ECLI:CZ:NSS:2016:1.AS.68.2016:21
sp. zn. 1 As 68/2016 - 21
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: T-Mobile
Czech Republic a. s., se sídlem Tomíčkova 2144/1, Praha 4, zastoupeného
JUDr. Petrem Hromkem, Ph.D., advokátem se sídlem Vinohradská 30, Praha 2,
proti žalovanému: Český telekomunikační úřad, se sídlem Sokolovská 219, Praha 9,
o žalobě proti rozhodnutí Rady Českého telekomunikačního úřadu ze dne 24. 10. 2011,
č. j. ČTÚ-79 133/2011-603, za účasti osoby zúčastněné na řízení: O2 Czech Republic a. s.,
se sídlem Za Brumlovkou 266/2, Praha 4, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 25. 2. 2016, č. j. 8 A 395/2011-103,
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 2. 2016, č. j. 8 A 395/2011 - 103,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalovaný v záhlaví specifikovaným rozhodnutím zamítl rozklad žalobce i rozklad
společnosti Vodafone Czech Republic (dále jen „Vodafone“) a potvrdil rozhodnutí předsedy rady
žalovaného. Rozklady obou společností směřovaly proti témuž rozhodnutí, které vzešlo z řízení
o žádosti osoby zúčastněné na řízení o ověření správnosti a úplnosti podkladů k výpočtu čistých
nákladů a stanovení výše čistých nákladů za poskytování univerzální služby v roce 2009 (srov.
§38 a §48 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích).
[2] Žalobce i Vodafone rozhodnutí žalovaného napadli žalobou u městského soudu. Městský
soud o žalobách rozhodl dvěma samostatnými rozhodnutími ve dvou samostatných řízeních.
Nejprve rozsudkem ze dne 3. 12. 2015, č. j. 8 A 394/2011 - 50, rozhodl o žalobě společnosti
Vodafone tak, že napadené rozhodnutí žalovaného zrušil. Následně žalobu žalobce odmítl,
neboť díky zrušení rozhodnutí žalovaného v jiném řízení zanikla podmínka řízení o žalobcově
žalobě – existence rozhodnutí. Tento nedostatek přitom soud považoval za neodstranitelný.
[3] Proti usnesení městského soudu o odmítnutí žaloby žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojí
kasační stížností. Tvrdí, že napadané usnesení zasahuje do jeho práv dvojím způsobem.
[4] Za prvé, postup soudu stěžovatele zbavil možnosti brojit proti napadenému správnímu
rozhodnutí v plném rozsahu. Stěžovatel nesouhlasí s tím, že neexistence napadeného správního
rozhodnutí je neodstranitelným nedostatkem podmínek řízení. Vzhledem k tomu, že žalovaný
ve věci žaloby společnosti Vodafone podal kasační stížnost, nelze vyloučit obživnutí napadeného
rozhodnutí žalovaného. Odstranění nedostatku podmínek řízení tak nastane prostým vyhověním
kasační stížnosti žalovaného ve věci společnosti Vodafone. Městský soud by pak následně měl
v tomto řízení opět o čem rozhodovat a co projednávat. Odmítnutím žaloby tak městský soud
zbavil stěžovatele práva na vypořádání jeho žalobních bodů uplatněných v rámci žaloby.
[5] Ochrana tohoto práva pouhým přiznáním postavení osoby zúčastněné na řízení ve věci
žaloby společnosti Vodafone, v případě zrušení rozhodnutí městského soudu ve věci Vodafone,
je přitom nedostatečná. Přezkum soudu je totiž vymezen rozsahem žaloby společnosti Vodafone
a rovněž tato společnost jako žalobce má jediná právo disponovat s předmětem řízení.
[6] Stěžovatel dále vytýká městskému soudu postup, že ho nevyrozuměl o řízení o žalobě
společnosti Vodafone, čímž mu úmyslně upřel možnost uplatnit v tomto řízení námitky osoby
zúčastněné na řízení. Následně, po rozhodnutí o žalobě ve věci společnosti Vodafone, městský
soud nedal stěžovateli možnost na nastalou procesní situaci jakkoliv reagovat a ihned rozhodl
o odmítnutí žaloby. Stěžovatel přitom vyjádřil svoji vůli, aby soud ve věci nařídil soudní jednání.
K tomu však nedošlo, a to aniž by byly splněny zákonné výjimky pro rozhodnutí bez nařízení
jednání dle §76 soudního řádu správního. Podle stěžovatele měl městský soud obě věci buď
spojit do jednoho řízení, nebo stěžovatele o řízení o žalobě společnosti Vodafone či alespoň
o jeho výsledku informovat. Stěžovatel by pak mohl vhodně procesně reagovat – buď návrhem
na přerušení řízení, nebo uplatněním práv osoby zúčastněné v řízení o žalobě společnosti
Vodafone.
[7] Druhou námitkou stěžovatel napadá nepřiznání práva na náhradu nákladů řízení, protože,
nebýt dřívějšího rozsudku ve věci žaloby společnosti Vodafone, byla by jeho žaloba důvodná.
[8] Z uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby soud napadené usnesení zrušil.
[9] Žalovaný ani osoba zúčastněná na řízení možnosti vyjádřit se ke kasační stížnosti
nevyužili.
II. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[10] První námitkou stěžovatel vytýká městskému soudu, že odmítl žalobu proti rozhodnutí,
které bylo po podání žaloby zrušeno jiným rozhodnutím městského soudu k žalobě jiného
žalobce. Upozorňuje, že rozhodnutí žalovaného může obživnout, avšak stěžovatel již nebude mít
možnost se proti němu bránit. Postup městského soudu mu tak zasáhl do práva na přístup
k soudu.
[11] Tato námitka je důvodná.
[12] Judikatura obecně v situaci zrušení přezkoumávaného aktu během soudního řízení
vychází z toho, že touto skutečností odpadá předmět řízení, což je neodstranitelný nedostatek
podmínek řízení. Například v rozhodnutí ze dne 28. 6. 2012, č. j. 2 Aps 5/2011 - 153, Nevyšší
správní soud uvedl, že „existence pravomocného správního rozhodnutí je podmínkou, bez ní ž nelze
p ře d m ě tné ř íz e ní vést. Správní soud nemůž e zrušit správní rozhodnutí, které ji ž bylo p ře k o n á no dalším postupem
ž a l o v a né – bylo zrušeno. Ž a l o ba s mě řují cí proti ji ž zrušenému správnímu rozhodnutí je proto nep říp ustná podle
§46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a soudu nezbývá nic jiného, než ji odmítnout.“
[13] Otázka předestřená kasační stížností je, zda postup městského soudu, který aplikoval výše
popsané pravidlo na stěžovatelovu situaci v důsledku toho, že napadené rozhodnutí již jiným
rozsudkem zrušil, byl správný. Podle Nejvyššího správního soudu nebyl, neboť takový postup by
mohl v důsledku znamenat omezení přístupu stěžovatele k soudu.
[14] Městskému soudu došla žaloba stěžovatele dne 27. 12. 2011. Žaloba společnosti
Vodafone soudu došla o dva dny později, dne 29. 12. 2011. Obě žaloby byly rozvrhem práce
přiděleny k projednání témuž senátu. Obě žaloby zároveň napadaly v záhlaví uvedené rozhodnutí
žalovaného, kterým zamítl rozklady stěžovatele a společnosti Vodafone proti rozhodnutí
předsedy rady žalovaného a zároveň toto rozhodnutí potvrdil. Rozhodnutí předsedy rady
žalovaného, zjednodušeně řečeno, vyčíslovalo náklady osoby zúčastněné na řízení za poskytování
univerzální služby v roce 2009. Městskému soudu se nabízely různé varianty postupu, z nichž
však vybral tu, které měla za důsledek odepření spravedlnosti stěžovateli.
[15] Městský soud nejprve k žalobě společnosti Vodafone zrušil rozhodnutí žalovaného jako
celek (toto rozhodnutí městského soudu žalovaný napadl kasační stížností – řízení vedené u NSS
pod sp. zn. 5 As 34/2016). Následně žalobu stěžovatele proti témuž rozhodnutí odmítl, z důvodu
neexistence napadeného rozhodnutí.
[16] Především je nutné uvážit dopady, jaké mělo odmítnutí žaloby podle §46 odst. 1 písm. a)
s. ř. s. na stěžovatele. Ten podal svou žalobu k věcně a místně příslušnému soudu, zaplatil soudní
poplatky, v žalobě náležitě formuloval žalobní body směřující proti výroku existujícího
rozhodnutí, kterým mu žalovaný nevyhověl. Učinil tedy vše, co zákon požaduje pro to, aby
žaloba mohla být meritorně projednána. V okamžiku podání žaloby stěžovatelem byly podmínky
řízení naplněny a napadené rozhodnutí žalovaného se nabízelo k přezkumu. Jelikož však totéž
rozhodnutí napadla žalobou i společnost Vodafone a soud vedl řízení o obou žalobách odděleně,
došlo k tomu, že v řízení stěžovatele odpadly dříve přítomné podmínky řízení tím, že městský
soud vydal rozhodnutí ve věci žaloby Vodafone jako první.
[17] Tím, že městský soud žalobu odmítl, připravil tím stěžovatele o možnost soudního
přezkumu, ačkoli on sám postupoval v řízení důsledně podle zákona. Svým postupem městský
soud zapříčinil přesně vznik situace, před kterou již judikatura Nejvyššího správního soudu
varovala: „Nejvyšší správní soud na tomto mís t ě podotýká, ž e i zde je jediným p r oc e s ně vhodným postupem
spojení v ě cí podle §39 odst. 1 s. ř. s. V pří pa dě o d d ěl e néh o rozhodování mohou tot iž nap ří k l ad nastat situace,
kdy správní soud v ří z e n í A zruší výrok o ud ě l ení licence, proti rozhodnutí je podána ka s a ční s tíž nos t , do doby
jejího v y ří z e ní správní soud rozhoduje v ří z e ní B a ž al o bu ve vztahu k výroku o udě le n í licence odmítne práv ě pro
p ře ká ž ku rei iudicatae [§46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.]. Ú č a s tník nepodá proti ( f o rmá l ně správnému) rozhodnutí
o odmítnutí k as ač n í s t íž no s t. Bude-li ale rozsudek správního soudu ve v ě c i A ka s a ční m soudem zrušen, výrok
o udě le n í licence „ o ž ije“, a ni ž by úč a s tn ík ří z e ní B mohl v ě c a dopady na své právní postavení jakkoliv ovlivnit.“
(rozsudek ze dne 23. 8. 2006, č. j. 8 As 32/2005 - 88).
[18] Městský soud tak svým postupem připustil vznik situace, kdy by stěžovatelova práva
zůstala zcela bez ochrany. Stačilo by pouze, aby Nejvyšší správní soud vyhověl kasační stížnosti
společnosti Vodafone a zrušil rozhodnutí městského soudu rušící rozhodnutí žalovaného,
v důsledku čehož rozhodnutí žalovaného obživne. To ale už nebude mít stěžovatel možnost
napadnout – jeho původní žaloba byla pro neexistenci rozhodnutí žalovaného odmítnuta
a k podání další žaloby proti obživlému rozhodnutí žalovaného mu již uplynula lhůta. Postup
městského soudu je nepřípustný, neboť by jím mohl stěžovateli odepřít spravedlnost (srov.
rozsudek ze dne 20. 3. 2008, č. j. 5 As 38/2007 - 242, část IV./a).
[19] Jestliže městský soud rušil na základě jedné z žalob rozhodnutí žalovaného jako celek,
procesně vhodným postupem v situaci, kdy stěžovatel i společnost Vodafone napadaly stejné
rozhodnutí, jehož zrušení v jednom soudním řízení má za důsledek zánik podmínky řízení
v druhém řízení, bylo spojení obou žalob proti jednomu rozhodnutí ke společnému projednání
(§39 odst. 1 s. ř. s.). Kdyby tak soud učinil a neprojednával by žaloby samostatně, účinně by tím
předešel důsledkům, pro něž musí nyní Nejvyšší správní soud jeho rozhodnutí zrušit.
[20] Lze tedy uzavřít, že první námitka stěžovatele je důvodná – městský soud se dopustil
vady řízení, v důsledku které nezákonně žalobu stěžovatele odmítl.
[21] Druhou námitkou stěžovatel napadá nepřiznání práva na náhradu nákladů řízení o žalobě
před městským soudem. Nejvyšší správní soud však již na základě první důvodné kasační
námitky ruší rozhodnutí městského soudu jako celek, tedy jak výrok o odmítnutí žaloby, tak
i navazující výrok o nepřiznání náhrady nákladů řízení. V dalším řízení městský soud o náhradě
nákladů řízení proto rozhodne znovu.
III. Závěr a náklady řízení
[22] Městský soud se dopustil procesního pochybení, v důsledku čehož žalobu stěžovatele
nesprávně odmítl. Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že napadené rozhodnutí soudu dle
§110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V dalším řízení bude městský soud
postupovat v souladu s výše uvedeným názorem Nejvyššího správního soudu a dle §39 odst. 1
s. ř. s. spojí ke společnému projednání obě žaloby napadající v záhlaví uvedené rozhodnutí
žalovaného. Společně tedy projedná jak žalobu stěžovatele v nynější věci, tak i žalobu společnosti
Vodafone, o níž dříve rozhodoval ve věci sp. zn. 8 A 394/2011, a v níž byl jeho rozsudek
Nejvyšším správním soudem také zrušen.
[23] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne městský soud v novém rozhodnutí
(§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. listopadu 2016
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu