ECLI:CZ:NSS:2015:5.AS.191.2014:19
sp. zn. 5 As 191/2014 - 19
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců Mgr. Ondřeje Mrákoty a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce: P. Č.,
proti žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Praha 1, Národní 118/16, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 10. 2014,
č. j. 8 A 125/2013 - 69,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) dne 28. 11. 2014 podal kasační stížnost proti usnesení
Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) ze dne 30. 10. 2014, č. j. 8 A 125/2013 - 69,
kterým městský soud zastavil řízení pro nezaplacení soudního poplatku.
Aniž by považoval Nejvyšší správní soud za nutné rekapitulovat obsah kasační
stížnosti, konstatuje, že je na místě posoudit ji v intencích ust. §103 odst. 1 písm. e) zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Je-li
totiž kasační stížnost podána proti usnesení soudu, kterým bylo řízení zastaveno, přichází
v úvahu zabývat se toliko tím, zda soud tak učinil v souladu se zákonem, resp. zda zde existovaly
relevantní zákonné důvody pro takový postup, který má za následek odepření soudního
přezkumu.
Nejvyšší správní soud netrval na zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost
ani na povinném zastoupení stěžovatele advokátem. Osvobození od soudních poplatků i právo
na bezplatné zastoupení se váže k posouzení poměrů konkrétního žadatele. Nesplnění podmínek
pro osvobození od soudních poplatků přitom vylučuje i právo na bezplatné zastoupení (§35
odst. 8 s. ř. s.). Za situace, kdy předmětem kasačního přezkumu je rozhodnutí (usnesení),
jímž bylo zastaveno řízení pro nezaplacení soudního poplatku, a to poté, co účastník řízení
požádal o osvobození od soudního poplatku, by trvání jak na podmínce uhrazení soudního
poplatku za kasační stížnost, tak i na podmínce povinného zastoupení, znamenalo jen další
řetězení téhož problému (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 9. 2007,
č. j. 9 As 43/2007 – 77, www.nssoud.cz). Kasační stížnost lze tedy i při absenci těchto podmínek
projednat a jedná se o kasační stížnost přípustnou.
Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a shledal,
že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů od doručení
napadeného usnesení (§106 odst. 2 s. ř. s.), je podána osobou oprávněnou, neboť stěžovatel
byl účastníkem řízení, z něhož napadené usnesení vzešlo (§102 s. ř. s.), přičemž s ohledem
na danou procesní situaci není nutné (viz níže), aby byl stěžovatel v řízení o dané kasační stížnosti
zastoupen advokátem ve smyslu §105 odst. 2 s. ř. s.
Posléze Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů, přičemž zkoumal, zda napadené rozhodnutí městského soudu netrpí
vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), a dospěl
k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Z předloženého spisu městského soudu vyplývá, že stěžovatel byl řádně vyzván
k zaplacení soudního poplatku z podané žaloby; následně požádal o osvobození od soudních
poplatků. Usnesením ze dne 10. 1. 2014, č. j. 8 A 125/2013 - 26, městský soud osvobození od
soudních poplatků v řízení o žalobě stěžovateli nepřiznal. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel
kasační stížnost, o které rozhodl Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 14. 3. 2014,
č. j. 5 As 10/2014 – 12, tak, že ji zamítl, když dovodil, že stěžovatel řádně nedoložil své aktuální
majetkové poměry, resp. svoji nemajetnost. Městský soud pak opětovně stěžovatele vyzval
k zaplacení soudního poplatku z podané žaloby, stěžovatel znovu požádal o osvobození
od soudních poplatků. Usnesením ze dne 14. 5. 2014, č. j. 8 A 125/2013 – 43, městský
soud výrokem I. zamítl opakovanou žádost stěžovatele o osvobození od soudních poplatků,
výrokem II. soudní řízení zastavil a výrokem III. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na
náhradu nákladů řízení. Rovněž proti tomuto usnesení podal stěžovatel kasační stížnost, o které
rozhodl zdejší soud rozsudkem ze dne 7. 8. 2014, č. j. 5 As 109/2014 – 10, tak, že kasační
stížnost proti výroku I. usnesení městského soudu zamítl a ve výrocích II. a III. usnesení
městského soudu zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení.
Zdejší soud v tomto rozsudku dospěl rovněž k závěru, že stěžovatel nesplňuje předpoklady
pro osvobození od soudních poplatků již z toho důvodu, že v jeho případě se jedná o zneužívání
dobrodiní osvobození od soudních poplatků, když jeho rozsáhlé procesní aktivity nesvědčí
o snaze dobrat se řešení sporné právní otázky, stěžovatel nebere zřetel na rozhodnutí soudů,
jimiž mu opakovaně nebylo ze stejných důvodů vyhověno, a jeho procesní aktivita je tak předem
odsouzena k neúspěchu. Městský soud však pochybil, jestliže současně se zamítnutím opětovné
žádosti stěžovatele o osvobození od soudních poplatků ihned týmž usnesením bez dalšího řízení
pro nezaplacení soudního poplatku zastavil. Po vrácení věci městskému soudu byl stěžovatel
opětovně řádně vyzván k zaplacení soudního poplatku z podané žaloby, soudní poplatek
nezaplatil a zase požádal o osvobození od soudních poplatků. Městský soud pak nyní napadeným
usnesením řízení zastavil pro nezaplacení soudního poplatku, o opětovné žádosti stěžovatele
o osvobození od soudních poplatků nerozhodoval, jelikož dovodil, že stěžovatel v ní oproti
předcházející žádosti neuvedl žádné nové skutečnosti, které by mohly vést k odlišnému
posouzení této žádosti.
Stěžovatel v kasační stížnosti vznáší výhrady proti posouzení jeho žádostí o osvobození
od soudních poplatků a namítá, že opakované žádosti „nepodával pro srandu králíkům“, jeho žádosti
byly nesprávně vyhodnoceny, neboť má za to, že své poměry řádně doložil.
Městský soud postupoval správně, jestliže po doručení rozsudku zdejšího soudu ze dne
7. 8. 2014 opětovně vyzval stěžovatele k zaplacení soudního poplatku a rovněž správně
vyhodnotil opakovanou žádost stěžovatele o osvobození od soudních poplatků. Kasační soud
k námitkám stěžovatele opětovně uvádí, že opakovaným podáváním žádostí o osvobození
od soudních poplatků z týchž důvodů nelze řízení donekonečna prodlužovat. Byla-li již předchozí
žádost o osvobození od soudních poplatků zamítnuta, může novou žádost o osvobození
od soudních poplatků stěžovatel účinně podat jen tehdy, uvede-li v ní nové zásadní důvody
pro její podání spočívající ve změně skutkových okolností, popř. předloží-li nové zásadní důkazy,
jimiž hodlá tvrzené důvody prokázat. Neuvede-li stěžovatel v nové žádosti tyto nové
podstatné důvody (resp. nepředloží nové zásadní důkazy), které dosud neuplatnil, platí
zde překážka věci rozsouzené (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2007,
č. j. 7 Afs 91/2006 – 139). Uvedené platí i v nyní projednávané věci, neboť stěžovatel také
ve své poslední opětovné žádosti o osvobození od soudních poplatků uvádí shodné důvody
jako v předcházejících žádostech, o nichž již bylo městským i Nejvyšším správním soudem
rozhodováno. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že stěžovateli dle předcházejících rozhodnutí
nelze v projednávané věci osvobození od soudních poplatků přiznat již z toho důvodu,
že jde o případ zneužití dobrodiní osvobození od soudních poplatků, jak rozvedeno ve výše
uvedeném rozsudku zdejšího soudu ze dne 7. 8. 2014. Městský soud proto postupoval správně,
jestliže o této poslední žádosti stěžovatele nerozhodoval, neboť ve věci byla dána překážka věci
rozsouzené. Z tohoto pohledu proto nejsou ani důvodné kasační námitky stěžovatele týkající
se splnění předpokladů o osvobození od soudních poplatků, které jsou pouze polemikou
s předcházejícími rozhodnutími městského i zdejšího soudu.
Městský soud tedy nepochybil, pokud napadeným usnesením řízení zastavil pro
nezaplacení soudního poplatku, neboť s podáním žaloby je spojen vznik poplatkové povinnosti
[dle ust. §4 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších
předpisů] a stěžovatel tuto povinnost současně s podáním žaloby nesplnil. Městský soud jej
usnesením ze dne 23. 9. 2014, č. j. 8 A 125/2013 - 64, vyzval ke splnění této povinnosti.
Stěžovateli byla k zaplacení soudního poplatku stanovena lhůta 10 dnů ode dne doručení tohoto
usnesení, přičemž byl současně poučen o následcích jeho nezaplacení ve stanovené lhůtě.
Uvedené usnesení městského s výzvou k zaplacení soudního poplatku za žalobu bylo
stěžovateli řádně doručeno dne 6. 10. 2014. Lhůta pro zaplacení soudního poplatku tak uplynula
dne 16. 10. 2014. Vzhledem k tomu městský soud správně řízení dle §47 písm. c) s. ř. s.
ve spojení s §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších
předpisů, zastavil.
Nejvyšší správní soud s přihlédnutím k výše uvedenému zamítl kasační stížnost
jako nedůvodnou (ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s.).
O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s ust. §60 odst. 1 ve spojení s ust. §120
s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení; žalovaná,
která byla ve věci úspěšná, žádné náklady nevynaložila, proto jí soud náhradu nákladů řízení
nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. ledna 2015
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu