ECLI:CZ:NSS:2015:NAD.312.2015:30
sp. zn. Nad 312/2015 - 30
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
Mgr. Aleše Roztočila a JUDr. Petra Hluštíka v právní věci žalobce: L. K., zast. Mgr. Barborou
Kubinovou, advokátkou, se sídlem Milešovská 1312/6, Praha 3, proti žalovanému: Ministerstvo
spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 16, Praha 2, o návrhu Městského soudu v Praze na
přikázání věci u něj vedené pod sp. zn. 9 A 107/2015 jinému než místně příslušnému krajskému
soudu,
takto:
Věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 9 A 107/2015 se p ř i k a z u j e
Krajskému soudu v Praze.
Odůvodnění:
[1] Žalobce požádal dne 17. 9. 2014 Městský soud v Praze o poskytnutí těchto informací: 1)
na kterých vysokých školách získali vzdělání v oblasti práva soudci, kteří rozhodují věc vedenou
pod sp. zn. 9 A 167/2012, 2) seznam řízení zahájených u městského soudu v letech 2012 a 2013,
a to v rozdělení podle jednotlivých senátů sestupně podle data zahájení řízení či data, kdy věc
napadla. Ke každému řízení žalobce požádal o uvedení spisové značky, data zahájení řízení či
data, kdy věc napadla, označení účastníků řízení, zda řízení již bylo ukončeno a pokud ano,
s uvedením tohoto data a která z těchto řízení byla vyřizována v přednostním režimu.
[2] Městský soud v Praze dne 25. 9. 2014 žalobce vyzval k upřesnění bodu č. 2 žádosti
o informace tak, aby uvedl, ke kterému úseku soudnictví se tato část žádosti vztahuje. Současně
žalobci poskytl informace požadované v bodě č. 1 žádosti týkající se soudců JUDr. Ivanky
Havlíkové a Mgr. Martina Kříže. Dále uvedl, že soudkyně Mgr. Gabriela Bašná je k městskému
soudu dočasně přidělena, a proto městský soud jejím personálním spisem nedisponuje. Z tohoto
důvodu městský soud žalobci doporučil obrátit se s touto částí žádosti o informace na Obvodní
soud pro Prahu 8.
[3] Žalobce následně zaslal městskému soudu dne 7. 10. 2014 podání, jímž upřesnil svou
žádost tak, že se týká všech úseků soudnictví.
[4] Dne 22. 10. 2014 zaslal Městský soud v Praze žalobci přípis, jímž jej vyzval k úhradě
částky ve výši 36 870 Kč, kterou je podmíněno poskytnutí požadovaných informací.
[5] Žalobce dne 19. 11. 2014 podal dvě stížnosti na postup při vyřizování
žádosti o informace, o kterých rozhodl žalovaný rozhodnutím ze dne 13. 3. 2015, č. j. MSP-
841/2014-OT-OSV/3 tak, že podle §16a odst. 6 písm. b) zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném
přístupu k informacím se ukládá Městskému soudu v Praze, aby do 15 dnů ode dne doručení
rozhodnutí řádně vyřídil žalobcovu žádost o informace ze dne 17. 9. 2014 v části týkající se
soudkyně Mgr. Gabriely Bašné a ve zbytku se postup městského soudu potvrzuje. Žalovaný dále
rozhodl, že podle §16a odst. 7 písm. a) zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu
k informacím se výše úhrady požadované městským soudem potvrzuje.
[6] Proti tomuto rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu, v níž namítal, že žalovaný
věc nesprávně právně posoudil a navrhl, aby městský soud rozhodnutí žalovaného zrušil a uložil
mu povinnost zaplatit k rukám jeho právní zástupkyně náhradu nákladů řízení do 3 dnů
od právní moci rozsudku.
[7] Městský soud v Praze dne 27. 11. 2015 předložil věc Nejvyššímu správnímu soudu
k rozhodnutí o přikázání věci jinému, než místně příslušnému krajskému soudu podle §9 odst. 1
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Předsedkyně senátu městského
soudu, který měl uvedenou věc podle rozvrhu práce rozhodovat, svůj návrh odůvodnila tím,
že městský soud již ve věci rozhodoval jako správní orgán prvního stupně. Dále uvedla,
že uvedeným rozhodnutím žalovaného bylo městskému soudu uloženo, aby řádně vyřídil
žalobcovu žádost o informace v části týkající se soudkyně Mgr. Gabriely Bašné, která je soudkyní
Městského soudu v Praze působící na úseku správního soudnictví a tato skutečnost mohla zavdat
objektivní pochybnosti o nepodjatosti všech soudců specializovaných senátů správního
soudnictví Městského soudu v Praze.
[8] Žalovaný se ve vyjádření k uvedenému návrhu městského soudu na delegaci ztotožnil
s jeho názorem a navrhl, aby věc byla s ohledem na procesní ekonomii přikázána Krajskému
soudu v Praze.
[9] Žalobce se k návrhu městského soudu nevyjádřil.
[10] Po přezkoumání návrhu Městského soudu v Praze dospěl Nejvyšší správní soud
k závěru, že návrh na přikázání věci jinému než místně příslušnému krajskému soudu je důvodný.
[11] Podle §9 odst. 1 s. ř. s. Nejvyšší správní soud přikáže věc jinému než místně
příslušnému krajskému soudu, jestliže pro vyloučení soudců specializovaných senátů místně
příslušného soudu nelze sestavit senát. Toto ustanovení upravuje případ tzv. delegace nutné,
která je podmíněna vyloučením všech soudců specializovaných senátů místně příslušného soudu,
který má věc jako soud věcně a místně příslušný projednat a rozhodnout.
[12] Podle §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže
se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům, je dán důvod
pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání
nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem
k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané
věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Podle §9 odst. 3 s. ř. s. mají účastníci právo
se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána.
[13] Nejvyšší správní soud při posouzení věci vycházel zejména z usnesení zdejšího soudu
ze dne 29. 2. 2008, č. j. Nad 4/2008 - 2 (všechna zde uvedená rozhodnutí jsou dostupná
na www.nssoud.cz), v němž Nejvyšší správní soud ve skutkově obdobné věci (žalobě podané
u městského soudu proti rozhodnutí žalovaného o odvolání proti rozhodnutí městského soudu),
judikoval, že směřuje-li žaloba proti rozhodnutí, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí soudu vystupujícího v pozici
správního orgánu I. stupně, jsou z projednávání a rozhodování takové věci vyloučeni všichni soudci specializovaných
správních senátů tohoto soudu (§8 odst. 1 s. ř. s.) a rozhodl o postoupení věci Krajskému soudu
v Praze, přičemž mimo jiné konstatoval, že „je vhodné poukázat i na obecnou právní zásadu „nemo
iudex in causa sua“, podle které nikdo nesmí být soudcem ve vlastní věci, a ve sporu mezi dvěma subjekty musí
vždy rozhodovat nezávislý třetí subjekt. Tato obecná pravidla jsou obecně uznávána jako zásady spravedlnosti
a to i tehdy, jestliže nejsou normativně vyjádřena v pozitivním právu (srov. Knapp, V. Teorie práva, C. H. Beck,
Praha 1995, str. 83).“
[14] Poukázat lze rovněž na rozsudek ze dne 30. 9. 2005, č. j. 4 As 14/2004 - 70, v němž
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v případě, kdy je ve správním soudnictví napadeno
rozhodnutí místopředsedy krajského soudu (Městského soudu v Praze) a o věci má rozhodovat
tentýž soud, lze mít objektivní pochybnost o podjatosti všech soudců tohoto soudu, neboť
místopředseda soudu může v zákonem stanovených případech vůči nim vykonávat úkoly státní
správy. Vzhledem k tomu dojde k situaci, že soudci specializovaných senátů místně příslušného
soudu budou vyloučeni a nebude možno sestavit senát. Bude proto na uvedeném soudu, aby věc
předložil Nejvyššímu správnímu soudu, který bude postupovat podle §9 odst. 1 s. ř. s. a přikáže
věc jinému než místně příslušnému soudu.
[15] Obdobný závěr zaujal Nejvyšší správní soud i ve svém usnesení ze dne 30. 9. 2003,
č. j. Nao 31/2003 - 16, kde pro podjatost vyloučil všechny soudce specializovaných senátů
krajského soudu z projednávání a rozhodnutí věci, jejímž předmětem byl přezkum rozhodnutí
předsedy tohoto krajského soudu.
[16] Výše uvedené judikaturní závěry dopadají na posuzovanou věc, v níž se jedná o žalobu
proti rozhodnutí žalovaného (kterým byl rozhodnuto o odvolání proti rozhodnutí Městského
soudu v Praze), o níž by měl rozhodovat Městský soud v Praze. Nejvyšší správní soud z nich
proto vycházel a dospěl k závěru, že návrh Městského soudu v Praze na přikázání věci jinému
než místně příslušnému krajskému soudu podle §9 odst. 1 s. ř. s. je důvodný, neboť tento soud
již ve věci rozhodoval jako správní orgán prvního stupně, jedná se o subjekt totožný se správním
soudem, který by měl ve věci rozhodnout o žalobě a lze tak mít objektivní pochybnost
o nepodjatosti všech soudců tohoto soudu. Nejvyšší správní soud proto přikázal předmětnou věc
k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Praze jako jinému než místně příslušnému
krajskému soudu, který je soudem nejbližším bydlišti a sídlu účastníků řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. prosince 2015
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu