ECLI:CZ:NSS:2015:10.AZS.237.2014:38
sp. zn. 10 Azs 237/2014 - 38
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely
Zemanové a soudců Zdeňka Kühna a Petra Mikeše v právní věci žalobce: V. V.
H., zast. Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Opletalova 25, Praha 1, proti žalované:
Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem
náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4, proti rozhodnutí žalované ze dne ze dne 21. 11. 2013,
čj. MV-46415-5/SO/sen-2013, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského
soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 15. 10. 2014, čj. 59 A 117/2013-60,
takto:
Kasační stížnosti se p ři zn áv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Žalovaná v záhlaví označeným rozhodnutím zamítla odvolání žalobce proti rozhodnutí
Ministerstva vnitra, Odboru azylové a migrační politiky (dále jen „správní orgán prvního
stupně“), ze dne 12. 1. 2013, čj. OAM-23504-22/DP-2012, jímž byla zamítnuta žádost žalobce
o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky
za účelem podnikání podle §56 odst. 2 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců
na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“).
Správní orgán prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalobce se v uplynulých
pěti letech opakovaně při pobytových kontrolách dopustil přestupků dle §157 zákona o pobytu
cizinců a přestupků dle §156 téhož zákona, za které mu byly uloženy blokové pokuty.
[2] Žalobu proti rozhodnutí žalované Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci
(dále jen „krajský soud“) v záhlaví označeným rozsudkem zamítl.
[3] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včasnou blanketní
kasační stížnost. S doplněním důvodů kasační stížnosti stěžovatel spojil i návrh na přiznání
jejího odkladného účinku. K tomuto uvedl, že na území České republiky (dále též „ČR“)
má vytvořeno rodinné a sociální zázemí, přičemž nucený návrat do země původu
by pro něj představoval nenahraditelnou a ve vztahu k důvodům vydání napadeného správního
rozhodnutí zcela nepřiměřenou újmu. Naopak přiznáním odkladného účinku nemůže vzniknout
újma žádným třetím osobám a není ani v rozporu s veřejným zájmem. V případě vycestování
by stěžovatel byl pravděpodobně nucen ukončit své zdejší podnikání a ani případný úspěch
ve věci by pak pro něj nebyl dostatečnou satisfakcí, pokud by přišel o svůj zdroj obživy.
Nadto i sama cesta a pobyt ve Vietnamu by s sebou nepochybně nesly nutné výdaje.
Nepřiznání odkladného účinku by taktéž mohlo představovat zásah do jeho práva
na spravedlivý proces, neboť by se nemohl účastnit soudního řízení. V souvislosti se skutečností,
že k jeho nucenému vycestování by teoreticky mohlo dojít až v důsledku vydání rozhodnutí
o správním vyhoštění, stěžovatel poukázal na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
18. 8. 2011, čj. 5 As 73/2011-100, dle kterého tato „nemůže být podle názoru Nejvyššího správního soudu
důvodem k zamítnutí návrhu na přiznání odkladného účinku. Jen stěží lze předpokládat, že cizinec má předejít
případné nenahraditelné újmě tím, že bude vědomě porušovat zákon nelegálním pobytem na území ČR
a vystavovat se riziku, že mu bude uděleno správní vyhoštění, s nímž je navíc vždy spojen zákaz pobytu
v ČR na určitou dobu.“
[4] Žalovaný ve vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
s jeho přiznáním nesouhlasil. Podle jeho názoru by nenahraditelná újma stěžovateli mohla
vzniknout až na základě správního vyhoštění z území ČR, o kterém je rozhodováno
v samostatném řízení.
[5] Podle §107 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat, přitom užije přiměřeně §73 odst. 2 až 4 s. ř. s.
Podle §73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, „jestliže by výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může
vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.“
[6] Nejvyšší správní soud po posouzení důvodů uváděných stěžovatelem dospěl k závěru,
že podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle §73 odst. 2 s. ř. s.
ve spojení s §107 s. ř. s. jsou naplněny.
[7] Nejvyšší správní soud přisvědčil stěžovateli, že vzhledem k jeho stávajícím
osobním a rodinným poměrům a tvrzené hrozbě zániku jeho živnosti, jak je stěžovatel vylíčil
v návrhu na přiznání odkladného účinku (bod [3] shora), by vycestování z ČR pro něho mohlo
znamenat významnou újmu. Nejvyšší správní soud vychází z toho, že pokud by nedošlo
k odkladu právních účinků pravomocného rozhodnutí správního orgánu prvního stupně,
stěžovatel by neměl oprávnění pobývat na území České republiky, byl by tedy povinen
ještě před rozhodnutím Nejvyššího správního soudu její území opustit. Vzhledem ke shora
uvedeným důvodům, které správní orgán prvního stupně vedly k zamítnutí žádosti
o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu stěžovatele, nelze spoléhat
na to, že by měl stěžovatel bez dalšího možnost získat jiný druh pobytového titulu.
Potvrzený stav nelegálního pobytu cizince s sebou nese závažné a nevratné důsledky.
V každém případě zakládá povinnost cizince vycestovat. V souladu se závěry výše citovaného
usnesení čj. 5 As 73/2011-100 nelze souhlasit s tím, že by povinnost vycestování vznikla
až rozhodnutím o vyhoštění. Správní vyhoštění (§118 zákona o pobytu cizinců) je až následný
prostředek (nastupující mimo jiné v souvislosti s nelegálním pobytem), který kromě ukončení
pobytu cizince na území stanoví i dobu, po kterou nelze umožnit cizinci vstup na území
členských států Evropské unie. Bez platného titulu k pobytu je pobyt cizince v České republice
v rozporu se zákonem, protiprávní stav nastává nikoliv až vydáním rozhodnutí o vyhoštění,
ale v daném případě pozbytím platnosti povolení dlouhodobého pobytu.
[8] Pro výkon stěžovatelova ústavního práva na spravedlivý proces je podle názoru
Nejvyššího správního soudu vhodné, aby stěžovatel mohl zůstat na území České republiky
do skončení řízení o jeho kasační stížnosti. Byť je stěžovatel v tomto řízení, jak požaduje soudní
řád správní, zastoupen advokátem, nelze přehlédnout, že k právu na spravedlivý proces náleží
i právo účastníka být v kontaktu se svým zástupcem, udělovat mu konkrétní pokyny
pro výkon zastoupení atd. (srov. opět shora citované usnesení Nejvyššího správního soudu
čj. 5 As 73/2011-100).
[9] Nejvyšší správní soud tedy uzavírá, že v daném případě shledal příčinnou souvislost
mezi právními účinky žalobou napadeného rozhodnutí, resp. rozhodnutí správního orgánu
prvního stupně, a možným vznikem nepoměrně větší újmy stěžovatele, než jaká přiznáním
odkladného účinku může vzniknout jiným osobám. Dotčení práv třetích osob nebylo
tvrzeno a tato možnost z povahy projednávané věci nepřichází v úvahu. Nejvyšší správní
soud neshledal ani rozpor s důležitým veřejným zájmem, neboť důvody uvedené v rozhodnutí
o neprodloužení dlouhodobého pobytu nezakládají žádná bezpečnostní či jiná rizika
pro Českou republiku. Setrvání stěžovatele na jejím území do ukončení řízení o kasační stížnosti
(která je projednávána v přednostním režimu) není z tohoto hlediska z rozporu s veřejným
zájmem. Ostatně ani žalovaný ve svém vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku rozpor
s důležitým veřejným zájmem netvrdil.
[10] Nejvyšší správní soud připomíná, že odkladný účinek podle §107 s. ř. s. může být v řízení
o kasační stížnosti přiznán a působit nejen ve vztahu k přezkoumávanému rozhodnutí krajského
soudu, ale i přímo ve vztahu ke správnímu rozhodnutí (či jeho části), k jehož přezkumu
se dotyčné řízení před krajským soudem vedlo (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
6. 12. 2005, čj. 2 Afs 77/2005 - 96, č. 786/2006 Sb. NSS). Přiznáním odkladného účinku kasační
stížnosti v této věci se tedy až do skončení řízení před Nejvyšším správním soudem pozastavují
účinky žalobou napadeného rozhodnutí žalovaného.
[11] Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní soud žádným způsobem
nepředjímá své rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. ledna 2015
Daniela Zemanová
předsedkyně senátu