ECLI:CZ:NSS:2015:NAD.236.2015:20
sp. zn. Nad 236/2015 - 20
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců Mgr. Michaely Bejčkové a JUDr. Radana Malíka, v právní věci žalobce: L. K.,
zast. Mgr. Barborou Kubinovou, advokátkou se sídlem Milešovská 1312/6, Praha 3,
proti žalovanému: Městský soud v Praze, se sídlem Spálená 6/2, Praha 2, v řízení o žalobě proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 6. 2015, č. j. Si 871/2014, o návrhu Městského soudu v Praze na
postup podle §9 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších
předpisů, ve věci vedené u něj pod sp. zn. 3 A 84/2015,
takto:
Věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 3 A 84/2015 se p ři k azu j e
Krajskému soudu v Praze.
Odůvodnění:
[1] Žalobou ze dne 13. 7. 2015 se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí ze dne 3. 6. 2015,
kterým žalovaný jako povinný subjekt podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu
k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o svobodném přístupu
k informacím“), odložil žalobcovu žádost o informace ze dne 17. 9. 2014.
[2] Touto žádostí žalobce usiloval o informace o tom, na které vysoké škole získali soudci
žalovaného, kteří rozhodují věc vedenou u žalovaného pod sp. zn. 9 A 167/2012, vzdělání
v oblasti práva, tj. titul JUDr. nebo Mgr. [bod a) žádosti]; dále seznam řízení zahájených
u žalovaného v letech 2012 a 2013, rozdělených podle jednotlivých senátů, seřazených vzestupně
podle data zahájení řízení nebo data nápadu senátu a obsahujících žalobcem požadované údaje,
a to označení účastníků řízení, údaj, zda bylo řízení u senátu ukončeno, případně s datem
skončení věci a zda se jednalo o věci vyřizované v přednostním režimu [bod b) žádosti]. Žalobce
dále požadoval, aby mu informace uvedené pod bodem b) byly poskytnuty v elektronické podobě
na fyzickém nosiči nebo umožněním přístupu k těmto informacím dálkovým přístupem
prostřednictvím internetu.
[3] Přípisem ze dne 22. 10. 2014 žalovaný žalobci sdělil, že za poskytnutí informací
uvedených pod bodem b) žádosti požaduje úhradu ve výši 36 870 Kč, a poučil jej, že pokud
příslušnou částku neuhradí do 60 dnů ode dne obdržení přípisu, bude žádost odložena. Žalobce
s uvedeným postupem nesouhlasil a proti požadavku úhrady za poskytnutí informací podal
stížnost. Ministerstvo spravedlnosti jako nadřízený orgán potvrdilo výši úhrady rozhodnutím
ze dne 13. 3. 2015. Městský soud jako povinný subjekt pak žádost o informace odložil podle §17
odst. 5 zákona o svobodném přístupu k informacím, protože žalobce požadovanou částku
neuhradil.
[4] Po podání žaloby navrhl Městský soud v Praze jako soud rozhodující ve správním
soudnictví, aby Nejvyšší správní soud přikázal věc jinému než místně příslušnému soudu podle
§9 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „s. ř. s.“). Návrh odůvodnil tím, že předmětem žaloby je správní rozhodnutí vydané právě
Městským soudem v Praze. Proto jsou dle jeho názoru z projednávání a rozhodnutí věci
vyloučeni všichni soudci specializovaných senátů správního soudnictví Městského soudu v Praze
(jak ostatně Nejvyšší správní soud setrvale judikuje).
[5] Účastníci se k návrhu na delegaci nutnou nevyjádřili.
[6] Podle §9 odst. 1 s. ř. s. přikáže Nejvyšší správní soud věc jinému než místně příslušnému
krajskému soudu, jestliže pro vyloučení soudců specializovaných senátů místně příslušného soudu
nelze sestavit senát. Podle §9 odst. 3 s. ř. s. mají účastníci právo vyjádřit se k tomu, kterému
soudu má být věc přikázána. V citovaném ustanovení je upraven případ tzv. delegace nutné,
která je podmíněna vyloučením všech soudců specializovaných senátů místně příslušného soudu,
který má věc jako soud věcně a místně příslušný projednat a rozhodnout.
[7] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že podmínky pro aplikaci §9 odst. 1 s. ř. s.
a přikázání věci jinému než místně příslušnému krajskému soudu jsou v nynější věci splněny,
neboť danou věc by rozhodovali soudci působící u žalovaného, jehož se současně spor týká.
[8] Nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, vyjadřující vnitřní
psychický stav soudce k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení,
účastníkům řízení, jejich právním zástupcům atd.), o nichž je schopen relativně přesně referovat
toliko soudce sám. Pouze takto úzce pojímaná kategorie nestrannosti soudce by však v praxi
nalezla stěží uplatnění vzhledem k obtížné objektivní přezkoumatelnosti vnitřního rozpoložení
soudce. Kategorii nestrannosti je proto třeba vnímat šířeji také v rovině objektivní. Za objektivní
ovšem nelze považovat to, jak se nestrannost soudce pouze subjektivně jeví vnějšímu
pozorovateli (účastníkovi řízení), nýbrž to, jestli reálně neexistují okolnosti, které by mohly
objektivně vést k legitimním pochybnostem odůvodňujícím závěr, že soudce určitým, nikoliv
nezaujatým vztahem k věci disponuje. Vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci
má být založeno nikoliv pouze na skutečně prokázané podjatosti, ale je dáno již tehdy, jestliže
lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti (viz nález Ústavního soudu ze dne 27. 11. 1996 ve věci
sp. zn. I. ÚS 167/94, dostupný na http://nalus.usoud.cz, nebo rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 30. 9. 2005, č. j. 4 As 14/2004 - 70, dostupný na www.nssoud.cz).
[9] Tato podmínka je v předkládané věci splněna. Soudci správního úseku Městského soudu
v Praze jsou vyloučeni z projednání a rozhodnutí věci, neboť by měli ve vztahu k poskytnutí
informací posuzovat zákonnost postupu samotného soudu, u kterého působí. V tomto ohledu je
vhodné poukázat i na obecnou právní zásadu, podle které nikdo nesmí být soudcem ve vlastní
věci, a ve sporu mezi dvěma subjekty musí vždy rozhodovat nezávislý třetí subjekt.
[10] Nejvyšší správní soud na základě výše uvedeného dospěl k závěru, že jsou naplněny
podmínky pro delegaci nutnou, a věc přikázal Krajskému soudu v Praze. O přikázání tomuto
soudu rozhodl proto, že obvod tohoto krajského soudu sousedí s obvodem Městského soudu
v Praze a že bydliště, resp. sídlo obou účastníků je v Praze.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. srpna 2015
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu