ECLI:CZ:NSS:2016:10.AS.285.2016:14
sp. zn. 10 As 285/2016 - 14
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Daniely
Zemanové, soudce Zdeňka Kühna a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobkyně:
A. H., proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 2. 2016, čj. 5454/16/5100-41452-706053, v řízení o kasační
stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci, ze
dne 24. 10. 2016, čj. 59 Af 22/2016-37,
takto:
I. Žalobkyni se n e u s t a n o v u je zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
II. Kasační stížnost se zamítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Stručné vymezení věci
[1] Žalobkyně se žalobou před krajským soudem domáhala zrušení nebo vyslovení
nicotnosti rozhodnutí žalovaného uvedeného v záhlaví, kterým žalovaný zamítl její odvolání
a potvrdil rozhodnutí Finančního úřadu pro Liberecký kraj, Územní pracoviště v Jilemnici,
ze dne 26. 8. 2015.
[2] Vzhledem k tomu, že žalobkyně neuhradila soudní poplatek za žalobu, vyzval ji krajský
soud usnesením ze dne 10. 6. 2016 k jeho zaplacení. Žalobkyně na tuto výzvu reagovala žádostí
o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů.
[3] Krajský soud poté pro účely rozhodnutí o žádosti zaslal žalobkyni k vyplnění formulář
Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech spolu s výzvou k uvedení důvodů, na základě
kterých se žalobkyně domnívá, že je nezbytně třeba jí v řízení o žalobě ustanovit zástupce z řad
advokátů. Následně dne 17. 10. 2016 soud obdržel faxové podání, v němž žalobkyně sdělila,
že vyplněný formulář, včetně příloh, a důvody pro ustanovení zástupce zasílá soudu poštou.
Vzhledem k tomu, že tyto písemnosti nebyly krajskému soudu nikdy doručeny, rozhodl krajský
soud usnesením označeným v záhlaví o žádosti žalobkyně tak, že jí neustanovil zástupce
pro řízení o žalobě a ani jí nepřiznal osvobození od soudních poplatků.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[4] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadla usnesení krajského soudu včasnou kasační
stížností, jejíž součástí byla také žádost o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení
zástupce a návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
[5] Stěžovatelka namítá, že napadené usnesení jí nebylo řádně doručeno, neboť pošta
na zásilce neuvedla žádné údaje, zejména údaj o datu vložení zásilky do domovní schránky;
stěžovatelka se nicméně domnívá, že se tak stalo dne 26. 10. 2016. Krajský soud rozhodoval
na základě domněnek a v odůvodnění napadeného usnesení hrubě a účelově zkreslil
a vykonstruoval rozhodný skutkový i právní stav, ke kterému se stěžovatelka nemohla vyjádřit.
Tím porušil její základní práva garantovaná zákonem č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky
(dále jen „Ústava“). Nesprávným postupem soudu došlo také k porušení čl. 90 Ústavy,
§6 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, a §64 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudního řádu správního (dále jen s. ř. s.). Stěžovatelka proto navrhuje, aby Nejvyšší správní soud
napadené usnesení krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[6] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[7] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil splnění podmínek řízení pro projednání
kasační stížnosti (§102 a §106 odst. 2 s. ř. s.). Nepožadoval přitom zaplacení soudního
poplatku za kasační stížnost, jelikož povinnost zaplatit tento poplatek má stěžovatel
jen tehdy, směřuje-li jeho kasační stížnost proti rozhodnutí krajského soudu o návrhu ve věci
samé či o jiném návrhu, jehož podání je spojeno s poplatkovou povinností (viz usnesení
rozšířeného senátu NSS ze dne 9. 6. 2015, čj. 1 As 196/2014-19, bod 27). To však není případ
stěžovatelky, neboť kasační stížností napadá procesní usnesení krajského soudu o neosvobození
od soudních poplatků a neustanovení zástupce pro řízení o žalobě.
[8] Stěžovatelka v kasační stížnosti vznesla návrh na ustanovení zástupce. Obecně platí,
že zastoupení advokátem je podmínkou řízení o kasační stížnosti (§105 odst. 2 s. ř. s.),
a proto se při ustanovování zástupce zvláště nezkoumá, zda je zastoupení nezbytné k ochraně
práv stěžovatele. V nyní posuzované věci, kdy je napadáno usnesení, jímž krajský soud
neosvobodil stěžovatelku od soudních poplatků a neustanovil jí zástupce, se však povinnost být
zastoupen advokátem nevyžaduje (§105 odst. 2 s. ř. s. věty před středníkem, k tomu blíže
viz rozsudek NSS ze dne 24.10.2007, čj. 1 Afs 65/2007-37, usnesení rozšířeného senátu NSS
čj. 1 As 196/2014-19, bod 29).
[9] Nejvyšší správní soud však musel i přes výše uvedené závěry rozšířeného senátu
posoudit, zda stěžovatelka k ochraně svých práv zástupce nezbytně potřebuje (§35
odst. 8 s. ř. s.). Po předběžném zhodnocení obsahu kasační stížnosti zjistil, že podání splňuje
požadované základní náležitosti a z jeho obsahu je rovněž zřejmé, proč stěžovatelka považuje
napadené usnesení krajského soudu za nezákonné. Z těchto důvodů NSS dospěl k závěru,
že v projednávané věci není dána nezbytná potřeba ochrany práv stěžovatelky. Protože podmínka
nutná pro ustanovení zástupce z řad advokátů není splněna, rozhodl Nejvyšší správní soud tak,
že zástupce pro řízení o kasační stížnosti stěžovatelce neustanovil.
[10] S ohledem na závěry ve shora citovaného usnesení rozšířeného senátu není v případě
stěžovatelky nutné na zastoupení advokátem trvat. Nejvyšší správní soud se proto mohl dále
věnovat věcnému přezkumu napadeného usnesení v rozsahu námitek uplatněných stěžovatelkou;
neshledal přitom vady, kterými by se musel zabývat i bez návrhu (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[11] Kasační stížnost směřovala proti usnesení, kterým krajský soud nepřiznal stěžovatelce
osvobození od soudních poplatků podle §36 odst. 3 s. ř. s. (výrok I.) a zamítl její návrh
na ustanovení zástupce podle §35 odst. 8 s. ř. s. (výrok II.).
[12] Podle §36 odst. 3 věty první a druhé s. ř. s. účastník, který doloží, že nemá dostatečné
prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků.
Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné
důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Osvobození od soudních poplatků představuje výjimku
z pravidla, že žaloba proti rozhodnutí správního orgánu je na základě zákona zpoplatněna.
Účelem je zejména ochrana účastníka řízení nacházejícího se v tíživé finanční situaci před
nepřiměřeně tvrdým dopadem zákona o soudních poplatcích (srov. rozsudek NSS ze dne
6. 6. 2012, čj. 2 Ans 6/2012-12).
[13] Účastník řízení, který chce být z důvodu své nemajetnosti osvobozen od soudních
poplatků, musí soud o osvobození sám aktivně požádat a svá tvrzení doložit – nese důkazní
břemeno. Aby soud tuto povinnost žadatelům o osvobození od soudních poplatků alespoň
částečně ulehčil, zpravidla jim poskytne k vyplnění formulář, který obsahuje určité typové okruhy
otázek pro dostatečné zjištění finanční a sociální situace žadatele. Nejvyšší správní soud ověřil
ze spisu krajského soudu, že se tak stalo i v případě stěžovatelky, která soudu k jeho výzvě sdělila,
že vyplněný formulář včetně dalších písemností zašle prostřednictvím pošty (č. l. 36 spisu
krajského soudu). Tyto ani jiné písemnosti však krajskému soudu nikdy nedoručila.
[14] V kasační stížnosti stěžovatelka tvrdí, že její osvobození od soudních poplatků
a ustanovení zástupce je objektivně důvodné, řádně a včas soudu prokázané a doložené
rozhodnými údaji, toto tvrzení však ničím podložila. Neuvádí žádné konkrétní okolnosti,
na jejichž základě by bylo možné zpochybnit závěry krajského soudu nebo je jakkoliv vyvrátit
(např. potvrzením o odeslání písemností ve formě podacího lístku). V takovém případě Nejvyšší
správní soud hodnotí tvrzení stěžovatelky jako nevěrohodné a účelové.
[15] Krajský soud neměl při posuzování žádostí stěžovatelky k dispozici žádné
relevantní informace a současně nebylo jeho povinností tyto informace za ni vyhledávat.
Bylo na stěžovatelce, aby soudu konkrétně popsala své majetkové poměry a doložila doklady
dosvědčující její nemajetnost, resp. nízké příjmy. Obecně platí, že doložil-li žadatel podmínky
pro osvobození způsobem využitelným pro více souzených případů, je třeba, aby na tyto
doklady v žádosti poukázal (viz rozsudek NSS ze dne 2. 5. 2012, čj. 2 As 55/2012-12). To se však
v této věci nestalo. V takové situaci není krajský soud povinen zjišťovat výdělkové
a majetkové možnosti stěžovatelky z úřední povinnosti (srov. rozsudek NSS ze dne 25. 1. 2005,
čj. 7 Azs 343/2004-50).
[16] Krajský soud postupoval v souladu s §36 odst. 3 s. ř. s., nepřiznal-li jí osvobození
od soudních poplatků. Protože u stěžovatelky nebyly splněny podmínky pro osvobození
od soudních poplatků, nebyly naplněny ani předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů
dle §35 odst. 8 s. ř. s. Krajský soud proto správně zamítl i její návrh na ustanovení zástupce
(viz rozsudek NSS ze dne 13. 9. 2007, čj. 9 As 43/2007-77, rozsudek NSS ze dne 16. 12. 2015,
čj. 8 As 129/2015-4).
[17] Nejvyšší správní soud závěrem uvádí, že napadeným usnesením nebylo stěžovatelce
upřeno právo na přístup k soudu, neboť o její žádosti bylo řádně rozhodnuto, byť (v důsledku
její vlastní procesní pasivity) v její neprospěch. Nelze se ztotožnit se stěžovatelkou ani v tom,
že krajský soud rozhodoval na základě uměle vykonstruovaného skutkového a právního stavu.
[18] Nejvyššímu správnímu soudu není rovněž zřejmé, v čem stěžovatelka spatřuje pochybení
při doručování napadeného usnesení. Z doručenky založené na č. l. 38 spisu krajského soudu
vyplývá, že napadené usnesení bylo stěžovatelce doručeno vhozením do její domovní schránky
dne 25. 10. 2016, neboť nebyla při doručování zásilky zastižena. Nejvyšší správní soud ověřil
včasnost podání kasační stížnosti dle údajů uvedených ve spisu a neshledal žádná pochybení.
[19] Nejvyšší správní soud nesdílí rovněž ani názor stěžovatelky, že napadené usnesení
krajského soudu odporuje Ústavě a zákonu. Citované usnesení včetně obou výroků má oporu
v §35 a §36 s. ř. s., není nepřezkoumatelné ani netrpí žádnou jinou vadou, pro kterou by mělo
být zrušeno.
[20] Nejvyšší správní soud nerozhodoval o návrhu stěžovatelky na přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti, neboť o kasační stížnosti rozhodl bez zbytečného odkladu.
IV. Závěr a náklady řízení
[21] Nejvyšší správní soud ze všech výše uvedených důvodů zamítl kasační stížnost podle
§110 odst. 1 s. ř. s., poslední věty, jako nedůvodnou.
[22] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud dle ustanovení §60
odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. prosince 2016
Daniela Zemanová
předsedkyně senátu