ECLI:CZ:NSS:2015:5.AZS.113.2015:18
sp. zn. 5 Azs 113/2015 - 18
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové
a soudců Mgr. Ondřeje Mrákoty a JUDr. Tomáše Langáška, LL.M., v právní věci žalobce: T. D.
P., zastoupeného Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Opletalova 25, Praha 1,
proti žalované: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Praha
3, Olšanská 2, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze
dne 21. 4. 2015, č. j. 4 A 17/2015 - 42, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se p ř i z n á v á odkladný účinek.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 13. 2. 2015, č. j. CPR-18617-2/ČJ-2014-930310-V234, žalovaná
zamítla odvolání žalobce (dále též „stěžovatele“) a potvrdila rozhodnutí Policie České republiky,
Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, odboru cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly,
pátrání a eskort ze dne 6. 10. 2014, č. j. KRPA-51981-88/ČJ-2013-000022, kterým bylo
stěžovateli podle ustanovení §119 odst. 1 písm. c) bod 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu
cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu
cizinců“), uloženo správní vyhoštění a stanovena doba, po kterou nelze stěžovateli umožnit vstup
na území členských států Evropské unie v délce 1 roku. Počátek doby, po kterou stěžovateli
nelze umožnit vstup na území členských států EU, byl stanoven v souladu s §118 odst. 1 zákona
o pobytu cizinců od okamžiku, kdy pozbude oprávnění k pobytu na území České republiky.
Současně byla stěžovateli stanovena doba k vycestování dle §118 odst. 3 zákona o pobytu
cizinců, a to do 30 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí. Podle §120a odst. 1 zákona
o pobytu cizinců správní orgán I. stupně dále rozhodl, že se na stěžovatele nevztahují důvody
znemožňující vycestování podle §179 citovaného zákona.
Stěžovatel rozhodnutí žalované napadl žalobou, která byla rozsudkem Městského soudu
v Praze (dále jen „městský soud“) ze dne 21. 4. 2015, č. j. 4 A 17/2015 – 42, jako nedůvodná
zamítnuta.
Rozsudek městského soudu následně stěžovatel napadl kasační stížností, v níž současně
požádal o přiznání odkladného účinku. Dle stěžovatele jeho individuální zájem na ochraně jeho
procesních práv významně převyšuje potenciální újmu, která by mohla vzniknout jiným osobám
či potenciální ohrožení důležitého veřejného zájmu. Stěžovatel ve své žádosti dále uvádí,
že přiznání odkladného účinku nemůže představovat újmu pro žádné třetí osoby, přičemž
vylučuje i rozpor s důležitým veřejným zájmem. Ačkoliv lze dle jeho názoru připustit,
že by realizace pravomocného rozhodnutí o správním vyhoštění mohla být ve veřejném zájmu,
nelze tento zájem stavět do konfliktu se zájmem stěžovatele na spravedlivý proces, jelikož zájem
jednotlivce spojený se zásadními dopady do jeho života převyšuje jakýkoliv důležitý veřejný
zájem. V uvedené souvislosti stěžovatel odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu,
a to zejména na rozsudek zdejšího soudu ze dne 18. 8. 2011, č. j. 5 As 73/2011 – 100, podle
kterého: „Navíc má Nejvyšší správní soud za to, že může být pro výkon stěžovatelova ústavního práva
na spravedlivý proces nezbytné, aby stěžovatel mohl zůstat na územní ČR do skončení řízení o jeho kasační
stížnosti. Byť je stěžovatel v tomto řízení, jak požaduje soudní řád správní, zastoupen advokátem, nelze
přehlédnout, že k právu na spravedlivý proces náleží i právo účastníka vystupovat v tomto řízení osobně,
být v kontaktu se svým zástupcem, udělovat mu konkrétní pokyny pro výkon zastoupení atd.“ Dále stěžovatel
odkázal na rozhodnutí zdejšího soudu ze dne 23. 1. 2013, č. j. 6 As 82/2012 – 37, ze dne
4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005 – 76, a ze dne 6. 12. 2005, č. j. 2 Afs 77/2005 – 96.
Žalovaná se k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nevyjádřila.
Podle ustanovení §107 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní
soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat; přitom užije přiměřeně §73 odst. 2 s. ř. s.,
podle kterého lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí
znamenaly pro žalobce (zde stěžovatele) nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného
účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným
zájmem. Po zhodnocení důvodů uváděných stěžovatelem a skutečností vyplývajících
ze správního spisu dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že podmínky pro přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti jsou v daném případě splněny.
