ECLI:CZ:NSS:2015:6.AZS.182.2015:15
sp. zn. 6 Azs 182/2015 - 15
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové
a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobce: D. Q. N.,
zastoupen Mgr. Janem Klikem, advokátem se sídlem Karlovarská 130, 323 00 Plzeň,
proti žalovanému: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem
Olšanská 2, 130 51 Praha 3, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného č. j. CPR-4781-2/ČJ-
2015-930310-V238 ze dne 16. 4. 2015, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Plzni č. j. 17 A 23/2015 - 28 ze dne 26. 6. 2015, o návrhu žalobce na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti žalobce se p ř i z n á v á odkladný účinek.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojí proti rozsudku
Krajského soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“) ze dne 26. 6. 2015, č. j. 17 A 23/2015 - 28
(dále jen „napadený rozsudek“), jímž soud zamítl stěžovatelovu žalobu proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 16. 4. 2015, č. j. CPR-4781-2/ČJ-2015-930310-V238 (dále jen „napadené
rozhodnutí“). Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl stěžovatelovo odvolání proti prvostupňovému
rozhodnutí Policie ČR, Krajského ředitelství policie Plzeňského kraje, odboru cizinecké policie
Plzeň ze dne 30. 1. 2015, č. j. KRPP-187320-34/ČJ-2014-030022, kterým bylo stěžovateli
uloženo správní vyhoštění podle ustanovení §119 odst. 1 písm. c) bodu 1 a 2 zákona
č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) na dobu jeden rok ode dne,
kdy pozbude oprávnění k pobytu na území ČR. Současně byla stěžovateli ve smyslu §118 odst. 3
zákona o pobytu cizinců stanovena doba k vycestování z území České republiky do 30 dnů
od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.
Spolu s kasační stížností podal stěžovatel také návrh na přiznání odkladného účinku.
Ten odůvodňuje tím, že v důsledku nabytí právní moci napadeného rozsudku ztratí právní titul
pro další pobyt na území ČR, tudíž bude nucen z území vycestovat, což bude spojeno
se značnými náklady. V případě vyhovění kasační stížnosti by návrat zpět představoval další výdej
značných prostředků. Stěžovatel však v ČR žije se svou manželkou a nezletilým dítětem, které je
závislé na společné výživě a péči obou rodičů a má zde povolen trvalý pobyt. Stěžovatel se podílí
na jeho výživě i výchově. Přiznání odkladného účinku přitom nemůže představovat újmu
pro žádné třetí osoby, ani nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem, neboť vždy řádně
plnil své povinnosti a dodržoval právní předpisy ČR, kromě porušení povinnosti pobývat
na území splatným povolením k pobytu. Nikdy nebyl trestně ani přestupkově postižen.
Žalovaný s přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti stěžovatele nesouhlasí,
neboť řízení je vedeno pro protiprávní jednání spočívající v neoprávněném pobytu cizince
na území České republiky (v řádu několika let), jeho vycestování je tudíž žádoucí a přiznání
odkladného účinku by bylo v rozporu s veřejným zájmem.
Podle §73 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“), soud přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní
následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může
vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Ve smyslu §107 s. ř. s.
uvedené podmínky platí přiměřeně i pro odkladný účinek kasační stížnosti.
Odkladný účinek představuje institut mimořádné povahy. Kasační stížnost
proti rozhodnutí soudu ve správním soudnictví není řádným opravným prostředkem,
u něhož by bylo možno automaticky očekávat přiznání odkladného účinku. Přiznáním
odkladného účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní soud prolamuje před vlastním rozhodnutím
ve věci samé právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět
jako na zákonné a věcně správné, dokud není jako celek zákonným postupem zrušeno.
Možnost přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s.
podmíněna kumulativním naplněním dvou objektivních podmínek: 1) výkon nebo jiné právní
následky rozhodnutí by znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním
odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a 2) přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Nejvyšší správní soud proto nejprve
posuzoval, jaká újma by vznikla přiznáním, resp. nepřiznáním odkladného účinku stěžovatelce
a jiným osobám.
Stěžovatel tvrdil, že vycestování do jeho domovského státu, a případný návrat zpět,
je spojen s velkými časovými i finančními náklady, přičemž na území ČR žije se svou manželkou
a dítětem. Výkonem rozhodnutí by mu proto vznikla nepoměrně větší újma, než jaká přiznáním
odkladného účinku může vzniknout jiným osobám. Soud neshledal, že by přiznání odkladného
účinku mohlo v posuzované věci způsobit jiným osobám větší újmu, než která hrozí stěžovateli.
Čin, pro který bylo rozhodnuto o jeho vyhoštění, nebyl takové povahy, že by další pobyt
na území České republiky, mohl znamenat hrozící nebezpečí pro jiné osoby, či jinou újmu.
Nejvyšší správní soud neshledal ani jiné okolnosti, které by tomu nasvědčovaly. Nejvyšší správní
soud je proto přesvědčen, že výkon rozhodnutí by pro stěžovatele znamenal nepoměrně větší
újmu, než jaká by přiznáním odkladného účinku mohla vzniknout jiným osobám, neboť by musel
opustit svou rodinu a vynaložit přitom nemalé náklady. První kritérium přiznání odkladného
účinku je proto v daném případě splněno.
Pokud jde o možný rozpor s důležitým veřejným zájmem, je opět nutné poměřit na jedné
straně újmu hrozící stěžovateli v případě nepřiznání odkladného účinku, a na straně druhé
důležité zájmy společnosti. Pro zamítnutí návrhu přitom nepostačuje pouze existence kolidujícího
veřejného zájmu, jak by se mohlo zdát z doslovného výkladu ustanovení §73 odst. 2 s. ř. s.
Toto ustanovení je nutno vykládat ústavně konformním způsobem, a proto je třeba za pomoci
testu proporcionality vážit intenzitu hrozícího zásahu do základního práva svědčícího žalobci
s intenzitou narušení veřejného zájmu (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
6. 8. 2008, č. j. 5 As 17/2008 - 131, publ. pod č. 1698/2008 Sb. NSS). S ohledem na důvody
správního vyhoštění leží v daném případě proti podstatné újmě, hrozící stěžovateli, riziko
narušení veřejného zájmu jen nízké nebo maximálně mírné intenzity. Stěžovatel byl
totiž vyhoštěn toliko pro svou nelegální přítomnost (bez víza či povolení k pobytu
a bez cestovního dokladu) na území České republiky. Nepáchal zde žádnou jinou nelegální
činnost. Jakkoliv je počínání stěžovatele, pro něž mu bylo uloženo správní vyhoštění,
nežádoucím, a je v zájmu České republiky chránit se před neoprávněně pobývajícími cizinci
na svém území, převáží ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s. hrozící újma stěžovatele nad uvedeným
veřejným zájmem. Tím je splněna druhá podmínka pro přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti.
Je třeba připomenout, že v usnesení ze dne 6. 12. 2005, č. j. 2 Afs 77/2005 – 96,
č. 786/2006 Sb. NSS (na které ostatně upozornil také stěžovatel), Nejvyšší správní soud uvedl,
že „[o]dkladný účinek podle §107 soudního řádu správního může být v řízení o kasační stížnosti přiznán
a působit nejen ve vztahu k přezkoumávanému rozhodnutí krajského soudu (či jeho části), ale i přímo ve vztahu
ke správnímu rozhodnutí (či jeho části), k jehož přezkumu se dotyčné řízení před krajským soudem vedlo.“
Za dané situace se tedy do rozhodnutí o kasační stížnosti pozastavují účinky nejen ve vztahu
k napadenému rozsudku krajského soudu, ale odkladný účinek kasační stížnosti působí
i ve vztahu k rozhodnutí Policie ČR, Krajského ředitelství policie Plzeňského kraje, odboru
cizinecké policie Plzeň ze dne 30. 1. 2015, č. j. KRPP-187320-34/ČJ-2014-030022, o vyhoštění
stěžovatele, ve spojení s napadeným rozhodnutím žalovaného.
Závěrem Nejvyšší správní soud připomíná, že usnesení o přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti je svou podstatou rozhodnutím předběžné povahy a nelze z něj předjímat
budoucí rozhodnutí o věci samé (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2005,
č. j. 8 As 26/2005 - 76, publ. pod č. 1072/2007 Sb. NSS).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. srpna 2015
Mgr. Jana Brothánková
předsedkyně senátu