ECLI:CZ:NSS:2015:KONF.23.2014:21
sp. zn. Konf 23/2014 - 21
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, složený z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců JUDr. Romana
Fialy, Mgr. Ing. Radovana Havelce, JUDr. Pavla Pavlíka, JUDr. Pavla Simona a JUDr. Marie
Žiškové, rozhodl o návrzích a) České republiky - České správy sociálního zabezpečení
a b) Okresního soudu v Mostě na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi Okresním soudem
v Mostě a Krajským soudem v Ústí nad Labem, a dalších účastníků sporu vedeného
u Okresního soudu v Mostě pod sp.zn. 16 C 412/2014, o žalobě proti rozhodnutí České správy
sociálního zabezpečení ze dne 29. 4. 2014, čj. X: žalobce Ing. J. L., zastoupený JUDr. Evou
Šámalovou, advokátkou se sídlem Velká Hradební 2/484, Ústí nad Labem, a žalovaná Česká
republika - Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5,
takto:
I. Věci vedené u zvláštního senátu pod sp. zn. Konf 23/2014 a Konf 16/2015
se s p o j u j í ke společnému projednání. Věc bude nadále vedena
pod sp. zn. Konf 23/2014.
II. P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci vedené u Okresního soudu v Mostě
pod sp. zn. 16 C 412/2014, o žalobě proti rozhodnutí České správy sociálního
zabezpečení ze dne 29. 4. 2014, čj. 45000/03233/14/010/SM, je soud ve
správním soudnictví.
III. Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 8. 2014, čj. 75 Ad 14/2014 - 8,
se z r u š u j e.
Odůvodnění:
Návrhem doručeným dne 27. 4. 2015 zvláštnímu senátu zřízenému podle zákona
č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů (dále jen „zákon o některých
kompetenčních sporech“), se Okresní soud v Mostě, rozhodující v občanském soudním řízení,
domáhal, aby zvláštní senát rozhodl spor o pravomoc podle §1 odst. 1 písm. b) zákona
o některých kompetenčních sporech, který vznikl mezi ním a Krajským soudem v Ústí
nad Labem, rozhodujícím ve věcech správního soudnictví, ve věci žaloby proti rozhodnutí České
správy sociálního zabezpečení ze dne 29. 4. 2014, čj. X.
Již dne 18. 8. 2014 byl zvláštnímu senátu doručen návrh České správy sociálního
zabezpečení na zahájení řízení o témže kompetenčním sporu, vedený pod sp. zn. Konf 23/2014.
Z předložených spisů byly zjištěny následující skutečnosti:
Okresní správa sociálního zabezpečení Most (dále jen „okresní správa“) vydala dne
11. 3. 2014 rozhodnutí čj. X, kterým žalobci uložila povinnost zaplatit regresní náhradu ve výši 17
703 Kč. Pravomoc okresní správy vyplývala z §84 odst. 2 písm. a) bodu 6 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění (dále jen „zákon o nemocenském pojištění“), podle něhož okresní
správy sociálního zabezpečení rozhodují v prvním stupni ve věcech pojištění podle odstavce 1
téhož ustanovení, tj. nemocenského pojištění, a to (mimo jiné) o regresních náhradách. Okresní
správa zdůvodnila, že žalobce svým protiprávním jednáním úmyslně ublížil na zdraví paní I. L.,
čímž zavinil vznik sociální události, z jejíhož titulu vznikl paní I. L. nárok na vyplacení dávky
nemocenského pojištění v uvedené výši. Okresní správa přitom odkázala na trestní příkaz
Okresního soudu v Mostě ze dne 16. 8. 2013, čj. 7 T 147/2013-132, podle něhož bylo
pravomocně rozhodnuto o tom, že žalobce spáchal přečin ublížení na zdraví podle §146 odst. 1
trestního zákoníku a přečin výtržnictví podle §358 odst. 1 téhož předpisu. Jednání žalobce
spočívalo v napadení paní I. L. opakovanými údery pěstí do hlavy a do zad, v důsledku čehož
utrpěla podkožní krevní výron v levé temeno-spánkové krajině, pohmoždění měkkých tkání
nosu, kožní oděrku a podkožní výron levé tváře, kožní oděrku na bradě, povrchní poranění pravé
horní končetiny, povrchní poranění trupu a akutní blok krční páteře. Zranění napadené vedla k
její dočasné pracovní neschopnosti. Okresní správa proto měla nárok na zaplacení regresní
náhrady ve výši vyplacené dávky nemocenského pojištění za období od 10. 12. 2012 do 3. 3. 2013
podle §126 zákona o nemocenském pojištění.
Česká správa sociálního zabezpečení (dále též jen „žalovaná“), příslušná podle §85
odst. 1 písm. b) zákona o nemocenském pojištění k rozhodnutí o odvolání ve věcech pojištění,
v nichž v prvním stupni rozhodla okresní správa sociálního zabezpečení, napadeným
rozhodnutím ze dne 29. 4. 2014 zamítla odvolání žalobce a rozhodnutí okresní správy potvrdila.
Žalobce se žalobou podanou u Krajského soudu v Ústí nad Labem domáhal zrušení
rozhodnutí žalované v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu podle §65
a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Krajský soud žalobu
usnesením ze dne 4. 8. 2014, čj. 75 Ad 14/2014 - 8, odmítl. Citoval rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 17. 1. 2014, čj. 4 Ads 100/2013 - 26, podle něhož „u regresní náhrady
dle zákona o nemocenském pojištění, ačkoli je upravena zákonem o nemocenském pojištění jako
předpisem obsahujícím i normy veřejného práva a rozhodování o ní je svěřeno do pravomoci
správního orgánu, jde o institut, jehož povaha je soukromoprávní“. Měl proto za to, že ve věci
je příslušný soud v občanském soudním řízení dle §244 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).
Žalobce na základě poučení Krajského soudu v Ústí nad Labem podal žalobu
u Okresního soudu v Mostě, tj. soudu rozhodujícího v občanském soudním řízení.
Žalovaná s názorem Krajského soudu v Ústí nad Labem nesouhlasila a podala
proto návrh na zahájení řízení o kompetenčním sporu a současně s ním i kasační stížnost
proti jeho rozhodnutí, řízení o níž Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 19. 8. 2014,
čj. 4 Ads 167/2014 - 10, přerušil do rozhodnutí zvláštního senátu ve věci sp. zn. Konf 23/2014.
Žalovaná se rovněž neztotožnila s názorem uvedeným v rozsudku Nejvyššího správního soudu
ze dne 17. 1. 2014, čj. 4 Ads 100/2013 - 26, že rozhodnutí o povinnosti žalobce zaplatit regresní
náhradu za vyplacenou dávku nemocenského pojištění je rozhodnutím vydaným
v soukromoprávní věci. Orgány nemocenského pojištění rozhodují o povinnosti zaplatit regresní
náhradu až na základě veřejnoprávního pravomocného rozhodnutí soudu či správního úřadu,
od jehož názoru se nelze odchýlit. Odkázala na platnou právní úpravu regresních náhrad,
obsaženou v ustanovení §126 zákona o nemocenském pojištění, která je právní úpravou
speciální, použitelnou pouze pro účely nemocenského pojištění. Z dikce uvedeného ustanovení
je pak zřejmé, že nezbytným předpokladem pro rozhodnutí orgánu nemocenského pojištění
o povinnosti zaplatit regresní náhradu je existence zaviněného protiprávního jednání zjištěného
soudem nebo správním úřadem. Orgánům nemocenského pojištění byla svěřena pouze omezená
rozhodovací pravomoc, neboť mohou rozhodnout o povinnosti zaplatit regresní náhradu
až tehdy, je-li soudem či správním úřadem postaveno najisto zaviněné protiprávní jednání třetího
subjektu, v jehož důsledku došlo ke skutečnostem rozhodným pro vznik nároku na dávku
nemocenského pojištění, přičemž výše regresní náhrady je pevně dána a rovná se výši
vyplacených dávek. Není-li zaviněné protiprávní jednání zjištěno pravomocným rozhodnutím
soudu či správního úřadu, pak je zcela vyloučen postup orgánu nemocenského pojištění podle
ust. §126 odst. 4 zákona o nemocenském pojištění, tedy rozhodnutím stanovit povinnost
k zaplacení regresní náhrady. Je-li pak rozhodnutí žalované, kterým bylo zamítnuto odvolání
a potvrzeno prvoinstanční rozhodnutí o povinnosti zaplatit regresní náhradu, napadeno žalobou,
přezkoumání napadeného rozhodnutí je v pravomoci správních soudů rozhodujících
dle ustanovení §4 odst. 1 písm. a) s. ř. s. o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné
správy. Žalovaná se ve svém návrhu domáhala, aby zvláštní senát rozhodl, že o žalobě
proti rozhodnutí orgánu nemocenského pojištění ve věci regresní náhrady je příslušným
rozhodnout soud, který rozhoduje podle zvláštního zákona ve věcech správního soudnictví.
Navrhla, aby zvláštní senát zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 8. 2014,
čj. 75 Ad 14/2014 - 8, a aby věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Rovněž Okresní soud v Mostě s názorem Krajského soudu v Ústí nad Labem nesouhlasil
a podal návrh na zahájení řízení o kompetenčním sporu. Uvedl, že odmítá názor Krajského
soudu v Ústí nad Labem uvedený v usnesení ze dne 4. 8. 2014, čj. 75 Ad 14/2014 - 8, opírající
se o rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 1. 2014, čj. 4 Ads 100/2013 - 26, že spory
o zaplacení regresní náhrady podle zákona o nemocenském pojištění jsou spory soukromoprávní
a že přezkoumání rozhodnutí o regresních náhradách vydaných ve správním řízení má příslušet
příslušnému okresnímu soudu v občanském soudním řízení podle §244 a násl. občanského
soudního řádu. Odkázal na usnesení zvláštního senátu ze dne 12. 3. 2015, čj. Konf 8/2014 - 25,
ve kterém bylo v obdobném sporu vedeném u Okresního soudu v Hradci Králové
pod sp. zn. 20 C 38/2014 rozhodnuto zvláštním senátem tak, že příslušným vydat rozhodnutí
ve věci o žalobě proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení je soud ve správním
soudnictví, přičemž současně zvláštní senát také zrušil rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 17. 1. 2014, čj. 4 Ads 100/2013 - 26, ze kterého vycházel Krajský soud v Ústí nad Labem
v usnesení ze dne 4. 8. 2014, čj. 75 Ad 14/2014 - 8. Navrhl, aby zvláštní senát rozhodl,
že příslušný vydat rozhodnutí ve věci vedené u něj pod sp. zn. 16 C 412/2014
o žalobě proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 29. 4. 2014, čj. X, je soud
ve správním soudnictví, tj. Krajský soud v Ústí nad Labem.
Vzhledem k tomu, že v dané věci byly zvláštnímu senátu doručeny dva samostatné návrhy
na rozhodnutí téhož kompetenčního sporu – návrh České správy sociálního zabezpečení
doručený zvláštnímu senátu dne 18. 8. 2014 (věc vedena pod sp. zn. Konf 23/2014) a návrh
Okresního soudu v Mostě doručený zvláštnímu senátu dne 27. 4. 2015 (věc vedena
pod sp. zn. Konf 16/2015), zvláštní senát za použití §39 odst. 1 s. ř. s., ve spojení s §4 zákona
č. 131/2002 Sb., řízení o obou návrzích spojil ke společnému projednání.
Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi Okresním soudem v Mostě, rozhodujícím
v občanském soudním řízení, a Krajským soudem v Ústí nad Labem, rozhodujícím ve věcech
správního soudnictví, se zvláštní senát řídil následující úvahou:
Krajský soud v Ústí nad Labem v předcházejícím řízení ve správním soudnictví popřel
svou pravomoc rozhodnout věc. Okresní soud v Mostě rozhodující v řízení podle části páté
o. s. ř. popírá svou pravomoc rozhodnout věc po jejím postoupení. Ve věci se jedná o negativní
kompetenční spor, k jehož projednání a rozhodnutí je povolán zvláštní senát zákonem
o některých kompetenčních sporech.
Zvláštní senát rozhoduje o kompetenčním sporu podle skutkového a právního stavu
ke dni svého rozhodnutí (srov. rozhodnutí č. 485/2005 Sb. NSS).
V předložené věci má zvláštní senát posoudit, kdo je příslušný rozhodnout o žalobě
proti rozhodnutí žalované, kterým žalovaná potvrdila rozhodnutí okresní správy o povinnosti
žalobce zaplatit regresní náhradu.
Touto problematikou se zabýval zvláštní senát v usnesení ze dne 12. 3. 2015,
čj. Konf 8/2014 - 25, na které odkázal i Okresní soud v Mostě ve svém návrhu. V odůvodnění
předmětného usnesení zvláštní senát zejména uvedl:
Regresní náhrady jsou upraveny v §126 zákona o nemocenském pojištění,
podle něhož platí, že:
„(1) Ten, kdo způsobil, že v důsledku jeho zaviněného protiprávního jednání zjištěného soudem
nebo správním úřadem došlo ke skutečnostem rozhodným pro vznik nároku na dávku, je povinen
zaplatit orgánu nemocenského pojištění regresní náhradu. Nárok na regresní náhradu nemá orgán
nemocenského pojištění vůči pojištěnci, jemuž byla dávka vyplacena.
(2) Jestliže skutečnosti rozhodné pro vznik nároku na dávku zavinilo více subjektů, odpovídají orgánu
nemocenského pojištění společně a nerozdílně a vzájemně se vypořádají podle míry zavinění, pokud
se nedohodnou jinak. Je-li jednou z těchto osob pojištěnec, kterému byla dávka vyplacena, odpovídají
orgánu nemocenského pojištění jen ostatní subjekty; výše regresní náhrady se přitom poměrně sníží. Spory
o vzájemné vypořádání rozhodují soudy.
(3) Regresní náhrada se stanoví ve výši vyplacené dávky.
(4) Povinnost k zaplacení regresní náhrady vzniká na základě rozhodnutí příslušného orgánu
nemocenského pojištění o povinnosti zaplatit tuto náhradu.
(5) Nárok na zaplacení regresní náhrady zaniká uplynutím 5 let ode dne, kdy orgán nemocenského
pojištění zjistil skutečnost, že ke vzniku sociální události, z jejíhož titulu byla dávka vyplacena, došlo
v důsledku jednání uvedeného v odstavci 1, nejpozději však uplynutím 10 let ode dne vzniku této sociální
události.
(6) Ustanovení §124 odst. 6 a 7 platí pro regresní náhradu obdobně.
(7) Orgán nemocenského pojištění je povinen podat podnět příslušnému správnímu orgánu nebo jinému
orgánu veřejné moci k zahájení řízení, pokud by v tomto řízení mohlo dojít ke zjištění zaviněného
protiprávního jednání majícího význam pro regresní náhrady.“
Odkaz v odst. 6 citovaného ustanovení umožňuje prominutí placení regresní náhrady
a povolení placení regresní náhrady ve splátkách obdobně jako je tomu u povinnosti k úhradě
přeplatku na dávce dle §124 zákona o nemocenském pojištění.
Dále je v souvislosti s určením příslušného soudu k posouzení rozhodnutí orgánu
nemocenského pojištění o regresních náhradách podstatné ustanovení §158 zákona
o nemocenském pojištění nazvané Soudní přezkum, podle něhož platí, že:
Ze soudního přezkumu jsou vyloučena rozhodnutí o
a) výplatě nemocenského po uplynutí podpůrčí doby,
b) ukončení nebo neuznání dočasné pracovní neschopnosti nebo potřeby ošetřování člena domácnosti
orgánem nemocenského pojištění,
c) odnětí nemocenského z důvodu ukončení dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény anebo odnětí
ošetřovného z důvodu ukončení potřeby ošetřování,
d) povolení placení přeplatku na dávce nebo regresní náhrady ve splátkách a o zrušení tohoto povolení,
e) prominutí neuhrazeného přeplatku na dávce nebo zaplacení neuhrazené regresní náhrady,
f) odstranění tvrdosti.
Konečně upravuje příslušnost soudu v souvislosti s rozhodováním o regresních
náhradách i občanský soudní řád v §9 odst. 2 písm. a) [do 31. 12. 2013 se jednalo o písm. d) tohoto
ustanovení], podle něhož platí, že krajské soudy rozhodují jako soudy prvního stupně:
a) ve sporech o vzájemné vypořádání úhrady přeplatku na dávce důchodového pojištění, nemocenského
pojištění, státní sociální podpory a pomoci v hmotné nouzi a ve sporech o vzájemné vypořádání regresní
náhrady zaplacené v důsledku vzniku nároku na dávku nemocenského pojištění.
Podle občanského soudního řádu tedy krajské soudy rozhodují ve sporech,
které vzniknou na základě §126 odst. 2 zákona o nemocenském pojištění (a rovněž §124 odst. 3
téhož zákona ve vztahu k přeplatku na dávce) mezi subjekty, které v důsledku rozhodnutí orgánu
nemocenského pojištění o povinnosti zaplatit regresní náhradu odpovídají tomuto orgánu
společně a nerozdílně, a na vzájemném vypořádání mezi sebou se nedohodly.
Pokud občanský soudní řád neupravil příslušnost soudů k posouzení samotné povinnosti
zaplatit regresní náhradu (uložené správním rozhodnutím), je možný dvojí výklad pro určení
příslušnosti soudů:
1) soudní ochranu poskytují správní soudy, v prvním stupni tedy soudy krajské (§7
odst. 1 s. ř. s.);
2) soudní ochranu poskytují civilní soudy v řízení podle části páté o. s. ř., v prvním stupni
soudy okresní (srov. také §249 odst. 1 o. s. ř.).
Právě v souvislosti s tím, že vzájemné vypořádání mezi solidárně odpovědnými subjekty
(na základě uložené povinnosti zaplatit regresní náhradu) svěřuje občanský soudní řád krajským
soudům, záměr zákonodárce spíše nasvědčuje řešení prvnímu, tj. příslušnosti správních soudů.
Pokud by totiž v prvním stupni o samotné povinnosti zaplatit regresní náhradu rozhodovaly
okresní soudy v řízení podle části páté o. s. ř., nebyl by důvod vyčleňovat jen vzájemné
vypořádání mezi solidárně odpovědnými subjekty a určovat u něj příslušnost soudů krajských.
Zvláštní senát dále podotkl, že při rozhodování sporů mezi soudy v občanském soudním
řízení a soudy ve správním soudnictví musí primárně vycházet z mezí stanovených zákonem.
Teprve pokud z příslušných zákonů nevyplývá, zda zákonodárce příslušnou věc svěřil soudům
civilním či správním, může být kritériem pro určení příslušnosti soudů soukromoprávní
či veřejnoprávní povaha věci. Pokud by naopak zákonodárce jednoznačně určil, že věc svou
povahou soukromoprávní svěří správním soudům, zvláštní senát by toto určení nemohl
překročit. Současně zdůraznil, že v předložené věci však zákonodárce příslušnost soudů natolik
jednoznačně nevymezil a ostatně i proto ve věci vznikl kompetenční spor.
Zvláštní senát v citovaném usnesení argumentoval historickým výkladem zákona
o nemocenském pojištění a občanského soudního řádu a záměrem zákonodárce, veřejným
zájmem na výběru regresních náhrad, vzájemným vztahem účastníků náhradového vztahu,
odlišností náhrad podle zákona o nemocenském pojištění od soukromoprávních náhrad
podle jiných právních předpisů, původem nároku ve veřejném právu i teoretickými východisky.
Na základě této argumentace dospěl k závěru, že náhradový vztah podle §126 zákona
o nemocenském pojištění má veřejnoprávní povahu a že rozhodnutí žalované o regresní náhradě
mají přezkoumávat soudy ve správním soudnictví.
Se závěry uvedenými v usnesení zvláštního senátu ze dne 12. 3. 2015,
čj. Konf 8/2014 - 25, se zvláštní senát v předmětné věci zcela ztotožnil, neshledal důvodu
se od nich jakýmkoliv způsobem odchýlit a v podrobnější argumentaci proto odkazuje
na odůvodnění tohoto usnesení (dostupné na www.nssoud.cz).
Z vyložených důvodů zvláštní senát rozhodl, že příslušným rozhodnout je soud
ve správním soudnictví (§5 odst. 1 zákona o některých kompetenčních sporech).
Zvláštní senát podle §5 odst. 3 zákona o některých kompetenčních sporech současně
s rozhodnutím sporu zruší rozhodnutí, kterým strana kompetenčního sporu popřela svou
pravomoc o věci rozhodovat, ačkoliv podle rozhodnutí zvláštního senátu je vydání rozhodnutí
ve věci uvedené v návrhu na zahájení řízení v její pravomoci. Dalším výrokem proto zvláštní
senát zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 8. 2014, čj. 75 Ad 14/2014 - 8.
Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5 odst. 5 zákona o některých
kompetenčních sporech závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor
vznikl, pro správní orgány [§4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. Dále tedy bude Krajský soud
v Ústí nad Labem pokračovat v řízení o žalobě podané žalobcem dne 2. 7. 2014.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné (§5 odst. 4
zákona č. 131/2002 Sb.).
V Brně 29. června 2015
JUDr. Michal Mazanec
předseda zvláštního senátu