ECLI:CZ:NSS:2016:10.AS.287.2016:17
sp. zn. 10 As 287/2016 - 17
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Daniely Zemanové,
soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Zdeňka Kühna v právní věci žalobkyně: A. H., zast.
Janem Kozákem, advokátem se sídlem Riegrova 12, Olomouc, proti žalovanému: Odvolací
finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne
20. 5. 2016, čj. 22256/16/5200-10424-711507, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně
proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci, ze dne 6. 10. 2016, čj. 65 Af
100/2016-27,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci, ze dne 6. 10. 2016,
čj. 65 Af 100/2016-27, se ruší a věc se v rací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobkyně podala u Krajského soudu v Brně žalobu proti rozhodnutí žalovaného.
Usnesením ze dne 19. 7. 2016 postoupil Krajský soud v Brně věc Krajskému soudu v Ostravě.
Ten žalobkyni vyzval usnesením ze dne 24. 8. 2016, aby ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto
usnesení zaplatila soudní poplatek za žalobu proti rozhodnutí ve výši 3 000 Kč. Na toto usnesení
žalobkyně reagovala podáním žádosti (ze dne 4. 9. 2016) o osvobození od soudního poplatku,
ve které uvedla, že je v podstatě nemajetná, vlastní pouze byt, ve kterém bydlí. Je vdovou, pobírá
vdovský důchod, který sotva stačí na pokrytí jejích potřeb, navíc má vyživovací povinnost
k synovi, který studuje. V důsledku úmrtí manžela musí řešit dluhy, které vznikly v důsledku jeho
podnikání.
[2] Na základě této žádosti zaslal krajský soud žalobkyni formulář (vzor 58)
„Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků
a ustanovení zástupce“ (dále jen „prohlášení“). Současně žalobkyni poučil, že všechna tvrzení,
která uvede do prohlášení, musí též prokázat (doložit potvrzení od úřadů, vč. potvrzení o tom,
zda je vedena jako uchazeč o zaměstnání, zda a v jaké výši je jí přiznána podpora
v nezaměstnanosti, zda je jí přiznán důchod, v jaké výši, zda je majitelkou motorového vozidla,
vlastníkem nemovitosti, zda a které exekuce a v jaké výši splácí, výpis z účtu, doklady o placení
nájmu atd. a dále rovněž aktuální lékařské zprávy). Soud v poučení uvedl, že pokud žalobkyně
neprokáže věrohodným způsobem své aktuální osobní, majetkové a výdělkové poměry,
nebude se svou žádostí úspěšná.
[3] Žalobkyně následně dne 3. 10. 2016 krajskému soudu doručila vyplněné prohlášení,
a to společně s potvrzením o nevyplácení podpory v nezaměstnanosti, měsíční rozpis plateb
na správu domu, na tvorbu dlouhodobé zálohy na opravy prostor a na úhrady služeb
spojených s užíváním bytu. V prohlášení uvedla, že je vdovou, v domácnosti žije se svým synem.
Je zaměstnána v administrativě ve zkušební době, žádná mzda jí ke dni 21. 9. 2016 vyplacena
nebyla. Dopisem ze dne 22. 6. 2016 jí byl odebrán vdovský důchod. Výši vyživovací
povinnosti ve vztahu k synovi určil soud na 2 000 Kč měsíčně. Žalobkyně vlastní byt a garáž.
Náklady související s bydlením představují částku 5 277 Kč měsíčně; další náklady činí
913 Kč měsíčně. Žalobkyně je po těžké operaci a nemůže vykonávat všechny práce;
při jejím středoškolském vzdělání a věku nemá v dnešní době velké výdělkové možnosti.
[4] Krajský soud žalobkyni nepřiznal osvobození od soudních poplatků. S odkazem
na rozsudky NSS ze dne 25. 1. 2005, čj. 7 Azs 343/2004-50, a ze dne 26. 8. 2009,
čj. 1 As 39/2009-88, konstatoval, že tvrzení žalobkyně o jejích poměrech ve spojení
s prohlášením a doloženými listinami je neúplné a jako celek působí nevěrohodně.
Žalobkyně deklaruje výdaje, které zjevně převyšují příjmy její domácnosti, to vše za situace,
kdy žalobkyně nemá žádné dluhy (jak tvrdí v prohlášení). Lze tak dle krajského soudu uzavřít,
že žalobkyně je schopna platit měsíčně výdaje spojené s bydlením ve výši 6 190 Kč při příjmu celé
domácnosti 2 000 Kč měsíčně, a to bez jakýchkoli dluhů a bez zohlednění výdajů na výživu.
II. Kasační stížnost
[5] Žalobkyně (stěžovatelka) v kasační stížnosti namítá, že ji soud měl vyzvat k odstranění
vad a doložení dalších potřebných dokladů, pokud měl za to, že nebyly předloženy všechny
doklady. Stěžovatelka si nemusí být plně vědoma toho, co všechno soud požaduje.
[6] Stěžovatelka se neztotožňuje s tím, že prohlášení působí nevěrohodně. V době podání
již nepobírala vdovský důchod, takže jeho výše je pro rozhodnutí o její žádosti bez významu.
Mzda u nového zaměstnavatele ji dosud vyplacena nebyla, takže její výši též doložit nemohla.
[7] Stěžovatelka přikládá rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci
ze dne 4. 8. 2016, čj. 75 Co 249/2016-90, ze kterého vyplývá, že na základě totožného prohlášení
jí bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků a byl jí ustanoven advokát.
[8] Závěrem stěžovatelka namítá, že krajský soud ani nevyčkal právní moci usnesení a ihned
jí odeslal novou výzvu k úhradě soudního poplatku.
[9] Stěžovatelka navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení krajského soudu
změnil tak, že se jí osvobození od soudních poplatků přiznává.
III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[10] Stěžovatelka v kasační stížnosti navrhuje změnu napadeného usnesení, takový postup
však není s ohledem na §110 s. ř. s. možný. Na to ji NSS upozornil již dříve v přípisu ze dne
1. 12. 2016., čj. 10 As 287/2016-11. Z obsahu kasační stížnosti je však zjevné a není pochyb
o tom, že se stěžovatelka domáhá zrušení napadeného usnesení krajského soudu a vrácení věci
k dalšímu řízení (srov. rozsudek NSS ze dne 23. 4. 2004, čj. 5 Azs 18/2004-43).
[11] Nejvyšší správní soud v souladu se svou ustálenou judikaturou v projednávané věci
netrval na zaplacení soudního poplatku, neboť kasační stížnost nesměřuje proti rozhodnutí,
kterým by se řízení končilo, a proto poplatkové povinnosti nepodléhá (srov. usnesení rozšířeného
senátu NSS ze dne 9. 6. 2015, čj. 1 As 196/2014-19, č. 3271/2015 Sb. NSS).
[12] Kasační stížnost je důvodná.
[13] Podle §36 odst. 3 s. ř. s. účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní
žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi osvobození
od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být
odůvodněno. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne.
[14] Při rozhodování o přiznání osvobození od soudních poplatků je nutno vycházet z toho,
že „§36 odst. 3 s. ř. s. stanoví výjimku z pravidla – soudní poplatky jsou účastníci řízení z dobrých důvodů
(zejména kvůli omezení podání k soudům na ta, která jsou vskutku vážně míněna, a kvůli částečnému krytí
nákladů na fungování justice) zásadně povinni platit a pouze výjimečně mají být od této povinnosti
osvobozeni“ (usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 27. 5. 2010, čj. 1 As 70/2008-74,
č. 2099/2010 Sb. NSS).
[15] Současně při posuzování návrhu na osvobození od soudních poplatků bere Nejvyšší
správní soud v potaz účel institutu osvobození. Tímto účelem je ochrana práv účastníka řízení,
pokud by mu mohla vzniknout vážná újma na jeho právech kvůli nedostatku finančních
prostředků, který by mu bránil účinně chránit svá práva v řízení před soudem. Smyslem tohoto
institutu není zbavit navrhovatele finanční zátěže spojené se soudním řízením, ale zajistit přístup
k soudu. Navrhovatel žádající o osvobození od soudních poplatků proto musí v prvé řadě
osvědčit, že jsou v jeho případě splněny zákonem stanovené předpoklady. Důkazní břemeno
o tom, že jsou shora uvedené předpoklady splněny, nese navrhovatel (viz např. usnesení
rozšířeného senátu NSS ze dne 24. 8. 2010, čj. 1 As 23/2009-95, č. 2163/2011 Sb. NSS).
[16] Dále judikatura konstantně uvádí, že „povinnost doložit nedostatek prostředků je jednoznačně
na účastníkovi řízení, který se domáhá osvobození od soudních poplatků (§36 odst. 3 s. ř. s.). Pokud účastník
tuto povinnost nesplní, soud výdělkové a majetkové možnosti sám z úřední povinnosti nezjišťuje“
(srov. usnesení NSS ze dne 25. 1. 2005, čj. 7 Azs 343/2004-50, č. 537/2005 Sb. NSS).
[17] Přesto, že soud nezjišťuje z úřední povinnosti majetkové poměry účastníka, nemůže
při posuzování, zda jsou uvedené předpoklady splněny, zůstat zcela pasivní. Rovněž lze odkázat
na rozsudek ze dne 24. 9. 2008, čj. 1 As 63/2008-34, podle něhož povinnost doložit nedostatek
prostředků je sice na účastníkovi řízení, a nikoli na soudu, avšak pokud z předložených důkazů
není možné dostatečně posoudit majetkové a sociální poměry žadatele a ověřit si jeho tvrzení,
měl by soud žadatele poučit v tom smyslu, jakým způsobem může svá tvrzení prokázat,
aby v řízení neutrpěl újmu.
[18] Ve stěžovatelčině věci jsou pak podstatné též závěry uvedené v rozsudku NSS ze dne
24. 7. 2015, čj. 2 As 153/2015-27. V něm soud dovodil, že tvrdí-li účastník řízení před správním
soudem pro účely rozhodnutí o žádosti o osvobození od soudních poplatků, že nemá dostatečné prostředky,
avšak existují-li pochyby o pravdivosti účastníkova tvrzení, je na soudu, aby si, pokud možno v součinnosti
s účastníkem, dalším šetřením učinil co možná nejpřesnější obraz o tom, jaké jsou skutečné majetkové poměry
účastníka.
[19] V nyní posuzované věci dle Nejvyššího správního soudu takové pochyby vyvstaly,
s ohledem na shora zmíněnou judikaturu však nebylo namístě žádost o osvobození
od soudních poplatků zamítnout pro nevěrohodnost předložených údajů. Je totiž představitelné,
že stěžovatelka v době, kdy vyplňovala prohlášení, skutečně neměla žádné příjmy
(vdovský důchod jí byl odebrán, mzda ještě nebyla vyplacena). Soud, pokud tvrzení ohledně
příjmů neuvěřil, se měl za takové situace v součinnosti se stěžovatelkou pokusit odstranit
tyto nejasnosti spočívající v nerovnosti příjmů a výdajů stěžovatelčiny domácnosti
a stěžovatelku vyzvat, aby prokázala, z jakých prostředků hradí výdaje uvedené v prohlášení,
případně aby prokázala, že fakticky nedisponuje žádnými prostředky.
[20] Pokud by dokazování v tomto ohledu směřovalo k prokázání „negativní“ skutečnosti,
tedy nemajetnosti stěžovatelky, lze na ni klást jen takové důkazní břemeno, které může
s vynaložením přiměřeného úsilí unést. To znamená, že po stěžovatelce je možno požadovat,
aby poskytla soudu úplný a tak důkladný přehled svého majetku, jaký jen je s ohledem na svoji
aktuální situaci schopna sestavit, a aby přesvědčivě vyvrátila či alespoň zpochybnila konkrétní
podezření o tom, že ve skutečnosti určitým majetkem disponuje.
[21] Nelze též odhlédnout od toho (jak vyplývá z předloženého soudního spisu),
že stěžovatelka vede vícero soudních řízení. Dle judikatury je soud v takovém případě
povinen „stěžovatele vyzvat, aby poskytl soudu přehled o trestních, správně soudních a případně jiných řízeních,
která v současnosti vede, s uvedením, v jakých z nich je zastoupen advokátem a jaké částky musí na advokátní
zastoupení vynaložit. Rovněž je třeba, aby sestavil přehled soudních poplatků, které již uhradil nebo k jejichž
uhrazení je vyzván“ (srov. rozsudek NSS 24. 7. 2015, čj. 2 As 153/2015-27).
[22] Namítá-li stěžovatelka, že jí v jiné věci krajský soud osvobození přiznal, lze k tomu uvést,
že osvobozování od soudních poplatků je věcí striktně individuální, u níž je z povahy věci vždy
přítomna jistá míra uvážení soudu. Samozřejmě je nežádoucí, aby soud v obdobných případech
rozhodoval odlišně. Z usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne
4. 8. 2016, čj. 75 Co 249/2016-90, předloženého stěžovatelkou, však lze zjistit pouze tolik,
že krajský soud ve věci civilní žaloby o zaplacení částky 72 551 Kč s příslušenstvím změnil
rozhodnutí Okresního soudu v Olomouci tak, že se stěžovatelce pro toto řízení ustanovuje
zástupce z řad advokátů. K otázce posouzení majetkových poměrů stěžovatelky se krajský soud
v tomto rozhodnutí nevyjadřoval a nelze z něj tak dovodit, že by ve věcech stěžovatelky
rozhodoval odlišným způsobem.
[23] Námitka, že krajský soud vyzval stěžovatelku opětovně k úhradě soudního poplatku,
aniž vyčkal právní moci usnesení, kterým zamítl její žádost o osvobození, není důvodná.
Jak vyplývá z předloženého soudního spisu, usnesení ze dne 6. 10. 2016, čj. 65 Af 100/2016-27,
kterým byla žádost o osvobození zamítnuta, doručil soud zástupci stěžovatelky datovou
zprávou dne 25. 10. 2016 a téhož dne tak nabylo právní moci. K úhradě soudního poplatku
za žalobu proti rozhodnutí pak stěžovatelku soud vyzval usnesením ze dne 31. 10. 2016,
čj. 65 Af 100/2016-30, doručeným zástupci stěžovatelky dne 1. 11. 2016, tedy po právní moci
usnesení ze dne 6. 10. 2016. Na právní moc usnesení ze dne 6. 10. 2016 nemá s ohledem na §107
s. ř. s. vliv ani podání kasační stížnosti mířící proti tomuto usnesení.
IV. Závěr a náklady řízení
[24] Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud zrušil napadené usnesení a věc vrátil
krajskému soudu k dalšímu řízení (§110 odst. 1 věta první s. ř. s.). V něm bude soud vázán
vysloveným právním názorem Nejvyššího správního soudu (§110 odst. 4 s. ř. s.). Krajský soud
v novém rozhodnutí rovněž rozhodne o nákladech řízení o této kasační stížnosti (§110 odst. 3
věta první s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. prosince 2016
Daniela Zemanová
předsedkyně senátu