ECLI:CZ:NSS:2015:NAO.155.2015:7
sp. zn. Nao 155/2015 - 7
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové
a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci navrhovatele: P. Č., řízení
vedeném u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 10 Na 10/2015, o námitce
podjatosti vznesené Pavlem Černotou proti soudcům Krajského soudu v Českých Budějovicích,
takto:
Soudkyně Krajského soudu v Českých Budějovicích JUDr. Marie Trnková, JUDr. Věra
Balejová, Mgr. Helena Nutilová nejsou v y l o u č e n y z projednávání a rozhodnutí věci
vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 10 Na 10/2015.
Odůvodnění:
[1] Podáním doručeným Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále též „krajský soud“)
dne 11. 5. 2015 se P. Č. (dále jen „podatel“) domáhá vydání rozsudku ve znění „A, určuje se, že
antedatovaný akt Předsedy KS v Č. Budějovicích pod značkou Spr 297/15,doručený 10. dubna, je povahy
svévolné, tedy nezákonným zásahem B, přikazuje se ČR- OS v Č. Budějovicích, aby neprodleně žalobci poskytla
ony informace, vyžádané v lednu 2015“. V souvislosti s uvedeným podáním vznesl podatel rovněž
námitku podjatosti směřující proti všem soudcům Krajského soudu v Českých Budějovicích.
[2] Podjatost soudců spočívá dle podatele v tom, že předseda krajského soudu toleruje ,
ba přikazuje, nezákonné počínání Okresního soudu v Českých Budějovicích (dále též „okresní
soud“) při výkonu státní správy na úseku poskytování informací. Podatel tvrdí, že krajský soud
je okresnímu soudu nadřazen, a předseda krajského soudu nedbá hodnověrnosti soudu
a podepsal antedatované vyrozumění. V souvislosti s tím zdůrazňuje princip nestrannosti
a nezaujatosti soudců a odkazuje na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 1. 2015,
č. j. Nad 370/2014 – 23, dle něhož postačí k vyloučení soudců jen pochybnost o jejich podjatosti.
[3] Senát 10 Na krajského soudu předložil věc v souladu s ustanovením §8 odst. 5 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), k vyřízení
námitky podjatosti Nejvyššímu správnímu soudu. Soudkyně senátu 10 Na krajského soudu,
jemuž byla věc v souladu s rozvrhem práce přidělena, ve vyjádření uvedly, že k věci ani k podateli
nemají žádný poměr.
[4] Podle ustanovení §8 odst. 1 věta první a třetí s. ř. s. „[s]oudci jsou vyloučeni z projednávání
a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod
pochybovat o jejich nepodjatosti. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce
v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.“
[5] Podle ustanovení §8 odst. 5 s. ř. s. „[ú]častník nebo osoba zúčastněná na řízení může namítnout
podjatost soudce, soudní osoby, tlu močníka nebo znalce. Námitku musí uplatnit do jednoho týdne ode dne,
kdy se o podjatosti dozvěděl; zjistí-li důvod podjatosti při jednání, musí ji uplatnit při tomto jednání. K později
uplatněným námitkám se nepřihlíží. Námitka musí být zdůvodněna a musí b ýt uvedeny konkrétní skutečnosti,
z nichž je dovozována. O vyloučení soudce rozhodne usnesením po jeho vyjádření Nejvyšší správní soud,
a je li namítána podjatost soudní osoby, tlumočníka nebo znalce, senát po jejich vyjádření. “
[6] Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu i Ústavního soudu vyplývá,
že nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, jež vyjadřuje vnitřní vztah
soudce k projednávané věci. Při posuzování námitky podjatosti je však třeba nestrannost vnímat
i z hlediska objektivního, tzn. zkoumat, zda skutečně existují objektivní okolnosti, jež vyv olávají
oprávněné pochybnosti o nezaujatosti soudce v konkrétním případě. Také podle Ústavního
soudu může být vyloučení soudce z projednávání a rozhodování ve věci založeno nikoliv
jen na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnosti o nepodjatosti
konkrétního soudce; při posuzování této otázky je tedy třeba u činit úvahu, zda – s ohledem
na okolnosti případu - lze mít za to, že by soudce podjatý mo hl být (viz nález Ústavního soudu
ze dne 27. 11. 1996, sp. zn. I. ÚS 167/94, N 127/6 SbNU 429). Otázka podjatosti nemůže
být ve všech případech postavena zcela najisto, nicméně rozhodovat o ní je nutno vždy
na základě existujících objektivních skutečností, které k subjektivním pochybnostem o osobě
soudce vedou. Platí však, že k vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci může v zásadě
dojít teprve tehdy, je-li evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům
dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebude moci, nebo
schopen, nezávisle a nestranně rozhodovat (srov. nález Ústavního soudu ze dne 3. 7. 2001,
sp. zn. II. ÚS 105/01, N 98/23 SbNU 11). Podjatost soudce tot iž zcela nepochybně zasahuje
do ústavního principu zákonného soudce.
[7] Vždy je nutné pamatovat na to, že statut soudce je vybudován na předpokladu
jeho nestrannosti a jako takový tvoří pilíř demokratické společnosti. Proto vyloučit soudce
z projednávání a rozhodnutí věci postupem podle ustanovení §8 odst. 1 s. ř. s. lze jen výjimečně
a ze skutečně závažných důvodů (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2003,
č. j. Nao 19/2003 – 16, dostupné na www.nssoud.cz).
[8] Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal, zda neexistuje důvod zakládající podjatost
u soudkyň, kterým byla věc přidělena v souladu s rozvrhem práce. Platí totiž, že „[v]znese-li
účastník námitku podjatosti soudců určitého soudu a přitom je již zřejmé, kterému soudci (soudcům) je či bude
věc přidělena, je účelné se zabývat otázkou podjatosti jiných než těchto soudců jen za předpokladu, že u nich bude
shledán důvod k vyloučení“ (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 5. 2006,
č. j. Nao 32/2005 – 34, dostupné na www.nssoud.cz). Podjatost soudkyň senátu 10 Na krajského
soudu přitom podatel přímo nenamítl. Konkrétněji se vyjádřil jen k nepatřičné benevolenci
předsedy krajského soudu, který údajně toleruje určité jednání správy okresního soudu.
V projednávané věci sp. zn. 10 Na 10/2015 však není předseda krajského soudu jakkoli
zainteresován, a proto není třeba se touto námitkou zabývat.
[9] Soudkyně příslušného senátu ve svých vyjádřeních uvedly, že k věci ani k podateli nemají
žádný poměr. Tato vyjádření podatel svou námitkou podjatosti nikterak nezpochybnil. Námitka
podjatosti, formulovaná obecně a vůči všem soudcům určitého soudu, nemůže obstát z hlediska
požadavku ustanovení §8 odst. 1 věta první a třetí s. ř. s., ani podle shora uvedených
judikatorních závěrů. Tím spíše, když podatel žádné konkrétní důvody podjatosti uvedených
soudkyň krajského soudu neuvádí.
[10] Podjatost soudců příslušného senátu nemůže založit ani zcela obecná námitka, že krajský
soud rozhoduje o podání, svým obsahem směřujícím proti okresnímu soudu, který se nachází
v jeho soudním obvodu. Okresní soud nemá kompetence, kterými by mohl ovlivnit objektivitu
rozhodování krajského soudu ve věci sp. zn. 10 Na 10/2015. Žádné konkrétní vazby mezi soudci
či funkcionáři okresního a krajského soudu, na jejichž základě by bylo možné uvažovat
o ohrožení objektivity rozhodování v předmětné věci, podatel nedoložil.
[11] Na základě těchto skutečností dospěl Nejvyšší správní soud k závěru o nepodjatosti
soudkyň Krajského soudu v Českých Budějovicích JUDr. Marie Trnkové, JUDr. Věry Balejové
a Mgr. Heleny Nutilové, a proto rozhodl, že tyto soudkyně nejsou vyloučeny z projednávání
a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 10 Na 10/2015.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 4. června 2015
Mgr. Jana Brothánková
předsedkyně senátu