ECLI:CZ:NSS:2015:9.AS.195.2014:40
sp. zn. 9 As 195/2014 - 40
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: J. W.,
zast. JUDr. Richardem Novákem, advokátem se sídlem Dvořákova 13, Brno, proti žalovanému:
Krajský úřad Pardubického kraje, se sídlem Komenského nám. 125, Pardubice, proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 4. 2014, č. j. 25210/2014/OŽPZ/VR, sp. zn. SpKrÚ
66398/2012/OŽPZ, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu
v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 5. 6. 2014, č. j. 52 A 29/2014 – 35,
takto:
I. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 5. 6. 2014,
č. j. 52 A 29/2014 – 35, se zru š u je .
II. Rozhodnutí Krajského úřadu Pardubického kraje ze dne 14. 4. 2014,
č. j. 25210/2014/OŽPZ/VR, sp. zn. SpKrÚ 66398/2012/OŽPZ, se z r u š u je a věc
se v ra cí žalovanému k dalšímu řízení.
III. Žalovanému se n ep ři zn á v á náhrada nákladů řízení.
IV. Žalovaný je p o v in e n zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení o žalobě a kasační
stížnosti v celkové výši 14 800 Kč, k rukám jeho zástupce JUDr. Richarda Nováka,
advokáta se sídlem Dvořákova 13, Brno, do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
[1] Podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví
uvedeného rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích
(dále jen „krajský soud“), kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí Krajského úřadu
Pardubického kraje (dále jen „žalovaný“), uvede nému v záhlaví tohoto rozsudku. Tímto
rozhodnutím bylo podle §92 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) jako nepřípustné zamítnuto odvolání stěžovatele
proti rozhodnutí Obecního úřadu Radiměř ze dne 22. 8. 2012, č. j. 410/2012, kterým bylo paní
V. Š. povoleno kácení dřeviny rostoucí mimo les (jasan ztepilý) podle §8 odst. 1 zákona
č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o ochraně přírody a krajiny“).
I. Vymezení věci
[2] Krajský soud podanou žalobu jako nedůvodnou podle §78 odst. 7 zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)
zamítl. Ze spisového materiálu zjistil, že rozhodnutí Obecního úřadu Radiměř ze dne 22. 8. 2012,
proti němuž stěžovatel podal odvolání a které následně žalovaný žalobou napadeným rozhodnutí
dne 14. 4. 2014 jako nepřípustné zamítl, v době rozhodování odvolacího orgánu již neexistovalo,
protože bylo rozhodnutím ze dne 19. 11. 2012, č. j. 71825/2012/OŽPZ/VR (výrok B),
ve zkráceném přezkumném řízení zrušeno.
[3] Obecní úřad Radiměř následně vydal dne 19. 2. 2013 nové rozhodnutí (č. j. 138/2013,
sp. zn. 410/2012/13), jímž opět povolil paní V . Š. kácení sporné dřeviny. Toto rozhodnutí
nabylo právní moci dne 9. 3. 2013. V průběhu měsíce března 2013 byl sporný strom pokácen.
[4] Žalovaný dne 14. 4. 2014 rozhodoval o odvolání proti rozhodnutí Obecního úřadu
Radiměř, které již neexistovalo. Žalobou napadené rozhodnutí nemohlo (byť by toto rozhodnutí
i řízení, z něhož rozhodnutí vzešlo, trpělo vadami) jakkoliv stěžovatele zkrátit na jeho veřejný ch
subjektivních právech, neboť se jím ve skutečnosti o žádných jeho právech a povinnostech
nerozhodovalo. Taktéž nemohlo dojít ke zkrácení jeho práv jiným postupem žalovaného, neboť
odvolací řízení nemělo být vůbec vedeno (chyběla základní podmínka řízení – existence
odvoláním napadeného rozhodnutí).
[5] Celý spor se stal navíc ryze akademickým, neboť dřevina byla již v březnu roku 2013
pokácena na základě pravomocného rozhodnutí orgánu veřejné správy a žádné rozhodnutí
tohoto soudu či správního orgánu již nemůže mít na postavení stěžovatele vliv. Nemá proto
smysl (a není ani přípustné) zjišťovat, kde zmíněná dřevina stála a kdo byl (či nebyl) účastníkem
řízení o povolení ke kácení této dřeviny (rozhodování soudů a orgánů veřejné správy zásadně
neslouží k řešení teoretických akademických sporů, jejichž výsledek se nijak nepromítne
do právní sféry účastníků řízení). Pokud se stěžovatel domnívá, že mu postupem V . Š. vznikla
škoda, může se svým (tvrzeným) nárokem na náhradu škody obrátit na civilní soud.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření ke kasační stížnosti
[6] Proti rozsudku krajského soudu brojí stěžovatel kasační stížností, jejíž důvody podřazuje
pod ustanovení §103 odst. 1 písm. a) a c) s. ř. s.
[7] Po obsáhlé rekapitulaci dosavadního řízení namítá, že krajský soud vybočil z mezí
vytyčených žalobou, neboť se nezabýval žalobní námitkou o přípustností jím podaného odvolání.
Odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 11. 2008, č. j. 2 As 53/2007- 111,
dle kterého je v těchto případech krajský soud oprávněn v mezích žalobních bodů zkoumat
pouze to, zda se skutečně jednalo o odvolání opožděné, a zda byl odvolatel neprovedením
odvolacího přezkumu zkrácen na svých právech.
[8] Krajský soud se namítanou přípustností odvolání vůbec nezabýval. Nesprávný je i závěr,
že odvolací řízení nemělo být vůbec vedeno, neboť žádné odvolací řízení vedeno nebylo,
a to právě pro zamítnutí odvolání stěžovatele pro jeho nepřípustnost.
[9] Odvolání bylo podáno dne 18. 9. 2012, tj. v době platnosti a účinnosti prvostupňov ého
rozhodnutí. Krajský úřad byl navíc vázán předcházejícím zrušujícím rozsudkem krajského soudu
(rozsudek ve věci sp. zn. 52A 9/23013- 108), a měl tedy opětovně a objektivně posoudit odvolání
stěžovatele a až následně případně dle §93 odst. 1 správního řádu odvolací řízení zastavit.
[10] Procesní pochybení krajského úřadu vyhodnotil krajský soud nikoli k tíži žalovaného,
ale k tíži stěžovatele. O akademický spor může jít nanejvýš z pohledu krajského soudu,
neexistence věci nemá žádný vliv na porušení práva na spravedlivý proces, práva na přezkum
nezákonného rozhodnutí či práva na náhradu škody způsobenou nezákonným rozhodnutím
správního orgánu.
[11] Další kasační námitky směřují do posouzení procesního postavení stěžovatele, který trvá
na tom, že měl být účastník em řízení a že sporný strom nebyl ve výlučném vlastnictví paní Š.
[12] Navrhuje napadený rozsudek zrušit a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu řízení.
[13] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil-
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[14] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační
stížnost byla podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná,
a stěžovatel je řádně zastoupen (§105 odst. 2 s. ř. s.). Poté přezkoumal napadený rozsudek
krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů (§109 odst. 3 a 4
s. ř. s.), ověřil při tom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační stížnost je částečně
důvodná.
[15] Ze správního spisu zjistil soud následující pro věc podstatné skutečnosti. Dne 9. 7. 2012
požádala paní V. Š. o povolení kácení stromu. Rozhodnutím ze dne 22. 8. 2012, č. j. 410/2012
bylo Obecním úřadem Radiměř požadované kácení povoleno.
[16] Proti tomuto rozhodnutí podal dne 18. 9. 2012 stěžovatel odvolání. Rozhodnutím ze dne
19. 11. 2012, č. j. 71825/2012/OŽPZ bylo žalovaným výrokem A odvolání stěžovatele jako
nepřípustné zamítnuto. Výrokem B tohoto rozhodnutí bylo pravomocné provostupňové
rozhodnutí o povolení kácení ve zkráceném přezkumném řízení zrušeno a to s účinky
k 10. 9. 2012.
[17] Stěžovatel napadl žalobou pouze výrok A uvedeného rozhodnutí. Této v pořadí první
žalobě krajský soud dne 16. 10. 2013 vyhověl a zrušil rozhodnutí žalovaného ve výroku A
pro nepřezkoumatelnost a věc vrátil žalovanému v tomto rozsahu k dalšímu řízení,
a to i přes skutečnost, že prvostupňové rozhodnutí již bylo v té době zrušeno, o čemž krajský
soud prokazatelně věděl (výrok B). Žalovaný následně rozhodnutím ze dne 14. 4. 2014 odvolání
stěžovatele opětovně jako nepřípustné zamítl.
[18] V pořadí druhou žalobu stěžovatele směřující proti posledně uvedenému rozhodnutí
žalovaného krajský soud bez věcného posouzení žalobních námitek rozsudkem napadeným
v posuzované věci zamítl a to zejména proto, že prvostupňové rozhodnutí již bylo zrušeno.
Dovodil, že žalobou napadeným rozhodnutím se fakticky o žádných právech stěžovatele
nerozhodovalo, neboť žádné odvolací řízení být vedeno nemělo a dále vych ázel z toho, že sporný
strom byl již pokácen. Tyto skutečnosti stěžovatel v žalobě nenamítal.
[19] Nejvyšší správní soud předesílá, že soudní řízení ve správním soudnictví je ovládáno
dispoziční zásadou, která se projevuje tím, že řízení nemůže být vedeno bez návrhu
(resp. zahajuje se pouze na návrh - srov. §32 s. ř. s.) a soud v řízení o žalobě proti rozhodnutí
správního orgánu přezkoumává napadené výroky rozhodnutí v mezích žalobních bodů
(srov. §75 odst. 2 s. ř. s.).
[20] Zmíněná dispoziční zásada je však v n ěkterých případech prolomena; soudní řád správní
výslovně umožňuje v §76 odst. 2 s. ř. s. i bez návrhu (tj. při absenci příslušného žalobního bodu)
konstatovat nicotnost rozhodnutí správního orgánu. Judikatura správních soudů dovodila další
případy prolomení dispoziční zásady, a to především nepřezkoumatelnost správního rozhodnutí
ve smyslu §76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a dále procesní vady uvedené v §76 odst. 1 písm. c) s. ř. s.,
které brání přezkoumání správního rozhodnutí v mezích žalobních bodů.
[21] Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu, jestliže účastník v žalobě
proti rozhodnutí správního orgánu nenamítá vady řízení uvedené v ustanovení §76 odst. 1
písm. c) s. ř. s., soud přihlédne z úřední povinnosti k existenci takových vad jen za p ředpokladu,
že jsou bez dalšího patrné ze správního spisu a zároveň se jedná o vady takového charakteru
a takové míry závažnosti, že brání přezkoumání napadeného rozhodnutí v mezích uplatněných
žalobních bodů (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 11. 2003,
č. j. 2 Azs 23/2003 - 39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu
pod č. 272/2004).
[22] Krajský soud v projednávané věci sice správně nezákonný procesní postup žalovaného
nepřehlédl, avšak přičetl jej k tíži stěžovatele, neboť žalobu bez věcného přezkumu žalobních
námitek zamítl. Takový postup nelze aprobovat.
[23] Bylo- li dne 19. 11. 2012, tj. v průběhu odvolacího řízení prvostupňové rozhodnutí,
s účinností k 10. 9. 2012 v přezkumném řízení zrušeno, stalo se stěžovatelem podané odvolání
bezpředmětným. Neexistuje-li rozhodnutí, proti kterému odvolání směřuje, nemá odvolací orgán
co přezkoumávat. Žalovaný proto nemohl dne 14. 4. 2014 o stěžovatelově odvolání rozhodovat,
ale naopak byl povinen postupovat dle §93 správního řádu ve spojení s §66 odst. 1 písm. g)
správního řádu a odvolací řízení zastavit. Tato vada zjevně bránila projednání žaloby v mezích
vytyčených stěžovatelem v žalobě a krajský soud měl z úřední povinnosti rozhodnutí žalovaného
dle §76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení. Rozhodování žalovaného
o odvolání proti neexistujícímu provstupňovému rozhodnutí představuje natolik závažné
porušení procesních předpisů správním orgánem [§76 odst. 1 písm. c) s. ř. s.], že k němu soud
musí přihlédnout i bez námitky a to k tíži žalovaného, nikoli žalobce.
[24] Krajský soud nemůže nezákonný postup žalovaného odůvodnit tím, že se fakticky nic
nestalo, či tím, že jiné dosud neexistující rozhodnutí (rozhodnutí o zastavení odvolacího řízení),
by stejně do veřejných subjektivních práv žádným způsobem nezasáhlo. Nebylo -li takové
rozhodnutí žalovaným vydáno, nemohl se krajský soud jeho dopady do práv stěžovatele vůbec
zabývat.
[25] Důvodem pro zamítnutí žaloby nemohla být ani skutečnost, že sporný strom byl
na základě zcela jiného než žalobou napadeného rozhodnutí pokácen. Nové rozhodnutí
o povolení kácení, ani faktické pokácení stromu, by případnou nezákonnost žalobou napadeného
rozhodnutí nemohly žádným způsobem zhojit. S krajským soudem lze souhlasit v tom, že jeho
případný zrušující výrok by neměl za následek obživnutí pokáceného stromu (ostatně strom byl
pokácen v březnu 2013 tj. již v době rozhodování krajského soudu o první žalobě), zcela jistě by
však mohl být titulem pro řízení vedené dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu
způsobenou při výkonu veřejné moci nebo nesprávným úředním postupem. Postavení osoby
oprávněné uplatnit vůči státu nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím
přiznává tento zákon výslovně i osobám, s nimiž v řízení mělo být jednáno jako s účastníkem,
avšak nestalo se (srov. §7 uvedeného zákona). Jinými slovy, nevykazovalo -li by odvolací řízení
shora uvedené vady, muselo by být soudem žalobou napadené rozhodnutí věcně přezkoumáno
bez ohledu na to, že sporný strom již byl fakticky pokácen.
[26] Ostatními kasačními námitkami se Nejvyšší správní soud pro nadbytečnost nezabýval.
IV. Závěr
[27] Nejvyšší správní soud podle §110 odst. 1 s. ř. s. zrušil kasační stížností napadený
rozsudek krajského soudu. S ohledem na to, že v posuzovaném případě byly již v řízení
před krajským soudem důvody pro to, aby bylo rozhodnutí žalovaného zrušeno, ne vrátil věc
krajskému soudu k dalšímu řízení, neboť by při respektování názoru vysloveného Nejvyšším
správním soudem v tomto rozhodnutí a vzhledem k charakteru vytýkaných pochybení nemohl
vady napadených rozhodnutí žalovaného nikterak zhojit. Nejvyšší správní soud proto současně
se zrušením rozhodnutí krajského soudu rozhodl postupem podle §110 odst. 2 písm. a) s. ř. s.
a zrušil také rozhodnutí žalovaného a věc žalovanému vrátil k dalšímu řízení [§109 odst. 4
ve spojení s §110 odst. 2 písm. a) s. ř. s., z a přiměřeného použití 78 odst. 4 s. ř. s.]. Právním
názorem, který vyslovil soud ve zrušujícím rozsudku, je správní orgán za přiměřeného použití
§78 odst. 5 s. ř. s. vázán.
[28] V případě, že Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek krajského soudu a současně zrušil
i rozhodnutí správního orgánu dle §110 odst. 2 s. ř. s., je povinen rozhodnout kromě nákladů
řízení o kasační stížnosti i o nákladech řízení, které předcházelo zrušenému rozhodnutí krajského
soudu (§110 odst. 3, věta druhá, s. ř. s.). Náklady řízení o žalobě a náklady řízení o kasační
stížnosti tvoří v tomto případě jeden celek a Nejvyšší správní soud rozhodne o jejich náhradě
jediným výrokem vycházejícím z §60 s. ř. s. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
19. 11. 2008, č. j. 1 As 61/2008 - 98).
[29] Žalovaný ve věci úspěch neměl, náhrada nákladů řízení mu proto nenáleží. Stěžovatel měl
ve věci plný úspěch, proto mu zdejší soud dle §60 odst. 1 s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s., přiznal
náhradu nákladů řízení proti žalovanému. Tyto náklady řízení jsou tvořeny jednak částkou
8 000 Kč za soudní poplatky [soudní poplatek ve výši 5 000 Kč za kasační stížnost a soudní
poplatek ve výši 3000 Kč za žalobu].
[30] Stěžovatel byl zastupován pouze v řízení před Nejvyšším správním soudem, ve kterém
jeho zástupce učinil celkem dva úkony právní služby, a to převzetí a přípravu zastoupení
[§11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů
za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen
„advokátní tarif“)] a jedno písemné podání ve věci samé (1 x kasační stížnost včetně doplnění)
ve smyslu §11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu. Tvrzené konání porady není ve spisu žádným
způsobem doloženo.
[31] Za každý úkon právní služby náleží mimosmluvní odměna ve výši 3 100 Kč [§9 odst. 4
písm. d) ve spojení s §7 bodem 5. advokátního tarifu], která se zvyšuje o 300 Kč paušální
náhrady hotových výdajů dle §13 odst. 3 advokátního tarifu. Celkem tedy za jeden úkon právní
služby náleží 3 400 Kč.
[32] Celková částka náhrady nákladů řízení před krajským soudem a před Nejvyšším správním
soudem tak činí 14 800 Kč. Tuto částku je povinen žalovaný uhradit k rukám zástupce
JUDr. Richarda Nováka, advokáta se sídlem Dvořákova 13, Brno. Náhrada nákladů říze ní
je splatná ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. ledna 2015
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu