ECLI:CZ:NSS:2015:NAO.275.2015:36
sp. zn. Nao 275/2015 - 36
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové
a soudců Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: RNDr. C. S., proti
žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 16, Praha 2, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 3. 5. 2012, č. j. 1/2012-OSD-SZN/4, o námitce podjatosti všech soudců
Městského soudu v Praze vznesené žalobcem,
takto:
I. Všichni soudci Městského soudu v Praze rozhodující dle rozvrhu práce v úseku správního
soudnictví j s o u v y l o u č e n i z projednávání a rozhodování ve věci žaloby
vedené pod sp. zn. 6 A 115/2012.
II. Věc se přikazuje Krajskému soudu v Praze.
Odůvodnění:
[1] Předseda Městského soudu v Praze rozhodnutím ze dne 20. 12. 2011,
sp. zn. Spr 4303/2011 (dále jen „městský soud“ a „rozhodnutí správního orgánu prvního
stupně“), nevyhověl žádosti žalobce o jmenování do funkce tlumočníka pro jazyk ruský,
neboť žalobce nesplňoval podmínku absolvování doplňkového studia pro překladatele v oblasti
práva na právnické fakultě v Praze. Proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně podal
žalobce odvolání, které žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím (dále jen „napadené
rozhodnutí“) zamítl.
[2] Žalobou doručenou městskému soudu dne 2. 8. 2012 se žalobce domáhal zrušení
napadeného rozhodnutí. Zároveň vznesl námitku podjatosti podle §8 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), kterou odůvodnil
tím, že o jeho žádosti v prvním stupni rozhodovala JUDr. Věra Hnaníčková, která v zastoupení
předsedy městského soudu vydala shora specifikované rozhodnutí, a tudíž lze usuzovat
o její podjatosti. Vzhledem k tomu, že žalobce nebyl schopen posoudit, který ze soudců
městského soudu je JUDr. Věře Hnaníčkové nějakým způsobem zavázán nebo se kterým
ze soudců udržuje JUDr. Věra Hnaníčková přátelské vztahy, požádal z opatrnosti o vyloučení
všech soudců městského soudu z projednávání jeho věci z důvodu možné podjatosti.
[3] Přípisem ze dne 5. 10. 2015 byl Nejvyššímu správnímu soudu předložen spis městského
soudu za účelem rozhodnutí o žalobcem vznesené námitce. Součás tí tohoto spisu bylo písemné
prohlášení předsedkyně senátu 6 A JUDr. Karly Cháberové a soudkyň JUDr. Naděždy
Treschlové a JUDr. Dany Černé ze dne 1. 10. 2015 (č. l. 30 spisu městského soudu). Jmenované
soudkyně uvedly, že se ve věci vedené pod sp. zn. 6 A 115/2012 necítí být podjatými,
neboť nemají žádný poměr k projednávané věci, k účastníkům řízení či k jejich zástupcům.
[4] Podle §8 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže
se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod
pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání
nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem
k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané
věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
[5] Nejvyšší správní soud předně posoudil rozsah námitky podjatosti a dospěl k závěru,
že žalobce namítá podjatost všech soudců městského soudu. S o hledem na pravomoc soudů
ve správním soudnictví se však žalobcova námitka vztahuje pouze na soudce specializovaných
senátů úseku správního soudnictví městského soudu.
[6] Žalobce namítal podjatost JUDr. Věry Hnaníčkové, neboť ta dle jeho mínění o záležitosti
rozhodovala v prvním stupni, jakož i podjatost soudců městského soudu pro možný přátelský
vztah či zavázanost k JUDr. Věře Hnaníčkové. Skutečnost, že JUDr. Hnaníčková rozhodnutí
správního orgánu prvního stupně podepsala v zastoupení předsedy městského soudu
jako oprávněná úřední osoba, ovšem nemění ničeho na tom, že se jedná o rozhodnutí předsedy
tohoto soudu. Na žalobcovu námitku je proto nutno nazírat jako na námitku podjatosti
vznesenou proti rozhodujícímu orgánu, jímž je předseda městského soudu
(nikoliv JUDr. Hnaníčková, jak se žalobce mylně domníval), a proti soudcům městského soudu
majícím k němu přátelský vztah nebo vztah zavázanosti.
[7] Nejvyšší správní soud již o podobných věcech, jako je nyní posuzovaná, v minulosti
rozhodoval. V situaci, kdy napadené rozhodnutí bylo vydáno předsedou krajského soudu, zdejší
soud vyloučil všechny soudce tohoto soudu, kteří podle rozvrhu práce mohli souzenou věc
projednávat a v ní rozhodovat, a to bez ohledu na to, že vyloučení soudci subjektivní
pochybnosti o své nepodjatosti neměli (viz usnesení ze dne 30. 9. 2003, č. j. Nao 31/2003 – 16;
všechna zde uvedená rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz).
Obdobně konstatoval, že jsou dány důvody k pochybnostem o nepodjatosti soudců,
mají-li rozhodovat o žalobě proti rozhodnutí vydanému místopředsedou stejného soudu,
u něhož působí, neboť místopředseda soudu může v zákonem stanovených případech
vůči těmto soudcům vykonávat úkoly státní správy (srov. rozsudek ze dne 30. 9. 2005,
č. j. 4 As 14/2004 – 70). V případě, kdy žalobce brojil proti rozhodnutí ministerstva,
kterým bylo potvrzeno rozhodnutí krajského soudu, jež bylo svou povahou prvostupňovým
správním rozhodnutím, dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že lze mít důvodné pochybnosti
o nepodjatosti soudců příslušného krajského soudu, neboť ten v řízení rozhodoval jako správní
orgán prvního stupně, což je subjekt totožný se správním soudem, k terý by měl ve věci
rozhodnout (viz usnesení ze dne 15. 7. 2015, č. j. Nad 171/2015 – 32).
[8] V nyní posuzované věci sice městský soud není účastníkem soudního řízení, jeho někdejší
předseda však vydal rozhodnutí, jímž bezprostředně rozhodoval o právech žalobce,
o něž v soudním řízení jde. Soudci specializovaných senátů místně příslušného městského soudu
rozhodují u soudu, který je fakticky totožný se správním orgánem prvního stupně. Vzhledem
k tomu lze mít důvodné objektivní pochybnosti o jejich nepodjatosti, třebaže oni sami takové
pochybnosti nepociťují. Z popsaných důvodů jsou všichni soudci úseku správního
soudnictví městského soudu vyloučeni z projednávání věci vedené u tohoto soudu
pod sp. zn. 6 A 115/2012 (obdobně viz také usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
27. 11. 2013, č. j. Nao 80/2013 – 36).
[9] Podle §9 odst. 1 s. ř. s. Nejvyšší správní soud přikáže věc jinému než místně příslušnému
krajskému soudu, jestliže pro vyloučení soudců specializovaných senátů místně příslušného soudu
nelze sestavit senát. Vzhledem k tomu, že v projednávané věci byli vyloučeni všichni soudci
specializovaných senátů městského soudu a nelze tak sestavit senát, Nejvyšší správní soud
přikázal věc Krajskému soudu v Praze, u něhož je rovněž splněn předpoklad geografické blízkosti
správnímu orgánu prvního stupně (§7 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. listopadu 2015
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu