ECLI:CZ:NSS:2015:10.AS.97.2015:15
sp. zn. 10 As 97/2015 - 15
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové
a soudců Zdeňka Kühna a Miloslava Výborného v právní věci žalobce: B. V., proti žalovanému:
Ministerstvo pro místní rozvoj, se sídlem Staroměstské nám. 6, Praha 1, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 17. 9. 2014, čj. MMR-15837/2014-83/1054, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. 4. 2015, čj. 48 A 52/2014 – 28,
takto:
I. Žalobci se ne ust a nov uje zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
II. Kasační stížnost se zamít á.
III. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Předmět řízení
[1] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) včasnou kasační stížností napadá v záhlaví označené
usnesení Krajského soudu v Praze (dále jen „krajský soud“), kterým byla zamítnuta jeho žádost
o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce.
II. Řízení před krajským soudem
[2] Žalobou ze dne 27. 9. 2014 podanou dle části třetí, hlavy II, dílu 1 zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění (dále jen „s. ř. s.“),
se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 9. 2014,
čj. MMR-15837/2014-83/1054. Součástí žaloby byla žádost stěžovatele o osvobození
od soudních poplatků a ustanovení právního zástupce z řad advokátů. Na výzvu soudu stěžovatel
doložil vyplněný formulář Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech.
Z tohoto prohlášení vyplývá, že stěžovatel není zaměstnán a z důvodu údajného podvodu
mu není vyplácen starobní důchod. Stěžovatel dále uvedl, že na dluh splácí 200 Kč měsíčně,
a jeho celkové měsíční výdaje činí 2 850 Kč.
[3] Napadeným usnesením krajský soud zamítl žádost stěžovatele o osvobození od soudních
poplatků i ustanovení zástupce. Krajský soud nehodnotil majetkové poměry stěžovatele,
neboť dospěl k závěru, že u něj existují důvody, pro které mu nelze osvobození od soudních
poplatků přiznat. Zájmem stěžovatele totiž zjevně není dospět k meritornímu vyřešení věci.
Stěžovatel podává značné množství účelových návrhů a podání, včetně hojných účelových
a nedůvodných námitek podjatosti. Žaloba stěžovatele se vyznačuje znaky sériovosti
a je (kromě označení napadených rozhodnutí) zcela identická s dalšími podáními stěžovatele,
přičemž u ní zcela absentují jakékoli relevantní námitky; není zřejmé, o co stěžovatel usiluje.
Námitky uvedené v podáních stěžovatele obsahují pouze výčet domnělým křivd spáchaných
na stěžovateli různými orgány. Postup stěžovatele proto dle krajského soudu vykazuje znaky
zneužití práva dle judikatury Nejvyššího správního soudu.
III. Kasační stížnost
[4] Stěžovatel napadl usnesení krajského soudu včas podanou a kasační stížností,
v níž namítal, že krajský soud prokazatelně postupuje dle politické objednávky.
Nesouhlasí přitom s rozhodnutím krajského soudu. Podle stěžovatele je napadené usnesení
zatíženo korupčním jednáním, klientelismem a zločinným spolčením správních orgánů se soudy.
V kasační stížnosti je dále uvedeno, že stěžovatel byl krajským soudem hrubě napadán a urážen
ve stylu totalitních metod. Stěžovatel v kasační stížnosti požádal o ustanovení zástupce.
IV. Posouzení důvodnosti kasační stížnost
[5] Kasační stížnost je podle ustanovení §102 a násl. s. ř. s. přípustná (srov. usnesení
rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 5. 2014, čj. 3 As 125/2012 – 43,
dostupné na www.nssoud.cz, stejně jako veškerá další rozhodnutí Nejvyššího správního soudu)
a podle jejího obsahu je v ní namítán důvod dle ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.,
tedy nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím
řízení.
[6] Vzhledem k tomu, že stěžovatel v kasační stížnosti požádal o ustanovení zástupce,
Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval touto žádostí.
[7] Nejvyšší správní soud na úvod konstatuje, že netrval na zaplacení soudního poplatku
za kasační stížnost ani na povinném zastoupení advokátem. V případě kasační stížnosti
proti usnesení krajského soudu o neosvobození od soudních poplatků a neustanovení zástupce
z řad advokátů by totiž docházelo pouze k řetězení problému, které by popíralo smysl samotného
řízení a zároveň by nesvědčilo ani zásadě hospodárnosti a rychlosti řízení, jež se obecně uplatňuje
ve vztahu k výkonu celé veřejné správy (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne
24. 10. 2007, čj. 1 Afs 65/2007 – 37, a ze dne 13. 9. 2007, čj. 9 As 43/2007 – 77).
Žádostí stěžovatele o ustanovení zástupce z řad advokátů je však potřeba se zabývat
a v souvislosti s tím vyhodnotit potřebu zastoupení stěžovatele v řízení o kasační stížnosti.
[8] Z ustanovení §35 odst. 8 s. ř. s. vyplývá, že pro rozhodnutí o ustanovení zástupce v řízení
zákon vyžaduje kumulativní splnění dvou podmínek, jednak nedostatek prostředků,
který by odůvodňoval osvobození od soudních poplatků, jednak též nezbytnou potřebu takového
rozhodnutí k ochraně práv účastníka řízení. Z důvodu již zmíněného řetězení řešeného problému
posouzení majetkových poměrů stěžovatele ve vazbě na osvobození od soudních poplatků zdejší
soud splnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků neposuzoval a zabýval se rovnou
druhou podmínkou, tj. nezbytností ustanovení zástupce k ochraně práv stěžovatele.
[9] Po zhodnocení obsahu kasační stížnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že v projednávané věci není nezbytná potřeba zastoupení stěžovatele v kasačním řízení
prokázána. Kasační stížnost má v rámci daných možností požadované náležitosti a stěžovatel
v ní srozumitelně uvedl, proč a z jakých důvodů považuje napadené usnesení krajského soudu
za nezákonné. Nejvyššímu správnímu soudu nic nebrání, aby o stěžovatelem formulované
kasační stížnosti věcně rozhodl. Za této situace tedy Nejvyšší správní soud návrh na ustanovení
zástupce pro řízení o kasační stížnosti zamítl. Jak je již výše uvedeno, netrval zdejší soud
na povinném zastoupení stěžovatele v řízení o kasační stížnosti, dále se proto Nejvyšší správní
soud věnoval věcnému přezkumu usnesení krajského soudu napadeného kasační stížností.
[10] Na základě ustanovení §109 odst. 3 a 4 s. ř. s. je Nejvyšší správní soud při přezkumu
rozhodnutí krajských soudů vázán rozsahem a důvody kasační stížnosti, ledaže by bylo řízení
před soudem zmatečné, bylo zatíženo vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí
o věci samé, anebo je-li rozhodnutí správního orgánu nicotné. K výše uvedeným vadám
tedy Nejvyšší správní soud přihlíží z úřední povinnosti. Zdejší soud přezkoumal napadené
usnesení z těchto důvodů a žádné z výše uvedených pochybení v řízení před krajským soudem
neshledal.
[11] Z odůvodnění napadeného usnesení vyplývá, že stěžovateli nebylo osvobození
od soudních poplatků přiznáno z důvodu jeho procesního postoje a využívání procesních
institutů obstrukčním způsobem. Žaloby stěžovatele dle napadeného usnesení vykazují znaky
sériovosti a účelovosti, přičemž z postupu stěžovatele je zřejmé, že jeho cílem není meritorní
vyřešení věci.
[12] Osvobození od soudních poplatků představuje procesní institut, jehož účelem je zejména
ochrana účastníka řízení nacházejícího se v tíživé finanční situaci před nepřiměřeně tvrdým
dopadem zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Jedná se o možnost ochrany účastníka,
pro něhož by samotné zaplacení soudního poplatku nebylo možné, nebo jen s nepřiměřenými
obtížemi, a který důvodně hájí svá práva před činností správních orgánů zasahující
do jeho osobní právní sféry (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 6. 2012,
čj. 2 Ans 6/2012 – 12). Podle §36 odst. 3 věty první a druhá s. ř. s. [ú]častník, který doloží,
že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen
od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně,
jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.
[13] V projednávaném případě nelze odhlédnout od povahy sporů, které stěžovatel vede.
Stěžovatel vede značné množství sporů s orgány veřejné správy. Žaloba stěžovatele
přitom vykazuje znaky sériovosti, je téměř identická s dalšími podáními činěnými stěžovatelem
v dalších soudních řízeních. Obsahem žaloby jsou tvrzení stěžovatele o spáchaných křivdách,
podvodech a trestných činech vůči jeho osobě různými správními orgány a soudy.
Ve shodě s krajským soudem je nutno konstatovat, že žaloba neobsahuje žádné relevantní věcné
námitky týkající se posuzované věci. Stěžovatel navíc v řízeních opakovaně podává
zcela nedůvodné námitky podjatosti soudců.
[14] Z judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že za určitých okolností lze nepřiznat
osvobození od soudních poplatků i případně nemajetnému účastníku řízení. O takový případ
se může jednat, uplatňuje-li účastník řízení svá práva zjevně svévolným a šikanózním způsobem
(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 3. 2010, čj. 8 As 22/2010 – 91).
Krajský soud se touto otázkou zabýval, přičemž dovodil, že v posuzovaném případě se jedná
o tuto situaci. Nejvyšší správní soud se s ohledem na výše uvedené a na povahu sporu, žaloby,
kasační stížnosti a dalších podání stěžovatele učiněných v projednávané věci s uvedeným závěrem
krajského soudu ztotožnil.
[15] Vzhledem k tomu, že u stěžovatele nebyly splněny podmínky pro osvobození
od soudních poplatků, uzavírá zdejší soud, že v důsledku toho nedošlo ani k naplnění
předpokladů pro ustanovení zástupce stěžovateli dle ustanovení §35 odst. 8 s. ř. s.
V řízení o žalobě přitom není povinné zastoupení advokátem.
V. Závěr a náklady řízení
[16] Kasační stížnost uplatněnou stěžovatelem neshledal Nejvyšší správní soud na základě
výše uvedeného důvodnou a ani z přezkumu dle §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., který Nejvyšší správní
soud provádí z úřední povinnosti, nevyplynul důvod pro zrušení napadeného usnesení krajského
soudu. Kasační stížnost stěžovatele byla proto v souladu s ustanovením §110 odst. 1 s. ř. s. větou
poslední zamítnuta.
[17] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud dle ustanovení §60
odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, proto mu právo
na náhradu nákladů řízení nenáleží. Toto právo by náleželo žalovanému, protože však žalovaný
žádné náklady neuplatňovala a Nejvyšší správní soud ani žádné náklady, jež by mu vznikly
a jež by překročily náklady jeho běžné administrativní činnosti, ze spisu nezjistil, rozhodl tak,
že se žalovanému náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. června 2015
Daniela Zemanová
předsedkyně senátu