ECLI:CZ:NSS:2016:10.AS.271.2015:96
sp. zn. 10 As 271/2015 - 96
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Daniely Zemanové,
soudkyně Barbary Pořízkové a soudce Miloslava Výborného v právní věci žalobkyně: E. B., zast.
JUDr. Danielem Honzíkem, advokátem se sídlem Londýnská 674/55, Praha 2, proti žalovanému:
Ministerstvo zemědělství, se sídlem Těšnov 65/17, Praha 1, za účasti osob zúčastněných na
řízení: I) Metrostav Vackov, a. s., se sídlem Zenklova 2245/29, Praha 8, II) hlavní město
Praha, se sídlem Mariánské náměstí 2, Praha 1, zast. Mgr. Jakubem Kotrbou, advokátem se
sídlem Těšnov 1059/1, Praha 1, III) Městská část Praha 10, se sídlem Vršovická 68/1429,
Praha 10, IV) Dopravní podnik hl. m. Prahy, akciová společnost, se sídlem Sokolovská
217/42, Praha 9, V) Pražské služby, a. s., se sídlem Pod Šancemi 444/1, Praha 9, zast. Mgr.
Martinem Řandou, LL.M., advokátem se sídlem Truhlářská 1104/13, Praha 1 – Nové Město,
proti rozhodnutím žalovaného ze dne 22. 5. 2014, čj. 4006/2014-MZE-12142, sp. zn.
19PV4025/2014-12142, a ze dne 9. 5. 2014, čj. 84216/2013-MZE-12142, sp. zn.
19PV4023/2014-12142, v řízení o kasačních stížnostech žalovaného a osob zúčastněných na
řízení II), IV) a V) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 10. 2015, čj. 3 A 75/2014
– 182, o návrzích na přiznání odkladného účinku kasačním stížnostem,
takto:
Kasačním stížnostem se n ep ři zn áv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Včas podanými kasačními stížnostmi se žalovaný a osoby zúčastněné na řízení II),
IV) a V) /dále jen „stěžovatelé“/ domáhají zrušení shora uvedeného rozsudku
Městského soudu v Praze, kterým byla zrušena rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 5. 2014,
čj. 4006/2014-MZE-12142, sp. zn. 19PV4025/2014-12142, a ze dne 9. 5. 2014,
čj. 84216/2013-MZE-12142, sp. zn. 19PV4023/2014-12142 (dále jen „rozhodnutí žalovaného“).
Žalovaný uvedenými rozhodnutími zamítl odvolání stěžovatelky proti rozhodnutím Státního
pozemkového úřadu, jimiž byla ve zkráceném přezkumném řízení zrušena rozhodnutí
Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Praha přiznávající stěžovatelce vlastnické právo
k blíže specifikovaným pozemkům v katastrálním území Praha Žižkov a Strašnice dle §9 zákona
č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění
účinném pro projednávanou věc.
[2] Stěžovatelé požádali o přiznání odkladného účinku kasačním stížnostem. Z odůvodnění
těchto návrhů vyplývá, že právní mocí napadeného rozsudku městského soudu byla rozhodnutí
žalovaného zrušena a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Žalovaný je tedy povinen vydat nové
rozhodnutí. V této věci však již před právní mocí rozhodnutí městského soudu vydal rozhodnutí
a to rozhodnutí ze dne 20. 8. 2014, čj. PU 721-2/2014 a čj. PU 1112-2/2014, jimiž žalobkyni
nevydal požadované pozemky a nepřiznal jí ani náhradu. V případě výkonu napadeného
rozsudku by nastala situace, kdy by vedle sebe existovala dvě správní rozhodnutí,
přičemž tato situace je existujícími právními instituty prakticky neřešitelná. V této situaci spatřují
stěžovatelé nepoměrně větší újmu, než jaká může vzniknout jiným osobám, a proto navrhují
přiznání odkladného účinku kasačním stížnostem. Žalovaný navíc uvedl, že v důsledku uvedené
situace hrozí České republice a osobám zúčastněným na řízení značné majetkové škody a další
soudní spory.
[3] Podle ustanovení §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném znění
(dále jen „s. ř. s.“), nemá kasační stížnost odkladný účinek, Nejvyšší správní soud jej však může
na návrh stěžovatele přiznat. Pro posouzení návrhu se přiměřeně použije ustanovení §73 odst. 2
s. ř. s., podle něhož soud přizná kasační stížnosti odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné
právní následky rozhodnutí znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním
odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým
veřejným zájmem. Stěžovatel, který se domáhá přiznání odkladného účinku, nese břemeno
tvrzení a je povinen jím tvrzené skutečnosti přiměřeně doložit.
[4] Na úvod je vhodné poznamenat, že odkladný účinek představuje mimořádný institut,
na jehož základě je možné prolomit právní účinky pravomocného rozhodnutí, které je až do doby
jeho případného zrušení potřeba považovat za zákonné a věcně správné. Přiznání odkladného
účinku tak bude zpravidla vyhrazeno ojedinělým případům (obdobně usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 22. 12. 2003, čj. 7 A 115/2002 – 67, dostupné na www.nssoud.cz, stejně
jako veškerá dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu). Institutem odkladného
účinku má být docíleno toho, aby v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu
bylo možné pozastavit vykonatelnost či jiné právní následky přezkoumávaného správního
rozhodnutí. V určitých případech, kdy může stěžovateli na základě správního rozhodnutí
vzniknout újma, tak mohou být důsledky správního rozhodování suspendovány. Nemůže se však
jednat o jakoukoli či běžnou újmu, ale o újmu, která nabývá určité míry intenzity a výjimečnosti
(srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 12. 2005, čj. 2 Afs 77/2005 – 96).
[5] Při posuzování návrhů stěžovatelů na přiznání odkladného účinku jejich kasačním
stížnostem zohlednil Nejvyšší správní soud názor vyslovený v usnesení rozšířeného senátu ze dne
1. 7. 2015, čj. 10 Ads 99/2014 – 58, podle něhož „[h]rozba existence dvou odlišných správních rozhodnutí
v téže věci není sama o sobě důvodem pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.“ Jedná
se sice nesporně o negativní jev, nicméně ani tato obtížně řešitelná procesní situace
není bezprostředním ohrožením důležitého veřejného zájmu a nemůže pro stěžovatele
v projednávané věci bez dalšího představovat újmu dosahující intenzity požadované pro přiznání
odkladného účinku jejich kasačním stížnostem. Při posuzování této otázky není relevantní ani to,
z jakých důvodů došlo ke zrušení správního rozhodnutí. Žádný ze stěžovatelů neuvedl důvody
nad rámec uvedeného, které by odůvodňovaly přiznání odkladného účinku kasačním stížnostem.
Ve vztahu k důvodům pro přiznání odkladného účinku uplatněným žalovaným zdejší soud
dodává, že v projednávané věci je předmětem sporu nikoli otázka vlastnického práva žalobkyně,
resp. jejích restitučních nároků, ale zákonnost přezkumného řízení. Případná hrozba dalších
soudních řízení, či sporů o náhradu škody, není sama o sobě důvodem, na jehož základě
by bylo možné přiznat odkladný účinek kasační stížnosti. V projednávané věci však není zřejmé,
z čeho žalovaný dovozuje nebezpečí sporů či soudních řízení v důsledku obživnutí původně
a nově vydaných rozhodnutí, neboť podle všech těchto rozhodnutí nejsou žalobkyni vydány
jí žádané nemovitosti.
[6] Pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podané žalovaným správním orgánem
musí být naplněny skutečně mimořádné podmínky tak, jak je rozvinul rozšířený senát Nejvyššího
správního soudu v usnesení ze dne 24. 4. 2007, čj. 2 Ans 3/206 – 49, tj. případy, kde respektování
soudního rozhodnutí by mohlo způsobit závažné důsledky (vrácení řidičského oprávnění duševně
choré osobě, vystavení zbrojního průkazu nebezpečnému recidivistovi, udělení povolení
k obchodu s vojenským materiálem zločinnému podniku, apod.).
[7] Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedené skutečnosti neshledal důvody,
na jejichž základě stěžovatelé žádali o přiznání odkladného účinku, dostatečnými pro přiznání
odkladného účinku jejich kasačním stížnostem ve smyslu ustanovení §73 s. ř. s. ve spojení
s §107 s. ř. s. Nejvyšší správní soud proto návrhům stěžovatelů na přiznání odkladného účinku
nevyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. ledna 2016
Daniela Zemanová
předsedkyně senátu