ECLI:CZ:NSS:2015:NAD.162.2015:10
sp. zn. Nad 162/2015 - 10
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců
JUDr. Elišky Cihlářové a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobce: P. Č., proti žalovanému:
Městský soud v Praze, se sídlem Spálená 6/2, Praha 2, o žalobě na ochranu proti nečinnosti,
o návrhu Městského soudu v Praze na přikázání věci jinému soudu
takto:
Věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 5 A 51/2015 se p ř i k a z u j e
Krajskému soudu v Praze.
Odůvodnění:
I.
[1] Žalobce se domáhal žalobou doručenou Městskému soudu v Praze dne 24. 3. 2015,
aby tento soud (1) určil, že „nevydání rozhodnutí o stížnosti nadřízeným orgánem (Si 538/13) je hrubým
porušením zákona, tedy nezákonným zásahem do práva svobodného přístupu k informacím“, (2) určil,
že akt místopředsedkyně městského soudu JUDr. Naděždy Javůrkové vydaný v únoru 2015 pod
sp. zn. Si 528/13 byl „svévolným popřením svobodného přístupu k informacím“ a (3) přikázal městskému
soudu neprodleně poskytnout informace požadované pod bodem č. 4 žádosti o poskytnutí
informací ze dne 28. 8. 2013.
[2] Městský soud předložil Nejvyššímu správnímu soudu návrh na přikázání věci jinému
krajskému soudu podle §9 odst. 1 s. ř. s. Předmětem žaloby je ochrana proti nečinnosti
tohoto soudu. Tato skutečnost zavdává objektivní pochybnosti o nepodjatosti všech soudců
správního úseku městského soudu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
30. 9. 2005, čj. 4 As 14/2004 – 70).
II.
[3] Návrh městského soudu na přikázání věci jinému než místně příslušnému soudu
je důvodný.
[4] Podle §9 odst. 1 s. ř. s. platí, že Nejvyšší správní soud přikáže věc jinému než místně
příslušnému krajskému soudu, jestliže pro vyloučení soudců specializovaných senátů místně
příslušného soudu nelze sestavit senát (tzv. nutná delegace).
[5] Vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci má být založeno nikoliv pouze
na skutečně prokázané podjatosti, ale je dáno již tehdy, jestliže lze mít pochybnost
o jeho nepodjatosti (blíže viz nález Ústavního soudu ze dne 27. 11. 1996, sp. zn. I. ÚS 167/94,
nebo rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2005, čj. 4 As 14/2004 - 70).
[6] Samotná skutečnost, že žalovaným je krajský (potažmo městský) soud, automaticky
neznamená, že by v takovéto věci všichni soudci specializovaných senátů tohoto soudu
byli vyloučeni z projednávání a rozhodnutí (viz např. usnesení ze dne 12. 12. 2012,
čj. Nad 101/2012 – 18). Důvodné pochybnosti o nepodjatosti soudců příslušného soudu
lze ale mít z toho důvodu, že předmětem řízení v posuzované věci je i tvrzený nezákonný
zásah místopředsedkyně soudu. Skutečnost, že by soudci městského měli posuzovat činnost
místopředsedkyně soudu, která může v zákonem stanovených případech vůči nim vykonávat
úkoly státní správy, je důvodem pro vyloučení těchto soudců z projednání a rozhodnutí
věci (srov. rozsudek čj. 4 As 14/2004 - 70).
[7] Nejvyšší správní soud proto uzavřel, že všichni soudci specializovaných senátů
Městského soudu v Praze jsou vyloučeni pro možnou podjatost ve věci vedené tímto
soudem pod sp. zn. 5 A 51/2015. Věc proto přikázal k projednání a rozhodnutí Krajskému
soudu v Praze, který je geograficky nejbližší soudu, který by měl ve věci rozhodovat
podle zákonných kritérií.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 18. června 2015
JUDr. Jan Passer
předseda senátu