ECLI:CZ:NSS:2015:9.AS.11.2015:29
sp. zn. 9 As 11/2015 - 29
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců JUDr. Petra Mikeše, PhD., a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: M. B.,
zast. JUDr. Alexandrem Királym, Ph.D., advokátem se sídlem Ludvíka Podéště 1883/5, Ostrava,
proti žalované: Západočeská univerzita v Plzni, se sídlem Univerzitní 2732/8, Plzeň, proti
rozhodnutí rektorky Západočeské univerzity v Plzni ze dne 14. 3. 2013, č. j. ZCU 008273/2013,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 10. 2014,
č. j. 57 A 48/2013 - 78,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalobci se v rací zaplacený soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5 000 Kč,
který mu bude vrácen z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci
tohoto usnesení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví
uvedeného rozsudku Krajského soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“), kterým bylo k jeho
žalobě zrušeno shora uvedené rozhodnutí rektorky Západočeské univerzity v Plzni
(dále jen „rozhodnutí rektorky“) a žalované byla zároveň uložena povinnost uhradit
náklady řízení. Rozhodnutím rektorky byla ve výroku I. zamítnuta stěžovatelova žádost
o přezkoumání rozhodnutí prorektora pro studijní a pedagogickou činnost ze dne 14. 12. 2011,
č. j. PR-P-1379592/12/11, a výrokem II. byla zamítnuta jeho žádost o prominutí poplatku
za studium vyměřeného uvedeným rozhodnutím.
[2] Z odůvodnění napadeného rozsudku vyplývá, že krajský soud shledal nedůvodnou
námitku týkající se toho, že stěžovatel absolvoval jediný magisterský studijní program a žádný
bakalářský, a proto mu neměl být vyměřen poplatek za studium v dalším bakalářském nebo
magisterském programu dle §58 odst. 4 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně
a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„zákon o vysokých školách“). Pokud stěžovatel poukazuje na své studijní výsledky v rámci
předchozího studia, je nutné podmínku pro snížení, prominutí nebo odložení termínu splatnosti
poplatku formulovanou ve statutu žalované vykládat tak, že tyto výsledky nemohou být
zohledněny. Stěžovatel v žádosti, resp. v odvolání neuvedl svoji finanční situaci, která
by neumožňovala vyměřený poplatek uhradit. Tvrzení ohledně porušení §58 odst. 6 zákona
o vysokých školách je opožděným rozšířením žaloby o nové žalobní body, a proto se jím nemohl
zabývat.
[3] Soud však shledal podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, které
mohlo mít za následek nezákonnost rozhodnutí ve věci. Stěžovatel odůvodnil žádost svojí
vážnou nemocí, avšak žalovaná neurčitý právní pojem vážná nemoc neporovnala s jeho
argumentací a neučinila závěr, zda to, co tvrdí a prokazuje, je vážnou nemocí. Žalovaná pochybila
i v tom, že ačkoliv vymezila pro rozhodnutí o žádosti o snížení či prominutí poplatku bez
upřesnění vážnou nemoc, v rozporu s poučením připojila v odůvodnění ke své argumentaci
kritéria další, a to účelovost jeho tvrzení. Rozhodnutí rektorky je dále nepřezkoumatelné
pro nedostatek důvodů. Pokud měla žalovaná pochybnosti o správnosti tvrzení o nutnosti péče
o osobu blízkou, bylo její povinností ho vyzvat k prokázání tohoto tvrzení. To se však nestalo,
a žalovaná tak nemohla kvalifikovaně přezkoumat tento důvod.
II. Obsah kasační stížnosti
[4] Stěžovatel napadá rozsudek krajského soudu kasační stížností, ve které nejprve uvádí,
že napadá tu část rozsudku, ve které krajský soud vyjádřil závazný právní názor, kterým se bude
žalovaná v dalším řízení řídit. Obsahem závazného právního názoru je posouzení žalobních
námitek, které shledal soud neopodstatněnými. Tato část rozhodnutí není ničím jiným než
rozhodovacím důvodem (ratio decidendi), a proto výtky směřuje do této části rozsudku. Kasační
stížnost je přípustná, jak již judikoval Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 8. 1. 2004,
č. j. 2 Afs 7/2003 - 50, na který navázal i rozsudek ze dne 30. 7. 2012, č. j. 5 Afs 48/2011 – 66.
[5] Dle stěžovatele soud pochybil, pokud dovodil, že při posuzování rozhodování o žádosti
o přezkoumání rozhodnutí o vyměření poplatku nesmí přihlédnout ke studijním výsledkům
v předchozím studiu daného studenta. Žalovaná měla respektovat zásady pro modifikaci výše
nebo splatnosti poplatků za studium, které měla předem stanovit ve svém vnitřním předpisu.
Soud se měl zabývat žalobním bodem ohledně porušení §58 odst. 6 zákona o vysokých školách.
Navíc se v tomto případě jedná o vadu, ke které měl přihlédnout z úřední povinnosti. Stěžovatel
dále namítá, že by mu žalovaná měla stanovit poplatek za studium, pokud studuje svůj první
bakalářský program. V závěru kasační stížnosti napadá výrok o nákladech řízení a související část
odůvodnění.
[6] Stěžovatel navrhuje rozsudek krajského soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení.
[7] Žalovaná nevyužila svého práva vyjádřit se ke kasační stížnosti.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[8] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti kasační stížnosti.
[9] Podle §104 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), kasační stížnost, která směřuje jen proti výroku
o nákladech řízení nebo proti důvodům rozhodnutí soudu, je nepřípustná.
[10] Výkladem pojmu kasační stížnost směřující proti důvodům rozhodnutí soudu obsaženého v tomto
ustanovení se nedávno zabýval rozšířený senát Nejvyššího správního soudu, který v usnesení
ze dne 1. 7. 2015, č. j. 5 Afs 91/2012 – 41, dospěl k závěru, že „[k]asační stížnost podaná účastníkem,
který byl v řízení před krajským soudem procesně úspěšný a který nenamítá, že krajský soud měl výrokem ve věci
rozhodnout jinak, je podle §104 odst. 2 s. ř. s. nepřípustná“.
[11] Dále rozšířený senát uvedl, že „[d]omáhá-li se stěžovatel kasace rozsudku, mohlo by být výsledkem
řízení o kasační stížnosti zrušení rozsudku, který však byl vydán v jeho prospěch. Takový postup však odporuje
konstrukci subsidiarity mimořádných opravných prostředků i důvodů kasační stížnosti, které jsou uvedeny
v §103 odst. 1 s. ř. s. Těmito důvody jsou především tvrzené vady stížností napadeného rozhodnutí krajského
soudu či soudního řízení nebo vady postupu správního orgánu spolu s nesprávným hodnocením tohoto postupu
krajským soudem. Stěžovatel by musel uplatňovat výhrady proti pro něj příznivému výroku rozhodnutí, což není
v souladu s kontradiktorním charakterem soudního řízení“.
[12] V nyní souzené věci krajský soud shledal část žalobní argumentace nedůvodnou a k části
uvedl, že se jí nemůže zabývat (viz bod [2] tohoto rozsudku). Ve zbývajícím ovšem žalobu
posoudil jako důvodnou (viz bod [3] tohoto rozsudku). Lze tak shrnout, že stěžovatel byl v řízení
před krajským soudem procesně úspěšný, neboť krajský soud k jeho kasační stížnosti rozhodnutí
rektorky zrušil.
[13] Co se týče výroku ve věci samé, stěžovatel pouze brojí do jeho důvodů, a to aniž by
zároveň usiloval o jeho změnu. I když se v petitu kasační stížnosti stěžovatel domáhá zrušení
rozhodnutí krajského soudu, fakticky nenamítá, že by krajský soud měl výrokem ve věci
rozhodnout jinak. Svým postupem se domáhá kasace rozsudku vydaného v jeho prospěch.
Takový postup je s ohledem na shora uvedený názor rozšířeného senátu soudním řádem
správním vyloučen.
[14] Stěžovatel mimo to kasační stížností napadá výrok o náhradě nákladů řízení a související
částí odůvodnění napadeného rozsudku.
[15] Nejvyšší správní soud se ve své judikatuře zabýval i pojmem kasační stížnost, která směřuje
jen proti výroku o nákladech řízení. V rozsudku ze dne 20. 9. 2004, č. j. 4 Ans 1/2004 – 53,
tak dovodil, že „za stávající právní úpravy nelze ve správním soudnictví napravit soudem rozhodujícím
o kasační stížnosti případná nesprávná rozhodnutí krajských soudů […] o nákladech řízení, pokud není
současně kasační stížností napaden též výrok o věci samé, nicméně zákonodárce v tomto ohledu přezkoumání
rozhodnutí uvedených soudů vyloučil a Nejvyššímu správnímu soudu nezbývá, než tuto zákonnou
úpravu respektovat.“ (srov. k tomu též usnesení rozšířeného senátu ze dne 1. 6. 2010,
č. j. 7 Afs 1/2007 – 64).
[16] Jak již bylo uvedeno výše, stěžovatel svou kasační stížností nenapadá výrok ve věci samé,
ale pouze výrok o náhradě nákladů řízení. Ani takový postup vzhledem k závěru vyslovenému
v citovaném rozsudku soudní řád správní nepřipouští.
[17] Za této situace dospěl soud k závěru, že kasační stížnost je nepřípustná dle §104
odst. 2 s. ř. s., a proto se jí meritorně dále nezabýval.
IV. Závěr
[18] Vzhledem k tomu, že Nejvyšší správní soud vyhodnotil kasační stížnost jako
nepřípustnou, tak ji dle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s., ve spojení s §104 odst. 2 a 120 s. ř. s., odmítl.
O věci rozhodl bez jednání postupem podle §109 odst. 2 s. ř. s., dle kterého o kasační stížnosti
rozhoduje Nejvyšší správní soud zpravidla bez jednání.
[19] O nákladech řízení před Nejvyšším správním soudem bylo rozhodnuto v souladu s §60
odst. 3 a 120 s. ř. s., podle kterých nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
[20] Podle ustanovení §10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění
pozdějších předpisů, byl-li návrh na zahájení řízení před prvním jednáním odmítnut, soud vrátí
z účtu soudu zaplacený poplatek. Nejvyšší správní soud proto rozhodl o vrácení zaplaceného
soudního poplatku ve výši 5 000 Kč stěžovateli, a to ve lhůtě dle §10a odst. 1 uvedeného zákona.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. září 2015
JUDr. Radan Malík
předseda senátu