ECLI:CZ:NSS:2015:5.AS.64.2015:30
sp. zn. 5 As 64/2015 - 30
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Petra Průchy a Mgr. Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobce: V. Z., zast. Mgr.
Jaroslavem Topolem, advokátem se sídlem Praha 4, Na Zlatnici 301/2, proti žalovanému:
Krajský úřad Zlínského kraje, se sídlem Zlín, Tř. Tomáše Bati 21, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 2. 2015, č. j. 18 A 17/2014 - 29,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává .
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
V záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl Krajský soud v Ostravě (dále jen „krajský soud“)
žalobu žalobce (dále jen „stěžovatel“) podanou proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 2. 2014,
č. j. KUZL-9520/2014; tímto rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání stěžovatele proti rozhodnutí
Městského úřadu ve Vsetíně ze dne 17. 12. 2013, č. j. MUVS 7843/2013/12/OSA/Lo, kterým
byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání přestupků podle ustanovení §125c odst. 1 písm. f)
bod 3 a §125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních
komunikacích ve znění pozdějších předpisů, kterých se dopustil tím, že
- „dne 25. 9. 2013 ve 12:01 hodin ve Vsetíně v místní části Luh I na ulici Jasenická ve směru
jízdy od centra Jasenic, tedy v místě, kde se smí jet rychlostí nejvýše 50 k m/hod, řídil motorové
vozidlo zn. ŠKODA CITIGO, RZ X, nedovolenou rychlostí, kdy byla orgánem
Policie ČR - dopravní inspektorát Vsetín naměřena rychlost jízdy 76 km/hod. Při zvážení možné odchylky
měřícího zařízení ve výši + 3km/hod. bylo jako nejnižší skutečná rychlost jízdy vozidla naměřeno 73 km/hod,
tedy stěžovatel překročil rychlost v obci o 20 km/hod a více“ (bod A. výroku).
- Dne 4. 10. 2013 ve 14:12 hodin ve Vsetíně na silnici III/05735 v místní části Jasenka ve směru
jízdy od centra města, tedy v místě, kde se smí jet rychlostí nejvýše 50 km/hod, řídil motorové vozidlo
zn. ŠKODA CITIGO, RZ X, nedovolenou rychlostí, kdy byla orgánem Policie ČR – dopravní inspektorát
Vsetín naměřena rychlost jízdy 66 km/hod. Při zvážení možné odchylky měřícího zařízení ve výši + 3km/hod.
bylo jako nejnižší skutečná rychlost jízdy vozidla naměřeno 63 km/hod, tedy stěžovatel překročil rychlost v obci o
méně než 20 km/hod.“ (bod B. výroku).
Stěžovateli byla uložena pokuta ve výši 3500 Kč
Krajský soud ve svém rozhodnutí neshledal důvodnou námitku stěžovatele, že stanoven í
místa spáchání přestupku je příliš obecné a dospěl k závěru, že výrok rozhodnutí správního
orgánu I. stupně obsahuje veškeré zákonem stanovené náležitosti, když mimo jiné ve skutkové
větě obsahuje zcela jasně a určitě místa spáchání přestupků. Tvrzení st ěžovatele o možném
měření rychlosti mimo obec, hodnotil krajský soud jako účelové, neboť stěžovatel tuto námitku
nevznesl poté, co byl zastaven policisty; krajský soud proto uzavřel, že skutkový stav byl
dostatečně zjištěn. Dále krajský soud neshledal důvodnou námitku stěžovatele, že žalovaný
rozhodl o odvolání stěžovatele, aniž by jej vyzval k odstranění vad odvolání, resp. že chybně
posoudil, že správní orgán prvního stupně stěžovatele k doplnění odvolání nevyzval. Krajský
soud dospěl k závěru, že z obsahu spisu vyplývá, že stěžovatel poté, co podal v zákonné lhůtě
blanketní odvolání, byl správním orgánem prvního stupně vyzván usnesením ze dne 22. 1. 2014,
které bylo doručeno jak stěžovateli, tak jeho zmocněnci, aby do 5 pracovních dnů po doručení
usnesení, odvolání stanoveným způsobem doplnili.
II. Obsah kasační stížnosti
Stěžovatel podává kasační stížnost z důvodu tvrzené nepřezkoumatelnosti napadeného
rozsudku ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. a nezákonnosti spo čívající v nesprávném
posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení ve smyslu §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
Stěžovatel namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku, neboť krajský soud vůbec
nevypořádal jeho námitku ohledně vágní identifikac místa spáchání přestupků ve výroku
rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. Stěžovatel namítal, že místo spáchání přestupku
definoval prvostupňový správní orgán ve výroku svého rozhodnutí nepřesně. Dle názoru
stěžovatele z výroku správního orgánu není zřejmé, kde k přestupku došlo a vágní specifikace
místa způsobuje nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nesrozumitelnost výroku. V této souvislosti
stěžovatel poukazoval na to, že v úseku silnice III/05375, na které mělo dojít ke spáchání
přestupku dne 4. 10. 2013 (bod B. výroku rozhodnutí správního orgánu prvního stupně)
je několik úseků, ve kterých smí řidič jet rychlostí 90 km/h, neboť zasahují za dopravní značení
„konec obce“. Stěžovatel v této souvislosti odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 10. 12. 2014, č. j. 9 As 80/2014 - 37, který dle stěžovatele na věc dopadá. Stěžovatel vytýká
krajskému soudu, že shora uvedenou námitku vůbec nevypořádal, když namísto
nesrozumitelnosti výroku posuzoval, zda byl dostatečně a správně zjištěn skutkový stav, což však
stěžovatel nenamítal. V případě, že by Nejvyšší správní soud neshledal nepřezkoumatelnost
napadeného rozsudku, namítá stěžovatel, že krajský soud posoudil jeho námitku nedostatečné
specifikace místa spáchání přestupku nesprávně (§103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.). Stěžovatel
nezákonnost napadeného rozsudku spatřuje rovněž v nesprávném posouzení právní otázky stran
doručení výzvy k odstranění vady podání spočívající v absenci odůvodnění odvolání. Stěžovatel
uvedl, že v rozporu s §37 odst. 3 správního řádu nebyl vyzván k doplnění banketního odvolání,
zatímco krajský soud konstatoval, že stěžovatel k doplnění odvolání vyzván byl, a to usnesením
ze dne 22. 1. 2014, které bylo zmocněnci stěžovatele doručeno dne 31. 1. 2014. Stěžovatel
namítá, že krajský soud nesprávně vyhodnotil doruč enku obsahující podpis zmocněnce s datem
převzetí 31. 1. 2014 jako doručenku prokazující doručení usnesení správního orgánu, kterým byl
stěžovatel vyzván k doplnění odvolání. Podle stěžovatele byla zmocněnci žalobce dne 31. 1. 2014
sice doručena písemnost od správního orgánu, ale tato obsahovala kopii části správního spisu,
nikoli však usnesení. Dle stěžovatele je zřejmé, a to i podle váhy zásilky, že tato doručenka
prokazovala toliko zaslání kopie části správního spisu a v žádném případě nemohla prokazovat
doručení usnesení, zejména tehdy, když stěžovatel doručení usnesení popíral.
III. Vyjádření žalovaného ke kasační stížnosti
Žalovaný setrval na svých dřívějších vyjádřeních, na která odkázal. S rozsudkem krajského
soudu se plně ztotožnil a navrhl zamítnutí kasační stížnosti.
IV. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
Nejvyšší správní soud přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a shledal,
že kasační stížnost je podána včas a je přípustná. Důvody kasační stížnosti odpovídají důvodům
podle §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích
jejího rozsahu a uplatněných důvodů, přičemž zkoumal, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), a dospěl k závěru,
že kasační stížnost není důvodná.
Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval tvrzenou nepřezkoumatelností rozsudku
krajského soudu, protože přezkoumatelnost rozsudku je podmínkou pro věcný přezkum
dalších kasačních námitek (viz například rozsudek zdejšího soudu ze dne 8. 3. 2005,
č. j. 3 As 6/2004 - 105). Nepřezkoumatelnost měla spočívat v tom, že se krajský soud vůbec
nevypořádal se žalobní námitkou nesrozumitelnosti výroku rozhodnutí správního orgánu prvního
stupně spočívající v tom, že místa spáchání přestupků jsou definována vágně.
Namítanou nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí krajského soudu Nejvyšší
správní soud neshledal.
Krajský soud se námitkou stěžovatele stran formulaci výroku o spáchání přestupků
zabýval a přitom došel k závěru a výslovně uvedl, že výrok rozhodnutí správního orgánu
obsahuje veškeré zákonné náležitosti a splňuje mj. i požadavek, aby spáchaný skutek byl
ve výroku popsán dostatečně určitě a aby byl nezaměnitelný s jiným skutkem. Podle krajského
soudu výrok rozhodnutí obsahuje zcela jasně a určitě místa spáchání přestupků, a to v případě
skutku ad A) „ve Vsetíně v místní části Luh I na ulici Jasenická ve směru jízdy od centra do Jasenic, tedy
v místě, kde se smí jet rychlostí nejvýše 50 km/h“ a v případě skutku ad B) slovy „ve Vsetíně na silnici
III/05735 v místní části Jasenka, ve směru jízdy do centra města, tedy v místě, kde se smí jet rychlostí nejvýše
50 km/h“. V rámci hodnocení námitky nepřezkoumatelnosti výroku správního orgánu prvního
stupně se navíc krajský soud vyjádřil i k rozhodnutí Nejvyššího správního soudu
č. j. 4 As 28/2010 - 56, na něž stěžovatel v žalobě odkazoval, a uzavřel, že dané rozhodnutí
na projednávaný případ nedopadá.
S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud kon statuje, že krajský soud
v odůvodnění svého rozsudku věcně vypořádal všechny řádně a včas uplatněné žalobní námitky;
kasační důvod ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. tak v tomto směru naplněn není.
Nejvyšší správní soud dospěl ke shodnému závěru ja ko krajský soud i pokud
jde o posouzení, zda byly skutky ve výroku správního rozhodnutí určeny dostatečně určitě
a nezaměnitelně a v tomto ohledu nepřisvědčil stěžovatelově námitce nedostatečné specifikace
místa spáchání přestupků.
Dle §77 zákona o přest upcích výrok rozhodnutí o přestupku, jímž je obviněný
z přestupku uznán vinným, musí obsahovat též popis skutku s označením místa a času jeho
spáchání, vyslovení viny, druh a výměru sankce.
V posuzovaném případě je způsob, jakým byla ve výroku rozhodnutí správního orgánu
prvního stupně vymezena místa spáchání přestupků, patrný z bodu I. správního rozhodnutí.
Stěžovatel namítal, že určení místa spáchání přestupků : „ve Vsetíně v místní části Luh I na ulici
Jasenická ve směru jízdy od centra Jasenic (bod I. písmeno A. výroku), resp. „ve Vsetíně na silnici
III/05735 v místní části Jasenka ve směru jízdy od centra města“ (bod I. písmeno B. výroku)
je nedostatečné a způsobuje nepřezkoumatelnost výroku.
Pokud stěžovatel upozornil na podobný případ řešený Nejvyšším správním soudem
v rozsudku ze dne 10. 12. 2014, č. j. 9 As 80/2014 - 38, pak Nejvyšší správní soud konstatuje,
že toto rozhodnutí na případ stěžovatele nedopadá. V uvedeném rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu neobstálo z pohledu určitosti vymezení místa spáchání přestupku toto určení:
„na pozemní komunikaci I/37 v obci Ostrov nad Oslavou “. U takto vymezeného místa zdejší soud
konstatoval, že nejde o dostatečnou specifikaci místa tak, „ aby mohla být vyloučena překážka
litispendence, dvojího postihu pro týž skutek, pro vyloučení překážky věci rozhodnuté, pro určení rozsahu
dokazování a pro zajištění řádného práva na obhajobu“. Na rozdíl od zmíněného případu, kde bylo
místo spáchání přestupku určeno pouze číslem pozemní komunikace v obci, v posuzovaném
případě vymezil správní orgán prvního stupně místa spáchání přestupků navíc i místní částí obce
(místní část Jasenka a místní část Luh I), resp. určením ulice (ulice Jasenická). Argumentace
stěžovatele, který upozornil na to, že komunikace, na kterých došlo ke spáchání přestupků, měří
3,5 resp. 13,5 km a je na ní několik úseků, ve kterých je povolena nejvyšší rychlost 90 km/h,
neboť se nacházejí za dopravní značkou, která označuje konec obce, je bezpředmětná. Správní
orgán prvního stupně uvedením konkrétních místních částí obce dostatečným způsobem vymezil
místa spáchání přestupků, přitom u skutku uvedeného pod písmenem B. výroku bylo místo navíc
upřesněno uvedením názvu ulice. Z rozhodnutí je jasně patrné, že stěžovatel se obou přestupků
dopustil v obci, nikoliv v úsecích mimo obec.
Určení místa spáchání přestupku, tak, jak bylo u obou přestupků vymezeno správním
orgánem prvního stupně zaručuje, že nevzniknou pochybnosti o tom, kde přesně se měl
stěžovatel přestupků dopustit a je vyloučena možnost jejich zá měny. Nejvyšší správní soud proto
konstatuje, že výrok rozhodnutí správního orgánu prvního stupně je z pohledu určitosti vymezení
skutků bezvadný a kasační námitka stěžovatele není důvodná.
Stěžovatel dále namítl, že krajský soud nesprávně posoudil právn í otázku doručení výzvy
k odstranění vad podání (blanketního odvolání). Stěžovatel přitom nezpochybňuje, že jeho
zmocněnci byla od správního orgánu prvního stupně dne 31. 1. 2014 doručena písemnost, avšak
tvrdí, tato obsahovala toliko kopii části spisu, nikoli jakékoli usnesení.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že dané stěžovatelovo tvrzení je v rozporu s obsahem
spisu. Z doručenek založených ve správním spisu vyplývá, že usnesení prvostupňového
správního orgánu, kterým byl stěžovatel vyzván k doplnění odvolání, bylo zmocněnci stěžovatele
doručeno dne 31. 1. 2014 a téhož dne bylo doručeno i stěžovateli. Obě doručenky byly řádně
vyplněny, a to včetně označení doručované písemnosti, a osvědčují skutečnost, že písemnost byla
doručena do vlastních rukou obou adresátů, tj. stěžovatele i jeho zmocněnce, kteří převzetí
zásilky stvrdili svým podpisem. Stěžovatel ke svému tvrzení o tom, že nebyl vyzván k doplnění
odvolání, neoznačil žádné důkazy, které by zpochybnily správnost doručenek. O pravdivosti
údajů na doručence tak neměl krajský soud důvodu pochybovat. Krajský soud správně posoudil
otázku doručení výzvy k odstranění vad podání; námitka stěžovatele v tomto směru není
důvodná.
V. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost nedůvodnou, proto ji za podmínek
vyplývajících z §110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. rozsudkem zamítl.
O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s §60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení
s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení;
žalovanému v řízení o kasační stížnosti nevznikly náklady nad rámec jeho úřední činnosti, proto
mu soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. července 2015
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu