ECLI:CZ:NSS:2015:3.AZS.162.2015:34
sp. zn. 3 Azs 162/2015 - 34
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobce: B. S.,
zastoupeného Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Praha 1, Opletalova 25,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců,
se sídlem Praha 4, Náměstí Hrdinů 1634/3, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného
ze dne 14. 4. 2015, č. j. MV-82814-3/SO-2013, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 23. 6. 2015,
č. j. 52 A 48/2015 – 59, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamí t á .
Odůvodnění:
Žalobce (dále též „ s tě ž o v ate l “) podal dne 30. 7. 2015 kasační stížnost proti rozsudku
Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 6. 2015, č. j. 52 A 48/2015 – 59, a navrhl,
aby Nejvyšší správní soud kasační stížnosti přiznal odkladný účinek.
Poukázal přitom na některá rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, z nichž dovozuje,
že by jeho kasační stížnosti měl být odkladný účinek přiznán. Stěžovatel uvedl, že individuální
zájem na ochraně jeho procesních práv významně převyšuje potenciální újmu, která by mohla
vzniknout jiným osobám nebo veřejnému zájmu. Je toho názoru, že přiznání odkladného účinku
není v rozporu ani s právy třetích osob ani s veřejným zájmem.
Stěžovatel připomněl, že má na území fungující živnost, její chod je povinen zajišťovat,
po vycestování by se nemohl účastnit svého podnikání, a to by mohlo vést až k zániku činnosti.
Zdůraznil, že veřejný zájem na správním vyhoštění nelze stavět do konfliktu s právem
na spravedlivý proces. Stěžovatel je přesvědčen, že je nutné umožnit mu legální pobyt na území
po dobu soudního řízení, neboť k právu na spravedlivý proces patří, aby se osobně účastnil
soudního řízení, resp. mohl být v přímém kontaktu se svým zástupcem. Připomněl,
že s vycestováním jsou spojeny značné náklady a to i s pobytem v domovské vlasti. Stěžovatel
dodal, že krajský soud žalobě odkladný účinek přiznal.
Žalovaný ve vyjádření k tomuto návrhu konstatoval, že napadeným rozhodnutím bylo
rozhodnuto o tom, že stěžovateli nebyla prodloužena platnost povolení k dlouhodobému pobytu
a stěžovateli k pobytu na území České republiky nyní žádné pobytové oprávnění nesvědčí.
Žalovaný dále připomněl, že povinnost vycestovat z území by stěžovateli byla uložena
až rozhodnutím o správním vyhoštění; existují však právní instituty, kterými se stěžovatel
následně může domáhat posouzení své situace a odkladného účinku. Žalovaný připomněl,
že o povinnosti vycestování cizince na základě správního vyhoštění je rozhodováno
v samostatném správním řízení; podle §119 odst. 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců,
se v tomto řízení poté mimo jiné zkoumá dopad správního vyhoštění do soukromého
a rodinného života cizince. Žalovaný uvedl, že proti případnému správnímu vyhoštění může
stěžovatel podat žalobu, která má ze zákona odkladný účinek. Podle žalovaného tedy nelze
dovozovat, že stěžovateli vznikne újma v důsledku rozhodnutí, jímž bylo rozhodnuto
o neprodloužení dlouhodobého pobytu.
Žalovaný uvedl, že napadené rozhodnutí bylo důsledkem neposkytnutí součinnosti,
stěžovatel je zastoupen advokátem Mgr. Petrem Václavkem a ochrana jeho práv je tedy náležitě
zajištěna. Žalovaný podotkl, že případnou osobní účast stěžovatele lze v řízení o kasační stížnosti
zajistit udělením víza k pobytu do 90 dnů podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady
č. 810/2009 o kodexu Společenství o vízech.
Kasační stížnost nemá podle §107 s. ř. s. odkladný účinek, avšak Nejvyšší správní soud
jej může na návrh stěžovatele přiznat; přitom užije přiměřeně ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s.
Podle §73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku
může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
Krajský soud v Hradci Králové žalobě odkladný účinek přiznal usnesením
ze dne 4. 6. 2015, č. j. 52 A 48/2015 - 46. Dospěl zejména k tomu závěru, že by stěžovatel
nepřiznáním odkladného účinku byl nucen vycestovat z území České republiky.
Nejvyšší správní soud se s tímto odůvodněním nijak neztotožnil a při rozhodování
o odkladném účinku o situaci stěžovatele uvážil odlišně. Platnost původního povolení
k dlouhodobému pobytu uplynula dne 30. 3. 2013, stěžovateli od tohoto dne žádný pobytový
status nesvědčí. Napadené správní rozhodnutí stěžovateli žádný titul k pobytu neodňalo a nelze
ani dovodit, že by mu přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti nějaký pobytový titul
vznikl. Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí žalovaného nic nezměnilo na právním postavení
stěžovatele, které fakticky vzniklo již v době před zahájením soudního řízení. Přiznání
odkladného účinku tak stěžovatelem zamýšlené účinky mít nemůže. Odkazy stěžovatele
na dřívější judikaturu Nejvyššího správního soudu (zejména rozsudky ze dne 23. 1. 2013,
č. j. 6 As 82/2012 - 37, ze dne 6. 12. 2005, č. j. 2 Afs 77/2005 - 96, a ze dne 18. 8. 2011,
č. j. 5 As 73/2011 - 100) proto postrádají jakoukoli relevanci.
Nejvyšší správní soud ze shora uvedených důvodů neshledal, že by výkon napadeného
rozsudku mohl pro stěžovatele znamenat újmu ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s., ve spojení
s §120 s. ř. s., a proto návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne ní opravný prostředek přípustný (§53 odst.
3 s. ř. s.).
V Brně dne 9. září 2015
JUDr. Jaroslav Vlašín v. r.
předseda senátu