ECLI:CZ:NSS:2015:6.AS.268.2015:7
sp. zn. 6 As 268/2015 - 7
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové,
soudce zpravodaje JUDr. Tomáše Langáška a soudce JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce:
P. Č., proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 16, Praha 2,
týkající se žaloby na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 10. 2015, č. j. 11 A 78/2015 - 40,
jímž nebylo žalobci přiznáno osvobození od soudních poplatků,
takto:
I. Kasační stížnost žalobce se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalobce se v řízení před Městským soudem v Praze domáhá ochrany před nezákonným
zásahem, který spatřuje ve vydání pokynu žalovaného č. j. 126/2009-OD-Org o vydání vzorů
pro řízení před soudy.
[2] Žalobce spolu s podáním žaloby nezaplatil soudní poplatek, proto jej k tomu městský
soud usnesením ze dne 21. 8. 2015 vyzval. Žalobce následně požádal o osvobození od soudních
poplatků a k žádosti přiložil vlastní zjednodušené prohlášení o osobních a majetkových
poměrech. Městský soud v záhlaví uvedeným usnesením žalobci osvobození od soudního
poplatku nepřiznal. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že jde o žalobu na ochranu před nezákonným
zásahem spočívajícím v pokynu žalovaného o vydání vzorů pro řízení před soudy, přičemž nejde
o pokyn, ale o doporučující sdělení, které se práv ani povinností účastníků soudních řízení
nijak nedotýká, žalobce to ostatně ani netvrdí. Obdobných sporů vede žalobce s nejrůznějšími
institucemi stovky. S ohledem na počet sporů, jež žalobce vede, a jejich samoúčelnou povahu
městský soud dospěl k závěru, že žalobcova žádost o osvobození od soudního poplatku
představuje zneužití tohoto institutu, k vyhovění žádosti neshledal existenci zvlášť závažných
důvodů ve smyslu §36 odst. 3 s. ř. s., a proto se rozhodl dobrodiní osvobození od soudních
poplatků žalobci nepřiznat.
[3] Proti tomuto usnesení podal žalobce (dále též „stěžovatel“) kasační stížnost,
formulovanou způsobem sobě vlastním. Důvod stížnosti, jak jej stěžovatel obsahově vymezil,
se opírá o §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., neboť stěžovatel v kasační stížnosti v zásadě namítá
nesprávný právní názor městského soudu: podle stěžovatele je rozhodnutí městského soudu
„zjevnou pitomostí, svévolnou lží, blábolem, intrikou“ atp.
[4] Kasační stížnost není důvodná.
[5] Nejvyšší správní soud předesílá, že soudní poplatek za kasační stížnost se v tomto řízení,
s odkazem na usnesení rozšířeného senátu ze dne 9. června 2015 č. j. 1 As 196/2014 - 19,
nevybírá, neboť jde o kasační stížnost proti usnesení soudu o nepřiznání osvobození
od soudního poplatku, přitom sama žádost o přiznání osvobození od soudního poplatku
s poplatkovou povinností spojena není. Obdobné platí o podmínce povinného právního
zastoupení. Za situace, kdy předmětem kasačního přezkumu je rozhodnutí (usnesení), jímž byla
zamítnuta žádost o osvobození od soudních poplatků, by trvání na podmínce povinného
zastoupení, jež při neosvobození od soudního poplatku pro žalobce představuje přímé finanční
náklady, znamenalo jen další řetězení téhož problému (srov. rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 13. 9. 2007, č. j. 9 As 43/2007 - 77, všechna rozhodnutí zdejšího soudu jsou
dostupná z www.nssoud.cz).
[6] Nejvyšší správní soud poté kasační stížnost věcně posoudil a dospěl k závěru, že není
důvodná.
[7] Městským soudem zvolený procesní postup a na něj navazující rozhodnutí lze
podle Nejvyššího správního soudu akceptovat. Nejvyšší správní soud připomíná, že opakovaně
vyhodnotil okolnosti, za nichž stěžovatel uplatňuje u soudu svá práva, jako projev svévolného
a účelového uplatňování práva (viz např. rozsudek ze dne 8. 3. 2012 č. j. 2 As 45/2012 - 11,
všechna citovaná rozhodnutí jsou dostupná na www.nssoud.cz). Stěžovatel svá práva uplatňuje
převážně zjevně šikanózním způsobem a nesoudí se veden snahou o meritorní řešení sporu,
nýbrž pro samotné vedení sporu (viz rozsudek ze dne 7. 6. 2012 č. j. 2 As 82/2012 - 13). Nejvyšší
správní soud tak v minulosti aproboval i taková rozhodnutí soudů prvního stupně, které zamítly
žádost stěžovatele o osvobození od soudního poplatku s odůvodněním, že stěžovatel zneužívá
institutu osvobození od soudních poplatků k bezplatnému svévolnému uplatňování práva
k neomezenému vedení soudních sporů (viz např. rozsudek ze dne 25. 2. 2013
č. j. 2 As 28/2013-11 nebo rozsudek ze dne 30. 1. 2014 sp. zn. 6 As 3/2014).
[8] V evidenci zdejšího soudu bylo vedeno ke dni 27. 11. 2015 celkem 1368 spisů,
kde žalobce vystupuje v pozici stěžovatele, resp. navrhovatele. Z evidence zdejšího soudu
je dále patrné, že množství žalobcem vedených sporů se v průběhu času zvyšuje. Pouhá
skutečnost, že stěžovatel vede takové množství sporů, přirozeně sama o sobě neznamená,
že by jeho žádostem nemělo být vyhověno. Rozhodující je sériovost a stereotypnost stěžovatelem
vedených sporů, spojená s opakováním obdobných či zcela identických argumentů
(v podrobnostech lze odkázat na usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 8 As 130/2012 - 10
ze dne 28. 2. 2013, jejž stěžovatel taktéž v procesní roli stěžovatele obdržel).
[9] Pokud jde o posouzení kasační stížnosti, stěžejní námitkou je fakt, že městský soud
ve své argumentaci využil mimořádně soudního uvážení a s ohledem na povahu sporu
a jeho význam pro stěžovatele nepřiznal stěžovateli osvobození od soudního poplatku. Městský
soud tak však neučinil svévolně, nýbrž se opřel o výše uvedený výklad institutu osvobození
od soudního poplatku ve smyslu §36 odst. 3 s. ř. s. a roli soudního uvážení, jak byl podán ve výše
citovaných rozhodnutích Nejvyššího správního soudu, a jejich závěry přiléhavě aplikoval
na případ stěžovatele. Ostatně, citovaný rozsudek sp. zn. 6 As 3/2014 byl vydán ve věci
téhož stěžovatele, tudíž se nejednalo o rozhodnutí pro stěžovatele překvapivé či nové; ústavní
stížnost proti tomuto rozsudku byla Ústavním soudem usnesením sp. zn. II. ÚS 1354/14 ze dne
17. 4. 2014 pro neodstranění vad odmítnuta.
[10] Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost podle §110 odst. 1 s. ř. s. jako nedůvodnou
zamítl.
[11] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle ustanovení
§60 odst. 1 s. ř. s., ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá
proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ze zákona. Žalovaný měl ve věci
úspěch, podle obsahu spisu mu však žádné náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. prosince 2015
Mgr. Jana Brothánková
předsedkyně senátu