ECLI:CZ:NSS:2015:NAO.174.2015:68
sp. zn. Nao 174/2015 - 68
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové
a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci navrhovatelky: Ing. J. P.,
proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1,
Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 5. 2013, čj. 2013/15992-421, v řízení o
námitce podjatosti,
takto:
Soudkyně Krajského soudu v Ostravě JUDr. Jana Záviská není v y l o u č e n a
z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu v Ostravě
pod sp. zn. 20 Ad 30/2015.
Odůvodnění:
[1] Krajskému soudu v Ostravě (dále též „krajský soud“) byla usnesením Krajského soudu
v Brně ze dne 12. 3. 2014, čj. 36 Ad 10/2014 – 14, postoupena věc navrhovatelky, která
se žalobou domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného.
[2] Navrhovatelka krajskému soudu doručila dne 29. 5. 2015 písemnost ze dne 27. 5. 2015,
v níž mimo jiné namítá podjatost samosoudkyně JUDr. Jany Zá viské, která má ve věci
rozhodovat.
[3] Navrhovatelka uvedla, že jí byla dne 25. 5. 2015 doručena listovní zásilka obsahující
písemnost označenou 20 Ad 30/2015 s uvedením, že je údajným žalobcem v právní věci blíže
nespecifikované, že údajným žalovaným je Ministerstvo práce a sociálních věcí a že věc byla
přidělena samosoudkyni JUDr. Záviské. Tato soudkyně ji přitom opakovaně a závažným
způsobem dlouhodobě poškozovala a poškodila ve věcech sp. zn. 22 A 149/2012, přejm.
na sp. zn. 58 A 7/2013, dále sp . zn. 22 A 150/2012, přejm. na sp. zn. 58 A 8/2013 , které nejsou
doposud řádně dořešeny a objevují se v nich pochybení ze strany soudu. Navrhovatelka uvedla,
že je poškozována v kauze Radekov spol. s. r. o. z Rožnova pod Radhoštěm již od roku 2012,
taktéž ve sp. zn. 20 A 6/2014. V těchto řízeních byla navrhovatelka poškozována soudkyní
JUDr. Janou Záviskou, u níž byl zřejmý zájem na výsledku řízení v zájmu strany žalované.
Navrhovatelce byl také mimo jiné ustanovován ex offo advokát s vazbami na protistranu.
V záležitostech žalob KÚ ZK, resp. proti Městskému úřadu Rožnov pod Radhoštěm
jí byl ex offo přidělen advokát JUDr. M., který ji od počátku s rozhodujícími soudkyněmi
za jejími zády poškozoval v zájmu protistrany, obdobná situace byla i v případě přidělení ex offo
advokáta Mgr. V. Navrhovatelce také nebylo řádně doručováno a nemohla tak nastat ani fikce
doručení. Shrnula, že krajský soud v celé šíři kauzy Radekov provádí procesní postupy a podivné
praktiky, které navrhovatelku značně poškozují, je porušována Ústava, Listina základních práv a
svobod a celá řada dalších zákonů. Navrhovatelka také uvedla, že ke krajskému soudu nepodala
žádnou žalobu na přezkum rozhodnutí žalovaného, a neobdržela ani žádné vysvětlení, jak se
žaloba na tomto soudě ocitla.
[4] Soudkyně krajského soudu JUDr. Jana Záviská se k námitce podjatosti vznesené
navrhovatelkou vyjádřila tak, že nemá žádný osobní vztah k účastníkům řízení ani k věci samé,
žalobkyni zná pouze z pracovní činnosti.
[5] Věc byla předložena Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o námitce podjatosti
podle §8 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).
[6] Podle §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže
se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod
pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání
nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem
k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané
věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
[7] Integrální součástí práva na spravedlivý proces tak, jak je vymezeno v čl. 36 odst. 1 Listiny
základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod,
je garance toho, aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soudce. Nestrannost a nezaujatost
soudce je jedním z hlavních předpokladů spravedlivého rozhodování a jednou z hlavních premis
důvěry občanů a jiných subjektů práva v právo a právní stát (čl. 1 odst. 1 Ústavy).
[8] Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. představuje výjimku
z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost
soudu i soudce stanoví zákon (článek 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tak, jak zákon
tuto příslušnost stanovil, je zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána soudu příslušnému
a přikázána soudu, resp. soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný . Vzhledem k tomu
lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen výjimečně a ze skutečně
závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem
nezaujatě a spravedlivě (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2003,
čj. Nao 19/2003 - 16).
[9] Nestrannost soudce se zkoumá jednak ze subjektivních a jednak z objektivních důvodů.
Subjektivní kritérium vypovídá o osobním přesvědčení soudce v daném případě, objektivní
naproti tomu svědčí o tom, že soudce skýtá dostatečné záruky vylučující jakékoliv legitimní
pochybnosti v tomto ohledu.
[10] Ve vztahu k subjektivnímu důvodu pro vyloučení soudkyně JUDr. Jany Záviské, který
byl nastíněn výše, Nejvyšší správní soud neshledal námitku podjatosti důvodnou . Jmenovaná
soudkyně ve svém vyjádření výslovně popřela, že by měl a k navrhovatelce či k žalovanému
jakýkoli subjektivní vztah. Navrhovatelka sice uvedla, že uvedená soudkyně měla zřejmý zájem
na výsledku řízení ve věci Radekov, nicméně tento její zájem nijak nespecifikovala. Soudu
se proto tato námitka jeví spíše jako nesouhlas se samotným postupem a výsledkem daného
soudního řízení.
[11] Z hlediska objektivního má při posuzování námitky podjatosti v této věci klíčový význam
ustanovení §8 odst. 1 s. ř. s., věta třetí, podle níž důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti,
které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování
v jiných věcech. Jak Nejvyšší správní soud poznamenal v usnesení ze dne 22. 7. 2009,
čj. Nao 48/2009 - 162, „dřívější rozhodování soudců, které se autoritativně vyslovilo k právům a povinnostem
žalobkyně, nezpůsobuje jejich podjatost, jakkoli mohlo být pro žalobkyni nepříznivé. Právě v rozhodovací činnosti
soudce se projevuje jeho nezávislost, a nesouhlas žalobkyně s právními zá věry, které soudce dříve vyslovil,
je při hodnocení otázek podjatosti nevýznamný. Zpochybňovat rozhodnutí soudu jistě lze; k tomu však slouží
opravné prostředky (jsou-li přípustné), event. ústavní stížnost, nikoli námitka podjatosti“.
[12] Navrhovatelka odůvodnila námitku podjatosti de facto pouze výhradami k procesnímu
postupu soudu a tvrzeným poškozováním její osoby ze strany soudkyně JUDr. Záviské.
Ustanovení §8 odst. 1 s. ř. s. však výslovně uvádí, že důvodem k vyloučení soudce nejsou
okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho
rozhodování v jiných věcech. Pro závěr o podjatosti soudců není dostačující obecné a subjektivní
přesvědčení navrhovatele. Námitka navrhovatelky je však právě na něm postavena.
Navrhovatelka totiž nijak nekonkretizovala, z jakého důvodu má soudkyně JUDr. Záviská zájem
na výsledku řízení, proč se domnívá, že měli ustanovení advokáti vazby na protistranu , nebo
z čeho dovozuje, že ji spolu se soudkyní za jejími zády poškozovali. Navrhovatelka ani nijak
nerozvedla, proč se domnívá, že jí nebylo řádně doručováno. Pokud jí však – jak vyplývá z jejích
tvrzení – byli v soudních řízeních ustanoveni advokáti, lze se domnívat, že soud zasílal písemnosti
jim, nikoliv přímo navrhovatelce, což je postup zcela odpovídající §42 s. ř. s. Soud opakuje,
že z tvrzení navrhovatelky je zřejmé, že se cítí být poškozována především postupy v soudních
řízeních a výsledkem těchto řízení, které nejsou v souladu s jejími očekáváními. Pro takový případ
jí však zákon dává jiné prostředky ochrany (řádné či mimořádné opravné prostředky ) nežli
možnost vznést námitku podjatosti dle §8 odst. 5 s. ř. s. Jak bylo výše zdůrazněno, samotný
postup ve věci, resp. právní názor soudce, nemůže být důvodem jeho podjatosti. Nestrannost
soudce by mohla být zpochybněna například jeho šikanózním nebo jinak nestandardním
jednáním vůči konkrétnímu účastníku řízení, motivovaným osobními antipatiemi či soukromými
zájmy ve věci. Ty však z obecných tvrzení navrhovatelky nijak neplynou.
[13] Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že na základě obsahu vznesené námitky nelze
navrhovatelce přisvědčit, že by byla tvrzeným způsobem v předchozích soudních řízeních
poškozována.
[14] Vzhledem k tomu, že uvedené skutečnosti nemohou být ve smyslu ustanovení §8 odst. 1
s. ř. s. důvodem pro vyloučení soudkyně, rozhodl Nejvyšší správní soud tak, že soudkyně
Krajského soudu v Ostravě JUDr. Jana Záviská, není vyloučena z projednávání a rozhodování
této věci.
[15] Nad rámec Nejvyšší správní soud osvětluje, že věc se dostala ke krajskému soudu
na základě usnesení Krajského soudu v Brně o postoupení tomuto soudu jako místně
příslušnému. Z doručenky založené ve spise je zřejmé, že toto usnesení bylo doručeno přímo
navrhovatelce na její v záhlaví uvedenou adresu. O tom, že se navrhovatelka s tímto usnesením
seznámila, svědčí skutečnost, že proti němu podala kasační stížnost. Nejvyšší správní soud
usnesením ze dne 9. 4. 2015, čj. 2 As 66/2014 – 117, kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl.
Usnesení doručil zástupci navrhovatelky Mgr. Jakubu Krčovi, kterého jí pro řízení o kasační
stížnosti ustanovil. Navrhovatelce by proto mělo být známo, z jakého důvodu se její žaloba ocitla
právě před Krajským soudem v Ostravě.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n e js o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. září 2015
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu