ECLI:CZ:NSS:2016:10.AZS.152.2016:24
sp. zn. 10 Azs 152/2016 - 24
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Daniely Zemanové
a soudců Zdeňka Kühna a Pavla Molka v právní věci žalobkyně: A. L., zast. Mgr. Petrem
Václavkem, advokátem se sídlem Opletalova 1417/25, Praha 1 – Nové Město, proti žalovanému:
Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 11. 12. 2015, čj. CPR-21482-4/ČJ-2015-930310-V242, v řízení o kasační
stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 2. 2016, čj. 2 A 110/2015
– 23, o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se n ep ři zn áv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Včas podanou kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhá zrušení
v záhlaví uvedeného rozsudku Městského soudu v Praze, kterým byla zamítnuta její žaloba
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 12. 2015, čj. CPR-21482-4/ČJ-2015-930310-V242.
Uvedeným rozhodnutím žalovaný částečně zamítl odvolání proti rozhodnutí Krajského
ředitelství policie hl. m. Prahy ze dne 2. 6. 2015, čj. KRPA-411782-35/ČJ-2014-000022,
jímž bylo žalobkyni uloženo správní vyhoštění, a zároveň z rozhodnutí o vyhoštění vypustil výrok
o stanovení doby k vycestování z území České republiky.
[2] V rámci kasační stížnosti stěžovatelka požádala o přiznání odkladného účinku.
Tento návrh však nijak neodůvodnila. Nejvyšší správní soud ji proto usnesením ze dne
30. 6. 2016, čj. 10 Azs 122/2016 – 9, vyzval k doplnění návrhu na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti ve lhůtě 7 dní od doručení zmíněného usnesení. Usnesení bylo právnímu
zástupci stěžovatelky doručeno do datové schránky dne 30. 6. 2016. Stěžovatelka na výzvu
ve stanovené lhůtě nereagovala a návrh blíže neodůvodnila.
[3] Kasační stížnost nemá podle ustanovení §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní, ve znění platném pro projednávanou věc (dále jen „s. ř. s.“) odkladný účinek.
Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat; užije přitom přiměřeně
ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. Na základě uvedených ustanovení lze žalobě přiznat odkladný
účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro stěžovatele
nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám,
a jestliže to nebude v rozporu s veřejným zájmem. Ze zákonné úpravy tedy vyplývá,
že pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je třeba prokázat nepoměr mezi újmou,
která by mohla vzniknout jiným osobám, pokud by k odložení účinků jinak závazného
rozhodnutí došlo. Přiznání odkladného účinku současně nesmí být v rozporu s důležitým
veřejným zájmem.
[4] Odkladný účinek představuje mimořádný institut, na jehož základě je možné prolomit
právní účinky pravomocného rozhodnutí, které je až do doby jeho případného zrušení potřeba
považovat za zákonné a věcně správné. Přiznání odkladného účinku tak bude zpravidla
vyhrazeno ojedinělým případům (obdobně usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
22. 12. 2003, č. j. 7 A 115/2002 – 67, dostupné na www.nssoud.cz, stejně jako veškerá dále
citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu). Institutem odkladného účinku má být
docíleno toho, aby v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu bylo možné pozastavit
vykonatelnost či jiné právní následky přezkoumávaného správního rozhodnutí.
V určitých případech tak mohou být důsledky správního rozhodování suspendovány.
Nemůže se však jednat o jakoukoli či běžnou újmu, ale o újmu, která nabývá určité míry
intenzity a výjimečnosti (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 12. 2005,
č. j. 2 Afs 77/2005 – 96).
[5] Nejvyšší správní soud považuje za vhodné poznamenat, že kasačním stížnostem žalobců
týkajícím se jejich správního vyhoštění bývá zpravidla odkladný účinek přiznán.
Nicméně přiznání odkladného účinku kasační stížnosti není stanoveno zákonem
jako automatické, tedy ve všech případech, jako je tomu u některých jiných typů řízení.
Návrh na přiznání odkladného účinku v řízení o správním vyhoštění musí být tedy ve smyslu
výše uvedeného alespoň v minimální míře odůvodněn. Jedině tak může Nejvyšší správní soud
uvážit, zda došlo k naplnění podmínek dle §73 ve spojení s §107 s. ř. s. Stěžovatelka svůj návrh
na přiznání odkladného účinku formulovala jako zcela blanketní, což si uvědomovala,
neboť výslovně uvedla, že bude následně doplněn. Neučinila tak, nereagovala ani na výzvu soudu
k doplnění. Neuvedla tedy, v čem spatřuje jí hrozící nepoměrně větší újmu, než jaká by mohla
přiznáním odkladného účinku vzniknout jiným osobám.
[6] Za těchto okolností proto Nejvyšší správní soud rozhodl tak, že návrhu stěžovatelky
nevyhověl a odkladný účinek její kasační stížnosti nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. července 2016
Daniela Zemanová
předsedkyně senátu