ECLI:CZ:NSS:2015:4.AS.158.2015:18
sp. zn. 4 As 158/2015 - 18
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
JUDr. Dagmar Nygrínové a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: J. H. proti žalovanému:
Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 17. 6.
2015, č. j. 59 Af 190/2014 – 43,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 17. 6. 2015,
č. j. 59 Af 190/2014 – 43, výrokem I nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků
a výrokem II zamítl jeho žádost o ustanovení zástupce. V odůvodnění shrnul, že usnesením
ze dne 21. 11. 2014, č. j. 59 Af 190/2014 – 18, vyzval žalobce k úhradě soudních poplatků
v příslušné výši. V reakci na uvedené usnesení žalobce požádal o osvobození od soudních
poplatků a ustanovení zástupce. Jelikož však ani v prodloužené lhůtě neposkytl požadovaný
přehled o svých osobních, majetkových a výdělkových poměrech, neunesl břemeno tvrzení
ani důkazní, a krajský soud proto nemohl jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků
vyhovět. Vzhledem k tomu, že stěžovatel neprokázal, že splňuje předpoklady pro osvobození
od soudních poplatků, krajský soud nemohl vyhovět ani jeho žádosti o ustanovení zástupce.
V kasační stížnosti proti tomuto usnesení žalobce (dále jen „stěžovatel“) namítl, že krajský
soud nezohlednil skutkový a právní stav projednávané věci, neboť rozhodl na základě domněnek
a v rozporu s řádně, důvodně a včas předloženými podklady. Konstatoval, že m u bylo upřeno
právo vyjádřit se k závěrům krajského soudu a že žádost o osvobození od soudních poplatků
a ustanovení zástupce byla důvodná. Stěžovatel požádal Nejvyšší správní soud o osvobození
od soudních poplatků, ustanovení zástupce a přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 9. 6. 2015,
č. j. 1 As 196/2014 – 19, konstatoval, že „[v] případě rozhodování krajského soudu o žádosti o osvobození
od soudního poplatku a o návrhu na ustanovení zástupce (ale i o jiných procesních návrzích) totiž považuje
[pozn. Nejvyšší správní soud] za nejpodstatnější, že se jedná pouze o úkony učiněné v probíhajícím řízení
o žalobě, které slouží k zajištění podmínek řízení nebo jeho řádného průběhu. Řízení o kasační stížnosti proti
rozhodnutím soudu o těchto návrzích nevybočuje z vymezeného rámce, jeho výsledkem není nic jiného
než jen konečné rozhodnutí o procesní otázce podstatné pro žalobní řízení, jež před krajským soudem
i v době rozhodování Nejvyššího správního soudu stále běží. Jestliže je tedy poplatková povinnost spojena s řízením
o žalobě, v jehož rámci rozhoduje Nejvyšší správní soud o „procesní“ kasační stížnosti, nevzniká podáním
takové kasační stížnosti stěžovateli nová poplatková povinnost, neboť za řízení ve věci je již zaplaceno
(případně se tato otázka řeší). […] Výše uvedené závěry se pak promítají i do úvah o povinném zastoupení
stěžovatele. Je-li podána kasační stížnost proti usnesení krajského soudu o neosvobození od soudních poplatků,
o neustanovení zástupce či proti jinému procesnímu usnesení učiněnému v řízení o žalobě, je rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu o kasační stížnosti učiněno v rámci tohoto řízení, a proto se zde ustanovení §105 odst. 1 a 2
s. ř. s. neuplatní.“ S ohledem na tuto skutečnost netrvá Nejvyšší správní soud na platbě soudního
poplatku, ani na povinném zastoupení advokátem.
Usnesením ze dne 30. 7. 2015, č. j. 4 As 150/2015 – 10, Nejvyšší správní soud zamítl
návrh stěžovatele na ustanovení zástupce, neboť shledal, že ustanovení zástupce není nezbytně
třeba k ochraně jeho práv.
Nejvyšší správní soud nerozhodoval o návrhu stěžovatele na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti, a to z toho důvodu, že přiznáním odkladného účinku se podle §73 odst. 3
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „s. ř. s.“)
pozastavují účinky napadeného rozhodnutí pouze do skončení řízení před soudem. Rozhodování
o návrhu stěžovatele na přiznání odkladného účinku by tedy nemělo žádný smysl za situace,
kdy se řízení tímto rozsudkem končí a rozsudek je vydán neprodleně po nezbytném poučení
a uplynutí lhůty k podání námitky podjatosti vůči soudcům Nejvyššího správního soudu.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v souladu s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s.
vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti. Neshledal přitom vady
podle §109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Stěžovatel
ve své kasační stížnosti označil důvody podle §103 odst. 1 písm. a), b), c), d) a e) s. ř. s. Nejvyšší
správní soud však musí konstatovat, že z obsahu kasační stížnosti vyplývá, že ji stěžovatel podal
podle §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s.
Podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. „[k]asační stížnost lze podat pouze z důvodu tvrzené
nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení.“ Nesprávné
právní posouzení spočívá buď v tom, že na správně zjištěný skutkový stav je aplikován nesprávný
právní názor, popř. je sice aplikován správný právní názor, ale tento je nesprávně vyložen.
Podle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. „[k]asační stížnost lze podat pouze z důvodu tvrzené vady
řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu
ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před
správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud,
který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit; za takovou vadu řízení se považuje
i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost.“
Podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. „[k]asační stížnost lze podat pouze z důvodu tvrzené
nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě
řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.“
Kasační stížnost není důvodná.
K námitce, že krajský soud rozhodl na základě domněnek, ke kterým nebylo možné
se vyjádřit a které jsou v rozporu s předloženými podklady, Nejvyšší správní soud již stěžovateli
několikrát sdělil, například v rozsudku ze dne 9. 10. 2014, č. j. 4 Afs 177/2014 – 24, že český
právní řád soudům neukládá, aby s účastníky řízení konzultovaly své úvahy. Stěžovatel
měl možnost přednést veškerá svá tvrzení a nahlížet do spisu. Skutečnosti a úvahy uvedené
v odůvodnění napadeného usnesení jsou koherentní a podložené spisovým materiálem.
Nejvyšší správní soud opakovaně konstatuje, že podle §36 odst. 3 s. ř. s. „ [ú]častník,
který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti
osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně,
jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Dospěje-li však soud k závěru,
že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne. Přiznané osvobození kdykoliv za řízení odejme,
popřípadě i se zpětnou účinností, jestliže se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka přiznané
osvobození neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly. Přiznané osvobození se vztahuje i na řízení o kasační
stížnosti.“ Základní podmínku pro osvobození od soudních poplatků tedy tvoří povinnost žadatele
doložit, že nemá dostatečné prostředky. Tuto podmínku však stěžovatel v průběhu celého řízení
před Krajským soudem v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci nesplnil, neboť nepředložil žádné
doklady, které by osvědčovaly jeho špatnou finanční situaci. Podle konstantní judikatury
Nejvyššího správního soudu „[p]ovinnost doložit nedostatek prostředků je jednoznačně na účastníkovi řízení,
který se domáhá osvobození od soudních poplatků (§36 odst. 3 s. ř. s.). Pokud účastník tuto povinnost nesplní,
soud výdělkové a majetkové možnosti sám z úřední povinnosti nezjišťuje“ (srov. usnesení tohoto soudu
ze dne 25. 1. 2005, č. j. 7 Azs 343/2004 - 50, publ. pod č. 537/2005 Sb. NSS). Nejvyšší správní
soud uzavírá, že stěžovatel věrohodně a úplně neprokázal svou majetkovou a výdělkovou situaci.
Stěžovatel nedoložil, že nemá dostatečné prostředky, proto krajský soud rozhodl správně, pokud
mu osvobození od soudních poplatků nepřiznal.
Podle §35 odst. 8 věta první s. ř. s. „[n]avrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen
od soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit
usnesením zástupce, jímž může být i advokát; hotové výdaje zástupce a odměnu za zastupování osoby uvedené
v odstavci 2 platí v takovém případě stát.“ Prvotní podmínkou pro ustanovení zástupce soudem
je existence předpokladů pro osvobození od soudních poplatků. Jak již bylo uvedeno výše,
stěžovatel znemožnil objektivní posouzení svých aktuálních poměrů a nedoložil, že nemá
dostatečné prostředky. Existence předpokladů pro osvobození od soudních poplatků tak nebyla
prokázána, tudíž nebyla splněna ani podmínka pro ustanovení zástupce soudem. Krajský soud
proto rozhodl správně, pokud návrhu žalobce na ustanovení zástupce nevyhověl.
S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že kasační stížnost není důvodná, a proto ji podle §110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl.
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1 věty první s. ř. s.
ve spojení s §120 téhož zákona. Stěžovatel nebyl v tomto řízení procesně úspěšný a žalovaný
náhradu nákladů řízení nepožadoval, proto Nejvyšší správní soud vyslovil, že žádný z účastníků
nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. srpna 2015
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu