ECLI:CZ:NSS:2016:1.AS.192.2015:49
sp. zn. 1 As 192/2015 - 49
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců
JUDr. Filipa Dienstbiera a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce: Ing. K. S., zastoupeného
Mgr. Janem Škopem, advokátem se sídlem Slivenecká 6, Praha 5, proti žalovanému: Katastrální
úřad pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště v Českých Budějovicích, se sídlem Lidická 11,
České Budějovice, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 7. 2015,
č. j. 10 A 158/2013 – 96,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobce podal dne 18. 12. 2013 u Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále
jen „krajský soud“) žalobu nadepsanou jako „porušení zákona a nečinnost“. Popsal v ní postup
žalovaného v návaznosti na podnět z 6. 1. 2013 a stížnosti na nečinnost ze dne 23. 4. 2013,
na které dle jeho přesvědčení žalovaný nereagoval. Žalovaný v rozporu s obsahem listin,
na základě kterých byla předmětná nemovitost zapsána do katastru, provedl změnu údajů
pravděpodobně rozhodnutím ze dne 22. 3. 1999. Vytvořil tak nesoulad údajů katastru a listin,
na jejichž základě byla nemovitost do katastru zapsána a změnil právní vztahy k nemovitosti
p. č. 3484/3 v k. ú. Třitim (dále jako „předmětná nemovitost“), čímž došlo k porušení základního
práva žalobce vlastnit majetek. Petit (označený jako „nález“) formuloval následovně: „ žalovaný
je povinen provést opravu závazných údajů katastru tak, aby předmětné nemovitosti odpovídaly údaje katastru
listinám založeným ve sbírce listin.“
[2] Rozsudek krajského soudu ze dne 10. 9. 2014, jímž byla žaloba zamítnuta, zrušil Nejvyšší
správní soud rozsudkem ze dne 11. 3. 2015, č. j. 1 As 153/2014 - 43. Krajský soud nesprávně
vycházel z nejasného označení žaloby a bez dalšího ji považoval za žalobu k ochraně proti
nečinnosti ve smyslu §79 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“)
Ve věci rozhodl, aniž by si ujasnil, čeho se stěžovatel skutečně domáhá a zda se jedná o ochranu
proti nečinnosti nebo o ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu podle §82 s. ř. s.
[3] Poté, co krajský soud v dalším řízení uložil žalobci, aby odstranil vady podání a ujasnil,
o jaký žalobní typ se jedná, žalobce upřesnil, že se domáhá ochrany před nezákonným zásahem
žalovaného, spočívajícím ve změně závazných údajů v katastru nemovitostí v roce 1999.
[4] Následně krajský soud v záhlaví specifikovaným usnesením žalobu odmítl jako
nepřípustnou podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Podmínky pro podání žaloby na ochranu proti
nezákonnému zásahu podle §82 s. ř. s. nebyly splněny, neboť žalobce se mohl již dříve domáhat
přezkoumání rozhodnutí o neprovedení opravy údajů v katastrálním operátu podle
§8 katastrálního zákona, které je rozhodnutím ve smyslu §65 odst. 1 s. ř. s., a také tak činil.
S odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu krajský soud poukázal na subsidiaritu
žaloby proti nezákonnému zásahu, pokynu nebo donucení. Ta znemožňuje nejen úspěšné podání
takové zásahové žaloby tam, kde měla být podána žaloba proti rozhodnutí správního orgánu,
ale i v případě, kdy dříve podaná žaloba proti rozhodnutí správního orgánu nebyla úspěšná.
[5] Krajský soud přehledně zrekapituloval vývoj posuzované právní věci a zdůraznil,
že o dřívějších, obsahově totožných podáních žalobce žalovaný a další správní orgány opakovaně
rozhodovaly, přičemž tato jejich rozhodnutí obstála i v soudním přezkumu. Nad rámec věci soud
konstatoval, že se jedná o žalobu opožděnou a i z tohoto důvodu by musela být odmítnuta.
Při jednání totiž žalobce sdělil, že se o zásahu dozvěděl dne 4. 6. 2003.
II. Obsah kasační stížnosti
[6] Rozsudek krajského soudu napadl žalobce (dále jen „stěžovatel“) včasnou kasační stížností.
Namítá, že v řízení před krajským soudem navrhl vyslechnout Ing. Vránu (ředitele žalovaného
správního orgánu), a to z důvodu, že se žalovaný nevyjádřil k důkazům navrženým v žalobě.
Krajský soud tomuto návrhu nevyhověl a stěžovatel tak byl zkrácen na právu na spravedlivé
soudní řízení zaručeném čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
[7] Stěžovatel vytýká krajskému soudu, že předvolání k jednání dne 29. 5. 2015 bylo ve věci
ochrany proti nečinnosti, nikoli ochrany před nezákonným zásahem žalovaného (viz upřesnění
žaloby ze dne 23. 4. 2015).
[8] Podkladem pro vklad vlastnického práva k předmětné nemovitosti byla kupní smlouva
ze dne 25. 2. 1998 a geometrický plán č. zakázky 123-35/97 ze dne 19. 12. 1997, podle něhož
bylo geometrické a polohové určení nemovitosti určeno lomovými body, s výměrou 432 m
2
.
Platnost těchto údajů pak žalovaný mj. potvrdil rozhodnutím ze dne 13. 6. 2003,
sp. zn. OR-178/2003-301/7. Závazné údaje katastru, geometrické a polohové určení předmětné
parcely a její výměra ke dni podání žaloby neodpovídaly listinám, na jejichž základě byl povolen
vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí. Stěžovatel dále vytýká žalova nému překročení
zákonem svěřených kompetencí a porušení čl. 2 Listiny základních práv a svobod, jelikož vydal
dne 22. 3. 1999 rozhodnutí ve věci změny výměry předmětné parcely, aniž by doložil listinu
opravňujícím jej tuto změnu provést.
[9] Stěžovatel dále polemizuje s dílčími závěry odůvodnění krajského soudu, přičemž některé
právní názory dle něj „zpochybňují matematiku a geometrii jako exaktní vědu“.
[10] Uvádí, že se o existenci zápisu do katastru nemovitostí ze dne 24. 3. 1999 dověděl
až napadeným usnesením krajského soudu a neměl možnost domáhat se ochrany jinými
prostředky. S ohledem na výše uvedené stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud kas ační
stížností napadené usnesení krajského soud zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
III. Vyjádření žalovaného ke kasační stížnosti a replika stěžovatele
[11] Podle žalovaného směřují argumenty uvedené v kasační stížnosti do věcných otázek.
Hlavním důvodem jak žaloby, tak i kasační stížnosti, je tvrzený rozpor v listinách, jež byly
podkladem k provedení zápisu vlastnického práva do katastru po provedené opravě
geometrického a polohového určení hranice pozemku. Tato otázka byla již několikrát projednána
správními orgány a podrobena soudnímu přezkumu. Nemůže být proto nyní předmětem
zásahové či nečinnostní žaloby.
[12] Pro úplnost podrobně popisuje vyřízení jednotlivých podání stěžovatele, kter á následně
vyústila v podání žaloby. Uvádí, že si vede evidenci podání stěžovatele, týkajících se jím
vlastněných nemovitostí v k. ú. Týn nad Vltavou a k. ú. Třitim. Ke dni vyjádření se jednalo o více
než 100 různých podání, která nejsou blíže specifikována a jejichž obsahem jsou vesměs stále
opakující se otázky. Stěžovateli bylo sděleno, že nebudou -li jeho podání obsahovat žádné nové
skutečnosti, či budou postrádat základní náležitosti, nebude na ně ze strany správních orgánů
žádným způsobem reagováno a budou bez dalšího zakládána do spisu.
[13] Stěžovatel v replice opětovně věcně argumentuje ve vztahu k dříve vydaným rozhodnutím.
Zdůrazňuje, že rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 3. 1999 a ze dne 13. 6. 2003 prokazují, že došlo
k nezákonnému zásahu do jeho práv.
IV. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[14] Kasační stížnost je přípustná. Důvodnost kasační stížnosti soud posoudil v mezích jejího
rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami,
k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[15] Kasační stížnost není důvodná.
[16] Na úvod soud zdůrazňuje, že kasační stížnost proti usnesení krajského soudu, jímž byla
žaloba odmítnuta, lze podat výlučně z důvodu podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. V takové
kasační stížnosti je stěžovatel povinen především vylíčit důvody, pro něž se domnívá,
že rozhodnutí soudu o odmítnutí žaloby je nezákonné, případně nepřezkoumatelné, nebo
že řízení, které jeho vydání předcházelo, bylo zmatečné.
[17] V řízení o kasační stížnosti proti usnesení krajského soudu o odmítnutí návrhu
pak přezkoumává Nejvyšší správní soud pouze to, zda krajský soud správně posoudil podmínky
pro odmítnutí návrhu, nemůže se však již zabývat námitkami týkajícími se věci samé
[§103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.; srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne
21. 4. 2005, č. j. 3 Azs 33/2004 - 98, publ. pod č. 625/05 Sb. NSS, ze dne 5. 1. 2006,
č. j. 2 As 45/2005 - 65, či ze dne 12. 3. 2009, č. j. 3 As 44/2008 - 80]. Převážná většina kasačních
námitek však směřuje do nezákonnosti vydaných správních rozhodnutí, která nejsou předmětem
přezkumu v nyní projednávané věci a míjí se tak závěry krajského soudu o nepřípustnosti žaloby
na ochranu před nezákonným zásahem. Soud se proto těmito námitkami nemůže věcně zabývat.
[18] Podle stěžovatele tkví nezákonný zásah žalovaného ve změně závazných údajů
u předmětné nemovitosti v katastru nemovitostí v roce 1999, čímž došlo k zpochybnění platnosti
kupní smlouvy uzavřené dne 25. 2. 1998 mezi stěžovatelem a obcí Žimutice.
[19] Důvodem, proč krajský soud odmítl žalobu proti takto vymezenému zásahu jako
nepřípustnou, je skutečnost, že se stěžovatel mohl ochrany či nápravy domáhat jinými prostředky
ochrany, konkrétně žalobou proti rozhodnutí, jímž byla tato změna provedena. Stěžovatel v této
souvislosti tvrdí, že tak učinit nemohl, neboť se o existenci zápisu do katastru nemovitostí dne
24. 3. 1999 dověděl až z napadeného usnesení krajského soudu.
[20] Dne 24. 3. 1999 byla do katastru nemovitostí zapsána oprava hranic mezi parcelami
č. 2843/2, 2843/4, 2843/5 a 3484/3 v k. ú. Třitim poté, co žalovaný rozhodnutím ze dne
22. 3. 1999, č. j. OR-323/1998 vyhověl nesouhlasu stěžovatele proti oznámení o opravě hranice
mezi parcelami. Proti tomuto rozhodnutí stěžovatel nebrojil.
[21] Jeho tvrzení, že se o zápisu dozvěděl až z usnesení krajského soudu, odporuje tomu,
co uváděl při jednání před krajským soudem. Zde na dotaz soudu odpověděl, že se o tvrzeném
zásahu dověděl v roce 2003, kdy zjistil, že u předmětné parcely byly bez listin změněny lomové
body a v důsledku toho došlo ke změně výměry parcely.
[22] Jak navíc správně zdůraznil již krajský soud, otázka namítaného nesouladu údajů v katastru
s listinami, na jejichž základě byl povolen vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí, byla
v letech 2003 až 2010 opakovaně řešena jak správními orgány, které rozhodovaly o návrzích
stěžovatele na opravu chybných údajů v katastru nemovitostí, tak i správními soudy. V rozsudku
ze dne 8. 9. 2010, sp. zn. 6 As 17/2010, pak Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že údaje
o geometrickém a polohovém určení předmětné parcely jsou v souladu s listinami založenými
u katastrálního úřadu. Stěžovatel ostatně nikterak nezpochybňuje, že se proti tvrzenému
nesouladu údajů v katastru opakovaně bránil.
[23] Nejvyšší správní soud se se závěrem krajského soudu o nepř ípustnosti žaloby ztotožňuje.
Byla-li změna údajů v katastru nemovitostí provedena správním rozhodnutím žalovaného, není
možné se úspěšně domáhat ochrany proti takto vzniklému stavu katastru nemovitostí žalobou
proti nezákonnému zásahu, pokynu nebo donucení správního orgánu. To jednoznačně plyne
ze subsidiarity zásahové žaloby ve vztahu k žalobě proti rozhodnutí správního orgánu,
jak ji soustavně judikuje Nejvyšší správní soud, např. v rozsudku ze dne 4. 8. 2005,
č. j. 2 Aps 3/2004 - 42, nebo v usnesení rozšířeného senátu ze dne 18. 9. 2012,
č. j. 2 As 86/2010 - 76.
[24] Krajský soud správně posoudil žalobu jako nepřípustnou, a proto nepochybil, jestliže
neprovedl stěžovatelem navrhovaný výslech Ing. Vrány k otázkám, týkajícím se věci samé. Je-li
žaloba nepřípustná, soud není oprávněn se žalobou zabývat věcně a musí ji odmítnout.
[25] Nedůvodná je rovněž namítaná vada řízení, kterou stěžovatel spatřuje v tom,
že v předvolání k ústnímu jednání ze dne 29. 5. 2015 byla věc nesprávně označena
jako nečinnostní žaloba, ačkoliv stěžovatel po výzvě soudu žalobu opravil na žalobu na ochranu
před nezákonným zásahem. Z protokolu o ústním jednání, založeném na č. l. 92 a 93 spisu
krajského soudu, a zejména z obsahu napadeného rozsudku je zcela zřejmé, že soud posuzoval
žalobu v intencích §82 s. ř. s., tedy jako žalobu na ochranu před nezákonným zásahem správního
orgánu, nikoli jako žalobu na ochranu proti nečinnosti. Nesprávné označení věci toliko
v předvolání k ústnímu jednání, na které se stěžovatel osobně dostavil, bylo administrativním
pochybením bez vlivu na zákonnost napadeného usnesení.
V. Závěr a náklady řízení
[26] Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že kasační stížnost není
důvodná, a proto ji dle §110 odst. 1 in fine s. ř. s. zamítl.
[27] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud na základě §60 odst. 1 ve spojení
s §120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti úspěšný, a proto nemá právo
na náhradu nákladů řízení. Žalovanému v tomto řízení žádné náklady převyšující náklady běžné
administrativní činnosti nevznikly, a proto mu soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. února 2016
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu