ECLI:CZ:NSS:2016:2.AS.240.2015:70
sp. zn. 2 As 240/2015 - 70
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše
Doškové a soudců Mgr. Marka Bedřicha a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobce:
RegioJet a. s., se sídlem nám. Svobody 86/17, Brno, zast. JUDr. Ondřejem Doležalem,
advokátem se sídlem Křížová 15, Brno, proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské
soutěže, se sídlem třída Kpt. Jaroše 7, Brno, za účasti osoby zúčastněné na řízení:
České dráhy, a. s., se sídlem Nábřeží L. Svobody 1222, Praha 1, proti rozhodnutím předsedy
žalovaného ze dne 10. 3. 2014, č. j. ÚOHS-R424/2013/HS-5088/2014/320/HBt,
a č. j. ÚOHS-R425/2013/HS-5086/2014/320/HBt, v řízení o kasačních stížnostech žalovaného
a osoby zúčastněné na řízení proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. 8. 2015,
č. j. 29 Af 38/2014 - 91,
takto:
I. Kasační stížnosti se zamítají .
II. Žalovaný a osoba zúčastněná na řízení n e m a j í právo na náhradu nákladů řízení
o kasačních stížnostech.
III. Žalovaný a osoba zúčastněná na řízení j s o u p o v i n n i uhradit žalobci na náhradu
nákladů kasačního řízení každý částku 2057 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto
rozsudku k rukám žalobcova zástupce advokáta JUDr. Ondřeje Doležala.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
1. Kasačními stížnostmi podanými v zákonné lhůtě se žalobce a osoba
zúčastněná na řízení jako stěžovatelé domáhají zrušení shora uvedeného
rozsudku krajského soudu, kterým byla zrušena rozhodnutí předsedy
žalovaného ze dne 10. 3. 2014, č. j. ÚOHS-R424/2013/HS-5088/2014/320/HBt,
a č. j. ÚOHS-R425/2013/HS-5086/2014/320/HBt, a usnesení žalovaného
ze dne 29. 11. 2013, č. j. ÚOHS-V153/2013/NH-23200/2013/830/LDe,
a č. j. ÚOHS-V154/2013/NH-23207/2013/830/LDe, a věci byly vráceny žalovanému
k dalšímu řízení. Rozhodnutí žalovaného a předsedy žalovaného se týkala žalobcových
žádostí o nahlédnutí do spisu sp. zn. S040/2012/DP.
2. Ze spisového matriálu je zřejmé, že dne 2. 2. 2012 žalobce požádal o nahlédnutí do spisu
sp. zn. S040/2012 vedeného ve věci možného porušení zákona o ochraně hospodářské
soutěže ze strany Českých drah, a. s. Žádost byla opřena o §21c zákona č. 143/2001 Sb.,
o ochraně hospodářské soutěže, ve spojení s §38 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní
řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Co do důvodů žádosti
poukázal žalobce na svá předchozí podání a na skutečnost, že České dráhy, a. s., ovlivňují
podmínky jeho působení na trase Praha - Ostrava. Této žádosti nebylo vyhověno
usnesením žalovaného Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále též „Úřad“) ze dne
13. 3. 2012, č. j. ÚOHS-S040/2012/DP-3043/2012/820/JSz. Aniž by to spisový materiál
obsahoval, je zřejmé z dalších podání, že o rozkladu rozhodl předseda žalovaného
rozhodnutím ze dne 11. 7. 2012, č. j. R89/2012/DP-12665/2012/320/HBt, přičemž
obě tato rozhodnutí byla zrušena rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 25. 6. 2013,
č. j. 29 Af 92/2012 - 161. Po doplnění žádosti o ní žalovaný znovu negativně rozhodl
usnesením ze dne 29. 11. 2013, č. j. ÚOHS-V153/2013/NH-23200/2013/830/LDe,
což odůvodnil tím, že nemá k dispozici správní spis v té době předložený Nejvyššímu
správnímu soudu. Předseda žalovaného rozhodnutím ze dne 10. 3. 2014,
č. j. ÚOHS-R424/2013/HS-5088/2014/320/HBt, toto usnesení potvrdil a rozklad
zamítl. V důvodech poukázal na skutečnost, že Úřad při absenci spisu nemohl řádně
posoudit oprávněnost žádosti a nezbytnost ochrany práv účastníků řízení.
3. V případě žádosti žalobce o nahlédnutí do téhož správního spisu
podané dne 4. 4. 2012 a odůvodněné právním zájmem a obavou z nedostatečně
důsledného postupu Úřadu, bylo vydáno usnesení o nevyhovění dne
3. 7. 2012, pod č. j. ÚOHS-S040/2012/DP-9734/2012/830/JSz. Důvodem nevyhovění
byl nedostatek vážných důvodů k nahlédnutí do spisu. I zde lze jen z dalších podání
soudit na existenci rozkladového rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 8. 10. 2012,
č. j. ÚOHS-R201/2012/DP-18939/2012/320/HBt, přičemž obě tato rozhodnutí byla
zrušena rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 25. 6. 2013,
č. j. 29 Af 104/2012 - 121. Po doplnění žádosti o ní žalovaný znovu negativně rozhodl
usnesením ze dne 29. 11. 2013, č. j. ÚOHS-V154/2013/NH-23207/2013/830/LDe,
což odůvodnil tím, že nemá k dispozici správní spis v té době předložený Nejvyššímu
správnímu soudu. Předseda žalovaného rozhodnutím ze dne 10. 3. 2014,
č. j. ÚOHS-R425/2013/HS-5086/2014/320/HBt, toto usnesení potvrdil a rozklad
zamítl. Také v důvodech poukázal na skutečnost, že Úřad při absenci spisu nemohl řádně
posoudit oprávněnost žádosti a nezbytnost ochrany práv účastníků řízení.
II.
Rozhodnutí krajského soudu o žalobách
4. Proti oběma posledním rozhodnutím předsedy žalovaného podal žalobce žaloby shodně
stojící na výtce jejich nepřezkoumatelnosti a zmatečnosti. Konkrétně namítl, že žalovaný
se vyhnul posouzení, zda jsou splněny podmínky pro nahlížení do spisu tím, že vycházel
z dočasné nedostupnosti spisu, která ovšem důvodem pro odepření nahlížení být nemůže.
Dále vytkl porušení §6 odst. 2 a §38 odst. 2 správního řádu a odůvodnění napadených
rozhodnutí označil za nedostatečné a neřešící podané žádosti.
5. Krajský soud usnesením spojil obě žaloby ke společnému projednání a napadeným
rozsudkem obě rozhodnutí žalovaného i obě rozhodnutí jeho předsedy zrušil,
jak je uvedeno v odst. 1.
6. V důvodech krajský soud shrnul skutkový stav a zdůraznil, že obě žádosti o nahlédnutí
do spisu byly žalobcem doplněny podáními ze dne 16. 9. 2013, a následně, k výzvě
žalovaného, podáními ze dne 7. 11. 2013. Přesto, že v daném čase existovala objektivní
překážka nahlédnutí do spisu (spis byl předložen soudu), považoval postup žalovaného
za neakceptovatelný. Vycházel z dlouhodobě nepříznivého postoje žalovaného
k žalobcovým žádostem projevujícím se zčásti neurčitými a zčásti nadbytečnými výzvami
k doplnění důvodů žádostí. Nezbytnost předložení správního spisu soudu byla s ohledem
na vedení sporů předvídatelná, přesto tuto skutečnost žalovaný žadateli nesdělil
a ani nevyužil možnosti požádat soud o delší lhůtu k předložení spisu. Krajský soud
tak dovodil, že z řetězce formálně legálních důvodů žalovaného je patrná neochota
zabývat se či dokonce vyhovět žalobcovým žádostem. Rovněž žalovanému vytkl, že řízení
o obou žádostech po zrušení jeho předchozích rozhodnutí soudem nespojil v jedno
řízení.
III.
Kasační stížnosti a vyjádření žalobce ke kasačním stížnostem
III.1. Kasační stížnost žalovaného
7. Žalovaný opírá svou kasační stížnost o důvody uvedené v §103 odst. 1 písm. a) a d)
s. ř. s. v přesvědčení, že napadený rozsudek krajského soudu trpí nezákonností spočívající
v nesprávném posouzení právní otázky soudem a v nepřezkoumatelnosti spočívající
v nesrozumitelnosti a v nedostatku důvodů rozhodnutí. Uvádí, že v době,
kdy měl po vrácení věci krajským soudem znovu rozhodovat o žádostech, neměl
k dispozici správní spis a nemohl tak posoudit důvody žádostí. Krajský soud tvrdí,
že na postup žalovaného nahlíží komplexně, což není pravda. Stěžovatel o žádostech
žalobce z roku 2012 již jednou rozhodl, jeho rozhodnutí ovšem byla zrušena
pro opomenutí možných indicií právního zájmu a pro nedostatek výzvy k doplnění
žádostí. Proto výzvy učinil. Krajský soud, ač mu to v předchozím řízení uložil, nyní
to hodnotí jako nevhodnou taktiku. Předložení správního spisu soudům nebylo libovůlí
žalovaného, ale reakcí na vyžádání spisu v souvislosti se třemi řízeními vedenými proti
žalovanému. Správní spis se nacházel u krajského soudu od 13. 6. 2013 do 20. 6. 2013
a u Nejvyššího správního soudu od 11. 11. 2013 na základě opakované žádosti. Žalovaný
tak měl po zrušení svých předchozích rozhodnutí správní spis k dispozici od 31. 8. 2013,
Nejvyššímu správnímu soudu spis odeslal dne 11. 11. 2013, přičemž doplnění žádostí
o nahlížení do spisu mu bylo doručeno dne 7. 11. 2013. V této době byl také současně
opakovaně žádán spis krajským soudem pro potřeby další (zásahové) žaloby. Žalovaný
se tak nacházel v situaci, kdy byla jeho předchozí rozhodnutí zrušena, vedlo se kasační
řízení i další řízení před krajským soudem a současně měl o žádostech rozhodnout.
Jeho postup v dané situaci nelze hodnotit jako neochotu. Stejně tak stěžovatel
nesouhlasí s hodnocením tohoto postupu jako překvapivého pro žalobce,
neboť ten měl dostatečnou vědomost o soudních řízeních, neboť v nich byl procesní
stranou, a nezbytnost správního spisu pro soudní řízení je běžná. Krajský soud
tedy neposoudil skutkový stav komplexně a nezbytný postup označil za vadný;
tím se vyhnul meritornímu posouzení věci, konkrétně otázky, zda je možné rozhodnout
o nahlížení do spisu, nemá-li je správní orgán důvodně ve své dispozici, a zda nemá
být o nahlédnutí žádáno u orgánu, u něhož se spis nachází. Proto stěžovatel považuje
napadený rozsudek za nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů a navrhuje jeho zrušení
a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
III.2. Kasační stížnost osoby zúčastněné na řízení
8. Osoba zúčastněná na řízení ve své kasační stížnosti namítá kasační důvod podle
§103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tedy nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení
právní otázky soudem. Poukazuje na skutečnost, že společnost Regiojet a. s.
je ve správním řízení v postavení oznamovatele, nikoliv účastníka řízení,
a tudíž jí nepřísluší právo nahlížet do spisu ani hodnotit postup správního orgánu.
Obsahem správního spisu jsou informace, které jsou předmětem obchodního tajemství
či jsou důvěrného charakteru a nelze připustit, aby k nim oznamovatel tímto způsobem
získal přístup. Hrozí nebezpečí, že žalobce by získal přístup k jedinečnému a lety
budovanému know-how společnosti České dráhy, a. s. Úvahy krajského soudu
jsou nepřezkoumatelné v části hodnotící postup žalovaného při vyžádání spisu soudem,
a spekulativní v části hodnotící postup žalovaného jako neochotu zabývat se žádostí.
Postup žalovaného pohledem osoby zúčastněné na řízení byl zcela v souladu se zákonem.
Krajský soud sice uvedl, že nepředjímá rozhodnutí o žádosti, nicméně pominul,
že žalobcovy žádosti nejsou natolik odůvodněné, aby bylo možno posoudit, zda a v jakém
rozsahu lze informace ze spisu poskytnout. Je totiž třeba vážit i rozsah informací žadateli
již známých, neboť ty spolu s informacemi získanými ze spisu mohou ohrozit účastníka
řízení, aniž by ze spisu získané informace samy o sobě byly obchodním tajemstvím.
Bez takového rizika lze přiznat právo na nahlédnutí jen do listin žadatelem v řízení
předložených, které ten ovšem zná. Navrhuje zrušení napadeného rozsudku krajského
soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
III.3. Vyjádření žalobce ke kasačním stížnostem
9. Žalobce nevyužil možnosti vyjádření ke kasačním stížnostem.
IV.
Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
IV.1. Podmínky a rozsah přezkumu
10. Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasačních stížností
a konstatoval, že kasační stížnosti jsou podány osobami k tomu oprávněnými, jsou
podány včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná, a za stěžovatele
jednají jejich zaměstnanci s vysokoškolským právnickým vzděláním. Kasační stížnosti
jsou tedy přípustné.
11. Důvodnost kasačních stížností pak Nejvyšší správní soud posoudil v mezích jejich
rozsahu a uplatněných důvodů (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.). Ve věci přitom rozhodl
bez nařízení jednání za podmínek vyplývajících z ustanovení §109 odst. 2 věty první
s. ř. s. S ohledem na to, že kasační stížnosti jsou v podstatné míře obdobné, bude o jejich
shodných důvodech pojednáno společně.
IV.2. Námitky nepřezkoumatelnosti rozsudku krajského soudu
12. Nejvyšší správní soud se v prvé řadě zabýval tím, zda je rozsudek krajského soudu
přezkoumatelný, neboť jen u rozhodnutí přezkoumatelného lze zpravidla vážit další
kasační námitky. Není podstatné, že jeden ze stěžovatelů kasační důvod podle §103
odst. 1 písm. d) s. ř. s. uvádí výslovně, kdežto druhý činí tuto výhradu pouze popisem
vytýkaných vad; k nepřezkoumatelnosti rozsudku by ostatně kasační soud podle §109
odst. 4 s. ř. s. musel přihlédnout i nad rámec kasačních důvodů.
13. Podle ustálené judikatury lze za nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost ve smyslu §103
odst. 1 písm. d) s. ř. s. považovat zejména ta rozhodnutí, která postrádají základní
zákonné náležitosti, z nichž nelze seznat, o jaké věci bylo rozhodováno či jak bylo
rozhodnuto, která zkoumají správní úkon z jiných než žalobních důvodů (pokud
by se nejednalo o případ zákonem předpokládaného přezkumu mimo rámec žalobních
námitek), jejichž výrok je v rozporu s odůvodněním, která neobsahují vůbec právní
závěry vyplývající z rozhodných skutkových okolností nebo jejichž důvody nejsou
ve vztahu k výroku jednoznačné (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
4. 12. 2003, č. j. 2 Azs 47/2003 - 130; všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz). Takové vady kasační soud
v napadeném rozsudku neshledal.
14. Stěžovatelé za důvod nesrozumitelnosti považují skutečnost, že krajský soud nejprve sám
zavázal žalovaného k zajištění doplnění důvodů žádostí, a poté, kdy to žalovaný učinil,
mu to vytýká jako nesprávný a účelový postup. Je pravdou, že v rozsudcích krajského
soudu ze dne 25. 6. 2013, č. j. 29 Af 92/2012 - 161 (odst. 84) a č. j. 29 Af 104/2012 - 121
(odst. 90) je uvedeno, že o žádostech o nahlédnutí spisu mělo být rozhodováno
až po výzvě k jejich doplnění či konkretizaci, a to včetně poučení žadatele o důsledcích
nevyhovění. Tento závazný právní názor byl mj. posuzován i v následujících kasačních
řízeních. Nejvyšší správní soud v rozsudcích ze dne 23. 1. 2014, č. j. 1 Afs 86/2013 - 78
(část IV.B), a č. j. 1 Afs 87/2013 - 73 (část IV.B), tento názor aproboval.
Nesrozumitelnost argumentace krajského soudu v nyní napadeném rozsudku je však
pouze zdánlivá. Krajský soud totiž nadbytečnost výzvy ze dne 15. 10. 2013 hodnotil
ve vztahu k podáním krátce předtím žadatelem předloženým. Za situace, kdy žadatel
na základě rozsudků krajského soudu požadavky doplnění žádosti z vlastní iniciativy
splnil, lze s krajským soudem souhlasit. Navíc krajský soud žalovanému vytkl obsah této
výzvy vyžadující konkretizaci přesahující rámec daného stadia řízení. Toto hodnocení
krajského soudu není nesrozumitelné.
15. Vytýká-li žalovaný ve své kasační stížnosti krajskému soudu posouzení postupu
při vyřízení žádostí o nahlédnutí do spisu jako překvapivé, ani v tom nelze shledat rysy
nesrozumitelnosti. Krajský soud zde vyjádřil svůj názor na respektování principů dobré
správy; přitom vycházel ze zjištění z několika soudních spisů o žádostech vedených.
Samotné hodnocení postupu žalovaného zde vyjádřené samo o sobě nebylo nosným
důvodem pro zrušení jeho rozhodnutí.
16. Stěžovatelé rovněž namítají nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku krajského soudu
pro nedostatek důvodů. K otázce nepřezkoumatelnosti rozhodnutí pro nedostatek
důvodů se zdejší soud vyjádřil již v rozsudku ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003 - 75,
publikovaném pod č. 133/2004 Sb. NSS, v němž uvedl, že „[n]edostatkem důvodů
pak nelze rozumět dílčí nedostatky odůvodnění soudního rozhodnutí, ale pouze
nedostatek důvodů skutkových. Skutkovými důvody, pro jejichž nedostatek je možno
rozhodnutí soudu zrušit pro nepřezkoumatelnost, budou takové vady skutkových zjištění,
která utvářejí rozhodovací důvody, typicky tedy tam, kde soud opřel rozhodovací důvody
o skutečnosti v řízení nezjišťované, případně zjištěné v rozporu se zákonem anebo tam,
kde není zřejmé, zda vůbec nějaké důkazy v řízení byly provedeny“. Obdobně se Nejvyšší
správní soud vyslovil i v rozsudcích ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Azs 47/2003 – 130
(publ. pod č. 244/2004 Sb. NSS), či ze dne 12. 12. 2003, č. j. 2 Ads 33/2003 – 78
(publ. pod č. 523/2005 Sb. NSS). Stejně tak z rozhodnutí ze dne 14. 7. 2005,
č. j. 2 Afs 24/2005 - 44, plyne, že „(n)ení-li z odůvodnění napadeného rozsudku
krajského soudu zřejmé, proč soud nepovažoval za důvodnou právní argumentaci
účastníka řízení v žalobě a proč žalobní námitky účastníka považuje za liché, mylné nebo
vyvrácené, nutno pokládat takové rozhodnutí za nepřezkoumatelné pro nedostatek
důvodů ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. zejména tehdy, jde-li o právní
argumentaci, na níž je postaven základ žaloby. Soud, který se vypořádává s takovou
argumentací, ji nemůže jen pro nesprávnost odmítnout, ale musí také uvést,
v čem konkrétně její nesprávnost spočívá“. Nepřezkoumatelným judikatura shledává
i rozhodnutí, v němž se soud opomněl vypořádat s některou ze žalobních námitek
(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 4. 2004, č. j. 4 Azs 27/2004 – 74).
Žádnou z těchto vad napadený rozsudek krajského soudu netrpí.
17. Stěžovatelé, zejména žalovaný, spatřují nedostatek důvodů rozsudku v absenci posouzení,
který z orgánů je povinen o žádostech o nahlížení do spisu rozhodovat za situace,
kdy spis nemá správní orgán, který řízení vede, k dispozici. Skutečnost, že v době
rozhodování žalovaného byl spis mimo správní orgán, byla v řízení dostatečně zřejmá,
stála na ní správní rozhodnutí, a týkala se jí i argumentace účastníků soudního řízení.
Rozsudek krajského soudu zcela jednoznačně vychází z názoru, že orgánem povinným
k rozhodnutí o nahlédnutí do spisu byl žalovaný a k tomuto závěru směřují i jeho úvahy
o vhodném postupu včetně možnosti posečkání s předložením spisu soudu. Nelze tedy
tvrdit, že z rozsudku není zřejmé, jak krajský soud o tomto problému uvážil, a rozsudek
není z tohoto důvodu nepřezkoumatelný.
18. Kasační důvody podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Nejvyšší správní soud naplněnými
neshledal, a to ani z důvodů stěžovateli tvrzených, ani z důvodů jiných.
IV.3. Námitky nesprávného právního názoru
19. Stěžovatelé vytýkají nesprávnost právního názoru krajského soudu, podle něhož žalovaný
měl o žádostech po jejich doplnění rozhodnout, a to bez ohledu na odeslání spisu soudu.
Zde je tedy relevantní posouzení, který orgán o žádosti o nahlédnutí do spisu rozhoduje.
20. Orgány, které rozhodují v oblasti veřejné správy, vedou o každé věci spis ve smyslu
§17 odst. 1 správního řádu. Nahlížení do správního spisu je upraveno v §38 správního
řádu, přičemž podle odst. 2 je toto nahlédnutí možné i ze strany jiných osob
než účastníků řízení, pokud prokáží právní zájem nebo jiný vážný důvod
a nebude-li tím porušeno právo některého z účastníků, popřípadě dalších dotčených osob
anebo veřejný zájem. Pokud správní orgán nahlížení do spisu odepře, musí o tom podle
odst. 5 téhož ustanovení vydat rozhodnutí.
21. Z toho je zřejmé, že o nahlížení do spisu rozhoduje správní orgán, který spis vede;
z jednoty řízení před správním orgánem prvního stupně a orgánem odvolacím
lze dovodit, že v průběhu odvolacího řízení je tímto orgánem odvolací orgán.
22. Odlišná může být situace, kdy je správní spis dožádán jiným správním orgánem
pro potřeby jím vedeného řízení. Tento další správní orgán není tím, kdo je plně
kompetentní zejména k posouzení nezbytnosti ochrany skutečností v tomto spise
obsažených z pohledu omezení uvedených v §38 odst. 2, 6 správního řádu (v daném
případě i v §21c zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže). Řešení takové
situace ovšem není potřebné pro souzenou věc.
23. V posuzované věci byl správní spis v době, kdy žalovaný hodlal znovu rozhodnout
o žádostech, předložen správnímu soudu. Nahlížení do soudního spisu včetně jeho příloh
(tj. i do správního spisu) upravuje §45 s. ř. s. Nahlížení může být předsedou
senátu povoleno i jiným osobám za podmínek „prokáží-li právní zájem nebo vážný důvod
a není-li to v rozporu s právy nebo právem chráněnými zájmy některého z účastníků“
(odst. 2 cit. ustanovení). Podle tohoto ustanovení soud postupuje, pokud je mu žádost
adresována, což se zde nestalo. Jen při rozhodování soudu o žádosti o nahlížení
do správního spisu je ochrana práv účastníků řízení i skutečností ve spise obsažených
přenesena na soud, který bere v úvahu opatření, které ve smyslu §45 odst. 3 s. ř. s.
při předložení spisu učinil správní orgán (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 20. 3. 2013, č. j. 2 Afs 82/2012 - 96).
24. Skutečnost, že správní spis byl dočasně předložen soudu, neznamená, že žádosti
o nahlížení do spisu může být z tohoto důvodu nevyhověno a žádost tím vyřízena.
Rozhodnutí o odepření nahlížení do spisu osobě, která není účastníkem řízení, je namístě
tam, kde nahlížení není možné pro neprokázání podmínek právního zájmu či jiného
vážného důvodu, nebo pro nezbytnost ochrany účastníků, dotčených osob anebo
veřejného zájmu. Nedostupnost spisu by mohla být důvodem nevyhovění žádosti pouze
v případě, že by se jednalo o překážku trvalou. Problém s dočasnou nedostupností spisu
je třeba řešit v součinnosti s žadatelem tak, že má být o překážce vyřízení žádosti
vyrozuměn a vyzván k vyjádření, zda vyčká návratu spisu, zda si přeje, aby jeho žádost
byla postoupena soudu, či zda sdělí, že si podá žádost přímo u soudu. Není ani vyloučeno
řešení nastíněné krajským soudem, a to, že soud vyžadující spis je požádán o prodloužení
lhůty k předložení spisu s uvedením důvodů nezbytnosti rozhodnutí o žádostech
o nahlížení do spisu, případně, byl-li již spis soudu předložen, lze jej krátkodobě vyžádat
zpět za účelem tohoto rozhodnutí. Vyhovění takové žádosti soud zváží s přihlédnutím
k době, v níž ve věci hodlá rozhodovat. Postup správního orgánu zde tedy musí vycházet
ze základních zásad veřejné správy jako služby veřejnosti ve smyslu §4 odst. 1, 3 a 4
správního řádu.
25. Žádosti o nahlížení do spisu byly podány v únoru a v dubnu roku 2012. Rozhodl-li o nich
žalovaný v listopadu 2013 negativně pro dočasnou nepřítomnost spisu a uzavřel
tak otázku nahlížení do spisu aniž posoudil podmínky, zda je důvodné a přípustné,
jde o rozhodnutí nezákonná. Nejvyšší správní soud se tedy v právním hodnocení
ztotožnil se závěry krajského soudu, včetně pokynu ke společnému posouzení
obou žádostí v dalším řízení. Shledal tedy, že ani kasační důvod podle §103 odst. 1
písm. a) s. ř. s. nebyl naplněn.
26. Stěžovatel České dráhy, a. s., ve své kasační stížnosti dále vznáší důvody, pro které
žalobcovým žádostem o nahlížení do spisu nemá být vyhověno. Podmínky pro vyhovění
žádostem ve smyslu §38 odst. 2, 6 správního řádu a §21c zákona č. 143/2001 Sb., ovšem
vůbec nebyly předmětem napadeného rozsudku; těmito kasačními důvody se proto nelze
věcně zabývat.
V.
Závěr a náklady řízení
27. Ze všech uvedených důvodů Nejvyšší správní soud uzavřel, že kasační stížnosti nejsou
důvodné, a proto je podle §110 odst. 1 in fine s. ř. s. zamítl.
28. O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením
§60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatelé neměli ve věci úspěch, a proto nemají
právo na náhradu nákladů řízení, které jim vznikly. Žalobce byl v řízení o kasační stížnosti
zastoupen advokátem, který jej v předchozím soudním řízení nezastupoval, a uplatnil
požadavek na náhradu nákladů řízení spočívající v jednom úkonu právní služby (převzetí
právního zastoupení). Odměna za tento úkon činí částku 3100 Kč včetně paušální
náhrady za tento úkon ve výši 300 Kč [§7, §9, §11 odst. 1 písm. a), §13 odst. 3 vyhlášky
č. 177/1996 Sb., odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních
služeb (advokátní tarif)], tj. 3400 Kč. Advokát je plátcem DPH, jeho odměna se proto
zvyšuje o částku 714 Kč. Celková částka odměny tedy činí 4114 Kč. Tuto částku jsou
povinni žalobci uhradit v řízení neúspěšní stěžovatelé, a to každý jednou
polovinou, neboť řízení bylo vedeno o jejich dvou samostatných kasačních stížnostech
(§60 odst. 1 s. ř. s. s přihlédnutím k §140 odst. 1 občanského soudního řádu, za použití
§64 s. ř. s.). Částku 2057 Kč je povinen uhradit každý ze stěžovatelů ve stanovené lhůtě
k rukám žalobcova zástupce.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. ledna 2016
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu