ECLI:CZ:NSS:2015:9.AFS.315.2014:18
sp. zn. 9 Afs 315/2014 - 18
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: J. H.,
proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 11. 2013, č. j. 27644/13/5000-14402-704389, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne
26. 11. 2014, č. j. 59 Af 20/2014 – 73,
takto:
I. Žalobci se ne ust a no v uj e zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
II. Kasační stížnost se z amí t á .
III. Žádný z účastníků n e má právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Kasační stížností žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojí proti shora označenému usnesení
Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci (dále jen „krajský soud“), jímž bylo
zastaveno řízení o žalobě pro nezaplacení soudního poplatku.
I. Vymezení věci
[2] Stěžovatel se žalobou postoupenou na krajský soud usnesením Krajského soudu v Brně
ze dne 14. 2. 2014, č. j. 30 Af 8/2014 - 12, domáhal zrušení nebo vyslovení nicotnosti v záhlaví
specifikovaného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno
rozhodnutí Finančního úřadu pro Liberecký kraj, Územního pracoviště v Liberci, ze dne
12. 4. 2013, č. j. 487112/13/2601-24401-507481. Tímto rozhodnutím správce daně vyměřil
stěžovateli daň z nemovitostí na rok 2013 ve výši 47 428 Kč.
[3] Poté co bylo usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 5. 2014,
č. j. Nao 182/2014-31, rozhodnuto, že soudci správního úseku krajského soudu nejsou vyloučeni
z rozhodování o podané žalobě, nepřiznal krajský soud usnesením ze dne 18. 8. 2014,
č. j. 18. 8. 2014, č. j. 59 Af 20/2014 - 55, stěžovateli osvobození od soudních poplatků
a zamítnul jeho návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů. Kasační stížnost proti
uvedenému usnesení byla zamítnuta rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 10. 2014,
č. j. 9 As 234/2014 - 23. Stěžovatel byl následně vyzván k zaplacení soudního poplatku ve výši
3 000 Kč za žalobu výzvou ze dne 5. 11. 2014, č. j. 59 Af 20/2014 - 68. Ve lhůtě, kterou soud
stanovil k uhrazení soudního poplatku, stěžovatel reagoval opětovnou žádostí o osvobození
od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů. Zároveň znovu namítal podjatost
soudců a doplňoval návrh na přiznání odkladného účinku žalobě
[4] Krajský soud vyšel z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 6. 2008,
č. j. 4 Ans 5/2008 - 65, ze kterého vyplývá, že o opakované žádosti o osvobození od soudního
poplatku v rámci jednoho řízení je soud povinen rozhodnout jen v případě, že nová žádost
obsahuje nové, dříve neuplatněné skutečnosti, zejména došlo-li ke změně poměrů účastníka
řízení. O takový případ se dle krajského soudu nejednalo. Stěžovatel neuvedl žádné nové
skutečnosti týkající se jeho osobních či majetkových poměrů, na základě kterých by soud mohl
vážit jeho požadavek na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů.
[5] Vzhledem k tomu, že soudní poplatek za žalobu nebyl ve stanovené lhůtě uhrazen,
a stěžovatel dal i najevo, že jej platit nehodlá, rozhodl krajský soud o zastavení řízení dle
§47 odst. 1 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“), ve spojení s §9 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“).
[6] Pro úplnost soud dodal, že nepřekládal námitku podjatosti k posouzení
Nejvyššímu správnímu soudu, protože o shodně formulované námitce tento soud již rozhodoval
(sp. zn. Nao 182/2014).
II. Obsah kasační stížnosti
[7] Proti usnesení krajského soudu podal stěžovatel kasační stížnost ze dne 9. 12. 2014,
kterou doplnil podáním ze dne 22. 12. 2014. Odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 10. 8. 2011, č. j. 1 As 74/2011 – 25, dle kterého krajský soud usnesení o zastavení řízení
zruší, pokud účastník řízení doručí krajskému soudu žádost o osvobození od soudních poplatků
ve stejný den, kdy mu bylo doručeno usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního
poplatku.
[8] Má za to, že krajský soud rozhodl „na základě domněnek členů senátu a jím uměle v rozporu
s rozhodnými řádně, důvodně a včas žalobcem předloženými podklady konstruovaného skutkového i právního
stavu, ke kterému se žalobce neměl možnost ani jakkoliv vyjádřit, čímž mu byla upřena i nejen Ústavou ČR
garantovaná základní práva“.
[9] Dále uvádí, že jeho osvobození od soudních poplatků a ustanovení mu zástupce soudem
bylo a je objektivně důvodné a řádně a včas soudu prokázané a doložené rozhodnými údaji.
Soudy by měly poskytovat ochranu právům, soudnictví nemá být pouhým „vyřizovačstvím“, měla
by být upřednostňována snaha o věcné hodnocení problému po právní i faktické stránce. To mu
bylo účelově upřeno.
[10] S ohledem na výše uvedené se domáhá zrušení napadeného usnesení krajského soudu.
Současně žádá o osvobození od soudních poplatků, ustanovení zástupce pro řízení o kasační
stížnosti a přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Dále vznesl námitku podjatosti vůči
všem soudcům krajského soudu.
[11] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[12] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána osobou k tomu oprávněnou, je podána včas, jde
o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná, důvody kasační stížnosti odpovídají
důvodům podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Vzhledem k tomu, že stěžovatel v kasační stížnosti
požádal o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce, Nejvyšší správní soud
se nejprve zabýval těmito žádostmi.
[13] Vzhledem k předmětu posuzované věci (kasační stížnost směřující proti usnesení
o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku) netrval soud na zaplacení soudního
poplatku a povinném zastoupení advokátem v řízení o kasační stížnosti. Trvání na těchto
požadavcích by totiž značilo jen řetězení téhož problému (k danému srov. rozsudky
Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2007, č. j. 1 Afs 65/2007 - 37, a ze dne 13. 9. 2007,
č. j. 9 As 43/2007 – 77). O žádosti o osvobození od soudních poplatků proto Nejvyšší správní
soud nerozhodoval. Bylo však nutno se zabývat žádostí stěžovatele o ustanovení zástupce
a v souvislosti s tím vyhodnotit potřebu zastoupení v řízení o kasační stížnosti.
[14] Ustanovení §35 odst. 8 s. ř. s. vymezuje dvě podmínky pro ustanovení zástupce: 1)
navrhovatel naplňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, a 2) ustanovení
zástupce je nezbytné k ochraně jeho práv. Z výše uvedených důvodů se soud nezabýval splněním
první podmínky, hodnotil však, zda je ustanovení zástupce nezbytné k ochraně práv stěžovatele.
Dospěl k závěru, že tato podmínka nebyla v řešené věci naplněna. Kasační stížnost má v rámci
daných možností předepsané náležitosti a lze z ní seznat, z jakého důvodu stěžovatel považuje
napadené usnesení za nezákonné a čeho se domáhá. Předmětem posouzení je nadto otázka, zda
byly splněny podmínky pro zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku. Z podstaty věci
se jedná o nikoliv složitou, právně nepřehlednou otázku, ale o otázku poměrně jednoduchou.
Nejvyšší správní soud tedy dospěl k závěru, že v daném řízení není nezbytně třeba stěžovateli
ustanovit zástupce k ochraně jeho práv, proto jeho žádosti o ustanovení zástupce pro řízení
o kasační stížnosti nevyhověl.
[15] Nejvyšší správní soud následně přezkoumal napadené usnesení krajského soudu
v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, zkoumal při tom, zda netrpí vadami,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), a dospěl k závěru,
že kasační stížnost není důvodná.
[16] Podle §47 písm. c) s. ř. s. bude řízení zastaveno, stanoví-li tak tento nebo zvláštní zákon.
Podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích platí, že nebyl-li poplatek za řízení splatný
podáním návrhu na zahájení řízení (zde: žaloby), odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti
zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí
této lhůty soud řízení zastaví. Podle §9 odst. 3 téhož zákona soud poplatníka ve výzvě poučí
o tom, že řízení zastaví, jestliže poplatek nebude ve stanovené lhůtě zaplacen.
[17] V posuzovaném případě byl stěžovatel řádně k zaplacení poplatku vyzván, byla mu
stanovena lhůta a byl poučen o následcích nesplnění výzvy.
[18] Brojí-li pak stěžovatel proti tomu, že podmínky pro osvobození od soudních poplatků
splňuje, je nutno poukázat na to, že o této skutečnosti bylo rozhodováno již v dřívějších řízeních.
Závěr o tom, že stěžovatel uvedené podmínky nesplnil, byl předmětem řízení o kasační stížnosti,
která byla zamítnuta (srov. rozsudek ve věci sp. zn. 9 As 234/2014). Na důvody uvedené v tomto
rozhodnutí je tak třeba plně odkázat. Stěžovatel netvrdil ani neprokázal, že by se jeho poměry
od té doby jakkoliv změnily.
[19] Stanovenou třídenní lhůtu k zaplacení soudního poplatku nelze označit ani jako extrémně
krátkou. Nelze přehlédnout, že k samotnému zastavení řízení krajský soud přikročil nikoli těsně
po jejím uplynutí, ale až o více než 20 dnů později. Kratší trvání lhůty lze odůvodnit tím,
že v dané věci šlo už o opakovanou výzvu k úhradě poplatku. Navíc je třeba upozornit, že lhůty
stanovené výzvami jsou lhůtami dodatečnými, neboť splatnost poplatku je dána samotným
podáním žaloby dle §4 odst. 1 písm. a) zákona o soudních poplatcích. Stěžovatel tak měl fakticky
11 měsíců na to, aby poplatek zaplatil.
[20] Nelze se ztotožnit ani s tím, že by se stěžovatel nemohl v průběhu řízení k věci vyjádřit.
Ze spisu plyne, že všechny výzvy byly stěžovateli řádně doručeny a že soud reagoval na procesní
podání stěžovatele.
[21] Námitka, že soud rozhodl na základě domněnek členů senátu v rozporu s předloženými
podklady, není důvodná. Krajský soud postupoval přesně podle toho, co mu ukládá soudní řád
správní a zákon o soudních poplatcích. Hodnotil všechna podání stěžovatele, která jsou obsahem
soudního spisu. Jeho rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudních poplatků a neustavení
zástupce potvrdil Nejvyšší správní soud. Následný procesní postup krajského soudu byl zcela
správný. Stěžovatel byl o následcích nezaplacení soudního poplatku řádně poučen, a proto musí
nést následky spojené s jeho neuhrazením.
[22] Odkaz stěžovatele na rozhodnutí ve věci sp. zn 1 As 74/2011, nemá žádné opodstatnění.
Jednak se jednalo o stále stejnou opakovanou žádost o osvobození od soudních poplatků
(v pořadí třetí) a jednak byla tato žádost doručena soudu až po právní moci rozhodnutí
o zastavení řízení.
[23] Ustanovení §49 zákona č. 99/ 1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších
předpisů, v odstavci čtvrtém stanoví, že „nevyzvedne-li si adresát ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla
písemnost připravena k vyzvednutí, považuje se písemnost posledním dnem této lhůty za doručenou, i když
se adresát o uložení nedozvěděl. Doručující orgán po marném uplynutí této lhůty vhodí písemnost do domovní
nebo jiné adresátem užívané schránky…“ V projednávané věci byla písemnost obsahující usnesení
o zastavení řízení uložena a připravena k vyzvednutí na postě dne 28. 11. 2014. Jelikož
si stěžovatel písemnost nevyzvedl, bylo usnesení o zastavení řízení doručeno fikcí dne
8. 12. 2014, což byl 10 den po uložení. Následující den, tj. 9. 12. 2014, byla písemnost vhozena
do domovní schránky stěžovatele.
[24] Stěžovatel svoji žádost o osvobození od soudních poplatků doručenou na krajský soud
dne 11. 12. 2014 zpracoval až dne 9. 12. 2014, tj. týž den, kdy mu byla písemnost obsahující
usnesení o zastavení řízení vhozena do domovní schránky. Usnesení o zastavení řízení bylo
stěžovateli doručeno fikcí 8. 12. 2014 a týž den nabylo právní moci.
IV. Závěr
[25] Nejvyšší správní soud ze shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že kasační stížnost
není důvodná, proto ji dle §110 odst. 1, věty poslední, s. ř. s. zamítl. O věci rozhodl bez jednání
postupem podle §109 odst. 2 s. ř. s., dle kterého o kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní
soud zpravidla bez jednání.
[26] Vzhledem k tomu, že Nejvyšší správní soud rozhodl ve věci samé bez zbytečného
odkladu, nerozhodoval již samostatně o návrhu stěžovatele na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti.
[27] Nejvyšší správní soud se s odkazem na své usnesení sp. zn. Nao 182/2014, jímž bylo
rozhodnuto o námitce podjatosti vůči soudcům krajského soudu, již znovu nezabýval zcela
shodně formulovanou námitkou podjatosti vůči soudcům krajského soudu, zahrnutou v podání
ze dne 9. 12. 2014.
[28] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 1, větu první, s. ř. s., ve spojení
s §120 s. ř. s., dle kterých nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný
úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti
účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatel v soudním řízení úspěch neměl, proto nemá
právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, který by jinak měl právo na náhradu nákladů
řízení, nevznikly v řízení o kasační stížnosti žádné náklady.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. ledna 2015
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu