ECLI:CZ:NSS:2015:9.AS.209.2015:45
sp. zn. 9 As 209/2015 - 45
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Barbary
Pořízkové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce:
Ing. K. S., zast. Mgr. Janem Škopem, advokátem se sídlem Slivenecká 6, Praha 5, proti
žalovanému: Katastrální úřad pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště v Českých
Budějovicích, se sídlem Lidická 11, České Budějovice, ve věci ochrany před nezákonným
zásahem správního orgánu, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v
Českých Budějovicích ze dne 15. 7. 2015, č. j. 10 A 190/2014 – 79.
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žádný z účastníků n emá p ráv o na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Podanou kasační stížností brojí žalobce (dále jen „stěžovatel“) proti shora označenému
usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“), jímž byla odmítnuta
jeho žaloba, kterou se domáhal vydání rozsudku, jímž by byla uložena žalovanému povinnost
zanést výsledky digitalizace u konkrétní parcely do katastru nemovitostí.
[2] Stěžovatel nejprve podal v této věci nečinnostní žalobu (doručenou soudu 30. 12. 2014),
kterou po výzvě soudu upřesnil svým podáním doručeným soudu dne 29. 4. 2015, jako žalobu
na ochranu před nezákonným zásahem dle §82 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
[3] Krajský soud po nařízeném ústním jednání, podrobné rekapitulaci předcházejících řízení
před správními orgány i správními soudy, dospěl k závěru, že žaloba je jednak nepřípustná a navíc
opožděná. Z uvedených důvodů ji dle §46 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. odmítl.
[4] Řízení o zásahových žalobách je zvláštním druhem žalobního řízení ve správním
soudnictví. Charakter této žaloby je subsidiární, což potvrdil Nejvyšší správní soud
např. v rozsudku ze dne 4. 8. 2005, č. j. 2 Aps 3/2004 - 42, ve kterém uvedl, že ve vztahu mezi
žalobou proti rozhodnutí a žalobou proti nezákonnému zásahu správního orgánu má primát
žaloba proti rozhodnutí a možnost úspěšně podat žalobu proti nezákonnému zásahu nastupuje
teprve tehdy, pokud žaloba proti rozhodnutí nepřipadá v úvahu. Účastník řízení tedy nemůže
volit, kterou z těchto žalob bude považovat za výhodnější a které řízení bude žalobou iniciovat.
[5] Určujícím kritériem pro podání této žaloby není procesní taktika či volba žalobce,
který typ žaloby na ochranu svých práv zvolí, ale povaha napadeného úkonu. Žaloby proti
rozhodnutí správního orgánu mají před žalobou proti nezákonnému zásahu přednost
v tom smyslu, že lze-li se ochrany nebo nápravy domáhat jinými právními prostředky,
je tak účastník řízení povinen učinit a teprve po vyčerpání těchto prostředků si zároveň otevírá
procesní prostor pro případné podání žaloby proti rozhodnutí správního orgánu. Přímo žalovat
nezákonný zásah je proto možno tehdy, pakliže ochrana jinými právními prostředky není možná.
Vztah obou zmíněných žalobních typů tak lze označit za primát žaloby proti rozhodnutí,
kdy sekundární možnost podání úspěšné žaloby proti nezákonnému zásahu nastupuje tehdy,
pokud žaloba proti rozhodnutí nepřipadá v úvahu, a to ani po „zprocesnění“ zásahu jinými
právními prostředky ve smyslu ustanovení §85 s. ř. s.
[6] Soud se proto v daném případě zabýval tím, zda bylo v minulosti vedeno správní řízení
ohledně opravy chyby v údajích katastru u nemovitosti parc. č. 2457/1 v k. ú. Týn nad Vltavou,
dříve vedené pozemkové parcely č. 2457.
[7] Z rozhodnutí Katastrálního úřadu v Českých Budějovicích ze dne 20. 2. 2002,
č. j. 285/1999/2, které nabylo právní moci dne 4. 6. 2002, soud zjistil, že katastrální úřad
na základě žádosti o úpravu údajů katastru nemovitostí ze dne 19. 11. 1999 podanou
stěžovatelem, přešetřil údaje katastru nemovitostí týkající se zobrazení parcely katastru
nemovitostí č. 2457 v k. ú. Týn nad Vltavou (dále také „sporná parcela“). Správní orgán vydal
oznámení o opravě chyby ze dne 27. 11. 1999, ve kterém konstatoval, že údaje katastru
nemovitostí nebudou opraveny. Ke sporné parcele bylo uvedeno, že hranice byla vyšetřena
a zaměřena při obnově operátu tehdejší evidence nemovitostí jako skutečné oplocení.
[8] Stěžovatel vyslovil nesouhlas s oznámením, ve kterém rozporoval neoprávněnou změnu
hranice pozemků. Citovaným rozhodnutím bylo nesouhlasu s oznámením o opravě chyby
v údajích katastru nemovitostí ze dne 4. 1. 2000 vyhověno. Západní a jižní hranice parcely č. 2457
v k. ú. Týn nad Vltavou, byla opravena. Průběh hranic po opravě byl dán body
č. 520-31,1842/1,1842-3 a 520-114. Výměra sporné parcely činila po opravě 408 m
2
a dále byla
vytvořena parcela KN č. 2453/4 v k. ú. Týn nad Vltavou o výměře 9 m
2
, jejímž vlastníkem
je stěžovatel.
[9] Rozhodnutím Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Českých Budějovicích
č. j. O-14/97/2000 ze dne 28. 3. 2000 bylo k odvolání stěžovatele zrušeno rozhodnutí
Katastrálního úřadu v Českých Budějovicích č. j. OR-285/1999 ze dne 1. 2. 2000 ve věci
nevyhovění nesouhlasu s oznámením o neprovedení požadované opravy chybných údajů katastru
nemovitostí, kdy byla stěžovatelem požadována mimo jiné oprava geometrického a polohového
určení hranice pozemku sporné parcely; věc byla vrácena prvostupňovému správnímu orgánu
k novému projednání. Rozhodnutím katastrálního úřadu č. j. OR 285/1999/2 ze dne 20. 2. 2002
bylo určeno, že nesouhlasu s oznámením o neprovedení opravy chyby se vyhovuje, západní
a jižní hranice pozemku parc. č. 2457 v k. ú. Týn nad Vltavou, byly opraveny.
[10] I toto rozhodnutí napadl stěžovatel odvoláním. Zeměměřický a katastrální inspektorát
změnil výrok rozhodnutí ohledně sporné parcely tak, že upřesnil průběh opravované
hranice doplněním geodetických souřadnic. Uvedl, že se jedná o hranici mezi parc. č. 2457
a parc. č. 2460/1. Z toho vyplývá, že katastrální úřad vydal dne 20. 2. 2002 rozhodnutí
č. j. OR 285/1999/2, kdy provedení opravy konstatoval i odvolací orgán, který na základě
odvolání stěžovatele toto rozhodnutí přezkoumal.
[11] Neprovedením oprav chybného údaje katastru nemovitostí, a to mimo jiné sporné
parcely, pro údajný rozpor určení jejich hranic a listinami založenými ve sbírce listin, se zabýval
i Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 30. 9. 2010, č. j. 6 As 18/2010 - 67, na základě kasační
stížnosti stěžovatele proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 3. 2010,
č. j. 10Ca 141/2009 - 35, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne
11. 11. 2009, č. j. ZKI – O - 47/210/2009.
[12] Ve vztahu ke sporné parcele krajský soud učinil závěr, že číslo parcely, její geometrické
i polohové určení vedené v údajích katastru nemovitostí odpovídá listinám založeným ve spise,
přičemž takovými listinami jsou i nabývací tituly stěžovatele k této parcele, ale též rozhodnutí
o opravě chyby. Nejvyšší správní soud neshledal kasační stížnost důvodnou a ztotožnil se závěry
krajského soudu. Odkázal na své rozhodnutí ze dne 8. 9. 2009, č. j. 6 As 17/2010 - 69,
v němž podrobně posuzoval věcně stejné otázky, tedy stav zápisu popsaných pozemků
stěžovatele v katastru nemovitostí při přezkumu jiného rozsudku krajského soudu ohledně jiného
rozhodnutí žalovaného. Nejvyšší správní soud v tomto rozhodnutí odkázal na svůj rozsudek
ze dne 29. 4. 2008, č. j. 5 As 46/2006 - 171, kde vyjádřil právní názor, že účelem řízení vedeného
z důvodů definovaných v §8 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona, je uvedení údajů zapsaných
v katastru nemovitostí do souladu s obsahem listin, na jejichž základě byly tyto údaje zapsány.
[13] Právě citovaný rozsudek tedy upřesňuje, s jakými listinami ve sbírce zákonů má být
posuzován soulad. Citovaným rozsudkem bylo rovněž konstatováno, že k faktickému
či materiálnímu zásahu do vlastnictví stěžovatele postupem žalovaného nedošlo a ochrana
jeho vlastnického práva dle článku 11 Listiny základních práv a svobod nebyla narušena,
neboť obsah jeho vlastnictví se nezměnil. Pouze v souladu se zákonem došlo ke změně státem
vedené evidence jeho majetku, která nemá žádný vliv na jeho právo svůj majetek užívat, požívat
a disponovat s ním.
[14] Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 6. 2014, č. j. 1 As 44/2014 - 33 soud
zjistil, že stěžovatel se domáhal i obnovy řízení ve věci opravy chyby v katastrálním operátu
týkající se sporné parcely. Toto řízení bylo ukončeno pravomocným rozhodnutím ze dne
11. 11. 2009, č. j. ZKI-O-47/210/2009, kterým zeměměřický a katastrální inspektorát potvrdil
rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, katastrální pracoviště České Budějovice
ze dne 26. 8. 2009, č. j. OR-371/2009-301-38.
[15] Žádost o obnovu řízení nebyla shledána důvodnou, jestliže byly jako důvod pro obnovu
řízení uváděny závěry, které vyplývají jednak z rozhodnutí katastrálního úřadu ze dne 20. 2. 2002,
č. j. OR 285/1999/2, jednak z rozhodnutí inspektorátu ze dne 28. 3. 2000, č. j. O-14/97/2000,
a geometrického plánu č. zakázky 762-201-227-75 ze dne 30. 5. 1975. Tato správní rozhodnutí
byla vydána již před zahájením původního řízení o opravě chyby katastrálního operátu
(toto řízení bylo zahájeno k žádosti stěžovatele ze dne 29. 5. 2009). Nejvyšší správní soud uzavřel,
že uvedená rozhodnutí i geometrický plán již v původním řízení měl správní orgán k dispozici,
proto se nemohlo jednat o skutečnosti či důkazy, které vyšly najevo až po vydání pravomocného
řízení o opravě chyby v katastrálním operátu. Stěžovatel tedy nedoložil takové důkazy,
které by splňovaly podmínky uvedené v §100 odst. 1 písm. a) správního řádu pro povolení
obnovy řízení.
[16] V rozhodnutí ve věci sp. zn. 1 As 44/2014 se uvádí, že s námitkou stěžovatele,
že mu postupem správních orgánů v řízení o opravě chyby v katastrálním operátu byly zcizeny
části nemovitosti parc. č. 2457 a bylo tak zasaženo do jeho ústavně garantovaných práv,
se vypořádaly správní orgány v rozhodnutí ze dne 26. 8. 2009, č. j. OR- 71/2009-301-38, ze dne
11. 11. 2009, č. j. ZKI-O-472010/2009, a rovněž tak krajský soud v rozsudku ze dne 10. 3. 2010,
č. j. 10Ca 141/2009 - 35 a Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 30. 9. 2009,
č. j. 6 As 18/2010 - 67 v rámci soudního přezkumu.
[17] Ze shora uvedených rozhodnutí správních orgánů, rovněž tak i z rozsudků soudů
je zřejmé, že otázka, která byla stěžovatelem nastolena v projednávané věci, tj. v žalobě
na ochranu před nezákonným zásahem, byla řešena správními orgány postupem dle §8 odst. 1
katastrálního zákona. Postup správních orgánů byl následně na základě žaloby přezkoumáván
krajským soudem a následně na základě kasační stížnosti stěžovatele i Nejvyšším správním
soudem.
[18] Ze shora citovaných rozhodnutí vyplývá, že stěžovatel opakovaně podával správním
orgánům návrhy provést opravu jím tvrzené chyby. Z toho plyne závěr, že podmínky pro podání
žaloby na ochranu proti nezákonnému zásahu dle §82 s. ř. s. splněny nejsou, neboť stěžovatel,
jak vyplývá ze shora citovaných rozhodnutí, se domáhal přezkoumání rozhodnutí o neprovedení
opravy údajů v katastrálním operátu dle §8 katastrálního zákona, která byla rozhodnutím
ve smyslu §65 odst. 1 s. ř. s.
[19] Jestliže se stěžovatel mohl účinně bránit žalobou proti rozhodnutí podle §65 odst. 1
s. ř. s., nemohla být podána v téže věci žaloba na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem
nebo donucením správního orgánu. Taková žaloba je podle §85 s. ř. s. nepřípustná,
neboť ve vztahu mezi žalobou proti rozhodnutí a žalobou proti nezákonnému zásahu správního
orgánu má přednost žaloba proti rozhodnutí. Úspěšně podat žalobu proti nezákonnému zásahu
je možno tehdy, pokud žaloba proti rozhodnutí nepřipadá v úvahu.
[20] Stěžovatel nemůže volit, kterou z těchto žalob bude považovat za výhodnější
a které řízení bude žalobou iniciovat, či poté kdy neuspěl právě v řízení o takové žalobě proti
správnímu rozhodnutí o neprovedení požadované opravy chyby dle §65 odst. 1 s. ř. s. tvrdit,
že se v této věci jedná o nezákonný zásah správního orgánu a podat žalobu na ochranu proti
takovému „nezákonnému“ zásahu. Soud proto uzavřel, že žaloba je nepřípustná, a proto ji podle
§46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. odmítl.
[21] Soud se rovněž zabýval i včasností podání žaloby na ochranu před nezákonným zásahem
ve smyslu §84 odst. 1 a 2 s. ř. s., dle něhož žaloba podle odst. 1 musí být podána do 2 měsíců
ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o nezákonném zásahu, nejpozději lze podat žalobu do dvou let,
kdy k němu došlo. Podle odst. 2 zmeškání lhůty prominout nelze. Jestliže v daném případě
o opravě hranice pozemkové parcely č. 2457 bylo rozhodnuto v roce 2002 vydáním rozhodnutí
č. j. OR 258/1999/2 ze dne 20. 2. 2002, které nabylo právní moci dne 4. 6. 2002,
jedná se o žalobu opožděnou. Objektivní i subjektivní lhůta pro podání žaloby dle §84
odst. 1 a 2 s. ř. s. uplynula, protože stěžovatel žalobu na nezákonný zásah podal až dne
30. 12. 2014. Žaloba proto byla zamítnuta i pro opožděnost ve smyslu §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření ke kasační stížnosti
[22] V kasační stížnosti stěžovatel namítá, že v předvolání ze dne 28. 5. 2015 k ústnímu
jednání ke krajskému soudu byla věc nesprávně označena jako nečinnostní žaloba,
ačkoliv stěžovatel po výzvě soudu žalobu dne 27. 4. 2015 opravil na žalobu na ochranu
před nezákonným zásahem. Má za to, že se jedná o vadu řízení, která mohla mít za následek
nezákonné rozhodnutí ve věci samé.
[23] Dále namítá, že žalobu podal včas, neboť v souladu se lhůtou uvedenou v usnesení
krajského soudu ze dne 15. 4. 2015, č. j. 10A 190/2014 - 34, upřesnil, že se jedná o žalobu
na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu. Uvedené usnesení navrhuje
jako důkaz.
[24] Dále podrobně rozebírá jednotlivá rozhodnutí katastrálního úřadu a trvá na tom,
že novým mapováním v roce 1987 byla chybně zaměřena vlastnická hranice u sporné parcely.
Namítá neexistenci geometrického plánu a navrhuje pro tato svá tvrzení důkazy příslušnými
rozhodnutími katastrálního úřadu.
[25] Polemizuje s věcnými závěry katastrálního úřadu uvedenými v rozhodnutích,
které si krajský soud vyžádal. Uvádí, že navrhoval výslech zástupce žalovaného, kterým chtěl
dosáhnout toho, aby žalovaný prokázal, na základě jaké listiny vede v údajích katastru
geometrické a polohové určení sporné parcely, tj. listiny, která splňuje zákonem předepsané
náležitosti po provedení zápisu. Krajský soud tento výslech odmítl.
[26] Krajskému soud vytýká, že nehodnotil zákonnost příslušných rozhodnutí katastrálního
úřadu. Tím, že žalovaný neimplementoval výsledky digitalizace do údajů katastru a pozemek
p. č. 2457/1 ponechal v údajích v katastru dle výsledků zaměření plotové podezdívky
v roce 1987, fakticky část označeného pozemku (o výměře cca 20 m
2 )
zcizil, a tuto část převedl
na list vlastnictví jiného majitele, sousedního vlastníka. Žalovaný tak způsobil stěžovateli škodu
ve výši 11 400 Kč.
[27] Ačkoliv žalovaný vydal několik rozhodnutí, v žádném z nich nerespektoval zákonnou
povinnost uvést údaje katastru do souladu s listinami. Dokonce výsledky digitalizace prokazatelně
neimplementoval do údajů katastru, ač u jiných vlastníků, tak učinil.
[28] Krajský soud nezaručil stěžovateli právo na soudní ochranu a právo na spravedlivé řízení
zaručené v čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Navrhuje napadené usnesení zrušit a věc
vrátit k dalšímu řízení.
[29] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti zcela ztotožňuje se závěry krajského soudu
a poukazuje na jeho precizní odůvodnění. Kasační námitky směřují do věcného posouzení sporu,
který již byl několikrát příslušnými správními orgány projednán a rozhodnut. Tato otázka
již nemůže být předmětem nečinnostní či zásahové žaloby.
[30] Žalovaný se dále vyjadřuje k věcné stránce věci a uvádí, z jakých důvodů nemohlo být
žalobě věcně vyhověno. Má za to, že způsob digitalizace sporné parcely byl náležitě prověřen
a její výsledky byly náležitě zaneseny do údajů katastru.
[31] Pro úplnost podrobně popisuje vyřízení jednotlivých podání stěžovatele, které následně
vyústila v podání žaloby. Uvádí, že si vede evidenci stěžovatelových podání, týkajících se jím
vlastněných nemovitostí v k. ú. Týn nad Vltavou a k. ú. Třitim. Ke dni vyjádření se jednalo
o více než 100 různých podání, které nejsou blíže specifikována a jejichž obsahem jsou vesměs
stále opakující se otázky. Stěžovateli bylo sděleno, že nebudou-li jeho podání obsahovat žádné
nové skutečnosti, či postrádat základní náležitosti, nebude na ně ze strany správních orgánů
žádným způsobem reagováno a budou bez dalšího zakládána do spisu.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[32] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační
stížnost byla podána včas a stěžovatel je zastoupen advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.).
Poté přezkoumal napadené usnesení krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci
uplatněných důvodů (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), ověřil při tom, zda napadené usnesení netrpí
vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.), a dospěl
k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
[33] Kasační stížnost proti usnesení krajského soudu, jímž byla žaloba odmítnuta, lze podat
výlučně z důvodu podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. V takové kasační stížnosti je stěžovatel
povinen především vylíčit důvody, pro něž se domnívá, že rozhodnutí soudu o odmítnutí žaloby
je nezákonné, případně zmatečné či nepřezkoumatelné pro vadu řízení před soudem, která měla
nebo mohla mít za následek vydání nezákonného rozhodnutí.
[34] Kasační stížnost stěžovatele je na samé hranici přípustnosti, neboť převážná většina
námitek směřuje do nezákonnosti správních rozhodnutí, které nejsou předmětem přezkumu
v nyní projednávané věci; zcela se proto míjí se závěry krajského soudu o nepřípustnosti žaloby
na ochranu před nezákonným zásahem a soud se jimi nemůže věcně zabývat.
[35] Námitky, které je soud oprávněn v tomto řízení posoudit jsou námitky směřující
do závěrů o opožděnosti žaloby, jakož i námitky dovolávající se vady řízení, která dle přesvědčení
stěžovatele měla za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé.
[36] Ze soudního spisu soud ověřil, že stěžovatel podal dne 30. 12. 2014 nečinnostní žalobu,
ve které se domáhal vydání rozhodnutí ve věci opravy chyby v údajích katastru nemovitostí
ohledně pozemku parc. č. 2457/1 v k.ú. Týn nad Vltavou (dříve vedené pod p. č. 2457).
[37] Po základních procesních úkonech soudu byla stěžovatelem vznesena podjatost vůči
dvěma soudkyním, které měly věc podle rozvrhu práce projednat a rozhodnout. Stěžovatel dne
19. 3. 2015 rozšířil svoji žalobu, kterou tentokrát označil jako žalobu na ochranu
před nezákonným zásahem, o další argumentaci a petit, který zněl, tak, že žalovaný je povinen
vydat oznámení ve smyslu §8 odst. 4 katastrálního zákona a na základě rozhodnutí
Zeměměřičského a katastrálního inspektorátu v Českých Budějovicích ze dne 28. 3. 2000,
č. j. O-14/97/2000, rozhodnout o opravě geometrického a polohového určení (vlastnické
hranice) p. č. 2457/1, dříve parc. č. 2457 v k. ú. Týn nad Vltavou a to v souladu s výsledky
digitalizace ukončené v k. ú. Týn nad Vltavou v roce 2010.
[38] Usnesením ze dne 17. 3. 2015, č. j. Nao 65/2015 - 24 rozhodl Nejvyšší správní soud,
že stěžovatelem označené soudkyně za podjaté, nejsou z projednání a rozhodnutí nyní
posuzované věci vyloučeny.
[39] Krajský soud usnesením ze dne 15. 4. 2015, č. j. 10A 190/2014 - 34 vyzval stěžovatele
k odstranění vad původního podání, doručeného soudu dne 30. 12. 2014, tj. k upřesnění,
zda se jedná o žalobu na ochranu proti nečinnosti správního orgánu či o žalobu na ochranu
před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucení správního orgánu. Současně jej poučil,
jaké základní náležitosti musí ta která žaloba obsahovat.
[40] Podáním doručeným soudu dne 29. 4. 2015 stěžovatel označil svoji žalobu za žalobu
na ochranu před nezákonným zásahem, který dle jeho přesvědčení stále trvá. Obsahově se toto
doplnění téměř shoduje s kasačními námitkami směřujícími do zákonnosti rozhodnutí
katastrálního úřadu.
[41] Stěžovatel se mýlí, domnívá-li se, že soud posuzoval včasnost jeho žaloby ke dni
upřesněného podání, resp. ke dni 29. 4. 2015. Krajský soud své závěry o opožděnosti žaloby
odůvodnil tak, že v daném případě bylo o opravě hranice sporné parcely rozhodnuto v roce 2002
(rozhodnutí ze dne 20. 2. 2002, č. j. OR 258/1999/2). Jestliže stěžovatel podal žalobu
na nezákonný zásah dne 30. 12. 2014, pak jak lhůta objektivní, tak i lhůta subjektivní stanovená
pro podání žaloby v §84 odst. 1 a 2 s. ř. s., uplynuly.
[42] Včasnost žaloby byla soudem správně posuzována ke dni původního podání tj. ke dni
30. 12. 2014. Stěžovatelova argumentace usnesením krajského soudu, kterým byl vyzván
k odstranění vad podané žaloby, proto nemůže být úspěšná. Se závěrem o opožděnosti žaloby
se soud ztotožňuje. Nad rámec uvedeného lze připomenout, že i v případě včasné žaloby,
by stěžovatel vzhledem k její nepřípustnosti, nemohl být úspěšný.
[43] Zcela nedůvodná je namítaná vada řízení, kterou stěžovatel spatřuje v tom,
že v předvolání k ústnímu jednání ze dne 28. 5. 2015, byla věc nesprávně označena
jako nečinnostní žaloba, ačkoliv stěžovatel po výzvě soudu žalobu opravil na žalobu na ochranu
před nezákonným zásahem. Z protokolu o ústním jednání, založeném na č. l. 76 a 77 soudního
spisu, a zejména z obsahu napadeného rozsudku je zcela zřejmé, že soud posuzoval žalobu
v intencích §82 s. ř. s., tj. jako žalobu na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu,
nikoli jako žalobu na ochranu proti nečinnosti.
[44] Nesprávné označení věci v předvolání k ústnímu jednání, na které se stěžovatel
osobně dostavil, bylo pouhým administrativním pochybením, které nemělo žádné dopady
ani na zákonnost napadeného usnesení, ani na subjektivní práva stěžovatele.
[45] Námitky napadající věcné závěry správních orgánů krajský soud posuzovat nemohl,
neboť ty mohly být přezkoumány (a také byly) na základě žalob podaných dle §65 s. ř. s.
[46] Kasační námitky brojící proti věcnému posouzení sporu se zcela míjí s rozhodovacími
důvody krajského soudu.
IV. Závěr
[47] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud v souladu s §110 odst. 1 s. ř. s. podanou
kasační stížnost zamítl. O věci rozhodl bez jednání postupem podle §109 odst. 2 s. ř. s.,
dle kterého o kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud zpravidla bez jednání.
[48] O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení
s §120 s. ř. s. Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu
nákladů řízení. Žalovanému žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly.
Z uvedených důvodů soud rozhodl, že žádnému z účastníků se právo na náhradu nákladů řízení
nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. prosince 2015
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu