ECLI:CZ:NSS:2015:NAD.112.2015:13
sp. zn. Nad 112/2015 - 13
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové
a soudců Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: P. Č., proti žalovanému:
Městský soud v Praze, se sídlem Hybernská 18, Praha 1, v řízení o žalobě na ochranu
před nezákonným zásahem, o návrhu Městského soudu v Praze na přikázání věci podle
§9 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů,
ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 5 A 12/2015,
takto:
Věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 5 A 12/2015
se přikazuje Krajskému soudu v Ústí nad Labem.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou ze dne 13. 1. 2015 domáhal ochrany před nezákonným zásahem
žalovaného, jenž měl spočívat v používání obálek typu III. podle příslušné instrukce Ministerstva
spravedlnosti.
Žalovaný podal u Nejvyššího správního soudu návrh na přikázání věci jinému krajskému
soudu dle ustanovení §9 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Svůj návrh odůvodnil poukazem na skutečnost, že žaloba
směřuje proti němu samému, což vyvolává objektivní pochybnosti o nepodjatosti všech soudců
specializovaných senátů Městského soudu v Praze. Poukázal přitom na dřívější rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2005, č. j. 4 As 14/2004 – 70.
Ze spisového materiálu žalovaného vyplývá, ž e žalobce svého práva vyjádřit se ve smyslu
ustanovení §9 odst. 3 s. ř. s. k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, nevyužil.
Nejvyšší správní soud shledal návrh žalovaného na přikázání věci jinému než místně
příslušnému soudu důvodným.
Ustanovení §9 odst. 1 s. ř. s. upravuje možnost Nejvyššího správního soudu přikázat věc
jinému než místně příslušnému krajskému soudu, jestliže pro vyloučení soudců specializovaných
senátů místně příslušného soudu nelze sestavit senát. V citovaném ustanovení je uprave n případ
tzv. delegace nutné, která je podmíněna vyloučením všech soudců specializovaných senátů místně
příslušného soudu, jenž má věc jako soud věcně a místně příslušný projednat a rozhodnout.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti nelze pro vyloučení soud ců specializovaných senátů
místně příslušného krajského soudu, sestavit senát a z toho důvodu jsou splněny zákonné
podmínky pro přikázání věci jinému než místně příslušnému soudu.
Předsedkyně senátu městského soudu, jemuž podle rozvrhu práce přísluší věc projednat,
poukázala na důvody pro vyloučení všech soudců, kteří vyřizují agendu správního soudnictví,
neboť v projednávané věci je žalovaným právě Městský soud v Praze. V tomto případě lze mít
důvodné pochybnosti o nepodjatosti těchto soudců, protože žalo vaným je samotný městský
soud, což je subjekt totožný se správním soudem, který by měl ve věci rozhodnout, a nelze proto
vyloučit určitou míru pocitu sounáležitosti jeho soudců s touto institucí. Všichni soudci
specializovaných senátů tohoto soudu jsou pro možnou podjatost vyloučeni.
Ve vztahu k objektivní pochybnosti o nepodjatosti soudců Nejvyšší správní soud
odkazuje na rozhodnutí zdejšího soudu ze dne 30. 9. 2005, č. j. 4 As 14/2004 – 70, dostupné
na www.nssoud.cz. Nejvyšší správní soud zde vyslovil, „že vyloučení soudce z projednávání
a rozhodování věci má být založeno nikoli na skutečně prokázané podjatosti, ale je dáno již tehdy, jestliže lze mít
o jeho nepodjatosti pochybnost“. V tomto ohledu je vhodné poukázat i na obecnou právní zásadu
„nemo iudex in causa sua“, dle které nikdo nesmí být soudcem ve vlastní věci a ve sporu mezi dvěma
subjekty musí vždy rozhodovat nezávislý třetí subjekt. Tato obecná pravidla jsou obecně
uznávána jako zásady spravedlnosti, a to i tehdy, jestliž e nejsou normativně vyjádřena
v pozitivním právu (srov. Knapp, V. Teorie práva, C. H. Beck, Praha 1995, str. 83).
Vzhledem k důvodnému vyloučení všech soudců specializovaných senátů žalovaného
jsou splněny podmínky pro delegaci věci jinému krajskému soudu stanovené v §9 odst. 1 s. ř. s.
Nejvyšší správní soud si je vědom, že obdobné pochybnosti o nepodjatosti mohou
vzniknout taktéž u soudců specializovaných senátů dalších krajských soudů, zejména pak těch,
které doručují žalobci soudní písemnosti způsobem, proti němuž se žalobce v předmětné žalobě
vymezuje. Postrádaje přitom jakéhokoli vyjádření žalobce ohledně jeho preferencí stran krajského
soudu, jemuž by měla věc být přikázána, nezbylo Nejvyššímu správnímu soudu než zvolit
pro přikázání věci krajský soud, u něhož lze d ůvodně usuzovat na nejnižší počet jím vedených
řízení s procesní účastí stěžovatele. Zdejší soud proto věc přikázal Krajskému soudu
v Ústí nad Labem.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. května 2015
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu