ECLI:CZ:NSS:2016:10.AZS.199.2016:32
sp. zn. 10 Azs 199/2016 - 32
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Zdeňka Kühna,
soudkyně Daniely Zemanové a soudce Pavla Molka v právní věci žalobce: F. S. F., proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, poštovní schránka 21/OAM,
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 6. 2016, čj. OAM-459/ZA-ZA11-ZA15-2016, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 8. 2016,
čj. 32 Az 29/2016-35, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se p ři zn áv á odkladný účinek spočívající v tom,
že až do skončení řízení před Nejvyšším správním soudem se pozastavují účinky rozhodnutí
Ministerstva vnitra ze dne 1. 6. 2016, čj. OAM-459/ZA-ZA11-ZA15-2016.
Odůvodnění:
[1] Žalobce podal dne 12. 5. 2016 žádost o udělení mezinárodní ochrany.
Žalovaný řízení o jeho žádosti zastavil podle §25 písm. i) zákona č. 325/1999 Sb.,
o azylu z důvodu její nepřípustnosti podle §10a odst. 1 písm. b) téhož zákona, tj. z důvodu,
že k posuzování žádosti o udělení mezinárodní ochrany je podle přímo použitelných předpisů
Evropské unie příslušný jiný stát, konkrétně Maďarsko. Žalobu proti rozhodnutí žalovaného
krajský soud zamítl shora označeným rozsudkem jako nedůvodnou.
[2] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včasnou
kasační stížnost, s níž spojil i návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
V návrhu uvedl, že napadené rozhodnutí krajského soudu i žalovaného trpí závažnými vadami,
které blíže rozvádí v samotné kasační stížnosti. Na nabytí právní moci rozhodnutí je pak závislá
povinnost stěžovatele opustit území ČR. Stěžovatel k tomu uvádí, že vycestování do Maďarska
by v jeho případě ohrozilo samotný proces řádného posouzení důvodnosti udělení
mezinárodní ochrany. Bude vystaven extrémně nepřátelskému prostředí, nikdo se o něj
nebude skutečně zajímat, tak, jako tomu bylo v případě jeho prvního pobytu v Maďarsku,
nikdo nezohlední, že na odpovídající úrovni dokáže komunikovat pouze ve španělštině.
Stěžovatel nebude informován o průběhu řízení a o jeho konkrétních právech. Maďarsko
naprosto cíleně vytvářelo a nadále vytváří svým přístupem k uprchlíkům překážku dle čl. 3 odst. 2
pododst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013 (tzv. „nařízení Dublin
III“). Má obavy, že s vysokou mírou pravděpodobnosti tam bude podroben nelidskému
či ponižujícímu zacházení, jak vyplývá z maďarské praxe, kterou blíže popsal v kasační stížnosti.
[3] K tomu stěžovatel odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 18. 9. 2014,
sp. zn. III. ÚS 2331/14, z něhož cituje, a který v těchto případech ve vztahu ke správním
soudům dovodil povinnost vždy zvažovat nejen vnitrostátní právní úpravu, ale také to,
zda v přijímacím členském státě nedochází k systematickým nedostatkům ve smyslu čl. 3 odst. 2
nařízení Dublin III. Tato povinnost se přitom promítá jak do rozhodování o předmětu žaloby,
tak do rozhodování o tom, zda jí má být přiznán odkladný účinek. Jeho nepřiznání by totiž
mohlo mít za následek, že dojde k přemístění stěžovatele na základě vykonatelného rozhodnutí
Ministerstva vnitra, ačkoliv posléze soud uzná, že situace v určitém členském státě s ohledem
na čl. 3 Úmluvy takovéto přemístění neumožňuje. Tím není řečeno, že odkladný účinek má být
přiznán vždy, například i v případech, kdy takováto obava zjevně neobstojí. Jestliže ale takováto
zjevnost chybí, pak nelze považovat za dostatečný argument pro nepřiznání odkladného
účinku pouhou skutečnost, že k přemístění má dojít do jiné členské země Evropské unie,
která je povinna v souladu s nařízením Dublin III posoudit žádost žalobce o udělení mezinárodní
ochrany v meritu věci objektivně a nestranně v souladu se základními zárukami a zásadami
azylového práva. Odůvodnění na základě takového argumentu by dle stěžovatele neobstálo
z hlediska požadavku na řádné odůvodnění rozhodnutí dle čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 Úmluvy.
Podání žádosti o odkladný účinek nemůže bránit ani §32 odst. 2 poslední věty zákona o azylu.
[4] Stěžovatel dále tvrdí, že přiznáním odkladného účinku nemůže vzniknout újma žádné
osobě a nemůže být ani v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Naopak, výkon rozhodnutí,
resp. s ním související nucené vycestování z ČR, představuje závažnou újmu pro stěžovatele,
přičemž tato újma nemůže být dodatečně odčiněna rozhodnutím o kasační stížnosti.
Stěžovatel proto tvrdí, že v jeho případě jsou splněny podmínky pro přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti.
[5] Žalovaný s návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nesouhlasí.
Odkladný účinek je vyhrazen pouze pro ojedinělé případy, v nichž by právní důsledky rozhodnutí
pro cizince znamenaly nenahraditelnou újmu. Dle žalovaného přitom není situace stěžovatele
ve srovnání s ostatními žadateli výjimečná.
[6] Podle §32 odst. 2 zákona o azylu podání žaloby podle odstavce 1 má odkladný účinek,
s výjimkou žaloby proti rozhodnutí podle §16 odst. 1 písm. b), d), f) a g), žaloby proti rozhodnutí
o udělení azylu nebo doplňkové ochrany, žaloby proti rozhodnutí o prodloužení doplňkové ochrany a rozhodnutí
o zastavení řízení podle §25, s výjimkou rozhodnutí o zastavení řízení podle §25 písm. i) z důvodu uvedeného
v §10a odst. 1 písm. g). O přiznání odkladného účinku podle soudního řádu správního lze požádat
pouze společně s podáním žaloby. Podle §32 odst. 5 zákona o azylu podání kasační stížnosti má odkladný
účinek, mělo-li jej podání žaloby proti rozhodnutí ministerstva ve věci mezinárodní ochrany.
[7] Žalobou napadeným rozhodnutím bylo řízení o udělení mezinárodní ochrany zastaveno
podle §25 písm. i) zákona o azylu z důvodu uvedeného v §10a odst. 1 písm. b) téhož zákona.
Z dosud uvedeného vyplývá, že podání žaloby proti takovému rozhodnutí ani následné podání
kasační stížnosti nemá odkladný účinek ze zákona.
[8] Podle §107 s. ř. s. kasační stížnost nemá odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však
může na návrh stěžovatele přiznat. Při rozhodování o odkladném účinku kasační stížnosti zjišťuje
splnění zákonných předpokladů (§73 odst. 2 s. ř. s.), tj. 1) výrazné disproporcionality újmy
způsobené stěžovateli v případě, že účinky napadeného rozhodnutí nebudou odloženy ve vztahu
k újmě způsobené jiným osobám, pokud by účinky rozhodnutí odloženy byly; a 2) absenci
rozporu s důležitým veřejným zájmem. Je-li odkladný účinek přiznán, pozastavují se ty účinky
napadeného správního rozhodnutí, které z povahy věci pozastavit lze.
[9] Po zhodnocení důvodů uváděných stěžovatelem dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle §73 odst. 2 ve spojení
s §107 s. ř. s. jsou naplněny. Přihlédl zejména k tomu, že podání kasační stížnosti nemá v této
věci odkladný účinek ze zákona a v důsledku nepřiznání odkladného účinku by stěžovateli hrozila
bezprostřední a nenahraditelná újma spočívající v tom, že by byl nucen k návratu do země,
která mu podle jeho názoru nezajistí plný rozsah procesních práv v azylovém řízení
(srov. např. usnesení NSS ze dne 7. 6. 2016, čj. 8 Azs 18/2016-39, a dále přiměřeně též ze dne
23. 6. 2016, čj. 10 Azs 109/2016-65, či ze dne 9. 6. 2016, čj. 9 Azs 111/2016-61, atd.).
[10] Soud má dále za to, že pro výkon stěžovatelova ústavního práva na spravedlivý
proces může být nezbytné, aby stěžovatel mohl zůstat na území ČR do skončení řízení
o jeho kasační stížnosti. Nutno podotknout, že k právu na spravedlivý proces náleží i právo
účastníka vystupovat v tomto řízení osobně, být v kontaktu se svým zástupcem, udělovat
mu konkrétní pokyny pro výkon zastoupení atd. (k tomu srov. usnesení NSS ze dne 18. 8. 2011,
čj. 5 As 73/2011-100, a na něj navazující usnesení ze dne 19. 11. 2014, čj. 1 Azs 160/2014-25,
č. 3169/2015 Sb. NSS).
[11] Nejvyšší správní soud posoudil žádost o přiznání odkladného účinku i z hlediska
zbývajících podmínek stanovených v §73 odst. 2 s. ř. s. Neshledal přitom, že by se přiznání
odkladného účinku v daném případě, fakticky tedy umožnění pobytu stěžovatele na území ČR
do doby rozhodnutí o jeho kasační stížnosti, jakkoli dotklo práv třetích osob. Odkladný účinek
není ani v rozporu s veřejným zájmem. Rozhodování soudu v této věci je zákonem stanoveno
jako přednostní (§56 s. ř. s.) a lze tedy předpokládat, že soud přistoupí k meritornímu
posouzení věci v řádech několika následujících týdnů poté, co budou zhojeny aktuální
odstranitelné nedostatky v podmínkách řízení (zejména povinné zastoupení advokátem
před NSS). Jinými slovy, ani s ohledem na celkovou dobu řízení před zdejším soudem nemůže
být v tomto případě veřejný zájem přiznáním odkladného účinku ohrožen.
[12] Z napadeného rozsudku krajského soudu dále vyplývá, že krajský soud odkladný
účinek žaloby ve vztahu k rozhodnutí žalovaného nepřiznal. V této souvislosti Nejvyšší správní
soud připomíná, že odkladný účinek podle §107 s. ř. s. může být v řízení o kasační stížnosti
přiznán a působit nejen ve vztahu k přezkoumávanému rozhodnutí krajského soudu, ale i přímo
ve vztahu ke správnímu rozhodnutí (či jeho části), k jehož přezkumu se dané řízení před krajským
soudem vedlo (viz usnesení NSS ze dne 6. 12. 2005, čj. 2 Afs 77/2005-96, č. 786/2006 Sb. NSS).
Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti v této věci se proto až do skončení řízení před
Nejvyšším správním soudem pozastavují účinky rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 6. 2016,
čj. OAM-459/ZA-ZA11-ZA15-2016. Soud však připomíná, že usnesení o přiznání odkladného
účinku může i bez návrhu usnesením zrušit, ukáže-li se v průběhu řízení, že pro přiznání
odkladného účinku nebyly důvody, nebo že tyto důvody v mezidobí odpadly (§73 odst. 5
ve spojení s §107 odst. 1 s. ř. s.).
[13] Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní soud žádným způsobem
nepředjímá své rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. září 2016
Zdeněk Kühn
předseda senátu