ECLI:CZ:NSS:2016:10.AZS.122.2016:34
sp. zn. 10 Azs 122/2016 - 34
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna,
soudkyně Daniely Zemanové a soudce Petra Mikeše v právní věci žalobkyně: M. O.,
zast. Mgr. Vítem Biolkem, MBA, advokátem se sídlem Bohuslava Martinů 1038, Hradec Králové,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM,
Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 5. 2015, čj. OAM-250/LE-BE02-K03-2014,
v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne
27. 4. 2016, čj. 32 Az 19/2015-51,
takto:
I. Kasační stížnost se od m ít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovenému zástupci žalobkyně Mgr. Vítu Biolkovi, MBA, advokátovi,
se p ři zn áv á odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 4114 Kč,
která bude proplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci
tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
[1] Žalobkyně, státní příslušnice Nigerijské federativní republiky, podala dne 14. 11. 2014
v České republice žádost o udělení mezinárodní ochrany. Během navazujících pohovorů
mj. uvedla, že se hlásí ke kmeni Agbo; narodila se ve stejnojmenné vesnici, ale její rodina žila
ve městě Jos. Tam přicházeli ozbrojenci ze skupiny Boko Haram. Do školy přestala chodit
právě kvůli problémům s těmito ozbrojenci. Pak pracovala v zemědělství. Její matka zemřela
v květnu 2013 při bombovém útoku v Abuji. Otec působil v Jos jako pastor církve Pentakosta.
V průběhu roku 2013 ho při jednom z útoků na křesťany zabili. Členové Boko Haram žalobkyni
znásilnili v městě Jos, pak i v Agbo. Pachatelé ji řekli, že ji zabijí, pokud by znásilnění
někomu nahlásila. O znásilnění proto nikomu nic neřekla. Na farmě v Agbo žalobkyni
oslovil neznámý muž jménem J., který jí pod podmínkou uzavření sňatku nabídl pomoc. Vyfotil
si ji a pak s ním odjela na letiště. Žalobkyně se obává, že by ji po návratu do vlasti ozbrojenci
zabili, protože vědí, že uprchla a že mluvila o tom, co se jí stalo. Žalovaný rozhodnutím
označeným v záhlaví žalobkyni mezinárodní ochranu neudělil.
[2] Žalobkyně podala žalobu, kterou krajský soud výše označeným rozsudkem zamítl.
[3] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadla rozsudek krajského soudu včas
podanou kasační stížností z důvodů podle §103 odst. 1 písm. a), b), c) a d) s. ř. s.
Především má za to, že napadený rozsudek je nepřezkoumatelný. Krajský soud se prý neúplně
a nesprávně vypořádal s jí tvrzenými skutečnostmi, neboť uvedl, že nesplňuje podmínky
pro přiznání doplňkové ochrany. Závěr o tom, že jí po návratu do vlasti nehrozí nebezpečí vážné
újmy, není dostatečně odůvodněný, to navíc za situace, kdy není jisté, zda vliv Boko Haram
nebude dále nabírat na intenzitě. V květnu 2014 ostatně i Rada bezpečnosti OSN toto hnutí
zařadila na seznam teroristických organizací a v březnu 2015 se tito teroristé přihlásili
k Islamskému státu, jehož vedení slíbili poslušnost.
[4] Ve věcech mezinárodní ochrany se Nejvyšší správní soud po posouzení přípustnosti
kasační stížnosti zabývá otázkou, zda podaná kasační stížnost svým významem podstatně
přesahuje zájmy stěžovatele (§104a s. ř. s.). Není-li tomu tak, soud kasační stížnost
odmítne jako nepřijatelnou (k tomu blíže viz usnesení ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39,
č. 933/2006 Sb. NSS).
[5] Podaná kasační stížnost svým významem její zájmy nepřesahuje.
[6] K namítané nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku lze odkázat např. rozsudky
NSS ze dne 4. 12. 2003, čj. 2 Ads 58/2003-75, č. 133/2004 Sb. NSS, nebo ze dne 1. 6. 2005,
čj. 2 Azs 391/2004-62. Krajský soud požadavkům této judikatury dostál, přehledně popsal
rozhodný skutkový stav a srozumitelně vysvětlil, proč žalovaný při posuzování žádosti
o mezinárodní ochranu nepochybil. Přitom se dostatečně věnoval stěžovatelkou namítané situaci
v Nigérii a zhodnotil aktuální rizika plynoucí z působení teroristické skupiny Boko Haram.
[7] Nepřezkoumatelný není ani závěr o účelovosti podané žádosti o udělení
mezinárodní ochrany. Po tom, co krajský soud přezkoumal rozhodnutí žalovaného a řádně
vypořádal veškeré žalobní body, pouze na konci odůvodnění rozsudku vyjádřil přesvědčení,
že stěžovatelka o mezinárodní ochranu požádala „zcela účelově“. K tomu jej zřejmě vedla
skutečnost, že stěžovatelka žádost nepodala bezprostředně po příletu do České republiky,
ale až po jejím navrácení ze Spolkové republiky Německo a bezprostředně po tom, co jí bylo
vydáno rozhodnutí o zajištění za účelem vyhoštění (č. l. 3 – 8 správního spisu). V tomto směru
tedy plně dostačuje odkaz krajského soudu na rozsudek zdejšího soudu ze dne 10. 2. 2006,
čj. 4 Azs 129/2005-54.
[8] Nelze přisvědčit ani obecné námitce, že napadené rozhodnutí není ve vztahu
k neudělení doplňkové ochrany podle §14a zákona č. 325/1999 Sb., o azylu dostatečně
podložené, a že žalovaný překročil meze správního uvážení a porušil zásady, na nichž stojí
správní řízení. Žalovaný při dvou pohovorech (ve dnech 19. 1. 2015 a 27. 3. 2015) zjistil
od stěžovatelky dostatek informací o příčinách jejího odchodu z Nigérie a důvodech žádosti
o udělení mezinárodní ochrany. Také si opatřil řadu aktuálních podkladů o zemi původu
(zejména viz zprávu Accord ze dne 6. 9. 2012 „Nigérie: Boko Haram“; zprávu Ministerstva
zahraničí USA ze dne 27. 2. 2014 „Nigerie: Zpráva o dodržování lidských práv za rok 2013“;
informaci Ministerstva zahraničních věcí ČR ze dne 16. 4. 2014 „Nigerie: Situace neúspěšných
žadatelů o mezinárodní ochranu po návratu do vlasti, Návrat do vlasti po dlouhodobém
pobytu v zahraničí“; zprávu CRS pro Kongres USA ze dne 20. 5. 2014 „Nigerijská Boko
Haram: Často kladené otázky“; zprávu Freedom House ze dne 28. 1. 2015 „Svoboda ve světě
2015 - Nigérie“; výroční zprávu Amnesty International 2014/2015 ze dne 25. 2. 2015 „Nigérie“;
a konečně zprávu z Infobanky ČTK „Nigérie“ aktuální k 16. 3. 2015). Žalovaný přitom zcela
respektoval minimální požadavky na práci s těmito podklady (srov. rozsudky ze dne 31. 7. 2008,
čj. 5 Azs 55/2008-71, nebo také ze dne 4. 2. 2009, čj. 1 Azs 105/2008-81, č. 1825/2009 Sb. NSS,
bod 16). Nikdy nebylo zpochybněno, že hnutí Boko Haram je islamistickou teroristickou
organizací. Její vliv je však v důsledku operací státních orgánů roztříštěn a geograficky izolován
na severovýchodě země (shodně z nedávné doby např. usnesení NSS ze dne 14. 3. 2016,
čj. 2 Azs 302/2015-49, bod 18).
[9] Stěžovatelku nepronásledovaly státní orgány, ale ozbrojená teroristická skupina,
kterou nigerijské státní orgány rozhodně nepodporují, ale cíleně potírají (srov. rozsudky NSS
ze dne 19. 2. 2004, čj. 7 Azs 38/2003-37, nebo též ze dne 10. 9. 2015, čj. 2 Azs 189/2015-22,
bod 16 a násl.). Stěžovatelka se s žádostí o pomoc neobrátila ani na státní orgány,
ačkoliv tak učinit mohla a měla (viz rozsudky NSS ze dne 27. 6. 2005, čj. 4 Azs 395/2004-68;
a ze dne 28. 2. 2007, čj. 4 Azs 146/2006-100). Přitom tuto skutečnost nelze omluvit
pouhou nedůvěrou stěžovatelky v státní orgány, či jejím strachem (viz rozsudek NSS ze dne
29. 3. 2004, čj. 5 Azs 7/2004-37). Nevyužila ani možnost přesídlení do jiné, bezpečné části země,
v níž teroristé neoperují (k tomu obecně rozsudek NSS ze dne 24. 1. 2008, čj. 4 Azs 99/2007-93,
č. 1551/2008 Sb. NSS; ve vztahu k nigerijským křesťanům pronásledovaným Boko Haram
cit. rozsudek čj. 2 Azs 189/2015-22 a cit. usnesení čj. 2 Azs 302/2015-49).
[10] Zdejší soud tudíž neshledal důvod pro přijetí kasační stížnosti k věcnému
projednání. Posuzovaná věc se netýká právních otázek, které dosud nebyly řešeny
judikaturou, ani těch, které jsou řešeny rozdílně, přičemž nebyl shledán důvod
pro přistoupení k judikaturnímu odklonu. Nejvyšší správní soud neshledal ani zásadní
pochybení krajského soudu, ať už v podobě nerespektování ustálené a jasné soudní
judikatury, či ve formě hrubého pochybení při výkladu hmotného nebo procesního práva.
Proto kasační stížnost podle §104a s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.
[11] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s.
[12] Stěžovatelce byl usnesením krajského soudu ustanoven advokát Mgr. Vít Biolek, MBA.
Podle §35 odst. 8 poslední věty s. ř. s. platí, že zástupce ustanovený v řízení před krajským
soudem, je-li jím advokát, zastupuje navrhovatele i v řízení o kasační stížnosti. V takovém případě
platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 7 ve spojení s §120 s. ř. s.).
Soud proto určil odměnu advokáta částkou 3400 Kč [jeden úkon právní služby po 3100 Kč
dle §7 a §9 odst. 4 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů,
s přihlédnutím k ustanovení §11 odst. 1 písm. d) téže vyhlášky (návrh ve věci samé - kasační
stížnost), a jeden režijní paušál po 300 Kč za jeden úkon právní služby dle §13 odst. 3
téže vyhlášky]. Zástupce stěžovatelky je plátcem DPH (potvrzení na č. l. 22 spisu NSS).
Zdejší soud proto zvýšil částku odměny o 21 %, odpovídající částce 714 Kč. Celková částka
4114 Kč bude k rukám zástupce stěžovatelky vyplacena z účtu NSS do 60 dnů od právní moci
tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 4. srpna 2016
Zdeněk Kühn
předseda senátu