ECLI:CZ:NSS:2015:NAO.249.2015:26
sp. zn. Nao 249/2015 - 26
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců Mgr. Aleše Roztočila a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobkyně: A. H.,
proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, v řízení o
námitce podjatosti soudců správního úseku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka
v Liberci, ve věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 59 Af 18/2015,
takto:
Soudci Krajského soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci Mgr. Lucie Trejbalová,
Mgr. Hana Ptáčková, Mgr. Karolína Tylová a JUDr. Pavel Vacek nejsou v y l o u č e n i
z projednávání a rozhodování ve věci vedené u Krajského soud v Ústí nad Labem pobočka
v Liberci, pod sp. zn. 59 Af 18/2015.
Odůvodnění:
Žalobkyně podala dne 14. 5. 2015 žalobu u Krajského soud v Brně proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 25. 2. 2015, č. j. 5864/15/5100-41451-711232, kterým žalovaný zamítl
odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Finančního úřadu pro Liberecký kraj
ze dne 17. 6. 2014, č. j. 943020/14/2605-05702-603261. Krajský soud v Brně usnesením ze dne
18. 5. 2015, č. j. 29 Af 44/2015-7, postoupil věc místně příslušnému Krajskému soud v Ústí
nad Labem, který výzvou ze dne 25. 6. 2015, č. j. 59 Af 18/2015-13, vyzval žalobkyni k zaplacení
soudního poplatku za správní žalobu a návrh na přiznání odkladného účinku žalobě.
Žalobkyně v odpovědi ze dne 14. 7. 2015 na uvedenou výzvu krajskému soudu mimo jiné
sdělila, že „[…] namítá podjatost všech soudců zdejšího soudu v aktuálním obsazení s návrhem na jejich
neprodlené vyloučení z projednávání a rozhodnutí nejen této věci a předložení věci k rozhodnutí podle §12 odst. 1
o. s. ř., neboť věc musí být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu delegace nutné, protože jinak
opět reálně hrozí, že jimi bude pokračováno v dalším pokořování nezávislého, nestranného, odborného
a spravedlivého rozhodování soudů“.
Soudci 59. senátu Krajského soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci, Mgr. Lucie
Trejbalová, Mgr. Hana Ptáčková, Mgr. Karolína Tylová a JUDr. Pavel Vacek se vyjádřili
k námitce podjatosti tak, že se necítí být podjatými, nemají vztah k účastníkům řízení,
ani k projednávané věci a nepodíleli se na rozhodování věci před správním orgánem.
Nejvyšší správní soud uvážil v této věci následovně. Podle §8 odst. 1 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“), jsou soudci „[v]yloučeni z projednávání
a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod
pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci
u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které
spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech“. Podle §8 odst.
5 věty čtvrté s. ř. s. musí účastník řízení námitku podjatosti zdůvodnit a uvést konkrétní
skutečnosti, z nichž podjatost soudce dovozuje.
Není pochyb o tom, že nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií,
jež vyjadřuje vnitřní vztah soudce k projednávané věci. Při posuzování námitky podjatosti je však
třeba nestrannost vnímat i z hlediska objektivního, tzn. zkoumat, zda skutečně existují objektivní
okolnosti, jež vyvolávají oprávněné pochybnosti o nezaujatosti soudce v konkrétním případě.
K této otázce se vyjádřil Ústavní soud, který připomněl, že vyloučení soudce z projednávání
a rozhodování ve věci má být založeno nikoliv jen na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy,
jestliže lze mít pochybnosti o jeho nepodjatosti; při posuzování této otázky je tedy třeba učinit
úvahu, zda – s ohledem na okolnosti případu – lze mít za to, že by soudce podjatý mohl
být (viz nález Ústavního soudu ze dne 27. 11. 1996, sp. zn. I. ÚS 167/94, všechna rozhodnutí
Ústavního soudu jsou dostupná na: http://nalus.usoud.cz/). Otázka podjatosti nemůže
být ve všech případech postavena zcela najisto, nicméně rozhodovat o této otázce je nutno vždy
na základě existujících objektivních skutečností, které k subjektivním pochybnostem osob
zúčastněných na řízení vedou. K vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci však může
dojít teprve tehdy, když je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich
zástupcům dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebudou
moci nebo schopni nezávisle a nestranně rozhodovat (srovnej nález Ústavního soudu ze dne
3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01).
Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. představuje výjimku
z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost
soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tímto principem
jsou vyloučeny praktiky kabinetní justice a nestrannost soudního rozhodování je tak nejlépe
chráněna ve prospěch účastníků soudních řízení. Uvedeným způsobem je zmíněný princip
zásadně naplněn, a postup, kterým je věc odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci
jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný.
Ve vztahu k rozhodování o námitkách podjatosti soudců je rovněž nutné zdůraznit,
že posouzení podjatosti soudce z různých důvodů se musí řídit stejnými kritérii. Proto je také
vždy třeba zkoumat, zda vztah soudce ke konkrétní věci, účastníkům nebo jejich zástupcům
dosahuje takové povahy a intenzity, že tento soudce nebude moci nebo schopen nezávisle
a nestranně rozhodovat.
V nyní posuzované věci žalobkyně tvrdí, že soudci 59. senátu Krajského soud v Ústí nad
Labem - pobočka v Liberci, Mgr. Lucie Trejbalová, Mgr. Hana Ptáčková, Mgr. Karolína Tylová
a JUDr. Pavel Vacek musí být vyloučeni z projednávání jejího sporu s žalovaným jen proto,
že „[…] jinak opět reálně hrozí, že jimi bude pokračováno v dalším pokořování nezávislého, nestranného,
odborného a spravedlivého rozhodování soudů“. Argumentace žalobkyně je však v rozporu s §8 odst. 5
větou čtvrtou s. ř. s., neboť neobsahuje žádné konkrétní skutečnosti, ze kterých je podjatost
jmenovaných soudců dovozována. Jelikož žalobkyně vznesla námitku podjatosti v reakci
na výzvu k zaplacení soudních poplatků, její argumentace naplňuje i hypotézu ustanovení §8
odst. 1 věty třetí s. ř. s., podle kterého „[d]ůvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají
v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech“. Žalobkyně totiž zjevně
nesouhlasí s postupem krajského soudu, který jí v souladu se zákonem vyzval k zaplacení
soudních poplatků.
Pro oprávněné pochybnosti o podjatosti soudce musí existovat shora zdůrazněný vztah
konkrétního soudce k věci, účastníkům řízení nebo jejich zástupcům, který dosáhne určité
nepřijatelné intenzity. Nic takového z popisované situace ale nevyplývá. Žalobkyně neuvádí žádné
konkrétní skutečnosti a důkazy pro své spekulace, její námitka napadá toliko způsob vedení
řízení, který není důvodem pro vyloučení soudce (§8 odst. 1 věta třetí s. ř. s.), a vyjádření
zákonných soudců vylučují jakýkoli vztah k účastníkům řízení, jejich zástupcům či projednávané
věci. Nejvyšší správní soud proto neshledal důvod pro vyloučení jmenovaných zákonných
soudců 59. senátu Krajského soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci, z projednávání
a rozhodnutí věci pro podjatost.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. září 2015
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu