ECLI:CZ:NSS:2015:NAO.38.2015:29
sp. zn. Nao 38/2015 - 29
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: J. H.
proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, v řízení
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 6. 2014, č. j. 15903/14/5000-14401-711180,
vedené Krajským soudem v Hradci Králové pod sp. zn. 31 Af 88/2014, v řízení o námitce
podjatosti vznesené žalobcem proti všem soudcům Krajského soudu v Hradci Králové,
takto:
Soudci oddělení správního soudnictví Krajského soudu v Hradci Králové Mgr. Marie
Kocourková, JUDr. Magdalena Ježková, Mgr. Helena Konečná, JUDr. Pavel Kumprecht,
JUDr. Jan Rutsch a JUDr. Marcela Sedmíková n e j s ou vyloučeni z projednávání
a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 31 Af 88/2014.
Odůvodnění:
[1] Žalobou podanou ke Krajskému soudu v Brně (věc byla usnesením ze dne 12. 9. 2014,
č. j. 30 Af 58/2014 – 9, postoupena Krajskému soudu v Hradci Králové jako soudu místně
příslušnému) se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného, jímž žalovaný zamítl jeho
odvolání proti rozhodnutí Finančního úřadu pro Královéhradecký kraj, Územního pracoviště
v Novém Bydžově, ze dne 7. 11. 2013, č. j. 1588856/13/2711-24400-603495, kterým mu byla
uložena pokuta za opožděné tvrzení daně z převodu nemovitostí ve výši 4 215 Kč, a potvrdil
napadené rozhodnutí.
[2] Žalobce v podání ze dne 15. 12. 2014, doručeném Krajskému soudu v Hradci Králové
dne 19. 12. 2014, vznesl námitku podjatosti všech soudců Krajského soudu v Hradci Králové
v aktuálním obsazení s návrhem na jejich vyloučení k projednávání a rozhodnutí v dané věci.
Uvedl, že projednávaná věc musí být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu delegace
nutné, jinak opět reálně hrozí, že uvedenými soudci bude „pokračováno v dalším pokořování
nezávislého, nestranného, odborného a spravedlivého rozhodování soudů.“
[3] Je-li účastníkem řízení vznesena námitka podjatosti všech soudců určitého soudu,
a přitom je již zřejmé, kterému soudci (soudcům) je či bude věc přidělena, je účelné se zabývat
otázkou podjatosti jiných než těchto soudců jen za předpokladu, že u rozhodujících soudců bude
shledán důvod k vyloučení. V případě, že tomu tak není a že tedy nic nebrání v tom, aby soudci,
jimž věc byla či bude přidělena, ji projednali a rozhodli, postrádá zkoumání podjatosti dalších
soudců daného soudu smysl, neboť není dán důvod ke změně okruhu soudců, kteří mají věc
projednat. Žalobce namítl podjatost všech soudců Krajského soudu v Hradci Králové. Podle
rozvrhu práce již věc byla přidělena senátu 31 tohoto soudu, který bude rozhodovat ve složení:
předsedkyně Mgr. Marie Kocourková, soudci JUDr. Magdalena Ježková, Mgr. Helena Konečná,
příp. JUDr. Pavel Kumprecht, JUDr. Jan Rutsch, JUDr. Marcela Sedmíková. Nejvyšší správní
soud se proto nejprve zabýval tím, zda je námitka podjatosti relevantní ve vztahu k těmto
soudcům. Teprve byla-li by námitka shledána důvodnou a byli-li by tito soudci vyloučeni
z projednávání a rozhodování věci, přistoupil by Nejvyšší správní soud ke zkoumání podjatosti
ostatních soudců. I při posuzování námitky podjatosti je totiž nutno respektovat zásadu
hospodárnosti řízení, která v daném případě velí postupovat tak, aby podjatost jednotlivých
soudců byla prověřována jen potud, dokud se nenajde potřebný počet soudců, kteří jsou
ve vztahu k věci nepodjatí a kteří tedy ve věci mohou jednat a rozhodovat (srov. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 5. 2006, č. j. Nao 32/2005 - 34, všechna rozhodnutí
zdejšího soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz).
[4] Podle §8 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“), jsou soudci „vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem
na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu
nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce
v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.“ Podle §8 odst. 5, věty čtvrté, s. ř. s.
musí účastník řízení námitku podjatosti zdůvodnit a uvést konkrétní skutečnosti,
z nichž podjatost soudce dovozuje.
[5] Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu i Ústavního soudu vyplývá,
že nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, jež vyjadřuje vnitřní vztah
soudce k projednávané věci. Při posuzování námitky podjatosti je však třeba nestrannost vnímat
i z hlediska objektivního, tzn. zkoumat, zda skutečně existují objektivní okolnosti, jež vyvolávají
oprávněné pochybnosti o nezaujatosti soudce v konkrétním případě. Jak se k této otázce vyjádřil
Ústavní soud, vyloučení soudce z projednávání a rozhodování ve věci má být založeno nikoliv
jen na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnosti o jeho
nepodjatosti; při posuzování této otázky je tedy třeba učinit úvahu, zda – s ohledem na okolnosti
případu – lze mít za to, že by soudce podjatý mohl být (viz nález Ústavního soudu ze dne
27. 11. 1996, sp. zn. I. ÚS 167/94, N 127/6 SbNU 429). Otázka podjatosti nemůže být ve všech
případech postavena zcela najisto, nicméně rozhodovat o ní je nutno vždy na základě existujících
objektivních skutečností, které k subjektivním pochybnostem osob zúčastněných na řízení vedou.
K vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci však může v zásadě dojít teprve tehdy,
když je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům dosahuje
takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebudou moci
nebo schopni nezávisle a nestranně rozhodovat (srov. nález Ústavního soudu ze dne 3. 7. 2001,
sp. zn. II. ÚS 105/01, N 98/23 SbNU 11). Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených
v §8 s. ř. s. totiž představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému
zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny
základních práv a svobod). Příslušnost soudu je tedy zásadně dána zákonem a postup, kterým
je věc odnímána zákonnému (příslušnému) soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat
jako postup výjimečný. Za poměr k věci se považuje přímý zájem soudce na projednávané věci,
zejména zájem na jejím výsledku. Vyloučen by byl také soudce, který by získal o věci poznatky
jiným způsobem než dokazováním při jednání. Pochybnosti o nepodjatosti soudce pro jeho
poměr k účastníkům či jejich zástupcům – kromě vztahů příbuzenských a obdobných – mohou
vzniknout i tehdy, je-li soudcův vztah k účastníkům, případně zástupcům, přátelský či naopak
zjevně nepřátelský.
[6] Z toho, jak žalobce svou námitku formuloval, má soud za to, že žalobce dovozuje
podjatost soudců z jejich dřívějších rozhodnutí, když uvádí: „protože jinak opět reálně hrozí, že jimi
bude pokračováno v dalším pokořování nezávislého, nestranného, odborného a spravedlivého rozhodování soudů.“
Podle §8 odst. 1 in fine s. ř. s. okolnosti spočívající v rozhodování soudce v jiných souvisejících
či nesouvisejících věcech nemůže vést k vyloučení soudce, byť by v těchto věcech byl žalobce
neúspěšný. Právě v rozhodovací činnosti soudce se projevuje jeho nezávislost a účastníkův
nesouhlas s právními závěry, které soudce dříve vyslovil, je ve vztahu k hodnocení otázek
podjatosti nevýznamný. Případné rozhodování uvedených soudců krajského soudu v jiných
žalobcových věcech tedy nemá žádnou právní relevanci. Soudce může být vyloučen
z rozhodování jen z objektivních důvodů, nikoli pro subjektivní přesvědčení účastníka řízení
o nespravedlivosti dřívějšího rozhodnutí, které se projevuje polemikou s názory soudu a jejich
zpochybňováním. Zpochybňovat rozhodnutí soudu jistě lze; k tomu však slouží opravné
prostředky (jsou-li přípustné), nikoli námitka podjatosti.
[7] Soudci oddělení správního soudnictví krajského soudu uvedení ve výroku tohoto
usnesení ve vyjádření k námitce podjatosti uvedli, že žádný z nich se necítí být podjatým
v souzené věci a není jim ani známa žádná skutečnost, ze které by mohl vyplynout důvod
případných pochybností o jejich nepodjatosti. Nejvyšší správní soud má z uvedeného vyjádření
za to, že neexistují žádné pochybnosti o nepodjatosti soudců krajského soudu Mgr. Marie
Kocourkové, JUDr. Magdaleny Ježkové, Mgr. Heleny Konečné, JUDr. Pavla Kumprechta,
JUDr. Jana Rutsche a JUDr. Marcely Sedmíkové při projednávání a rozhodování nyní
posuzované věci z důvodu jejich poměru k účastníkům či k předmětu řízení. Skutečnost,
že žalobce by byl subjektivně případně přesvědčen o opaku, ještě není důvodem, pro který
by bylo nutno považovat uvedené soudce krajského soudu za podjaté. Žalobce má nepochybně
právo na svůj názor, ten však není podložen žádnými objektivními skutečnostmi, z nichž
by se mohl dovozovat opak (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 4. 2010,
č. j. Nao 13/2010 - 68). Z tvrzení žalobce ani ze skutečností, jež lze shledat ze soudního spisu,
nevyplývají byť jen náznaky toho, že by zde existoval vztah uvedených soudců k dané věci
a k účastníkům, jenž by dosahoval takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené
povinnosti nebudou soudci moci nebo schopni nezávisle a nestranně rozhodovat.
[8] Z obsahu spisu rovněž nevyplývá, že by se uvedení soudci podíleli na projednávání
nebo rozhodování předmětné věci u příslušného správního orgánu nebo v předchozím soudním
řízení. Rozhodování věci v předchozím soudním řízení je třeba chápat nikoli časově (tedy jako
jakékoliv řízení před správním soudem, jehož byl žalobce účastníkem a v němž se soudce podílel
na rozhodování), nýbrž instančně (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 3. 2003,
č. j. Nao 2/2003 - 18, publikované pod č. 53/2004 Sb. NSS). Vyloučen by byl jen soudce,
který by o téže věci rozhodoval nejprve v řízení u krajského soudu a následně pak v řízení
kasačním u Nejvyššího správního soudu. O takový případ však v nyní posuzované věci nejde.
[9] Nejvyšší správní soud proto rozhodl o námitce podjatosti vůči uvedeným soudcům
Krajského soudu v Hradci Králové tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
[10] V důsledku tohoto způsobu rozhodnutí Nejvyššího správního soudu odpadá nutnost
rozhodovat o delegaci nutné (§9 odst. 1 s. ř. s.). Je tomu tak proto, že v důsledku přednostního
rozhodnutí o námitce podjatosti vznesené žalobcem a nevyloučení uvedených soudců
z projednávání a rozhodování předmětné věci nenastala situace, že by pro vyloučení soudců
specializovaných senátů místně příslušného soudu nebylo možno sestavit senát.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. února 2015
JUDr. Radan Malík
předseda senátu