ECLI:CZ:NSS:2015:4.AS.160.2015:43
sp. zn. 4 As 160/2015 - 43
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: Ing. R. K.,
zast. Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem, se sídlem Na Zlatnici 2, Praha 4, proti žalovanému:
Krajský úřad Jihočeského kraje, se sídlem U Zimního stadionu 2, České Budějovice, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne
19. 6. 2015, č. j. 10 A 29/2014 – 121,
takto:
I. Kasační stížnost žalobce se zamítá .
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I.
Předcházející řízení
[1] Rozhodnutím žalovaného ze dne 10. 2. 2014, č. j. KUJCK 8521/2014/ODSH
(dále též „přezkoumávané rozhodnutí“) bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno
rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice, správního odboru ze dne 17. 7. 2013,
sp. zn. spr. př. D 1908/13 Lo (dále též „rozhodnutí správního orgánu prvního stupně“), kterým
byl žalobce uznán vinným z přestupku podle ustanovení §125c odst. 1 písm. d) a k) zákona
č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon
o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“),
a přestupku podle ustanovení §16 odst. 1 písm. c) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění
odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů
(zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“). Uvedených přestupků se měl žalobce
dopustit tím, že dne 19. 3. 2013 v 0. 50 hod. v Českých Budějovicích, po ulicích Riegrova,
Nádražní, Rudolfovská, Dobrovodská, do ulice U Jeslí, řídil motorové vozidlo tovární značky
BMW, r. z. X, kde po zastavení u domu 1A byl příslušníkem Policie České republiky vyzván
k předložení dokladů předepsaných k řízení vozidla, které nepředložil a rovněž po výzvě policisty
se odmítl podrobit vyšetření, zda při řízení nebyl ovlivněn alkoholem, ačkoli takové vyšetření
nebylo spojeno s nebezpečím pro jeho zdraví. Dalším jednáním nesplnil povinnost stanovenou
v hlavě II zákona o silničním provozu a jako řidič nepředložil zelenou kartu o pojištění řízeného
vozidla. Tímto jednáním žalobce porušil ustanovení §4 písm. b), §5 odst. 1 písm. f), §6 odst. 8
písm. a) až c) a §6 odst. 12 zákona o silničním provozu a ustanovení §17 odst. 1 zákona
o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, za což mu byla uložena pokuta ve výši 25.000 Kč,
zákaz řízení motorových vozidel všech druhů na dobu jednoho roku a povinnost nahradit
náklady spojené s projednáváním přestupku ve výši 1.000 Kč.
[2] Proti přezkoumávanému rozhodnutí podal žalobce dne 21. 3. 2014 žalobu, kterou doplnil
podáním ze dne 12. 4. 2014. Žalobce především namítal, že napadené rozhodnutí
nabylo právní moci až po uplynutí promlčecí lhůty, neboť žalobci bylo doručeno až dne
20. 3. 2014, kdy zmocněnec žalobce nahlédl do spisového materiálu. Žalovaný nesprávně
považoval rozhodnutí za doručené desátým dnem od dodání do datové schránky společnosti
ALL EXPERTS s.r.o., která však nebyla zmocněncem žalobce v řízení o přestupku,
jelikož žalobce nikdy nedoručil žalovanému originál plné moci a smlouva o zastoupení
s uvedenou společností nebyla uzavřena. Namítal také, že plná moc byla zaslána z datové
schránky společnosti ALL EXPERTS s.r.o. osobou, která již nebyla oprávněna za společnost
jednat, a přístupové údaje do datové schránky společnosti jí měly být znepřístupněny,
což se pochybením Ministerstva vnitra nestalo. Pochybením Ministerstva vnitra společnost
ALL EXPERTS s.r.o. současně nedisponovala v době doručení přezkoumávaného rozhodnutí
žádnými přístupovými údaji do datové schránky, a neměla tak možnost fakticky se s tímto
rozhodnutím seznámit. Proto žalobce považoval zásilku obsahující napadené rozhodnutí
za doručenou nejdříve dnem, kdy nahlédl další zmocněnec žalobce, K. S., do spisu a o zásilce
se dozvěděl. Zásilka tedy měla být doručena až po uplynutí prekluzivní lhůty, v důsledku čehož
zanikla odpovědnost za přestupek.
[3] Žalobce dále vytýkal, že v průběhu správního řízení nebylo postaveno najisto skutkové
jednání žalobce, jímž mělo dojít ke spáchání přestupku, žalovaný vedl zmatečné řízení a jeho
rozhodnutí nemá oporu v dokazování, je nepřezkoumatelné pro nezákonnost i pro nedostatek
důvodů. Žalobce především polemizoval se správností a opodstatněností postupu správních
orgánů obou stupňů z hlediska rozsahu dokazování a hodnocení provedených důkazů,
vytýkal, že správní orgán prvního stupně neprovedl žalobcem navržený vyšetřovací
pokus, aniž by se s návrhem na jeho provedení dostatečně vypořádal. Dále namítal i porušení
práva na obhajobu dle ustanovení čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod,
jelikož mu bylo odepřeno právo účastnit se výslechu svědka, čímž došlo k porušení zásady
kontradiktornosti řízení. Proto je důkaz svědeckou výpovědí nepřípustným důkazem.
Dokazování podle žalobce nebylo provedeno způsobem, který zákon předpokládá
v ustanoveních §51 a násl. zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „správní řád“), přičemž současně nebylo provedeno ohledání videozáznamu zákonem
předpokládaným způsobem. Podle žalobce nebyla respektována ani zásada ústnosti
a bezprostřednosti řízení o přestupcích, k čemuž žalobce analogicky poukazoval na principy
uplatňované v řízení trestním. Ze všech uvedených důvodů, v žalobě podrobně rozvedených,
navrhoval žalobce přezkoumávané rozhodnutí včetně rozhodnutí správního orgánu prvního
stupně zrušit a věc vrátit žalovanému k dalšímu řízení.
[4] Krajský soud rozsudkem ze dne 1. 8. 2014, č. j. 10A 29/2014 – 45, zrušil přezkoumávané
rozhodnutí a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení, neboť shledal důvodnou námitku žalobce
týkající se nesprávného procesního postupu při rozhodování o odvolání, jehož doplnění nebylo
podáno žalobcem, nýbrž společností ALL EXPERTS s.r.o. Ta však podle krajského soudu
nepředložila plnou moc k zastupování žalobce v originálu či ověřené kopii, ale pouze
v naskenované podobě zaslané prostřednictvím datové schránky uvedené společnosti. Plná moc
nebyla ani konvertována podle ustanovení §22 odst. 1 a 2 zákona č. 300/2008 Sb.,
o elektronických úkonech a automatizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon o elektronických úkonech“), tedy neměla účinky originálu. Jelikož této
společnosti jakožto zástupci žalobce bylo doručováno přezkoumávané rozhodnutí do datové
schránky, ačkoliv nebyla k zastupování žalobce řádně zmocněna, došlo k podstatnému porušení
ustanovení o řízení před správním orgánem, a přezkoumávané rozhodnutí proto bylo třeba zrušit
pro vady řízení. Krajský soud závěrem poznamenal, že dalšími námitkami uplatněnými v žalobě
se nezabýval, neboť v důsledku nesprávného doručování ze strany žalovaného došlo k uplynutí
zákonné prekluzivní lhůty podle ustanovení §20 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“), a přestupek proto již není možné
opětovně projednat.
[5] Rozsudek krajského soudu ze dne 1. 8. 2014, č. j. 10 A 29/2014 – 45, napadl žalovaný
včas podanou kasační stížností, v níž uplatnil kasační důvod podle ustanovení §103 odst. 1
písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „soudní řád správní“ nebo „s. ř. s.“). Žalovaný namítal nezákonnost rozsudku
spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení,
a to konkrétně otázky zastoupení žalobce na základě plné moci udělené společnosti
ALL EXPERTS s.r.o. Žalovaný nesouhlasil se závěrem krajského soudu, že žalobce
měl být správními orgány vyzván k předložení originálu plné moci či její ověřené kopie,
jelikož plná moc v prosté kopii nebyla dostačující a pokud by ji žalobce nepředložil,
mělo být se žalobcem jednáno bez ohledu na zmocněnou osobu. K tomu žalovaný poukázal
na ustanovení §33 odst. 1 správního řádu, jež nestanoví náležitosti plné moci. Proto
měl žalovaný zastoupení žalobce touto společností za nepochybné a námitky týkající se doložení
kopie plné moci považoval za ryze účelové, ve snaze prodlužovat správní řízení, čemuž měly
svědčit i opakované změny v zastoupení žalobce v krátkém časovém období, jak plynou
ze správního spisu správního orgánu prvního stupně. Žalovaný navrhl rozsudek krajského soudu
zrušit a vrátit věc tomuto soudu k dalšímu řízení.
[6] Nejvyšší správní soud kasační stížnosti žalovaného vyhověl, když rozsudkem ze dne
17. 10. 2014, č. j. 4 As 171/2014 – 26, zrušil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích
ze dne 1. 8. 2014, č. j. 10 A 29/2014 – 45, a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší
správní soud přitom zavázal krajský soud, aby se zabýval dalšími, do té doby neřešenými
námitkami, které se týkaly jednak posouzení důsledků odeslání plné moci k zastupování žalobce
společností ALL EXPERTS s.r.o. prostřednictvím datové schránky této společnosti jednáním
osoby (Jiřího Peka), která podle tvrzení žalobce neměla k takovým dispozicím oprávnění
(jelikož byla odvolána z funkce jednatele) a dále námitkami, které se týkaly vlastního průběhu
správního řízení před správním orgánem prvního stupně, zejména v otázce průběhu, rozsahu
a způsobu dokazování a hodnocení důkazů ve správním řízení navržených či provedených
(blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 10. 2014, č. j. 4 As 171/2014 – 26;
všechna rozhodnutí Nejvyššího správního soudu uvedená v tomto rozsudku jsou dostupná
na www.nssoud.cz).
[7] Krajský soud, vycházeje z právního názoru zdejšího soudu, se v dalším průběhu řízení
vypořádal v první řadě s otázkou zmocnění společnosti ALL EXPERTS s.r.o. k zastupování
žalobce ve správním řízení. V této souvislosti krajský soud uvedl, že s ohledem na dikci
ustanovení §33 odst. 1 správního řádu nebylo nutné předložit správnímu orgánu prvního stupně
originál plné moci udělené žalobcem společnosti ALL EXPERTS s.r.o., nýbrž postačilo
předložení prosté kopie, což se v posuzovaném případě stalo. Krajský soud proto dospěl
k závěru, že společnost ALL EXPERTS s.r.o. byla k přijímání písemností adresovaných žalobci
řádně zmocněna.
[8] Pokud jde o námitku neprovedení řádného přezkoumání věci a nedostatečného zjištění
skutkového stavu správními orgány, konstatoval krajský soud, že s ohledem na obsah správního
spisu bylo dokazování provedeno v souladu s ustanovením §36 odst. 3 a §51 a násl. správního
řádu. Krajský soud považoval skutkový stav za spolehlivě zjištěný, proto shodně se správními
orgány shledal další dokazování nadbytečným a nehospodárným.
[9] Krajský soud se následně zabýval otázkou zákonnosti získaných důkazů
a provedení dokazování, když žalobce především namítal, že příslušníci Policie ČR měli
nejdříve vjet na soukromý pozemek a následně použít proti žalobci slzotvorný prostředek,
aniž by mu následně poskytli první pomoc. Krajský soud v této souvislosti konstatoval,
že mu nepřísluší posuzovat adekvátnost či přiměřenost postupu policistů. Z obsahu správního
spisu je nicméně zřejmé, že žalobce byl policisty vyzýván k zastavení vozidla již na veřejné
komunikaci, přičemž na tuto výzvu nereagoval a pokračoval v jízdě až na soukromý pozemek.
Tato okolnost nemůže mít za následek absolutní neplatnost dalších úkonů policie a v důsledku
toho i neplatnost takto pořízených důkazů, jelikož v takovém případě by únik řidičů na soukromý
pozemek zaručoval beztrestnost pachatelů přestupků. Krajský soud nepovažoval za důvodné
ani námitky týkající se správnosti provedeného dokazování. Dohledání a objasnění pojmu
„KASR“ (slzotvorný prostředek) bylo v souladu s ustanovením §50 odst. 1 správního řádu,
když se jedná o skutečnost, která je správnímu orgánu známa z úřední činnosti. Provedení důkazu
vyšetřovacím pokusem – zkoumáním účinků slzotvorného prostředku na úřednicích,
bylo v souladu s ustanovením §52 správního řádu shledáno nadbytečným z důvodu, že tento
důkaz by s ohledem na specifičnost účinků vůči každému jednotlivci, které jsou navíc vždy
ovlivňovány konkrétními subjektivními a objektivními okolnostmi, nemohl nikterak přispět
k potvrzení žalobcem prezentovaného děje. Správní orgán totiž není vázán důkazními návrhy
účastníků řízení, ale je povinen provést důkazy, které jsou potřebné ke zjištění stavu věci.
V rozporu s principy dokazování nebyl ani výslech svědka T. F. V této souvislosti odkázal krajský
soud na obsah protokolu o ústním projednání přestupku ze dne 18. 4. 2013 (dále jen „protokol
o ústním jednání“), z něhož vyplývá, že svědek nahlédl do oznámení o přestupku pouze za
účelem identifikace, zda toto oznámení sepisoval on a až poté, co již vypověděl o skutkovém
průběhu událostí. Žalobce měl současně možnost klást svědkovi otázky. Této možnosti i využil,
když prostřednictvím svého zástupce položil svědkovi toliko čtyři otázky, aniž by měl nějaké další
návrhy ve vztahu k dokazování či samotné svědecké výpovědi. Krajský soud neshledal důvodnou
ani námitku, že správní orgán prvního stupně provedl v protokolu o ústním jednání pouhý odkaz
na prameny důkazů, přičemž tyto důkazy nebyly zkoumány způsobem podle ustanovení §51
správního řádu. V této souvislosti dospěl soud ke zcela opačnému závěru, jelikož z obsahu
protokolu o ústním jednání jasně vyplývá, že byly provedeny důkazy oznámením o přestupku a
úředním záznamem o tomto přestupku, u nichž správní orgán dále uvedl, co z nich bylo zjištěno,
dále byl zaznamenán obsah svědecké výpovědi zasahujícího policisty a proveden důkaz
přehráním videozáznamu ze zásahu policistů. Krajský soud proto žalobu rozsudkem ze dne
20. 2. 2015, č. j. 10 A 29/2014 – 81, v souladu s ustanovením §78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.
[10] Proti rozsudku krajského soudu ze dne 20. 2. 2015, č. j. 10 A 29/2014 – 81, brojil žalobce
včas podanou kasační stížností, v níž uplatnil kasační důvody podle ustanovení §103 odst. 1
písm. a), b) a d) s. ř. s. Žalobce namítal zejména nepřezkoumatelnost rozsudku krajského soudu,
neboť krajský soud se nezabýval, ačkoli byl k tomu Nejvyšším správním soudem v předchozím
řízení zavázán, otázkou doručení plné moci správnímu orgánu prvního stupně z datové
schránky společnosti ALL EXPERTS s.r.o. (dále též „zmocněnec“), avšak prostřednictvím
přístupových údajů osoby (Jiřího Peka), která k takovým dispozicím nebyla oprávněna,
a s tím související otázkou účinnosti doručení přezkoumávaného rozhodnutí zmocněnci žalobce
v době, kdy zmocněnec nedisponoval v důsledku pochybení orgánů státní správy žádnými
přístupovými údaji pro přihlášení do datové schránky.
[11] Žalobce současně namítal, že žalovaný provedl dokazování o pojmu a funkčnosti
slzotvorného prostředku mimo ústní jednání, aniž by jej seznámil se zjištěnými závěry. Další vadu
spatřoval žalobce v nesprávném zjištění skutkového stavu věci. V případě, jestliže by zjištěná
verze skutkového stavu byla pravdivá, žalobce by byl obviněn taktéž z přestupku neuposlechnutí
výzvy úřední osoby podle ustanovení §47 odst. 1 písm. a) zákona o přestupcích, ke kterému
mělo dojít jednak v důsledku nezastavení motorového vozidla na pokyn „STOP“ a následně
též v důsledku neopuštění motorového vozidla. Žalovaný správní orgán a posléze i krajský soud
vycházely rovněž nesprávně ze skutečnosti, že slzotvorný prostředek nemohl zapříčinit
neschopnost žalobce vnímat výzvu k podrobení se vyšetření na přítomnost alkoholu v krvi.
Takovýto závěr nemá oporu ve správním spise. Zasahující policisté nemohli poznat aktuální
zdravotní a psychický stav žalobce, jelikož se na něj žalobce nedotazovali. Krajský soud se navíc
nevypořádal s žalobní námitkou, že dle výpovědi svědka T. F. byl žalobce po zásahu
dezorientovaný, zmatený, nedokázal se vyjádřit, avšak nikoli v důsledku požití alkoholického
nápoje. Žalobce měl tudíž za to, že důkazy provedené správními orgány nejsou dostatečné
k prokázání, že by byl stěžovatel k podrobení se vyšetření vyzván, nebo že by tuto výzvu vnímal.
[12] Žalobce dále nesouhlasil se závěrem krajského soudu o zákonnosti pořízených důkazů,
jelikož v době policejního zákroku se již nacházel na soukromém pozemku. Krajský soud
se přitom dle názoru žalobce nevypořádal s jeho argumenty týkajícími se porušení ustanovení
čl. 12 usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 o vyhlášení Listiny základních práv
a svobod jako součástí ústavního pořádku České republiky. Krajský soud měl v této souvislosti
hodnotit také otázku adekvátnosti zásahu policistů. Z důvodů podrobně vymezených v žalobě
(zejména neposkytnutí první pomoci, jež mohlo mít zásadní vliv na schopnost žalobce vnímat
výzvu policistů) považoval žalobce zákrok policistů za nezákonný, a výstup z tohoto zákroku
proto nebylo možno využít jako důkaz. Žalobce navrhl rozsudek krajského soudu zrušit a vrátit
věc tomuto soudu k dalšímu řízení.
[13] Nejvyšší správní soud kasační stížnosti žalobce vyhověl, když rozsudkem ze dne
20. 5. 2015, č. j. 4 As 51/2015 – 72, zrušil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích
ze dne 20. 2. 2015, č. j. 10 A 29/2014 – 81, a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Zdejší
soud shledal důvodnou námitku žalobce spočívající v nepřezkoumatelnosti rozsudku krajského
soudu, jelikož krajský soud se nezabýval, ačkoli k tomu byl v předchozím zrušovacím rozsudku
zavázán, otázkou odeslání plné moci správnímu orgánu prvního stupně z datové schránky
společnosti ALL EXPERTS s.r.o., avšak prostřednictvím přístupových údajů osoby (Jiřího Peka),
která k takovým dispozicím nebyla oprávněna, a s tím související otázkou účinnosti doručení
přezkoumávaného rozhodnutí zmocněnci žalobce v době, kdy zmocněnec nedisponoval
v důsledku pochybení orgánů státní správy žádnými přístupovými údaji pro přihlášení do datové
schránky. Navzdory zrušení rozsudku krajského soudu pro nepřezkoumatelnost, považoval
Nejvyšší správní soud za vhodné, aby se zabýval i ostatními námitkami žalobce, neboť na jejich
vypořádání neměla zmíněná nepřezkoumatelnost žádný vliv. Tyto námitky nicméně zdejší soud
shledal nedůvodnými (v podrobnostech viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
20. 5. 2015, č. j. 4 As 51/2015 – 72).
[14] Krajský soud následně posoudil výše uvedené nevypořádané námitky, přičemž opětovně
dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji rozsudkem ze dne 19. 6. 2015,
č. j. 10 A 29/2014 – 121, v souladu s ustanovením §78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. Nad rámec
odůvodnění vysloveného v předcházejícím zrušeném rozsudku doplnil krajský soud následující
závěry.
[15] Držitelem příslušné datové schránky v nyní projednávané věci je společnost
ALL EXPERTS s.r.o. jakožto právnická osoba. Osobou oprávněnou k užívání této datové
schránky je ve smyslu ustanovení §8 odst. 3 zákona o elektronických úkonech též statutární
orgán společnosti (jednatel). Z elektronické doručenky přiložené k plné moci udělené žalobcem
společnosti ALL EXPERTS s.r.o. lze identifikovat pouze to, že byla odeslána jmenovanou
společností z datové schránky ID g8bk7ch. Na základě takovéto identifikace neměl správní orgán
dle názoru krajského soudu žádnou povinnost zjišťovat, která osoba skutečně plnou moc spolu
s odvoláním odeslala. Správní orgán ani neměl důvod pochybovat o tom, kdo podání odeslal,
jelikož z identifikátoru je zřejmé, že bylo zasláno společností ALL EXPERTS s.r.o. Krajský soud
proto shledal tuto námitku, kterou navíc žalobce uplatnil prvně až v projednávané žalobě, jako
účelovou, neboť je z ní patrna snaha žalobce využít různých procesních prostředků
k prodloužení správního řízení v co největší možné míře.
[16] Krajský soud dále dovodil, že i v případě, jestliže by plná moc byla odeslána osobou
k tomu neoprávněnou (tedy Jiřím Pekem), bylo by možno konstatovat pochybení pouze na straně
společnosti ALL EXPERTS s.r.o., neboť z dikce ustanovení §12 odst. 3 zákona o elektronických
úkonech vyplývá, že dojde-li ke změně statutárního orgánu právnické osoby, Ministerstvo vnitra
zneplatní staré přístupové údaje do datové schránky a zašle novému statutárnímu orgánu nové
přístupové údaje neprodleně po oznámení této skutečnosti novým statutárním orgánem. Jelikož
tak nový jednatel společnosti ALL EXPERTS s.r.o. (pokud jej společnost vůbec má) neučinil,
společnost sama musí nést následky tohoto pochybení. Z citovaného zákonného ustanovení totiž
neplyne Ministerstvu vnitra povinnost vyhledávat údaje o končících statutárních orgánech
a automaticky zneplatňovat přístupové údaje do datových schránek těchto subjektů. S ohledem
na uvedené neshledal krajský soud předmětné námitky žalobce důvodnými.
II.
Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[17] Proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 6. 2015,
č. j. 10 A 29/2014 – 121, podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) dne 8. 7. 2015 kasační stížnost,
doplněnou podáním ze dne 14. 8. 2015. Stěžovatel uplatňuje v kasační stížnosti důvod podle
ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tedy nezákonnost napadeného rozsudku spočívající
v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení.
[18] Stěžovatel především namítá, že společnost ALL EXPERTS s.r.o. se nikdy nestala
zmocněncem žalobce, neboť z její strany nedošlo ani ke konkludentnímu přijetí plné moci
udělené stěžovatelem. Plná moc nacházející se ve správním spise byla správnímu orgánu prvního
stupně odeslána z datové schránky jmenované společnosti prostřednictvím přístupových údajů
Jiřího Peka, který v době odeslání plné moci již nebyl statutárním orgánem společnosti.
Přístupové údaje Jiřího Peka do datové schránky zmocněnce měly být dle názoru stěžovatele
zrušeny ke dni 28. 8. 2013, když tento den je nutno vnímat jako den oznámení předmětné
skutečnosti Ministerstvu vnitra. Stěžovatel v této souvislosti poukazuje na zákon č. 111/2009 Sb.,
o základních registrech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o základních registrech“),
jenž se vztahuje i na právnické osoby, a dle něhož je editorem registru osob též agendové místo
v souvislosti s agendou správy identifikačních čísel v návaznosti na ustanovení §2 písm. g)
citovaného zákona, tj. soud, který vede obchodní rejstřík. Editor registru do něj vkládá referenční
údaje a identifikátory. Tyto údaje, mezi něž patří také údaj o statutárním orgánu právnické osoby,
se pak projeví jako referenční vazby v ostatních registrech, tedy i v registru datových schránek
vedeným Ministerstvem vnitra.
[19] Rejstříkový soud byl proto dle názoru stěžovatele povinen zapsat do registru osob údaj
o výmazu Jiřího Peka jako statutárního orgánu společnosti ALL EXPERTS s.r.o. Ministerstvo
vnitra pak mělo tuto skutečnost zjistit skrze referenční vazbu, a následně mělo podle ustanovení
§12 odst. 3 zákona o elektronických úkonech přístupové údaje Jiřího Peka do datové schránky
zneplatnit. Jelikož přístupové údaje Jiřího Peka existovaly pouze v důsledku pochybení orgánů
státní správy, je na ně nutno nahlížet jakoby neexistovaly vůbec. Stěžovatel je proto přesvědčen,
že žalovaný neměl k plné moci přihlížet, neboť zmocněnec neprojevil vůli plnou moc akceptovat.
Na základě informací zjištěných z registru mělo Ministerstvo vnitra rovněž vydat přístupové
údaje do datové schránky novému statutárnímu orgánu. Ministerstvo tak nicméně neučinilo,
přičemž staré přístupové údaje byly ke dni doručování přezkoumávaného rozhodnutí již zrušeny.
Dle názoru stěžovatele proto nemohlo dojít k účinkům doručení rozhodnutí fikcí. Rozhodnutí
tudíž bylo doručeno až po uplynutí prekluzivní lhůty pro projednání přestupku, a to v souvislosti
s nahlédnutím zástupce K. S. do správního spisu.
[20] Stěžovatel dále krajskému soudu vytýká, že se nevypořádal s žalobní námitkou související
s řádným zjištěním skutkového stavu, když dle názoru stěžovatele zůstalo neobjasněno,
zda některému z policistů předal doklady potřebné k řízení motorového vozidla. Svědek T. F.
v této souvislosti sám uvedl, že „řidič nepředložil doklady, k čemuž jsem jej vyzýval“ a na dotaz
správního orgánu prvního stupně, zda mu byly během služebního zákroku od řidiče předloženy
doklady předepsané k řízení vozidla, dodal – „[m]ně a ani kolegovi ty doklady předloženy nebyly.
Já osobně jsem je neviděl.“ Stěžovatel má za to, že taková výpověď nemůže jednoznačně podložit
závěr, že doklady potřebné k řízení motorového vozidla nepředložil. V řízení o trestním obvinění
je totiž nutno postavit spáchání přestupku najisto, přičemž v nyní projednávané věci nelze
vyloučit, že stěžovatel mohl předložit doklady jinému policistovi.
[21] Závěrem své kasační stížnosti stěžovatel opětovně vyjadřuje nesouhlas s neprovedením
důkazů znaleckým posudkem z oboru lékařství a účinků chemických látek a vyšetřovacím
pokusem, jejichž cílem by bylo prokázání vlivu slzotvorného prostředku na schopnost vnímání
zasažené osoby. Tyto důkazy by dle jeho názoru mohly vyloučit jeho zavinění, a to zcela
bez ohledu na věrohodnost či subjektivní posuzování jeho tvrzení jako účelových. Pro úspěch
stěžovatele v této věci by přitom postačovala toliko rozumná pochybnost o tom, že přestupek,
za nějž je stíhaný, nespáchal. S ohledem na shora uvedené stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší
správní soud rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 6. 2015,
č. j. 10 A 29/2014 – 121, zrušil a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení.
[22] Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti ze dne 30. 9. 2015 setrval na správnosti
a zákonnosti svého rozhodnutí. K námitce související s doručováním plné moci ze strany
společnosti ALL EXPERTS s.r.o. vyjádřil žalovaný prakticky totožný názor jako krajský soud
v napadeném rozsudku (srov. výše odst. [15] – [16] tohoto rozsudku). Pokud jde o námitku
stran neprokázání spáchání přestupku spočívajícího v nepředložení požadovaných dokladů,
odkázal žalovaný na předcházející rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 5. 2015,
č. j. 4 As 51/2015 – 72, v němž bylo konstatováno, že skutkový stav byl spolehlivě zjištěn
a prokázán. Ohledně navrhovaného důkazu vyšetřovacím pokusem žalovaný podotkl, že tento
byl pro nadbytečnost odmítnut, neboť by nemohl nikterak přispět k potvrzení stěžovatelem
prezentovaného děje, dle něhož stěžovatel pod vlivem donucovacího prostředku nemohl řádně
vnímat průběh událostí, a to s ohledem na specifické účinky tohoto prostředku vůči každému
jednotlivci, které jsou navíc ovlivňovány konkrétními subjektivními i objektivními okolnostmi.
Žalovaný současně opětovně odkázal na výše citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu,
č. j. 4 As 51/2015 – 72, v němž zdejší soud zpochybnil věrohodnost verze skutkového děje
podané stěžovatelem pro rozpory v jeho jednotlivých tvrzeních a rovněž vyslovil názor,
že považuje tato tvrzení za účelová. Žalovaný proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační
stížnost zamítl.
III.
Posouzení kasační stížnosti
[23] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti v první řadě hodnotil,
zda jsou splněny podmínky řízení. V této souvislosti dospěl k závěru, že kasační stížnost
má požadované náležitosti, byla podána včas a osobou k tomu oprávněnou (viz ustanovení §103
a §106 s. ř. s.), stěžovatel je řádně zastoupen (viz ustanovení §105 odst. 2 s. ř. s.) a není namístě
celou kasační stížnost odmítnout pro nepřípustnost (viz ustanovení §104 s. ř. s.).
[24] Nejvyšší správní soud, vázán rozsahem a důvody kasační stížnosti (viz ustanovení §109
odst. 3 s. ř. s.), následně napadený rozsudek krajského soudu přezkoumal a dospěl k závěru,
že kasační stížnost není důvodná. Neshledal přitom ani vady, ke kterým by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (viz ustanovení §109 odst. 4 s. ř. s.).
[25] V první řadě se zdejší soud zabýval námitkou stěžovatele spočívající v nesprávném
posouzení otázky právních důsledků odeslání plné moci správnímu orgánu prvního stupně
z datové schránky společnosti ALL EXPERTS s.r.o. prostřednictvím přístupových údajů Jiřího
Peka, který k tomu již neměl být oprávněn, a s tím související otázky účinnosti doručení
přezkoumávaného rozhodnutí zmocněnci žalobce v době, kdy zmocněnec nedisponoval
v důsledku pochybení orgánů státní správy žádnými přístupovými údaji pro přihlášení do datové
schránky.
[26] Pro posouzení výše uvedené námitky zjistil Nejvyšší správní soud z obsahu správního
spisu následující podstatné skutečnosti. V řízení před správním orgánem prvního stupně
byl stěžovatel zastoupen panem R. K., LL. M., nar. X, trv. bytem P. 1954, P. 5, který požádal
o doručování písemností na e-mailovou adresu X (viz plná moc ze dne 26. 4. 2013 a záznam
o nahlédnutí do spisu ze dne 7. 5. 2013, založeno na č. l. 26 a 28 prvoinstančního správního
spisu). Rozhodnutí správního orgánu prvního stupně bylo následně dne 18. 7. 2013 doručováno
R. K. na uvedenou e-mailovou adresu. Odeslaná zpráva obsahovala poučení o tom, že v případě
doručování na elektronickou adresu platí, že písemnost je doručena v okamžiku, kdy převzetí
doručované písemnosti potvrdí adresát zprávou opatřenou jeho zaručeným elektronickým
podpisem, a nestane-li se tak nejpozději následující pracovní den po odeslání zprávy, která se
nevrátila jako nedoručitelná, doručí správní orgán písemnost, jako by adresát o doručení na
elektronickou adresu nepožádal (viz e-mailová zpráva ze dne 18. 7. 2013 na č. l. 42
prvoinstančního správního spisu). Potvrzení převzetí doručované písemnosti se ve správním
spise nenachází.
[27] Poté bylo rozhodnutí doručováno R. K. poštou na adresu jeho trvalého bydliště. Jelikož
adresát nebyl zastižen, zásilka byla dne 23. 7. 2013 uložena a připravena k vyzvednutí
u doručujícího orgánu. Dne 5. 8. 2013 byla zásilka vložena do schránky R. K. (viz doručenka
připojená k rozhodnutí na č. l. 36 prvoinstančního správního spisu). R. K. následně dne
12. 8. 2013 podal prostřednictvím e-mailové zprávy podepsané platným elektronickým podpisem
k správnímu orgánu prvního stupně blanketní odvolání s textem: „Dozvěděl jsem se, že ve věci pana
K., viz výše, bylo zřejmě vydáno rozhodnutí. Proti tomuto podávám odvolání a také žádám o zaslání textu
rozhodnutí, abych mohl odvolání dále argumentovat.“ (viz e-mailová zpráva na č. l. 43 prvoinstančního
správního spisu).
[28] V reakci na zmínění podání vydal správní orgán prvního stupně usnesení ze dne
13. 8. 2013, jimž R. K. vyzval, aby ve lhůtě 5 pracovních dnů doplnil odvolání o náležitosti
uvedené v ustanovení §82 odst. 2 a 3 správního řádu. Usnesení bylo doručováno stejně jako
v předchozím případě nejdříve na e-mailovou adresu R. K., a následně po nepotvrzení jeho
doručení ze strany R. K. na adresu jeho trvalého bydliště. Adresát opět nebyl zastižen, proto byla
zásilka dne 19. 8. 2013 uložena a připravena k vyzvednutí u doručujícího orgánu, přičemž dne
30. 8. 2013 byla vložena do schránky R. K. (viz usnesení Magistrátu města České Budějovice ze
dne 13. 8. 2013 a k němu připojená doručenka a e-mailová zpráva ze dne 14. 8. 2013, založeno na
č. l. 45 a 46 prvoinstančního správního spisu).
[29] Dne 26. 8. 2013 zaslal R. K. prostřednictvím e-mailové zprávy podepsané platným
elektronickým podpisem správnímu orgánu prvního stupně podání s následujícím textem:
„V návaznosti na podivné věci, které se v této kauze dějí, Vás žádám o sdělení, zda mohu před předáním
spisového materiálu k odvolacímu správnímu orgánu se dostavit k seznámení se se spisovou dokumentací,
abych věděl, zda bylo vydáno nějaké rozhodnutí, seznámil se s jeho obsahem a případně dalšími částmi spisu
za účelem kvalitní argumentace a objasnění skutečného stavu věci.“ V následné e-mailové komunikaci byly
R. K. ze strany správního orgánu prvního stupně sděleny úřední hodiny, ve kterých bylo možno
do spisu nahlédnout. Poslední zprávou R. K. přitom byl právě jeho dotaz ze dne 9. 9. 2013
k možnostem nahlédnutí do spisu (viz e-mailová komunikace na č. l. 49 a 53 prvoinstančního
správního spisu). Úřední záznam o nahlédnutí do spisu se nicméně ve správním spise nenachází.
[30] Dne 18. 9. 2013 bylo správnímu orgánu prvního stupně prostřednictvím datové schránky
doručeno podání nadepsané jako „Odvolání“ proti rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice,
správního odboru ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. spr. př. D 1908/13 Lo (tedy proti rozhodnutí,
jež bylo napadeno i blanketním odvoláním podaným R. K.). Přímo v textu odvolání se nacházejí
odstavce, jež jsou vykopírovány z rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. Na samém konci
odvolání, tedy na místě pro podpis, je uvedeno „Jiří Pek, jednatel ALL EXPERTS s.r.o.“.
K odvolání je připojena plná moc udělená stěžovatelem společnosti ALL EXPERTS s.r.o.
„k jednání v plném rozsahu a po celou dobu řízení ve věci následující: Sp. zn.: D 1908/13 Lo“. Z potvrzení
o doručení datové zprávy je patrno, že odesílatelem předmětného odvolání je společnost ALL
EXPERTS s.r.o., a že věc byla označena jako „Doplnění odvolání kříha“ (viz odvolání ze dne
17. 9. 2013, plná moc ze dne 9. 8. 2013 a potvrzení o doručení datové zprávy, založeno na č. l. 62,
67 – 68 prvoinstančního správního spisu).
[31] Žalovaným bylo následně dne 10. 2. 2014 vydáno ve věci rozhodnutí,
č. j. KUJCK 8521/2014/ODSH, které bylo dodáno do datové schránky společnosti
ALL EXPERTS s.r.o. stejného dne v 13:28:34 hod. a doručeno uplynutím 10 dnů, tedy dne
20. 2. 2014 v 13:28:34 hod. (viz doručenka připojená k přezkoumávanému rozhodnutí, založená
v odvolacím správním spise).
[32] Stěžovatel předně namítá, že k plné moci udělené společnosti ALL EXPERTS s.r.o.
nemělo být v přestupkovém řízení přihlíženo, neboť jmenovaná společnost neprojevila
ani konkludentní souhlas plnou moc přijmout, když tato byla odeslána z datové schránky osobou,
která k tomu již nebyla oprávněna.
[33] Na tomto místě je vhodné připomenout, že podle ustanovení §33 odst. 1 správního řádu,
jež se na řízení o přestupcích použije na základě ustanovení §51 zákona o přestupcích, „[ú]častník
si může zvolit zmocněnce. Zmocnění k zastoupení se prokazuje písemnou plnou mocí. Plnou moc lze udělit i ústně
do protokolu. V téže věci může mít účastník současně pouze jednoho zmocněnce.“
[34] K náležitostem plné moci se Nejvyšší správní soud vyjádřil např. ve svém rozsudku
ze dne 27. 7. 2005, č. j. 7 As 13/2005 – 62, publ. pod č. 1044/2007 Sb. NSS, v němž vyslovil,
že „[p]ři posuzování, zda písemná plná moc nebo ústní prohlášení účastníka o udělení plné moci mají potřebné
náležitosti, je třeba vzít především v úvahu, zda spolehlivě prokazují oprávnění označeného zástupce jednat
za účastníka řízení; smyslem těchto procesních úkonů je totiž prokázat soudu udělení plné moci. V případě,
že je možné bez pochybností takové oprávnění dovodit z obsahu plné moci, ústního prohlášení účastníka, popřípadě
z okolností, za kterých byla písemná plná moc soudu doručena nebo za kterých bylo učiněno ústní prohlášení,
nemají případné vady v písemné plné moci nebo ústního prohlášení účastníka o udělení plné moci za řízení
význam.“ Ačkoli citované závěry byly přijaty ve vztahu k plným mocím udělovaným podle
soudního řádu správního, zdejší soud nevidí důvod, proč by nemohly být přiměřeně použity také
při posuzování náležitostí plných mocí podle správního řádu. Nejvyšší správní soud proto
zkoumal, zda z obsahu předložené plné moci, jakož i z celkových okolností posuzovaného
případu, bylo možno bez větších pochyb dovodit oprávnění společnosti ALL EXPERTS s.r.o.
jednat za stěžovatele v přestupkovém řízení.
[35] V posuzovaném případě bylo rozhodnutí správního orgánu prvního stupně doručováno
toliko R. K., který byl v době vydání rozhodnutí zástupcem stěžovatele. R. K. bylo také proti
rozhodnutí správního orgánu prvního stupně podáno dne 12. 8. 2013 blanketní odvolání.
Posledním známým aktivním jednáním R. K. v přestupkovém řízení bylo jeho dotázání se na
možnosti nahlédnutí do správního spisu ze dne 9. 9. 2013 (blíže viz odst. [26] – [29] tohoto
rozsudku).
[36] Dne 18. 9. 2013 bylo následně správnímu orgánu prvního stupně doručeno podání
společnosti ALL EXPERTS s.r.o. spolu s plnou mocí udělenou stěžovatelem. Nutno v první řadě
poznamenat, že z plné moci lze zcela bezpochyby dovodit projev vůle stěžovatele být zastoupen
v řízení společností ALL EXPERTS s.r.o. Plná moc je datována, zmocnitel i zmocněnec
jsou v ní řádně označeni a rozsah zastoupení je dostatečně určitě vymezen spisovou značkou
řízení před správním orgánem prvního stupně.
[37] Z celkových okolností doručení předmětného podání, jakož i jeho obsahu,
lze dle názoru Nejvyššího správního soudu dovodit přinejmenším částečnou spolupráci mezi R.
K. a společností ALL EXPERTS s.r.o., ať už přímou nebo zprostředkovanou přes osobu
stěžovatele. Tento závěr podporují zejména části textu předmětného podání, jež jsou
vykopírovány z rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. Jak již bylo konstatováno výše,
toto rozhodnutí bylo doručováno pouze R. K. Svědčí o tom také skutečnost, že společnost ALL
EXPERTS s.r.o. v datové zprávě, jež byla odeslána z její vlastní datové schránky, označila podání
jako „Doplnění odvolání k.“, musela si tudíž být vědoma skutečnosti, že ve věci již bylo podáno
odvolání. Nejvyšší správní soud nevidí důvod, aby za situace, kdy společnost ALL EXPERTS
s.r.o. vyvinula určité úsilí ke konzultaci věci se stěžovatelem (nebo jeho předcházejícím
zástupcem) a rovněž k sepsání doplnění blanketního odvolání, které následně zaslala spolu
s plnou mocí příslušnému správnímu orgánu, pochyboval o její vůli zastupovat stěžovatele
v přestupkovém řízení.
[38] Lze v této souvislosti odkázat také na závěry z předcházejícího zrušovacího rozsudku
Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 10. 2014, č. j. 4 As 171/2014 – 26, v němž zdejší soud
uvedl, že „[p]okud tedy zmocněnec disponoval plnou mocí udělenou žalobcem, mající všechny potřebné náležitosti,
jak byly výše vyloženy, bylo pro nastoupení účinků zastoupení dostatečné, že prostá kopie této plné moci byla
předložena správnímu orgánu ve správním řízení, k němuž se plná moc vztahovala. Protože se v tomto případě
jednalo o zmocněnce – právnickou osobu, která má zřízenou datovou schránku, bylo zcela dostatečným, že tato
plná moc byla jako příloha datové zprávy adresované správnímu orgánu prvního stupně připojena. Správní orgány
obou stupňů tedy správně od okamžiku, kdy se o tomto zastoupení dozvěděly (tj. ode dne 17. 9. 2013, kdy byla
datová zpráva s připojenou plnou mocí správnímu orgánu prvního stupně do jeho datové schránky dodána)
doručovaly písemnosti ve správním řízení v souladu s §34 odst. 1 a 2 správního řádu pouze tomuto zmocněnci.“
[39] Na výše uvedených závěrech by dle názoru Nejvyššího správního soudu ničeho
nezměnila ani skutečnost, kdyby předmětné podání spolu s plnou mocí skutečně byly odeslány
z datové schránky společnosti ALL EXPERTS s.r.o. jejím bývalým jednatelem Jiřím Pekem
za použití jeho přístupových údajů. Předně nutno podotknout, že z potvrzení o doručení datové
zprávy obsahující předmětné podání nelze zjistit, která konkrétní osoba oprávněná za společnost
ALL EXPERTS s.r.o. jednat, odeslání zprávy učinila. Z potvrzení plyne pouze to, že jejím
odesílatelem je samotná společnost ALL EXPERTS s.r.o. Určitým vodítkem, že odeslání učinil
právě Jiří Pek, mohla být pro správní orgány okolnost, že v podání je na místě vymezeném
pro podpis uvedeno „Jiří Pek, jednatel ALL EXPERTS s.r.o.“. I tak ale nelze dle názoru zdejšího
soudu žalovanému ničeho vytknout, pokud k podání v odvolacím řízení přihlédl.
[40] Nejvyšší správní soud považuje za potřebné odkázat v této souvislosti na ustanovení §8
odst. 3 zákona o elektronických úkonech, jež stanoví, že „[k] přístupu do datové schránky právnické
osoby je oprávněn statutární orgán právnické osoby, člen statutárního orgánu právnické osoby nebo vedoucí
organizační složky podniku zahraniční právnické osoby zapsané v obchodním rejstříku, pro něž byla datová
schránka zřízena.“ Citované ustanovení je jedním z konkrétních projevů jednatelského oprávnění
statutárního orgánu právnické osoby, obecně vyjádřeného v ustanovení §13 odst. 1 věty druhé
zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obchodní
zákoník“), dle něhož „[p]rávnická osoba jedná statutárním orgánem nebo za ni jedná zástupce.“; nutno
dodat, že předmětné jednání se uskutečnilo ještě za účinnosti obchodního zákoníku, proto
se na posuzovaný případ nepoužijí ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník,
resp. zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních
korporacích).
[41] Pro statutární orgány společností s ručením omezeným je pak významné ustanovení
§133 odst. 1 obchodního zákoníku, jež stanoví, že „[s]tatutárním orgánem společnosti
je jeden nebo více jednatelů. Je-li jednatelů více, je oprávněn jednat jménem společnosti každý z nich samostatně,
nestanoví-li společenská smlouva nebo stanovy jinak.“ Vznik funkce jednatele je vázán na rozhodnutí
valné hromady (resp. na rozhodnutí jediného společníka v případě jednočlenných společností
s ručením omezeným). Tato skutečnost plyne z ustanovení §133 odst. 3 obchodního zákoníku,
jež stanoví, že „[j]ednatele jmenuje valná hromada z řad společníků nebo jiných fyzických osob.“ Soudní
praxe v tomto ohledu dovodila, že následný zápis jednatele společnosti v obchodním rejstříku
má toliko deklaratorní povahu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2007,
sp. zn. 29 Odo 1968/2005 a v něm citovanou judikaturu).
[42] V neposlední řadě je potřebné poukázat na ustanovení §29 odst. 1 obchodního zákoníku,
jež stanoví, že „[p]roti tomu, kdo jedná v důvěře v zápis v obchodním rejstříku, nemůže ten, jehož se takový
zápis týká, namítat, že tento zápis neodpovídá skutečnosti.“ Odst. 2 téhož ustanovení pak stanoví,
že „[s]kutečnosti zapsané do obchodního rejstříku jsou účinné vůči každému ode dne jejich zveřejnění, ledaže
zapsaná osoba prokáže, že třetí osobě bylo provedení zápisu známo dříve.“ Jak k výkladu citovaného
ustanovení uvádí doktrína (viz komentář k §29 obchodního zákoníku in: POKORNÁ, Jarmila.
KOVAŘÍK, Zdeněk a kol. Obchodní zákoník : komentář. Wolters Kluwer, a. s. Praha, 2009), „[t]oto
ustanovení upravuje princip materiální publicity zapsaných skutečností v obchodním rejstříku, nazývaný
též principem dobré víry (veřejné důvěry) v zapsané skutečnosti. Podle tohoto principu se stav zápisu v obchodním
rejstříku bude považovat za stav skutečný pro všechny, jimž není známo, že rejstříkový stav není v souladu
se skutečným právním stavem (že realita je jiná než zapsaný stav - jednatel již není jednatelem, společník již není
společníkem apod.). Tak tomu je v případě, kdy zápisy v obchodním rejstříku nejsou úplné nebo jsou nepravdivé.
Vůči všem, jímž tato skutečnost není známa, bude postupováno tak, jako by stav rejstříkový odpovídal stavu
právnímu. Prostě to, co je zapsáno, po právu platí, dokud není prokázán opak.“
[43] V posuzovaném případě Nejvyšší správní soud z veřejně přístupného obchodního
rejstříku zjistil, že ve sbírce listin je u společnosti ALL EXPERTS s.r.o. založeno rozhodnutí
jediného společníka společnosti ze dne 31. 7. 2013 o odvolání Jiřího Peka z funkce jednatele
společnosti a současném jmenování Dávida Tomiho jako jednatele nového, a to s účinností
ke dni 1. 8. 2013. Je tedy nepochybné, že Jiří Pek v době odeslání předmětného podání
jednatelem společnosti skutečně nebyl. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku nicméně zdejší
soud zjistil také to, že Jiří Pek byl jako jednatel společnosti vymazán z obchodního rejstříku
až dne 24. 12. 2013. V době odeslání předmětného podání byl Jiří Pek současně jediným
zapsaným a zveřejněným jednatelem společnosti. Ostatně i samotné rozhodnutí o změně
jednatele společnosti bylo do sbírky listin založeno až dne 6. 1. 2014. S ohledem na princip
materiální publicity obsažený v ustanovení §29 obchodního zákoníku se tak společnost
ALL EXPERTS s.r.o. nemůže dovolávat skutečnosti, že Jiří Pek v době odeslání předmětného
podání nebyl jejím jednatelem, neboť by tím byla ohrožena dobrá víra třetích osob jednajících
v důvěře v zápis v obchodním rejstříku. Stěžovatel přitom neprokázal, že by tato skutečnost
mohla být správním orgánům známa již v době doručení předmětného podání správnímu orgánu
prvního stupně.
[44] Nejvyšší správní soud je zcela naopak přesvědčen, že pokud žalovaný přihlédl k obsahu
předmětného podání odeslaného společností ALL EXPERTS s.r.o., učinil tak zcela ve prospěch
stěžovatele, neboť tato skutečnost vedla k věcnému projednání podaného odvolání. Jak bylo
konstatováno již výše, správní orgán prvního stupně vyzýval předchozího zástupce stěžovatele R.
K. k doplnění odvolání. Výzva k doplnění byla R. K. doručena dne 29. 8. 2013 (viz ustanovení §
24 odst. 1 správního řádu). Lhůta pro doplnění blanketního odvolání proto stěžovateli uplynula
dne 5. 9. 2013 (k průběhu doručování usnesení viz odst. [28] tohoto rozsudku). R. K. a ani
samotný stěžovatel přitom doplnění odvolání neučinili. Nepřihlédl-li by žalovaný k předmětnému
podání společnosti ALL EXPERTS s.r.o., dle názoru Nejvyššího správního soudu by bylo
namístě odvolací řízení pro neodstranění vad podle ustanovení §66 odst. 1 písm. c) správního
řádu za použití ustanovení §93 odst. 1 téhož zákona zastavit.
[45] Namítá-li následně stěžovatel, že k doručení přezkoumávaného rozhodnutí do datové
schránky společnosti ALL EXPERTS s.r.o. nemohlo dojít v důsledku neexistence přístupových
údajů do datové schránky společnosti v době jeho doručování, Nejvyšší správní soud konstatuje,
že rozhodnutí považuje za řádně doručené dnem 20. 2. 2014. Za situace, kdy společnost
ALL EXPERTS s.r.o. po téměř půl roku od změny jednatele nedisponovala přístupovými údaji
do datové schránky, přičemž tuto skutečnost ani žalovanému neoznámila, nelze žalovanému
ničeho vytknout, pokud doručoval přezkoumávané rozhodnutí podle ustanovení §19 odst. 1
správního řádu do datové schránky společnosti, a to i s uplatněním fikce doručení podle
ustanovení §17 odst. 4 zákona o elektronických úkonech, jež stanoví, že „[n]epřihlásí-li se do datové
schránky osoba podle odstavce 3 ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byl dokument dodán do datové schránky, považuje
se tento dokument za doručený posledním dnem této lhůty; to neplatí, vylučuje-li jiný právní předpis náhradní
doručení.“
[46] Lze v této souvislosti přisvědčit i názoru krajského soudu, že od uživatelů datových
schránek se vyžaduje jistý stupeň „bdělosti“, a to zejména pokud jde o otázku nakládání
s přístupovými údaji. Ačkoli §12 odst. 3 zákona o elektronických úkonech výslovně nestanoví,
jakou formou má být změna statutárního orgánu Ministerstvu vnitra oznámena, s ohledem
na smysl a účel citovaného ustanovení, kterým je především ochrana před možným zneužitím
těchto údajů, nutno konstatovat, že od uživatelů datových schránek se zcela nepochybně
vyžaduje určitý aktivní přístup a ne pouhé spoléhání na to, že ministerstvo se o změně
statutárního orgánu dozví skrze základní registry.
[47] Nad rámec uvedeného nutno opětovně dodat, že veškeré úkony stěžovatele a jeho
zástupců činěné vůči správním orgánům působí značně účelově, ve snaze protahovat správní
řízení a docílit prekluze odpovědnosti za spáchané přestupky. I v této souvislosti lze odkázat
na předcházející zrušovací rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 10. 2014,
č. j. 4 As 171/2014 – 26, v němž zdejší soud konstatoval: „Nejvyšší správní soud konečně považuje
za potřebné zdůraznit, že popsaná procesní strategie, kterou zvolil žalobce v řízení před správními orgány
a poté v žalobě v nyní posuzované věci, je zdejšímu soudu známa z jeho úřední činnosti například ve věci vedené
pod sp. zn. 3 As 139/2014, sp. zn. 9 As 162/2014 nebo sp. zn. 9 As 144/2014. Jedná se vždy o stejný
mechanismus, kdy je účastník správního řízení zastoupen na základě plné moci předložené v kopii a udělené třetí
osobě (zpravidla zmocněnci R. K.), který požádá o doručování na elektronickou adresu a následně nepotvrdí
převzetí takto doručované písemnosti dle §19 odst. 8 správního řádu, písemnost se proto doručuje na adresu
trvalého pobytu tohoto zmocněnce, kde je písemnost doručena fikcí s následným vhozením do domovní schránky
a posléze (s odstupem delší doby) účastník správního řízení (obviněný z přestupku), zmocní další osobu (zde K.
S.) k nahlédnutí do správního spisu, pořízení jeho kopie, a v žalobě, kterou následně žalobce podává, je
zpochybňována jak správnost doručování zmocněnci, tak i samotné zmocnění zástupce ve správním řízení na
základě kopie plné moci. Je také pravidlem, že v řízení o žalobě před správními soudy zastupuje žalobce vždy
stejný advokát. Jedná se tedy o promyšlenou procesní taktiku, která má za cíl protahovat správní řízení
a dosáhnout prekluze odpovědnosti za přestupek.“ Do zmíněné procesní taktiky lze dle názoru zdejšího
soudu zcela jistě zařadit také obstrukce stěžovatele, resp. jeho zástupce s přístupovými údaji
do datové schránky.
[48] Pokud jde o námitky stěžovatele stran řádného prokázání, zda byly zasahujícím policistům
předloženy doklady předepsané k řízení motorového vozidla, nezbývá Nejvyššímu správnímu
soudu než konstatovat, že tyto námitky nejsou přípustné. Podle ustanovení §104 odst. 4 s. ř. s.
„[k]asační stížnost není přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v §103, nebo o důvody,
které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl.“
Z obsahu soudního spisu nicméně plyne, že předmětné námitky v řízení před krajským soudem
stěžovatelem uplatněny nebyly. Nejvyšší správní soud se jimi proto v řízení o kasační stížnosti
nezabýval.
[49] Současně se Nejvyšší správní soud nezabýval ani námitkami stěžovatele souvisejícími
s neprovedením důkazu vyšetřovacím pokusem, resp. znaleckým posudkem, neboť již ve svém
předcházejícím zrušovacím rozsudku ze dne 20. 5. 2015, č. j. 4 As 51/2015 – 72, vyslovil názor,
že skutkový stav byl v posuzovaném případě spolehlivě zjištěn. Provedení navrhovaných důkazů
by proto dle názoru zdejšího soudu bylo zcela nadbytečné. V podrobnostech odkazuje Nejvyšší
správní soud na výše citovaný rozsudek.
IV.
Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
[50] Ze všech výše popsaných důvodů považuje Nejvyšší správní soud kasační stížnost
za nedůvodnou, a v souladu s ustanovením §110 odst. 1 větou druhou s. ř. s. ji proto zamítl.
[51] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle ustanovení §60 odst. 1
s. ř. s. ve spojení s ustanovením §120 téhož zákona. Jelikož stěžovatel neměl v řízení o kasační
stížnosti úspěch, nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení. Žalovaný náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti nepožadoval.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. listopadu 2015
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu