ECLI:CZ:NSS:2016:10.AS.137.2016:37
sp. zn. 10 As 137/2016 - 37
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely
Zemanové a soudců Zdeňka Kühna a Miloslava Výborného v právní věci žalobce: M. N., zast.
Mgr. Petrem Kaustou, advokátem se sídlem Čs. legií 1719/5, Ostrava, proti žalovanému: Krajský
úřad Moravskoslezského kraje, se sídlem 28. října 117, Ostrava, proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 13. 1. 2015, čj. MSK 158982/2014, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 4. 2016, čj. 19 A 4/2015-89,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Rozhodnutím Magistrátu města Havířov ze dne 3. 11. 2014, čj. OVV1/78349/2014-13,
byl žalobce uznán vinným z přestupku podle §125c odst. 1 písm. c) zákona č. 361/2000 Sb.,
o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen „zákon
o silničním provozu“), kterého se dopustil tím, že porušil §5 odst. 2 písm. b) zákona o silničním
provozu, neboť „dne 28.9.2014 v době kolem 01:40 hod. v obci Albrechtice na ul. Hlavní poblíž nákupního
střediska Coop řídil jízdní kolo ve stavu vylučujícím způsobilost k takové činnosti, který si přivodil
požitím značného množství alkoholického nápoje, kdy kalibrovaným dechovým analyzátorem
ALCO - SENSOR IV CM, splňujícím podmínky stanovené zvláštním právním předpisem, mu byla zjištěna
hladina alkoholu v dechu ve výši 1,32 promile, po započtení tzv. nejistoty přepočtového faktoru ve výši 5%
z naměřené hodnoty a 0,2 g/kg (tzv. odchylky měření) byla vyhodnocena jako hladina alkoholu v krvi obviněného
nejméně ve výši 1,06 g/kg.“ Za tento přestupek mu byla uložena pokuta ve výši 25 000 Kč
a povinnost uhradit náklady řízení spojené s projednáním přestupku. Odvolání žalobce
proti tomuto rozhodnutí bylo rozhodnutím žalovaného ze dne 13. 1. 2015,
čj. MSK 158982/2014, zamítnuto a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno.
[2] Žalobu proti rozhodnutí žalovaného Krajský soud v Ostravě (dále jen „krajský soud“)
zamítl.
[3] Podle krajského soudu bylo v souzené věci nesporné, že žalobce řídil jízdní kolo
pod vlivem alkoholu, neboť sám žalobce uvedl, že požil alkohol a tento byl u něj prokazatelně
zjištěn (dechovými zkouškami byla zjištěna hladina alkoholu v dechu 1,32 ‰ v 1.48 hod
a 1,24 ‰ v 1.54 hod). Žalobní námitku, dle níž správní orgány měly vycházet z hodnoty zjištěné
druhou dechovou zkouškou, shledal krajský soud nedůvodnou; druhým měřením má být
verifikována hodnota zjištěná prvním měřením a pokud druhé měření splňuje požadované
parametry (je provedeno nejdříve po uplynutí 5 minut od prvního měření a rozdíl výsledků není
vyšší než 10 %), vychází se z prvního měření, které je bližší době řízení a lépe tak odráží
skutečnou hladinu alkoholu v krvi v době jízdy. Krajský soud odmítl provést důkaz znaleckým
posudkem za účelem stanovení hladiny alkoholu v krvi v době jízdy na kole, žalobce totiž měl
v krvi alkohol po řízení kola, když byl zastaven hlídkou Policie ČR, a tím spíše i v čase
bezprostředně předcházejícím.
[4] Krajský soud se neztotožnil ani s žalobní námitkou, podle které se žalobce nenacházel
ve stavu vylučujícím způsobilost řídit jízdní kolo. Vyšel přitom z výsledku dechové zkoušky
a také ze znaleckého posudku znalkyně RNDr. Marie Staňkové, Ph.D., která uvedla, že se žalobce
v době jízdy na kole nacházel ve stavu lehkého stupně opilosti, což je pásmo 1,00 – 1,50 g/kg
alkoholu v krvi, přičemž stav při koncentraci alkoholu v krvi od 0,8 g/kg je považován
za neslučitelný pro bezpečné řízení motorového vozidla a rovněž pro bezpečnou jízdu na kole.
Krajský soud uvedl, že cyklista je účastníkem provozu na pozemních komunikacích řídící
nemotorové vozidlo, a odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2007, sp. zn.
5 Tdo 874/2007, podle kterého žádný, ani nadprůměrně disponovaný řidič, není schopen řídit
motorové vozidlo, dosáhne-li hladina alkoholu v jeho krvi nejméně 1,00 g/kg, což neznamená,
že měl-li řidič v době řízení vozidla v krvi menší množství alkoholu než jedno promile,
byl způsobilý k řízení vozidla; každé ovlivnění alkoholem snižuje způsobilost řidiče k řízení
motorového vozidla. Podle krajského soudu není z hlediska vlivu stavu lehkého stupně opilosti
na postižení psychických, senzorických a motorických funkcí rozdíl mezi tím, zda se jedná
o řidiče motorového vozidla nebo jízdního kola. Poté dospěl k závěru, že žalobce nebyl způsobilý
bezpečně řídit jízdní kolo.
II. Kasační stížnost
[5] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost
co do obsahu opřenou o důvody podle §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s.
[6] Stěžovatel v kasační stížnosti setrval na svém tvrzení, dle něhož se nenacházel v takovém
stavu ovlivnění alkoholem, aby nebyl způsobilý v daném úseku jet na kole. Podle stěžovatele
správní orgány i krajský soud věc nesprávně posoudily, dospěly-li k závěru, že se nacházel
ve stavu vylučujícím jeho způsobilost jízdní kolo řídit; na podporu tohoto tvrzení zopakoval
již ve správním řízení a v řízení před krajským soudem uplatněné argumenty.
[7] Stěžovatel namítl, že se mu nedostalo přesvědčivé odpovědi na otázku, zda hladina
alkoholu v krvi cyklisty 1 g/kg vylučuje jeho způsobilost k jízdě na kole a že má za to,
že na cyklistu není možné z hlediska způsobilosti ovládat kolo klást takové nároky jako na řidiče
vozidla.
[8] Ve vztahu ke znaleckým posudkům stěžovatel namítl, že soudní znalkyně RNDr. Marie
Staňková, Ph.D. uvedla, že se stěžovatel nacházel ve stavu neslučitelném s bezpečnou jízdou
na kole, je však sporné, zdali takový stav znamená, že byl zcela nezpůsobilý jízdy na kole.
Podle stěžovatele nejsou tyto dva stavy totožné a znalkyně RNDr. Staňková, Ph.D. pro svůj závěr
nepředložila žádný relevantní argument. Dále stěžovatel namítl, že krajský soud zcela účelově
nepřihlédl k závěrům soudního znalce RNDr. Jana Kandrnála, CSc.; není možné znalecký
posudek odmítnout proto, že se znalec vyjádřil i k něčemu, na co se soud neptal,
důležitá je relevance takového vyjádření a ta nijak zpochybněna nebyla.
[9] Stěžovatel vyjádřil pochybnosti o správnosti měření, o tom, zda hladina alkoholu
v jeho krvi nebyla v intencích závěrů znalce RNDr. Kandrnála, CSc. nižší. Podle stěžovatele
existuje jednak pochybnost, jaká byla nejnižší hladina alkoholu v jeho krvi z důvodů dvou
rozdílných měření, jednak zda byly naměřené hodnoty zjištěny správně. Nelze proto učinit
nepochybný závěr, že hladina alkoholu v krvi byla nad 1,0 g/kg, v důsledku čehož je nezbytné
věc hodnotit tak, že hladina alkoholu v krvi byla pod 1,0 g/kg nebo na této hranici a stěžovatel
se tak jako cyklista nemohl dopustit přestupku podle §125c odst. 1 písm. c) zákona o silničním
provozu.
[10] Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu
vrátil k dalšímu řízení.
[11] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil a odkázal na odůvodnění napadeného
rozhodnutí a na své vyjádření v soudním řízení.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[12] Nejvyšší správní soud nenalezl žádné formální vady či překážky projednatelnosti kasační
stížnosti, a proto přezkoumal jí napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu a v rámci kasační
stížností uplatněných důvodů, zkoumaje přitom, zda napadené rozhodnutí či jemu předcházející
řízení netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti [§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.].
[13] Námitky, jimiž je zpochybňován závěr krajského soudu, podle kterého stěžovatel nebyl
způsobilý bezpečně řídit jízdní kolo, stěžovatel v kasační stížnosti nerozvedl nad rámec námitek
žalobních. Z judikatury Nejvyššího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2010,
sp. zn. 4 Tz 106/2009), kterou citoval i krajský soud v napadeném rozsudku, přitom plyne,
že cyklista je účastníkem provozu na pozemních komunikacích řídícím nemotorové vozidlo.
Jako takový musí dodržovat základní podmínky účasti provozu na pozemních komunikacích
(§3 zákona o silničním provozu), povinnosti účastníka provozu na pozemních komunikacích
(§4 zákona o silničním provozu) i specifické povinnosti cyklisty (§57 a §58 zákona o silničním
provozu). Podle §3 odst. 1 věty první zákona o silničním provozu se provozu na pozemních
komunikacích nesmí účastnit osoba, která by vzhledem k věku nebo ke sníženým tělesným
nebo duševním schopnostem mohla ohrozit bezpečnost tohoto provozu. Nejvyšší soud přitom
ve zmíněném rozsudku dospěl k závěru, podle něhož „pokud cyklista požije alkohol, jehož hladina
v krvi se pohybuje přes jedno promile, je jeho duševní schopnost snížena (v intencích ustanovení §3 odst. 1
citovaného zákona) a není schopen bezpečné jízdy na kole. Stav ovlivnění alkoholem se promítá právě
v neočekávaných situacích silničního provozu, kdy znemožňuje cyklistovi správnou a zejména včasnou reakci.“
V souzeném případě byla platnost tohoto závěru ve vztahu ke konkrétním skutkovým
okolnostem případu ověřena i znaleckým posudkem RNDr. Staňkové, Ph.D., která uvedla,
že „se žalobce v době jízdy na jízdním kole nacházel ve stavu lehkého stupně opilosti s hladinou alkoholu v krvi
v rozpětí 1,00 - 1,50 g/kg.“; „Dle soudně lékařského posuzování je stav při koncentraci alkoholu v krvi
od 0,8 g/kg považován za neslučitelný pro bezpečné řízení motorového vozidla a rovněž pro bezpečnou jízdu
na kole.“; „Žalobce M. N. byl ve stavu neslučitelném pro bezpečnou jízdu na kole.“ Nelze proto přisvědčit
tvrzení stěžovatele, že byl způsobilý bezpečně řídit jízdní kolo. Stěžovateli se rovněž dostalo
přesvědčivé odpovědi na otázku, zda hladina alkoholu v krvi cyklisty 1 g/kg vylučuje způsobilost
k jízdě na kole.
[14] Okolnosti, za nichž k souzenému jednání stěžovatele došlo (stěžovatele chtěl na kole ujet
pouze 500 m, a to v noci v místě s nulovým provozem), mohou být významné při určení výše
sankce za protiprávní jednání. Na naplnění skutkové podstaty přestupku ovšem vliv nemají.
Nejvyšší správní soud proto považuje závěr krajského soudu, který potvrdil závěr žalovaného,
že se stěžovatel dopustil přestupku podle §125c odst. 1 písm. c) zákona o silničním provozu
porušením §5 odst. 2 písm. b) téhož zákona, za správný.
[15] K tvrzení stěžovatele, podle kterého na cyklistu není možné z hlediska způsobilosti
ovládat kolo klást takové nároky jako na (jiné) řidiče, Nejvyšší správní soud uvádí,
že jsou-li řidičovy tělesné nebo duševní schopnosti sníženy v důsledku požití alkoholického
nápoje, není z hlediska naplnění skutkové podstaty posuzovaného přestupku rozhodné,
zda se jedná o cyklistu nebo o řidiče motorového vozidla. Krajský soud v napadeném rozsudku
správně odkázal i na judikaturu Nejvyššího soudu, týkající se vyloučení způsobilosti řídit
motorové vozidlo v důsledku použití alkoholického nápoje, a k níž navíc dodal, že „je nerozhodné,
zda se jedná o řidiče motorového vozidla nebo kola, neboť takováto osoba není schopna správných a včasných
vjemů a pohotových reakcí na situace vznikající v dopravním provozu, jeho duševní schopnost je snížena“;
„u řidiče nemotorového vozidla – jízdního kola jsou vyžadovány v zásadě stejné zrakové, příp. sluchové schopnosti
jako u řidiče motorového vozidla. Nadto řízení jízdního kola vyžaduje schopnost udržet rovnováhu.“
S těmito závěry se Nejvyšší správní soud ztotožňuje a ničím nepodloženou (a v projednávané
věci i znalecky vyvrácenou) stěžovatelovu domněnku, podle které je hranice alkoholu v krvi,
po kterou lze ještě bezpečně ovládat jízdní kolo, vyšší než tatáž hranice pro bezpečné ovládání
motorového vozidla, považuje za mylnou; k tomu srovnej též judikaturu zde citovanou
v odstavci [13].
[16] Stěžovatel dále namítl, že stav neslučitelný s bezpečnou jízdou na kole a stav zcela
neslučitelný s jízdou nejsou totožné. Skutková podstata přestupku podle §125c odst. 1 písm. c)
zákona o silničním provozu je však definována pouze stavem vylučujícím způsobilost řídit
vozidlo (nebo jet na zvířeti), aniž by tento stav dále členila nebo podmiňovala bezpečností
či schopností jízdy. Pro naplnění této skutkové podstaty proto postačuje, nacházel-li se stěžovatel
ve stavu vylučujícím způsobilost řídit jízdní kolo.
[17] RNDr. Staňková, Ph.D. k závěru, že stěžovatel byl ve stavu neslučitelném s bezpečnou
jízdou na kole, dospěla na základě jí krajským soudem poskytnutých podkladů
(z nichž bylo mimo jiné zjistitelné chování stěžovatele v době zastavení hlídkou Policie ČR
i výsledky dechových zkoušek) a poznatků soudně lékařského posuzování.
Závěr RNDr. Staňkové, Ph.D. má oporu v podkladových materiálech, pročež se nelze ztotožnit
se stěžovatelovou námitkou, podle které soudní znalkyně svůj závěr nepředložila žádným
relevantním argumentem.
[18] Nejvyšší správní soud přezkoumal i správnost důvodů, pro které krajský soud nepřihlédl
ke znaleckému posudku RNDr. Kandrnála, CSc. Krajský soud v napadeném rozsudku uvedl,
že znalec nedodržel zadání soudu a to i přesto, že byl na tuto skutečnost upozorněn.
Nejvyšší správní soud ze znaleckého posudku RNDr. Kandrnála, CSc., založeného na č. l. 34 - 36
spisu krajského soudu, zjistil, že znalec skutečně nad rámec krajským soudem uloženého zadání
posuzoval hladinu alkoholu v krvi stěžovatele, a to ačkoliv otázka, na níž měl podle usnesení
krajského soudu ze dne 19. 6. 2015, čj. 19 A 4/2015-30, odpovědět zněla „zda se žalobce v době
dopravní nehody dne 28.9.2014 kolem 01:40 hod. s ohledem na zjištěnou hladinu alkoholu v krvi nacházel
ve stavu vylučujícím způsobilost řídit bezpečně jízdní kolo či nikoli a z jakých důvodů.“ Znalec tedy neměl
ověřovat hladinu alkoholu v krvi naměřenou kalibrovaným dechovým analyzátorem.
Měl vyjít z naměřených hodnot a pouze posoudit, zda takové hodnoty alkoholu v krvi vylučují
stěžovatelovu způsobilost řídit jízdní kolo. Znalec sice ve znaleckém posudku uvedl závěr,
podle kterého nelze vyloučit, že stěžovatel byl schopen bezpečně řídit jízdní kolo a nemusel
se nacházet ve stavu vylučujícím tuto způsobilost, k tomuto závěru ale dospěl na základě jím
vypočítané hladiny alkoholu v krvi stěžovatele, nikoliv na základě dechovým analyzátorem
naměřených hodnot.
[19] V souzeném případě znalec RNDr. Kandrnál, CSc. nedodržel krajským soudem uložené
zadání, čili neprovedl znalecký posudek řádně. Krajský soud následně znalce vyzval,
aby znalecký posudek doplnil a v souladu s usnesením ze dne 19. 6. 2015, čj. 19 A 4/2015-30,
odpověděl na zadanou otázku, přičemž měl vycházet ze zjištěné hladiny alkoholu v krvi.
Na tuto výzvu reagoval znalec nesouhlasným přípisem z 29. 9. 2015 jednak odkazujícím
na původní znalecký posudek, jednak hodnotícím vyjádření žalovaného jako „zcela administrativní
a tendenční s velkými chybami a nedostatky“ a konečně konstatujícím, že položená otázka způsobilosti
řízení jízdního kola cyklistou náleží dle jeho názoru znalci z jiného oboru. Krajský soud poté
usnesením ze dne 18. 11. 2015, čj. 19 A 4/2015-49, ustanovil novou znalkyni, RNDr. Marii
Staňkovou, Ph.D.
[20] S ohledem na výše uvedené lze uzavřít, že krajský soud neučinil ze znaleckého posudku
RNDr. Kandrnála, CSc. žádná skutková zjištění jednoduše proto, že tento znalecký posudek
nebyl zpracován řádně, a to ani přes výzvu k jeho doplnění. Krajský soud proto znalecký posudek
RNDr. Kandrnála, CSc. vyhodnotil jako důkaz nezpůsobilý být podkladem pro rozhodnutí
v souzené věci neboť, jak výslovně uvedl, „[ú]kolem znalce nebylo zjišťovat hladinu alkoholu v krvi
žalobce, přesto tak znalec činil a zpochybňoval hladinu alkoholu zjištěnou dechovou zkouškou, vyjadřoval
se rovněž k otázkám právním, což mu jako znalci nepřísluší, dále se vyjadřoval i k otázkám, které mu nebyly
položeny a také k otázkám, které spadají do oboru metrologie, pro který znalec odbornost nemá“.
Za takto nastoleného stavu správně krajský soud zadal vypracování revizního znaleckého
posudku. Námitka stěžovatele o účelovém nepřihlédnutí ke znaleckému posudku
RNDr. Kandrnála, CSc. je proto nedůvodná.
[21] Při vypořádání námitek stěžovatele, podle nichž existuje pochybnost jednak o tom,
jaká byla nejnižší hladina alkoholu v jeho krvi z důvodů dvou rozdílných měření, jednak o tom,
zda byly naměřené hodnoty zjištěny správně, Nejvyšší správní soud v případě první námitky
odkazuje na napadený rozsudek krajského soudu, jenž dospěl ke správnému závěru,
dle něhož se odečet odchylky měření provádí od výsledku první dechové zkoušky, neboť ta je
provedena nejblíže době řízení (srov. rozsudek NSS ze dne 23. 9. 2011, čj. 2 As 56/2011-79).
Druhým měřením je pak pouze verifikována první naměřená hodnota. Splňuje-li druhé měření
určené podmínky, je vycházeno z prvního měření, bez ohledu na to, zda je jeho hodnota vyšší
nebo nižší než hodnota druhého měření.
[22] Pochybnosti stěžovatele o správnosti naměřených hodnot nepovažuje Nejvyšší správní
soud za důvodné. Dechová zkouška byla totiž provedena kalibrovaným dechovým analyzátorem
a od naměřené hodnoty byla odečtena tzv. nejistota přepočtového faktoru ve výši 5% z naměřené
hodnoty i odchylka měření; výsledek dechové zkoušky tak byl korigován ve prospěch stěžovatele.
Nejvyšší správní soud opakovaně judikoval, že ačkoliv je dechová zkouška zkouškou pouze
orientační, výraz „orientační“ znamená, že zjištěná hladina alkoholu v krvi je sice zjištěna
jen přibližně, nicméně tuto „přibližnost“ lze určit přesně (srov. např. rozsudky NSS ze 23. 9. 2011,
čj. 2 As 56/2011-79, ze dne ze dne 16. 5. 2012, čj. 3 As 12/2012-21; v posledně citovaném
rozsudku výslovně uvedl, že „přítomnost alkoholu v krvi je možné prokázat na základě samotného
orientačního vyšetření. V opačném případě by zákon v případě pozitivního výsledku dechové zkoušky nepochybně
požadoval i následné provedení lékařského vyšetření za účelem potvrzení přítomnosti alkoholu v krvi řidiče.“).
Okrajověji rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 10. 5. 2016,
čj. 2 As 146/2015-45, dospěl, při posuzování vztahu hierarchie mezi orientačním vyšetřením
a lékařským vyšetřením, k závěru, podle kterého výsledek orientačního vyšetření, je-li spolehlivý
a jednoznačný, ke zjištění obsahu alkoholu v krvi postačuje, a to aniž by bylo třeba provádět
odborné lékařské vyšetření. Nehledě k tomu stěžovateli byly naměřené hodnoty známy
od provedení měření hlídkou Policie ČR; v žalobě stěžovatel nevznesl námitku proti naměřeným
hodnotám a ani kasační námitku nepodložil žádnou argumentací, jíž by ozřejmil, proč považuje
naměřené hodnoty za nesprávné.
[23] Žádná z námitek stěžovatelem v kasační stížnosti uplatněných nebyla shledána z důvodů
shora vyložených opodstatněnou. Nejvyšší správní soud připouští, že uložená sankce může
se stěžovateli jevit vzhledem k okolnostem případu přespříliš tvrdá; její snížení však
v projednávané věci v úvahu nepřichází, neboť jde o pokutu uloženou ve výši odpovídající
minimu zákonné sazby. Zákon přitom nedovoluje ani správním orgánům ani soudu,
aby v rámci projednávání přestupku uložily nižší než zákonem předpokládanou sankci;
obdoba institutu uložení sankce pod hranicí trestní sazby či institutu upuštění od potrestání
známá trestnímu právu je přestupkovému právu cizí. „Moderovat“ výši pokuty cestou
překvalifikace bezpochyby prokázaného přestupkového jednání stěžovatele na přestupek trestný
mírněji zákon nedovoluje; navíc by taková zákonem zapovězená překvalifikace vytvářela
podhoubí nebezpečného precedenčního působení.
IV. Závěr a náklady řízení
[24] Pro uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost je nedůvodná,
a proto ji podle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl. O věci přitom rozhodl bez jednání postupem
podle §109 odst. 2 s. ř. s.
[25] Vzhledem k tomu, že stěžovatel neměl ve věci úspěch a žalovanému nevznikly náklady
nad rámec jeho úřední činnosti, nemají účastníci podle §60 odst. 1, ve spojení s §120, s. ř. s.
právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. srpna 2016
Daniela Zemanová
předsedkyně senátu