ECLI:CZ:NSS:2015:10.AZS.246.2014:24
sp. zn. 10 Azs 246/2014 - 24
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely
Zemanové a soudců Zdeňka Kühna a Petra Mikeše v právní věci žalobce: A. M., zast. JUDr.
Petrem Navrátilem, advokátem se sídlem Joštova 4, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo
vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 5. 2014, č. j.
OAM-1/ZA-ZA08-ZA08-2014, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského
soudu v Brně ze dne 30. 9. 2014, č. j. 22 Az 6/2014 – 27,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm í t á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Předmět řízení
[1] Včas podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá
zrušení shora označeného rozsudku Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“),
jímž byla jako nedůvodná zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 5. 2014,
č. j. OAM-1/ZA-ZA08-ZA08-2014 (dále jen „rozhodnutí žalovaného“). Uvedeným rozhodnutím
stěžovateli nebyla udělena mezinárodní ochrana podle ustanovení §12, §13, §14, §14a a §14b
zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), ve znění platném pro projednávanou věc
(dále jen „zákon o azylu“).
II. Relevantní skutkové okolnosti vyplývající ze správního spisu
[2] Stěžovatel podal dne 3. 1. 2014 žádost o udělení mezinárodní ochrany v České republice.
Mezi důvody pro její udělení v řízení před žalovaným uvedl, že je státním příslušníkem Arménie,
arménské národnosti a vyznává víru arménské pravoslavné církve. Nikdy nebyl členem
politické strany ani organizace. Vlast opustil dne 11. 12. 2013, v České republice má manželku,
se kterou se oženil krátce po příjezdu (20. 12. 2013). Stěžovatel opustil vlast kvůli nátlaku
soukromých osob, aby při volbách ve městě Gjumri místo svého kandidáta V. G. volil S. B.. Tito
lidé chodili ke stěžovateli a dvakrát jej zbili. Nikdy však nevyhledal lékařskou pomoc ani pomoc
státních orgánů. Situace se po volbách uklidnila. Stěžovatel však kvůli svým postojům nemohl
najít práci. Jako hlavní důvod, pro který žádal o udělení mezinárodní ochrany, stěžovatel uvedl, že
má v České republice manželku, s níž se zná od dětství, a chce s ní zde žít. V případě návratu do
vlasti se stěžovatel obával nevraživého vztahu vůči jeho osobě.
[3] Žalovaný ve svém rozhodnutí dospěl k závěru, že stěžovatel nesplnil zákonné
podmínky pro udělení azylu ani doplňkové ochrany. Podle rozhodnutí žalovaného stěžovatel
nebyl ve své vlasti pronásledován z azylově relevantních důvodů. V souvislosti s událostmi
před volbami do městského zastupitelstva se stěžovatel nikdy neobrátil na státní orgány
se žádostí o pomoc. Nevyužil ani možnosti vnitřního přesídlení. Skutečnost, že v některé
zemi nepanuje zcela demokratický režim, který v některých ohledech pošlapává lidská práva,
automaticky neznamená, že kterýkoli občan této země je takovým negativním vlivům
vystaven. Manželce stěžovatele nikdy nebyl udělen azyl, proto ani stěžovateli nebyla
poskytnuta ochrana za účelem sloučení rodiny. Na území Arménie neprobíhá ozbrojený konflikt.
Zdravotní stav stěžovatele je dobrý. Stěžovateli nesplnil podmínky udělení humanitárního azylu
ani doplňkové ochrany. V případě návratu do vlasti mu nehrozí nebezpečí vážné újmy.
V Arménii nehrozí neúspěšným žadatelům o azyl v jiných státech jakékoli nebezpečí postihu
ze strany státní moci. Stěžovatel může svůj rodinný život s manželkou realizovat prostřednictvím
institutu pobytu cizince na území České republiky.
III. Řízení před krajským soudem
[4] Proti rozhodnutí žalovaného podal stěžovatel dne 12. 6. 2014 žalobu dle části třetí,
hlavy II, dílu 1 s. ř. s., podle které žalovaný nezjistil stav věci způsobem, o němž nejsou důvodné
pochybnosti a v rozsahu, který je nezbytný vzhledem ke konkrétním okolnostem případu.
Žalovaný si především neopatřil dostatečné podklady. Z rozhodnutí žalovaného nevyplývá,
jak se jím shromážděné a citované podklady vztahují k případu stěžovatele a jaké informace
obsahují. Žalovaný podle stěžovatele nepřihlédl ke všemu, co vyšlo v průběhu řízení najevo
a nesprávně posoudil žádost o mezinárodní ochranu.
[5] Krajský soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Podle odůvodnění napadeného
rozsudku se žalovaný řádně zabýval všemi v řízení vyvstanuvšími okolnostmi a řádně
a přezkoumatelným způsobem posoudil žádost stěžovatele o udělení mezinárodní ochrany.
Shromáždil přitom dostatečné množství relevantních podkladů. Krajský soud se dále ztotožnil
s věcným vypořádáním věci žalovaným.
IV. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[6] Rozsudek krajského soudu napadl stěžovatel včas podanou kasační stížností z důvodů,
které podřadil pod ustanovení §103 odst. 1 písm. b) a d) s. ř. s.
[7] Stěžovatel namítal, že ve správním řízení dostatečně a zcela konkrétně vylíčil všechny
rozhodné skutečnosti pro udělení mezinárodní ochrany. Má tak za to, že mu mezinárodní
ochrana měla být udělena především z důvodu ochrany politického názoru a vyjádření.
Stěžovatel proto nesouhlasí se závěrem žalovaného a krajského soudu, že neuvedl žádný azylově
relevantní důvod. Bylo na žalovaném, aby shromáždil dostatečné množství informací o zemi
původu. Žalovaným shromážděné podklady jsou však zcela obecné a není zřejmé, jaký mají vztah
ke stěžovatelově věci.
V. Posouzení kasační stížnosti
[8] Vzhledem k tomu, že se v projednávané věci jedná o kasační stížnost ve věci
mezinárodní ochrany, Nejvyšší správní soud se ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s.
nejprve zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní
zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle citovaného ustanovení
odmítnuta jako nepřijatelná. Pro vlastní vymezení institutu nepřijatelnosti a jeho dopadů
do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud odkazuje na usnesení ze dne 26. 4. 2006,
č. j. 1 Azs 13/2006 – 39 (dostupné na www.nssoud.cz, stejně jako veškerá dále citovaná
rozhodnutí Nejvyššího správního soudu), v němž vyložil neurčitý právní pojem „přesah
vlastních zájmů stěžovatele“. Nejvyšší správní soud dovodil, že „přesahem vlastních zájmů
stěžovatele je jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je – kromě ochrany veřejného subjektivního práva
jednotlivce - pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů či právních
otázek. Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky
nad rámec konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu v řízení o kasačních stížnostech
ve věcech azylu je proto nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad
právního řádu a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů.“ Z citovaného usnesení je zřejmé,
že přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán, pokud se kasační stížnost dotýká právních
otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně vyřešeny judikaturou Nejvyššího správního
soudu, nebo se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně.
Další případy přijatelnosti kasační stížnosti mohou nastat, pokud bude potřeba učinit
tzv. judikaturní odklon, nebo bude v rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení,
které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. Za takové pochybení
lze považovat nerespektování ustálené a jasné soudní judikatury či hrubé pochybení při výkladu
hmotného nebo procesního práva v konkrétním jednotlivém případě.
[9] Stěžovatel namítal, že v řízení před žalovaným dostatečně vylíčil všechny rozhodné
skutečnosti pro udělení mezinárodní ochrany. V Arménii mu bylo dle jeho tvrzení v souvislosti
s komunálními volbami ve městě Gjumri vyhrožováno soukromými osobami, které se jej snažily
přesvědčit k volbě jiného kandidáta a dvakrát jej i zbily.
[10] Ze správního spisu, především z žádosti o udělení mezinárodní ochrany ze dne 3. 1. 2014
a z protokolu o pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany z téhož dne,
vyplývá, že se stěžovatel v souvislosti s těmito událostmi nikdy neobrátil o pomoc na státní
orgány. Po tom, co byl fyzicky napaden, ani v jednom případě nenavštívil nemocnici.
Uvedl též, že se situace po volbách uklidnila.
[11] Za těchto okolností nelze přisvědčit stěžovateli, že by byl ve své vlasti
pronásledován za uplatňování politických práv nebo svobod, nebo že má odůvodněný
strach z pronásledování pro zastávání určitých politických názorů dle ustanovení §12
písm. a) a b) zákona o azylu. Za pronásledování při okolnostech sdělených stěžovatelem by bylo
možné považovat situaci, kdy by veřejná moc stěžovateli odmítla poskytnout ochranu
proti jednání soukromých osob, které jej napadly a vyhrožovaly mu. Arménii je možno
dle podkladů shromážděných žalovaným považovat za demokratickou zemi, v níž však občas
dochází k bezpráví. Jedná se nicméně o zemi, kde se lze domáhat ochrany svých práv
u státních orgánů; tyto skutečnosti v řízení o udělení azylu nebyly vyvráceny a stěžovatel
ani netvrdil, že se ochrany domáhat nemohl. Stěžovatel se nikdy dle svých vlastních tvrzení
na veřejnou moc neobrátil se žádostí o pomoc a ta mu tedy ani logicky nemohla být
odepřena. V souvislosti s ustálenou judikaturou Nejvyššího správního soudu tak lze uzavřít,
že stěžovatel v tomto ohledu netvrdil azylově relevantní důvod (srov. rozsudky Nejvyššího
správního soudu ze dne 18. 12. 2003, č. j. 4 Azs 38/2003 – 36, ze dne 10. 3. 2004,
č. j. 3 Azs 22/2004 – 48, ze dne 10. 2. 2006, č. j. 4 Azs 129/2005 – 54).
[12] Hlavním důvodem pro udělení mezinárodní ochrany předestřeným stěžovatelem byla
skutečnost, že má v České republice manželku, se kterou zde chce trvale žít.
[13] Podle oddacího listu založeného ve správním spisu stěžovatel uzavřel sňatek
se svojí manželkou dne 20. 12. 2013 krátce po svém příjezdu z Arménie. Podle ustanovení §13
odst. 1 zákona o azylu se rodinnému příslušníkovi azylanta, jemuž byl udělen azyl
podle §12 nebo §14, v případě hodném zvláštního zřetele udělí azyl za účelem
sloučení rodiny, i když v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude v jeho případě
zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle §12. Žalovaný ověřil, že manželce
stěžovatele, která je rovněž arménské národnosti, nebyl nikdy v České republice azyl udělen.
Chybí tedy základní zákonný předpoklad, pro který by stěžovateli mohla být udělena
mezinárodní ochrana z tohoto důvodu. Žalovaný proto v souladu se zákonem i judikaturou
Nejvyššího správního soudu stěžovateli mezinárodní ochranu z tohoto důvodu neudělil.
Jak správně konstatoval krajský soud, z žádosti stěžovatele o mezinárodní ochranu
i z jeho výpovědí je patrná snaha stěžovatele o legalizaci pobytu v České republice s manželkou.
V tomto ohledu Nejvyšší správní soud odkazuje na vypořádání věci krajským soudem,
podle něhož si stěžovatel může svůj pobyt v České republice a realizaci svého rodinného života
zajistit za pomocí institutů upravených zákonem č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území
České republiky a o změně některých zákonů. Tento závěr je ostatně v souladu s dlouhodobou
judikaturou Nejvyššího správního soudu (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne
22. 1. 2004, č. j. 5 Azs 37/2003 – 47, ze dne 21. 5. 2010, č. j. 6 Azs 5/2010 – 57).
[14] Soužití stěžovatele s manželkou v České republice též nepředstavuje azylově relevantní
důvod pro udělení humanitárního azylu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
8. 4. 2004, č. j. 4 Azs 47/2004 – 60).
[15] Stěžovatel namítal, že žalovaný dostatečně nezjistil všechny relevantní skutkové okolnosti,
přičemž jím použité podklady o zemi původu jsou obecné a není zřejmé, jak se vztahují k případu
stěžovatele.
[16] Žalovaný v projednávané věci shromáždil množství podkladů o zemi původu stěžovatele.
Jedná se o informace o Arménii získané z infobanky ČTK „Země světa – Arménie“,
informace agentury Freedom House z ledna 2013, zprávu Ministerstva zahraničí Spojených států
amerických ze dne 19. 4. 2013 o dodržování lidských práv v Arménii a informace Ministerstva
vnitra ČR o situaci neúspěšných žadatelů o mezinárodní ochranu po návratu do vlasti.
Všechny tyto podklady jsou součástí správního spisu.
[17] Nejvyšší správní soud souhlasí se stěžovatelem, že namítané podklady vykazují
jistou míru obecnosti, nicméně i z těchto podkladů je zřejmé, jaký režim panuje v Arménii,
jak jsou zde dodržována lidská práva, jaká je možnost občanů domáhat se ochrany svých práv
u orgánů veřejné moci atp. Všechny tyto informace byly pro řádné posouzení žádosti
stěžovatele o mezinárodní ochranu nezbytné. Nelze tedy uzavřít, že by žalovaný
nedostatečně zjistil skutkový stav, naopak se řádně vypořádal se všemi tvrzeními stěžovatele
a vyhledal k tomu relevantní podklady. Z protokolu ze dne 14. 5. 2014 založeného ve správním
spisu vyplývá, že stěžovatel měl možnost se seznámit se všemi podklady pro rozhodnutí
žalovaného. Této možnosti nevyužil, nevyužil práva navrhnout doplnění podkladů
ani vyjádřit se ke zdrojům informací. Ani v kasační stížnosti či v žalobě stěžovatel
neuvedl, jaký vliv měly žalovaným použité podklady na zákonnost jeho rozhodnutí.
Nejvyšší správní soud proto neshledal tuto kasační námitku důvodnou. Skutková zjištění
žalovaného mají oporu ve spisech (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
25. 11. 2003, č. j. 5 Azs 20/2003 - 35), přičemž žalovaný splnil svou povinnost zjistit
dostatečně skutkový stav (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2003,
č. j. 5 Azs 22/2003 – 41).
VI. Závěr a náklady řízení
[18] Na základě výše uvedeného Nejvyšší správní soud dovodil, že kasační stížnost
stěžovatele nepřesahuje jeho vlastní zájmy, neboť krajský soud při posuzování projednávané
věci nepochybil. Ustálená judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje dostatečnou
odpověď na všechny námitky stěžovatele uplatněné v kasační stížnosti. Zdejší soud tak neshledal
potřebu odklonu od své judikatury a ani krajský soud se od této judikatury nikterak neodchýlil.
Nejvyšší správní soud proto shledal kasační stížnost nepřijatelnou a dle ustanovení §104a s. ř. s.
ji usnesením odmítl.
[19] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení
s §120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. ledna 2015
Daniela Zemanová
předsedkyně senátu