Zdejší soud vycházel zejména z předpokladu, že nedojde-li k odkladu právních účinků
rozsudku městského soudu, jímž byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí o správním vyhoštění,
do doby meritorního rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti,
byl by stěžovatel v důsledku právních účinků pravomocného a vykonatelného správního
rozhodnutí nucen opustit území České republiky, a to ještě před rozhodnutím kasačního soudu.
Podstatné přitom je, že pro řádný výkon stěžovatelova ústavního práva na spravedlivý proces
je třeba, aby stěžovatel mohl setrvat na území České republiky do skončení řízení o jeho kasační
stížnosti. Byť je stěžovatel v tomto řízení v souladu s požadavkem soudního řádu správního
zastoupen advokátem, náleží k právu na spravedlivý proces i právo účastníka vystupovat v tomto
řízení osobně, být v kontaktu se svým zástupcem, udělovat mu pokyny pro výkon zastoupení,
poskytovat mu potřebnou součinnost atd. Nejvyšší správní soud proto spatřuje nepoměrně větší
újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, spojenou
s nuceným opuštěním České republiky před rozhodnutím Nejvyššího správního soudu o kasační
stížnosti stěžovatele, především v možné újmě na výkonu jeho práva na spravedlivý proces.
Z tohoto důvodu ostatně přiznává §172 odst. 3 zákona o pobytu cizinců žalobě proti rozhodnutí
o správním vyhoštění odkladný účinek na vykonatelnost napadeného rozhodnutí ex lege
(s výjimkou případů vyhoštění cizince z důvodu ohrožení bezpečnosti státu) a není tedy
bez dalšího dán důvod, proč by obdobnou možnost setrvat na území České republiky neměl mít
vyhošťovaný cizinec i po dobu následného kasačního řízení. V daném případě lze tedy nalézt
příčinnou souvislost mezi právními účinky žalobou napadeného rozhodnutí a možným vznikem
zákonem předpokládané újmy u stěžovatele (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
16. 8. 2012, č. j. 4 As 56/2012 – 58).
Nejvyšší správní soud posoudil návrh na přiznání odkladného účinku i z hlediska splnění
druhého zákonného předpokladu, a to, že přiznání odkladného účinku není v rozporu s veřejným
zájmem. Pokud jde o splnění uvedeného předpokladu, vychází zde soud z povahy věci, z obsahu
spisového materiálu a z vyjádření stěžovatele. K otázce možného rozporu s důležitým
veřejným zájmem se Nejvyšší správní soud již vyjádřil v usnesení ze dne 19. 11. 2014,
č. j. 1 Azs 160/2014 – 25, kde dospěl k závěru: „Pokud jde o možný rozpor s důležitým veřejným zájmem,
je opět nutné poměřit na jedné straně újmu hrozící stěžovateli v případě nepřiznání odkladného účinku,
a na straně druhé důležité zájmy společnosti. Pro zamítnutí návrhu přitom nepostačuje pouze existence
kolidujícího veřejného zájmu, jak by se mohlo zdát z doslovného výkladu §73 odst. 2 s. ř. s. Toto ustanovení
nutno vykládat ústavně konformním způsobem, a proto je třeba za pomoci testu proporcionality vážit intenzitu
hrozícího zásahu do základního práva svědčícího žalobci s intenzitou narušení veřejného zájmu (srov. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2008, č. j. 5 As 17/2008 – 131, č. 1698/2008 Sb. NSS).“
S ohledem na důvody správního vyhoštění leží v daném případě proti podstatné újmě
hrozící stěžovateli, riziko narušení veřejného zájmu jen nízké nebo maximálně mírné intenzity.
Stěžovatel nebyl vyhoštěn z důvodu ohrožení bezpečnosti státu; byl vyhoštěn podle ustanovení
§119 odst. 1 písm. c) bod 2 zákona o pobytu cizinců.
Z uvedených důvodů tedy Nejvyšší správní soud přiznal kasační stížnosti odkladný účinek
podle §73 odst. 2 až 4 s. ř. s. ve spojení s §107 s. ř. s. Vzhledem k tomu, že žaloba stěžovatele
proti pravomocnému rozhodnutí o jeho správním vyhoštění měla ex lege odkladný účinek,
postačí v daném případě, že se přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti pozastavují
až do skončení řízení o kasační stížnosti právní účinky přezkoumávaného rozsudku Městského
soudu v Praze, neboť tím se fakticky dočasně obnovuje odkladný účinek žaloby proti rozhodnutí
žalované ve věci správního vyhoštění stěžovatele.
Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti přitom Nejvyšší správní soud nijak
nepředjímá své rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. června 2015
Mgr. Jana Brothánková
předsedkyně senátu