora uvedené Nejvyšší správní soud uzavírá, že kasační stížnost svým významem
podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, a proto není důvod pro její přijetí k věcnému
projednání. Posuzovaná věc se netýká právních otázek, které dosud nebyly řešeny judikaturou
Nejvyššího správního soudu, ani těch, které jsou judikaturou řešeny rozdílně, přičemž nebyl
shledán důvod pro přistoupení k judikatornímu odklonu. Soud neshledal ani zásadní pochybení
krajského soudu, ať už v podobě nerespektování ustálené a jasné soudní judikatury, či ve formě
hrubého pochybení při výkladu hmotného nebo procesního práva. Soud proto kasační stížnost
podle §104a s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.
[12] Výrok o náhradě nákladů řízení se při odmítnutí kasační stížnosti opírá
o §60 odst. 3, větu první, s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s, podle nichž žádný z účastníků nemá
právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost odmítnuta.
[13] Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 20. 12. 2013, č. j. 49 Az 85/2013 - 13,
byla stěžovateli ustanovena advokátka JUDr. Anna Doležalová, MBA. V takovém případě platí
hotové výdaje a odměnu za zastupování stát. Zástup ce ustanovený v řízení před krajským
soudem, je-li jím advokát, zastupuje žalobce i v řízení o kasační stížnosti (§35 odst. 8 s. ř. s.).
Ustanovené zástupkyni náleží mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby (tj. podání
kasační stížnosti) podle §11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátního tarifu).
Soud jí proto přiznal v souladu se sazbou mimosmluvní odměny 3.100 Kč za jeden úkon právní
služby [§7 bod 5 ve spojení s §9 odst. 4 písm. d) advokátního tarifu] a 300 Kč jako paušální
náhradu výdajů s těmito úkony spojenými (§13 odst. 3 advokátního tarifu). Celkem jí tedy náleží
3.400 Kč.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 2. prosince 2015
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu