ECLI:CZ:NSS:2015:9.ADS.320.2014:32
sp. zn. 9 Ads 320/2014 - 32
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Barbary
Pořízkové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: V.
P., zast. JUDr. Alenou Prchalovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Husova 1288/25, Jihlava, proti
žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1, Praha 2,
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 12. 2013, č. j. MPSV-UM/7413/13/4S-VYK, v řízení o
kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 5. 11. 2014, č. j. 41 A
97/2013 – 63, o návrhu na přiznání odkladného účinku,
takto:
Kasační stížnosti se p ři zn áv á odkladný účinek spočívající v tom,
že až do skončení řízení před Nejvyšším správním soudem se pozastavují účinky rozhodnutí
žalovaného ze dne 5. 12. 2013, č. j. MPSV-UM/7413/13/4S-VYK.
Odůvodnění:
[1] Podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví
označeného rozsudku Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), kterým byla zamítnuta
jeho žaloba proti výše uvedenému rozhodnutí žalovaného. Tímto rozhodnutím bylo
zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské
pobočky v Jihlavě, kontaktní pracoviště Jihlava (dále jen „úřad práce“), ze dne 21. 10. 2013,
č. j. MPSV-UP/996028/13/AIS-ZDP (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), a toto rozhodnutí
bylo potvrzeno. Úřad práce prvostupňovým rozhodnutím stanovil stěžovateli povinnost vrátit
část neprávem vyplacené dávky, konkrétně část příspěvku na zvláštní pomůcku – motorové
vozidlo, ve výši 33 620 Kč.
[2] Stěžovatel požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, který odůvodnil tím,
že je osobou zdravotně postiženou. Výkon rozhodnutí bude pro něj mít velmi tvrdé dopady,
protože je invalidní důchodce s invaliditou třetího stupně a jeho jediným příjmem je invalidní
důchod. Pohybuje se pouze na elektrickém vozíku a bydlí v domě s pečovatelskou službou,
kterou hradí nad rámec úhrady svého bydlení.
[3] Je přesvědčen, že povinnost vrátit částku 33 620 Kč za dávku v podobě příspěvku
na zvláštní pomůcku je pro něj s ohledem na jeho příjmy téměř likvidační. Svůj příjem stěžovatel
doložil oznámením České správy sociálního zabezpečení ze dne 1. 1. 2015 o výměře invalidního
důchodu ve výši 9 584 Kč. Z této částky mu byla Českou správou sociálního zabezpečení
srážena částka 1073 Kč na úhradu jeho závazku, s účinností od 8. 2. 2015 mu bude srážena částka
1155 Kč.
[4] Žalovaný se k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nevyjádřil.
[5] Dle §107 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“), platí, že kasační stížnost nemá odkladný účinek. Nejvyšší správní
soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat, přičemž ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s.
upravující odkladný účinek žaloby se užijí přiměřeně. Dle §73 odst. 2 s. ř. s. musí být
pro přiznání odkladného účinku naplněny dva předpoklady. Soud přizná žalobě (či kasační
stížnosti) odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly
pro navrhovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout
jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[6] Jak již Nejvyšší správní soud dříve judikoval, k tomu, aby mohl být kasační stížnosti
takový účinek přiznán, musí stěžovatel v prvé řadě dostatečně podrobně a určitě tvrdit, že mu
hrozí újma nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným
osobám. Povinnost tvrdit a prokázat vznik újmy tak má stěžovatel (k tomu srovnej např. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/2012 – 32, či ze dne 23. 1. 2014,
č. j. 6 Ads 99/2013 – 11), který musí v odůvodnění svého návrhu konkretizovat, jakou újmu
by pro něj znamenal výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí a z jakých konkrétních
okolností to vyvozuje. Důvody možného vzniku újmy jsou vždy subjektivní, závislé pouze
na osobě a situaci stěžovatele.
[7] V nyní projednávané věci stěžovatel ve svém návrhu uvedl konkrétní skutečnosti, které
osvědčují možnost vzniku nepoměrně větší újmy. Tyto skutečnosti vyplývají z následků, které
jsou spojeny s výkonem žalobou napadeného rozhodnutí. Jeho nevyhnutelným důsledkem
by byla povinnost zaplatit částku 33 620 Kč. O vzniku újmy spojené s úhradou takové částky
invalidním důchodcem třetího stupně s ohledem na výši jeho příjmů (8 511 Kč, od 8. 2. 2015
8 429 Kč) není pochyb.
[8] V projednávané věci soud neshledal, že by přiznáním odkladného účinku a tím
odložením vykonatelnosti rozhodnutí žalovaného mohla jiným konkrétně určeným osobám
vzniknout jakákoliv újma, popř. újma nějakým způsobem srovnatelná s hrozící a reálnou újmou
stěžovatele. Požadavek vzniku nepoměrně větší újmy, než jaká přiznáním odkladného účinku
může vzniknout jiným osobám, je splněný.
[9] Rozpor s důležitým veřejným zájmem, který by přiznáním odkladného účinku mohl
v projednávané věci nastat, soud neshledal. Ze soudního spisu ani z konkrétních okolností
projednávaného případu nevyplynuly žádné zvláštní skutečnosti, které by poukazovaly
na narušení konkrétního důležitého veřejného zájmu. Odložení vykonatelnosti rozhodnutí
žalovaného o povinnosti vrátit část příspěvku na zvláštní pomůcku takovou skutečností není.
[10] Podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti jsou v daném případě
naplněny.
[11] Následně bylo třeba vyrovnat se s otázkou, zda by přiznání odkladného účinku vůbec
mohlo oddálit nepříznivé účinky napadeného správního rozhodnutí ve vztahu ke stěžovateli.
Tímto problémem se Nejvyšší správní soud již dříve zabýval a v usnesení ze dne 6. 12. 2005,
č. j. 2 Afs 77/2005 – 96, publ. pod č. 786/2006 Sb. NSS, dospěl k závěru, že „odkladný účinek podle
§107 soudního řádu správního může být v řízení o kasační stížnosti přiznán a působit nejen ve vztahu
k přezkoumávanému rozhodnutí krajského soudu (či jeho části), ale i přímo ve vztahu ke správnímu rozhodnutí
(či jeho části), k jehož přezkumu se dotyčné řízení před krajským soudem vedlo“. Dále pak pokračoval:
„Za této situace pak nutným důsledkem uvedeného závěru je i nezbytnost vymezit v rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu o odkladném účinku rozsah tohoto odkladného účinku, tj. zda se vztahuje 1) pouze
na rozhodnutí krajského soudu či jeho část nebo 2) pouze na správní rozhodnutí, k jehož přezkumu se dotyčné
řízení před krajským soudem, v němž bylo kasační stížností napadené rozhodnutí vydáno, vedlo nebo vede
či na část tohoto správního rozhodnutí, anebo konečně 3) ve vztahu k soudnímu i správnímu rozhodnutí
(či k jejich částem) současně.“
[12] Nejvyšší správní soud v souladu s citovaným rozhodnutím vymezil rozsah odkladného
účinku tak, že jeho přiznáním se pozastavují až do skončení řízení před Nejvyšším správním
soudem účinky rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 12. 2013, č. j. MPSV-UM/7413/13/4S-VYK.
Ve vztahu k rozhodnutí krajského soudu nebylo důvodu kasační stížnosti odkladný účinek
přiznávat.
[13] Důvody pro přiznání odkladného účinku pak nelze zaměňovat s důvodností
či nedůvodností kasační stížnosti. Přiznání či nepřiznání odkladného účinku nemá na věcné
posouzení sporu žádné dopady.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. ledna 2015
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu