ECLI:CZ:NSS:2015:6.AZS.258.2015:33
sp. zn. 6 Azs 258/2015 - 33
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy
a soudců Mgr. Jany Brothánkové a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobkyně: B. T. V. A.,
zastoupena PhDr. Mgr. Janou Koutnou, advokátkou se sídlem Kostelní 1, Domažlice, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se
sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 1. 2014, č.
j. MV-151505-3/SO/sen-2013, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského
soudu v Plzni ze dne 31. 8. 2015, č. j. 30 A 24/2014 - 96, o návrhu žalobkyně na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
I. Kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 8. 2015,
č. j. 30 A 24/2014 - 96, se p ř i z n á v á odkladný účinek.
II. Žalobkyně je povinna ve lhůtě 7 dnů od doručení tohoto usnesení zaplatit za návrh
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne
31. 8. 2015, č. j. 30 A 24/2014 - 96, soudní poplatek ve výši 1.000 Kč.
Odůvodnění:
I. Vymezení případu
Včas podanou kasační stížností žalobkyně napadá rozsudek Krajského soudu v Plzni
(dále „krajský soud“) ze dne 31. 8. 2015, č. j. 30 A 24/2014 – 96 (dále „napadený rozsudek“),
jímž krajský soud zamítl žalobu proti rozhodnutí žalované č. j. MV-151505-3/SO/sen-2013
ze dne 15. 1. 2014(dále „napadené rozhodnutí“). Napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl
odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky,
ze dne 4. 10. 2013, č. j. OAM-1337-19/DP-2011 (dále „prvoinstanční rozhodnutí“),
jímž nebyla žalobkyni prodloužena platnost povolení k dlouhodobému pobytu. Důvodem
pro takové rozhodnutí bylo neplnění účelu pobytu, což bylo správními orgány hodnoceno
jako jiná závažná překážka pobytu cizince na území.
Žalobkyně (dále „stěžovatelka“) v kasační stížnosti navrhla, aby Nejvyšší správní soud
přiznal kasační stížnosti odkladný účinek. Jelikož návrh stěžovatelky nebyl dostatečně
odůvodněn, vyzval ji Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 20. 11. 2015,
č. j. 6 Azs 258/2015 - 8, k doplnění tohoto návrhu. Podáním ze dne 1. 12. 2015 stěžovatelka
návrh doplnila. V tomto doplnění stěžovatelka uvedla, že výkon napadeného rozhodnutí
by pro stěžovatelku znamenal nenahraditelnou újmu, tedy nepoměrně větší újmu,
než jaká by přiznáním odkladného účinku mohla vzniknout jiným osobám. Pokud by její návrh
na přiznání odkladného účinku byl zamítnut, pak by jí byl obratem vydán výjezdní příkaz
s povinností z České republiky vycestovat do Vietnamu, což by pro stěžovatelku a jejího syna
znamenalo velmi závažnou újmu. Stěžovatelka se nemá ve Vietnamu kam vrátit,
nemá tam žádné bydlení, nemá tam práci a jako matka samoživitelka by tam těžko hledala
nějakou obživu. Její rodiče jsou nemocní, sami nemají finanční prostředky a nemohou ji živit.
I z tohoto důvodu žádala stěžovatelka o povolení dlouhodobého pobytu na území České
republiky i pro svoji dceru, která dosud žila u rodičů stěžovatelky, kteří však již nejsou schopni
se o ni starat. Stěžovatelka v České republice legálně podniká a dokáže zde uživit sebe i syna.
Jak již stěžovatelka uváděla ve své stížnosti, rozsudky Okresního soudu v Domažlicích
bylo určeno, že biologickým otcem syna stěžovatelky je P. X. K., tzn. osoba, která se od narození
spolu se stěžovatelkou o syna stará. Pokud by stěžovatelka musela z České republiky vycestovat,
pak by musela odcestovat i se svým synem, který by tak nemohl být v každodenním kontaktu se
svým otcem, kterého má velmi rád a který ho společně se stěžovatelkou vychovává. P. X. K. má
od 1. 10. 2007 povolen na území České republiky trvalý pobyt. Řádně zde pracuje a odvádí daně.
Rovněž stěžovatelka své daňové povinnosti řádně plní a nemá žádné nedoplatky vůči správci
daně, okresním správám sociálního zabezpečení a zdravotní pojišťovně. Stěžovatelka již v České
republice žije mnoho let, k Vietnamu již nemá vazby, nebyla tam řadu let. Zde žije otec jejího
dítěte a její druh. Nepřiznání odkladného účinku by pro ni znamenalo zcela zásadní zásah do
jejího života i života jejího syna, a to jak po stránce osobní, tak i po stránce ekonomické, neboť
zde je schopná uživit sebe i syna, ale ve Vietnamu by nebyla stěžovatelka schopna zajistit sobě a
dětem obživu. Dle mínění stěžovatelky je pro výkon jejího ústavního práva na spravedlivý proces
nezbytné, aby mohla zůstat na území České republiky do skončení řízení o její kasační stížnosti,
aby mohla v tomto řízení vystupovat osobně, mohla být v kontaktu se svým právním zástupce a
udělovat mu konkrétní pokyny.
Stěžovatelka je přesvědčena, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
nemůže být v rozporu s důležitým veřejným zájem, neboť stěžovatelka se nedopustila žádného
nezákonného jednání, které by poškozovalo třetí osobu či zájem České republiky. Stěžovatelka
nikoho neohrožuje. Naopak si zde řádně plní své povinnosti, podniká v souladu se zákony
a řádně odvádí daně a další povinné poplatky. Není proti ní vedeno soudní ani exekuční řízení,
nemá žádné dluhy.
Ve vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti žalovaný uvedl,
že nejsou splněny podmínky pro přiznání odkladného účinku. Platnost povolení
k dlouhodobému pobytu nebyla stěžovatelce prodloužena, resp. řízení o prodloužení doby
platnosti povolení k dlouhodobému pobytu bylo pravomocně ukončeno a platnost posledního
realizovaného pobytového statutu skončila uplynutím času. Stěžovatelka není k pobytu na území
oprávněna a nic by na tom nemohlo změnit ani přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Možnost poskytnutí odkladného účinku kasační stížnosti má charakter mimořádný, protože soud
tu před vlastním rozhodnutím ve věci samé prolamuje právní účinky pravomocného rozsudku,
na který, dokud není jako celek zákonným postupem zrušen, je třeba hledět jako na zákonný
a věcně správný. Podle názoru žalovaného nejsou splněny podmínky pro přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti spočívající v nenahraditelné újmě, neboť taková újma stěžovatelce
v tomto řízení nemůže vzniknout. Neudělení povolení k dlouhodobému pobytu,
resp. jeho neprodloužení, nelze posuzovat jako nenahraditelnou újmu, když nenahraditelná újma
by cizinci mohla vzniknout až na základě správního vyhoštění z území tohoto státu.
To sice může být důsledkem zamítnutí žádosti cizince o povolení k dlouhodobému pobytu,
nicméně je o něm rozhodováno v samostatném správním řízení, při kterém právní úprava řízení
o správním vyhoštění zaručuje zkoumání dopadu vydaného rozhodnutí o správním vyhoštění
z hlediska nepřiměřeného zásahu do soukromého nebo rodinného života cizince. Stěžovatelka
má možnost podat proti případnému správnímu vyhoštění žalobu, která má ze zákona odkladný
účinek. Z uvedeného je zřejmé, že existují právní instituty, jimiž se stěžovatelka může domáhat
posouzení své situace a odkladného účinku v jiném následném řízení. Obdobný názor
podle žalovaného zastává i judikatura správních soudů (usnesení Městského soudu v Praze ze dne
21. 12. 2011, sp. zn. 9 A 290/2011, usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 3. 2012,
č. j. 45 A 11/2012 - 25). S ohledem na uvedené navrhl žalovaný odkladný účinek kasační stížnosti
nepřiznat.
II. Posouzení návrhu Nejvyšším správním soudem
Podle §107 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších
předpisů (dále „s. ř. s.“), nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. se užije přiměřeně.
Podle §73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku
může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
Možnost přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s.
podmíněna kumulativním naplněním dvou objektivních podmínek: 1) výkon nebo jiné právní
následky rozhodnutí by znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním
odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a 2) přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
Jak již Nejvyšší správní soud dříve judikoval, k tomu, aby mohl být kasační stížnosti
takový účinek přiznán, musí stěžovatel v prvé řadě dostatečně podrobně a určitě tvrdit,
že mu hrozí újma nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout
jiným osobám. Povinnost tvrdit a prokázat vznik újmy tak má stěžovatel (srov. např. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/2012 – 32, či ze dne 23. 1. 2014,
č. j. 6 Ads 99/2013 – 11; veškerá zde uváděná judikatura je dostupná na www.nssoud.cz),
který musí v odůvodnění svého návrhu konkretizovat, jakou újmu by pro něj znamenal výkon
nebo jiné právní následky rozhodnutí a z jakých konkrétních okolností to vyvozuje. Důvody
možného vzniku újmy jsou vždy subjektivní, závislé pouze na osobě a situaci stěžovatele.
Stěžovatelka tuto povinnost splnila. Stěžovatelka odůvodnila návrh na přiznání
odkladného účinku především tvrzeným nepřiměřeným zásahem do svého soukromého
a rodinného života (byť tak neučinila výslovně, plyne tak z jejích jednotlivých tvrzení),
jakož i jejího syna, protože v důsledku napadeného rozhodnutí by oba byli nuceni opustit území
České republiky, přičemž by tak oba ztratili kontakt s otcem dítěte. Nejvyšší správní soud
souhlasí se stěžovatelkou, že vzhledem k jejím stávajícím rodinným a soukromým poměrům,
by pro ni vycestování mohlo znamenat významnou újmu. Podle názoru Nejvyššího správního
soudu je pro výkon stěžovatelčina ústavního práva na spravedlivý proces taktéž vhodné,
aby mohla zůstat na území České republiky do skončení řízení o kasační stížnosti.
Byť je v tomto řízení zastoupena advokátkou, nelze přehlédnout, že k právu na spravedlivý
proces náleží i právo účastníka být v kontaktu se svým zástupcem, udělovat mu konkrétní pokyny
pro výkon zastoupení atd. (srov. také stěžovatelem citované usnesení Nejvyššího správního
soudu č. j. 5 As 73/2011 – 100).
Nejvyšší správní soud nemohl přisvědčit tvrzení žalovaného, že ona nepoměrně větší
újma by stěžovatelce mohla vzniknout až na základě vydání rozhodnutí o správním vyhoštění.
K tomu lze citovat z usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 8. 2011,
č. j. 5 As 73/2011 – 100: „Je sice pravdou, že k bezprostřednímu opuštění území ČR by mohl být stěžovatel
donucen až v souvislosti s rozhodnutím o správním vyhoštění, nicméně tato skutečnost nemůže být podle názoru
Nejvyššího správního soudu důvodem k zamítnutí návrhu na přiznání odkladného účinku.
Jen stěží lze předpokládat, že cizinec má předejít případné nenahraditelné újmě tím, že bude vědomě porušovat
zákon nelegálním pobytem na území ČR a vystavovat se riziku, že mu bude uděleno správní vyhoštění,
s nímž je navíc vždy spojen zákaz pobytu v ČR na určitou dobu.“
Nejvyšší správní soud posoudil návrh na přiznání odkladného účinku i z hlediska
dalších podmínek stanovených v §73 odst. 2 s. ř. s. Neshledal přitom, že by se přiznání
odkladného účinku v daném případě, tedy umožnění pobytu stěžovatelky na území ČR do doby
rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o její kasační stížnosti, jakkoli dotklo práv třetích osob
ani, že by takové rozhodnutí bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Stěžovatelce
totiž nebyla prodloužena platnost trvalého pobytu z důvodu, že po určitou dobu stěžovatelka
neplnila účel povoleného pobytového oprávnění, když přerušila provozování své podnikatelské
činnosti. Důvody uváděné správními orgány v jejich rozhodnutích tak nezakládají
žádná bezpečnostní či jiná rizika pro Českou republiku. Nejednalo se tedy např. o případ,
kdy je stěžovatelovi zrušen dlouhodobý pobyt z důvodu, že závažným způsobem narušuje
veřejný pořádek (např. se dopouští určité trestné činnosti). Ostatně ani žalovaný
ve svém vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku rozpor s důležitým veřejným zájmem
netvrdil.
Nejvyšší správní soud upozorňuje, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
je svou podstatou rozhodnutím předběžné povahy a nelze z něj předjímat rozhodnutí
o věci samé (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2005,
č. j. 8 As 26/2005 - 76).
Nejvyšší správní soud připomíná, že odkladný účinek podle §107 s. ř. s. může být v řízení
o kasační stížnosti přiznán a působit nejen ve vztahu k přezkoumávanému rozhodnutí krajského
soudu, ale i přímo ve vztahu ke správnímu rozhodnutí (či jeho části), k jehož přezkumu
se dotyčné řízení před krajským soudem vedlo (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 6. 12. 2005, č. j. 2 Afs 77/2005 - 96). Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti
v této věci se tedy až do skončení řízení před Nejvyšším správním soudem pozastavují účinky
žalobou napadeného rozhodnutí žalovaného.
K druhému výroku tohoto usnesení Nejvyšší správní soud uvádí následující.
Podle položky č. 20 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb.,
o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, je návrh na přiznání odkladného účinku
ve správním soudnictví zpoplatněn částkou 1.000 Kč.
V předmětné věci tento soudní poplatek nebyl stěžovatelkou zaplacen ani současně
s podáním návrhu. Soud proto stěžovatelku vyzval ve výroku II. tohoto usnesení ke splnění
poplatkové povinnosti a stanovil jí k tomu přiměřenou lhůtu.
Soudní poplatek je možno uhradit buď v kolcích vylepením na vyznačeném místě
tohoto usnesení (po připojení svého podpisu jej zašlete zpět Nejvyššímu správnímu soudu),
případně v hotovosti na pokladně soudu anebo bezhotovostně převodem na účet soudu číslo:
3703 - 46127621/0710, vedený u České národní banky, pobočka Brno, závazný variabilní
symbol pro identifikaci platby: 1060525815.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. prosince 2015
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu