ECLI:CZ:NSS:2016:1.ADS.266.2016:28
sp. zn. 1 Ads 266/2016 - 28
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové
a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: P. Š.,
zastoupeného JUDr. Hanou Karáskovou, advokátkou se sídlem Janovského 20, Praha 7, proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o žalobě proti
rozhodnutí žalované ze dne 14. 3. 2014, č. j. X, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Praze ze dne 9. 9. 2016, č. j. 43 Ad 48/2014 - 107,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalované se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává .
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalovaná rozhodnutím ze dne 13. 11. 2013, č. j. X, zamítla žádost žalobce o přiznání
plného invalidního důchodu zpětně od 20. 5. 2007 a současně potvrdila, že žalobci nadále náleží
částečný invalidní důchod, resp. po 1. 1. 2010 invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně
podle §39 odst. 2 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „zákon o
důchodovém pojištění“). Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce námitky, které žalovaná zamítla
v záhlaví popsaným rozhodnutím a potvrdila prvostupňové rozhodnutí.
[2] Žalobce žádal o zpětné přiznání plného invalidního důchodu pro období od 20. 5. 2007
do 16. 6. 2011, neboť mu byl od 2. 3. 2000 přiznán plný invalidní důchod, rozhodnutím žalované
ze dne 27. 3. 2007 mu byl však odejmut a následně s účinností ke dni 20. 5. 2007 přiznán pouze
částečný invalidní důchod. Ode dne 17. 6. 2011 mu pak byl zvýšen invalidní důchod pro
invaliditu prvního stupně na invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně.
[3] Proti rozhodnutí žalované podal žalobce včasnou žalobu, kterou Krajský soud v Praze
v záhlaví popsaným rozsudkem zamítl jako nedůvodnou. Krajský soud si k posouzení
zdravotního stavu žalobce vyžádal posudek posudkové komise (pracoviště v Praze)
a v návaznosti na námitky žalobce pak srovnávací posudek (pracoviště v Hradci Králové).
Po provedeném dokazování měl soud zato, že žalobce v dotčeném období nepochybně trpěl
závažnými zdravotními obtížemi, které způsobily pokles míry jeho pracovní schopnosti
(soustavné výdělečné činnosti). Jak nicméně plyne ze všech posudků vyhotovených v průběhu
řízení, bylo tomu tak nejvýše o 49 %. Pokud žalobce namítal, že v předcházejícím období mu byl
přiznán plný invalidní důchod, pak tato okolnost ještě sama o sobě nemůže znamenat, že jeho
zdravotní stav se nemohl v následujícím období zlepšit. Srovnávací posudek posudkové komise
(pracoviště v Hradci Králové) dokonce hovoří o tom, že dřívější závěry o invaliditě žalobce byly
v roce 2003 nadhodnocené. Především je ale v dané věci nutno konstatovat, že žádný
z vyhotovených posudků, které reagovaly i na všechny námitky a konkrétní výtky žalobce
k posudkům předchozím, nezpochybnil závěry o zdravotním stavu žalobce ve sporném období,
z nichž žalovaná vyšla v napadeném rozhodnutí.
[4] K námitkám týkajícím se posudku vyhotoveného v roce 2006, soud uvedl, že všichni
posudkoví lékaři měli následně tento posudek k dispozici, a to včetně seznamu podkladů,
ze kterých vycházel. Kdyby podklady pro zmíněný posudek nebyly relevantní, v dalším řízení
by tato skutečnost při opětovném posouzení zdravotního stavu žalobce vyšla najevo. Předložené
posudky se zabývají též námitkou, že zpráva MUDr. S. (vězeňský lékař) obsahovala nepravdivé
údaje. Posudek se pak vypořádal i s námitkou žalobce, že za dva roky pobytu ve vězení se zlepšil
jeho zdravotní stav natolik, že již nesplňoval podmínky pro přiznání plného invalidního důchodu.
Krajský soud doplnil, že bylo namístě, aby se žalobce v době, kdy mu byl v roce 2007 odebrán
plný invalidní důchod, bránil proti danému rozhodnutí žalované. Pokud měl pochybnosti o
tehdejších závěrech o posouzení svého zdravotního stavu, mohla být tato otázka mnohem snáze
řešitelná (opakovaným posouzením) v navazujícím řízení.
II. Důvody kasační stížnosti a vyjádření žalované
[5] Žalobce (stěžovatel) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost, jejíž důvody
podřazuje pod §103 odst. 1 písm. b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále
jen „s. ř. s.“).
[6] Stěžovatel nejprve shrnul skutkové okolnosti svého případu. Ačkoli se proti rozhodnutí
o odejmutí plného invalidního důchodu nebránil, nevyloučilo to jeho právo na zpětné
přezkoumání nároku na dávku plného invalidního důchodu podle §56 odst. 1 písm. b) zákona
o důchodovém pojištění. Takový přezkum není zákona o důchodovém pojištění blíže upraven,
z čehož lze dovodit, že přezkumu podléhá celý procesní postup příslušného správního orgánu.
Nepodání námitek proti rozhodnutí o odejmutí plného invalidního důchodu nemůže být žalobci
přičítáno k tíži, přičemž krajský soud v závěru svého rozsudku naznačuje opačný postoj.
[7] Na základě podané žádosti byla žalovaná povinna posoudit, zda odejmutí plného
invalidního důchodu bylo učiněno po právu. Případ stěžovatele je specifický v tom,
že k posouzení jeho zdravotního stavu ke dni 20. 5. 2007 zde nejsou relevantní lékařské zprávy,
které by mohly být podkladem pro rozhodnutí o invaliditě žalobce, jelikož od roku 2005
do vydání rozhodnutí o odejmutí důchodu nepostupoval příslušná lékařská vyšetření, neboť byl
ve výkonu trestu odnětí svobody. K této skutečnosti žalovaná ani krajský soud nepřihlédly.
Nedostatek podkladů je zjevný též z toho, že posudkový lékař MUDr. Š. vycházel ve svém
kontrolním lékařském posudku ze dne 23. 11. 2006 z lékařské zprávy vězeňského lékaře
MUDr. S., který však z pozice praktického lékaře neposuzoval stěžovatelův stav z hlediska
onkologického a neurologického. Mimo tuto zprávu neměl posudkový lékař k dispozici žádné
aktuální lékařské zprávy od příslušných odborných lékařů.
[8] Ze zpráv, které byly podkladem pro posouzení invalidity stěžovatele k okamžiku vydání
rozhodnutí žalované o odejmutí plného invalidního důchodu, lze uzavřít, že v roce 2000 byl
stěžovatelův dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav zapříčiněn non Hodgkinovým lymfomem,
u něhož v roce 1998 došlo k relapsu, a pro nějž byl následně onkologicky léčen. Po ukončení
léčby mělo začít docházet k postupné remisi těchto potíží. Vedle toho se však u stěžovatele začaly
projevovat neurologické problémy dolních končetin, které vyústily v současné potíže. Je zřejmé,
že stěžovatelův neurologický stav se prudce zhoršoval také v době výkonu trestu odnětí svobody
(zpráva MUDr. P. ze dne 7. 1. 2008), přičemž toto zhoršení vedlo k přiznání invalidity třetího
stupně dne 21. 10. 2011. Nicméně lékařskými zprávami není doloženo, v jakém zdravotním stavu
se stěžovatel nacházel od roku 2005 do první poloviny roku 2007.
[9] Je zřejmé, že k úplnému posouzení zdravotního stavu žalobce v roce 2007 měl MUDr. Š.
povinnost stěžovatele prohlédnout osobně, což neučinil, proto je jeho posudek nesprávný. Tento
posudek nadto není komplexní, neboť nezohledňuje ostatní závažná postižení a psychické potíže.
Žalovaná i přes tyto zjevné vady posudku rozhodla ke dni 20. 5. 2007 o odejmutí plného
invalidního důchodu, čímž založila nesprávnost svého vlastního rozhodnutí. Jelikož byl
stěžovateli důchod odejmut neprávem, náleží mu jeho doplatek podle §56 odst. 1 písm. b)
zákona o důchodovém pojištění.
[10] Žalovaná i krajský soud skutečnost, že žalovaná v roce 2007 o odejmutí plného
invalidního důchodu rozhodla nesprávně z důvodu neúplného zjištění zdravotního stavu, zcela
pominuly. Krajský soud se lékařskými posudky z hlediska úplnosti nezabýval vůbec.
[11] Dle stěžovatele jeho neurologické potíže vyplývají již z prohlídky provedené MUDr. S. ve
vazební věznici dne 26. 5. 2004. Od roku 2005 do roku 2007 žádné neurologické vyšetření
nepodstoupil (kvůli výkonu trestu odnětí svobody). Lékařské zprávy ze 7. 1. 2008 (neurologické
vyšetření MUDr. P.), ze dne 2. 5. 2011 a 17. 6. 2011 jasně potvrzují jeho neurologické potíže, na
jejichž základě byla stěžovateli následně přiznána invalidita třetího stupně. Není tak vyloučeno, že
stěžovatel byl plně invalidní již v období roku 2007. O tom svědčí i to, že mu ve vězení byla
povolena vlastní obuv a tzv. „leženka“.
[12] Stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil
krajskému soudu k dalšímu řízení.
[13] Žalovaná kasačnímu soudu sdělila, že krajský soud postupoval správně, pokud požádal
posudkovou komisi Ministerstva práce a sociálních věcí v Hradci Králové o zhodnocení
a posouzení stěžovatelova zdravotního stavu ke dni vydání napadeného rozhodnutí. Posudková
komise dostatečně zohlednila stěžovatelovy zdravotní problémy, v návaznosti na jeho námitky
vypracovala doplňující posudek, v němž dospěla k závěru, že od roku 2007 bylo stěžovatelovo
onemocnění v dlouhodobé remisi a nejednalo se o Non-Hodgkinův lymfom a současně
konstatovala, že již v roce 2003 bylo posouzení stěžovatelova zdravotního stavu nadhodnocené
a neodpovídalo plné invaliditě. Žalovaná navrhuje kasační stížnost zamítnout.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[14] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny
podmínky řízení. Dospěl k závěru, že kasační stížnost má požadované náležitosti
a je projednatelná.
[15] Kasační stížnost není důvodná.
[16] V prvé řadě je třeba uvést, že stěžovatel kasačními námitkami míří téměř výhradně proti
posudku ze dne 23. 11. 2006, na jehož základě mu byl rozhodnutím žalované ze dne 27. 3. 2007
odejmut od 20. 5. 2007 plný invalidní důchod.
[17] Stěžovatel proti tomuto rozhodnutí námitky nepodal. Dne 23. 8. 2013 požádal o zpětné
přezkoumání zdravotního stavu od 20. 5. 2007 do 1. 8. 2011, neboť se dle jeho názoru původní
lékařské zprávy, dle kterých mu byl odejmut plný invalidní důchod, nezakládaly na pravdě.
[18] Podle §39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění (ve znění účinném do 31. 12. 2009),
„pojištěnec je plně invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a) poklesla jeho
schopnost soustavné výdělečné činnosti nejméně o 66 %, nebo b) je schopen pro zdravotní postižení soustavné
výdělečné činnosti jen za zcela mimořádných podmínek“, a (ve znění účinném od 1. 1. 2010) „pojištěnec
je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti
nejméně o 35 %“, přičemž podle odst. 2 téhož ustanovení „jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla
a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce
o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně“.
[19] Podle §56 odst. 1 písm. b) zákona o důchodovém pojištění „[z]jistí-li se, že důchod byl
přiznán nebo je vyplácen v nižší částce, než v jaké náleží, nebo byl neprávem odepřen, anebo byl přiznán
od pozdějšího data, než od jakého náleží, důchod se zvýší nebo přizná, a to ode dne, od něhož důchod nebo jeho
zvýšení náleží. (…)“.
[20] Nejvyšší správní soud připomíná, že §56 odst. 1 písm. b) zákona o důchodovém pojištění
umožňuje opětovné přezkoumání nároku na dávku důchodového pojištění i přesto, že o tomto
nároku již bylo v minulosti pravomocně rozhodnuto. Toto ustanovení limituje použití překážky
věci rozhodnuté ve věcech důchodového pojištění. V rozsudku Nejvyššího správního soudu
ze dne 28. 8. 2009, č. j. 4 Ads 43/2008 – 60, se uvádí: „Předpisy sociálního zabezpečení či důchodového
pojištění nebrání tomu, aby příslušný správní orgán důchodového pojištění rozhodl o žádosti o dávku, či její
úpravu, znovu a naopak ustanovení §56 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb. počítá s tím, že dojde
k novému rozhodnutí, jakmile nastanou skutečnosti tam uvedené, tj. i v případě, zjistí-li se, že důchod byl přiznán
nebo je vyplácen v nižší částce, než v jaké náleží.“
[21] Úkolem správního orgánu v řízení vedeném podle tohoto ustanovení je zjistit, zda byly
dány (v předcházejícím pravomocně ukončeném řízení) důvody pro přiznání či vyplacení
důchodu v určité výši, resp. zda byl důchod po právu odepřen či přiznán od správného data.
[22] Aplikováno na nyní souzenou věc, úkolem žalované bylo zjistit, zda v inkriminovaném
období, tj. od 20. 5. 2007 do 16. 6. 2011, byl stěžovatel plně invalidní (resp. od 1. 10. 2010
invalidní ve třetím stupni), tedy zda mu nebyl neprávem odepřen plný invalidní důchod (invalidní
důchod třetího stupně) a namísto toho nesprávně přiznán částečný invalidní důchod (invalidní
důchod prvního stupně).
[23] Žalovaná dospěla k závěru, že k takovému pochybení nedošlo, neboť v daném období
poklesla schopnost soustavné výdělečné činnosti (resp. došlo k poklesu pracovní schopnosti)
pouze o 35 %. K tomuto závěru došla na základě posudku OSSZ Příbram ze dne 22. 10. 2013,
který byl podkladem pro prvostupňové rozhodnutí. V řízení o námitkách žalovaná dále vycházela
z posudku o invaliditě (Pracoviště ČSSZ pro Prahu a Střední Čechy) ze dne 23. 1. 2014, který
dospěl ke shodným závěrům jako posudek OSSZ Příbram. Krajský soud si pak pro posouzení
zdravotního stavu stěžovatele nechal vypracovat dva posudky posudkové komise MPSV
(pracoviště Praha a Hradec Králové), podle nichž v dotčeném období schopnost soustavné
výdělečné činnosti poklesla maximálně o 45 %.
[24] Stěžovatel má zato, že žalovaná i krajský soud pochybily, pokud v řízení o jeho žádosti
podle §56 odst. 1 písm. b) zákona o důchodovém pojištění nezkoumaly správnost
předcházejícího procesního postupu žalované, který vedl k vydání rozhodnutí o odejmutí
důchodu, a to zejména tím, že se nevěnovaly otázce neúplnosti a nesprávnosti posudku ze dne
23. 11. 2006.
[25] Tato stěžejní kasační námitka není důvodná. Jak již Nejvyšší správní soud uvedl výše,
úkolem žalované (a případně též krajského soudu) v řízení podle §56 odst. 1 písm. b) zákona
o důchodovém pojištění bylo hodnotit správnost rozhodnutí žalované o odejmutí plného
invalidního důchodu k 20. 5. 2007 toliko z hlediska, jaká míra (stupeň) invalidity stěžovateli
v období od 20. 5. 2007 do 16. 6. 2011 příslušela. Skutečnost, zda k odejmutí plné invalidity
rozhodnutím žalované ze dne 27. 3. 2007 došlo na základě posudku, který neodpovídá kritériím
úplnosti, správnosti a přesvědčivosti (srov. rozsudek NSS ze dne 15. 5. 2013,
č. j. 6 Ads 11/2013 – 20), případně na základě nesprávného procesního postupu, nemůže být
předmětem posuzování v následném řízení vedeném podle §56 odst. 1 písm. b) zákona
o důchodovém pojištění. V této souvislosti krajský soud správně poznamenal, že bylo
na stěžovateli, aby se proti rozhodnutí žalované o odejmutí plného invalidního důchodu bránil již
v roce 2007. V tomto řízení totiž mohly být vyřešeny námitky proti posudku, na jehož základě
žalovaná v roce 2007 rozhodla.
[26] Nejvyšší správní soud k této otázce dodává, že posudky, ze kterých žalovaná a krajský
soud vycházely, jako jeden z podkladů používají též stěžovatelem zpochybňovaný posudek
ze dne 23. 11. 2006, nejedná se však v žádném případě o podklad jediný. Nadto všechny posudky,
ze kterých vycházela žalovaná a krajský soud dospívají ke shodnému závěru, tedy že stěžovatel
v dotčené době plně invalidní nebyl, ale šlo pouze o invaliditu částečnou, resp. invaliditu prvního
stupně (od 1. 1. 2010). V této souvislosti soud odkazuje na rozsudek ze dne 14. 3. 2007,
č. j. 3 Ads 93/2006 - 88, ve kterém kasační soud konstatoval, že „[b]yl-li zdravotní stav žalobce
posouzen dvěma posudky posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí, shodně uzavřenými
s tím, že pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti žalobce činí 35 %, a nikoli - pro plnou invaliditu
potřebných - minimálně 66 % (§38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění), nemá subjektivní
přesvědčení žalobce, že je „stoprocentně invalidní“, oporu ve výsledcích dokazování.“ V tomto případě tedy
není možné přisvědčit stěžovateli, že v daném období splňoval zákonné podmínky pro přiznání
plného invalidního důchodu (resp. důchodu pro invaliditu třetího stupně), neboť všechna čtyři
odborná posouzení jsou opačného názoru.
[27] Namítá-li tedy stěžovatel, že žalovaná a krajský soud nesprávně pominuly námitku,
že žalovaná v roce 2007 rozhodla o odejmutí plného invalidního důchodu stěžovateli na základě
neúplného zjištění zdravotního stavu (nesprávného posudku), jde o námitku nedůvodnou.
Žalovaná (resp. krajský soud), jak vyplynulo z argumentace výše, byla povinna zjistit, zda
stěžovatel byl v období od 20. 5. 2007 do 16. 6. 2011 plně či částečně invalidní, nikoli posuzovat,
na základě jakých podkladů (a zda zákonným způsobem) rozhodla žalovaná o odejmutí plné
invalidity rozhodnutím ze dne 27. 3. 2007. To mohlo být předmětem řízení o námitkách proti
tomuto rozhodnutí, nikoli řízení podle §56 odst. 1 písm. b) zákona o důchodovém pojištění.
Krajský soud ani žalovaná proto nepochybily, pokud se úplností posudku ze dne 23. 11. 2006
(resp. úplností zjištění zdravotního stavu stěžovatele v předcházejícím řízení) nezabývaly.
[28] Stěžovatel dále namítá, že posudkoví lékaři a posudkové komise (stejně jako žalovaná
a krajský soud) zcela pominuli skutečnost, že stěžovatel v době výkonu trestu v období před
vydáním rozhodnutí žalované o odejmutí plného invalidního důchodu nepodstupoval
neurologické lékařské prohlídky, čímž není vyloučeno, že v tomto období mohly být rozhodující
příčinou právě tyto potíže. Jinými slovy namítá neúplnost podkladů pro vydané posudky.
[29] Jak vyplývá ze všech čtyř posudků, z nichž krajský soud při projednání žaloby vycházel,
k dispozici byly (a posudky z nich též vycházely) neurologické nálezy z dotčeného období
i období předcházejícího (neurologická vyšetření ze dne 26. 5. 2004, 3. 8. 2007, 7. 1. 2008,
7. 12. 2009, 6. 1. 2010, 7. 4. 2010, 2. 5. 2011). Nejvyšší správní soud má na základě uvedeného
přehledu dostupných zpráv z neurologických vyšetření (na některé z nich ostatně odkazuje
v kasační stížnosti sám stěžovatel) za to, že posudkoví lékaři a posudkové komise vycházeli
z dostatečného množství podkladů z oblasti neurologie, na jejichž základě mohli posoudit
stěžovatelův zdravotní stav v období od 20. 5. 2007 do 16. 6. 2011.
[30] Stěžovatel v této souvislosti též namítal, že lékařskými zprávami není doloženo, v jakém
zdravotním stavu se stěžovatel nacházel od roku 2005 do první poloviny roku 2007. K tomu
soud uvádí, že zdravotní stav stěžovatele byl v nynější věci posuzován pro období od 20. 5. 2007
do 16. 6. 2011. Otázka stěžovatelova zdravotního stavu od roku 2005 do první poloviny roku
2007 tak není pro posouzení celé věci relevantní.
[31] Ani tato kasační námitka proto není důvodná.
IV. Závěr a náklady řízení o kasační stížnosti
[32] Nejvyšší správní soud z výše uvedených důvodů kasační stížnost podle §110 odst. 1
in fine s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
[33] O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl podle §60 odst. 1 s. ř. s.
za použití §120 s. ř. s. Stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti,
neboť ve věci neměl úspěch. Žalované, které by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo
na náhradu nákladu řízení příslušelo, náklady řízení nad rámec její běžné úřední činnosti
nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. listopadu 2016
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu