ECLI:CZ:NSS:2016:2.AZS.190.2015:87
sp. zn. 2 Azs 190/2015 - 87
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky
a soudkyň JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobce: Z. N.,
zastoupeného Mgr. Janem Schýbalem, advokátem se sídlem V Holešovičkách 94/41, Praha 8,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, odbor azylové a migrační politiky, se sídlem
Nad Štolou 926/3, Praha 7, ve věci žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 4. 2015,
č. j. OAM-10227/VL-07-ZA14-R3-2001, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Brně ze dne 27. 5. 2015, č. j. 56 Az 3/2014 - 121,
takto:
I. Kasační stížnost žalobce se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí krajského soudu
[1] Rozsudkem ze dne 27. 5. 2015, č. j. 56 Az 3/2014 - 121, zamítl Krajský soud v Brně
(dále jen „krajský soud“) žalobu, kterou se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného
ze dne 29. 4. 2015, č. j. OAM-10227/VL-07-ZA14-R3-2001. Tímto rozhodnutím žalovaný
rozhodl, že mezinárodní ochrana podle §12, §13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb.,
o azylu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákona o azylu“), se neuděluje.
[2] V odůvodnění napadeného rozsudku se krajský soud řídil právním názorem Nejvyššího
správního soudu vysloveným v rozsudku ze dne 18. 12. 2014, č. j. 2 Azs 193/2014 – 20, a zabýval
se zbývajícími žalobními námitkami, které rozporovaly závěry žalovaného ohledně neudělení
mezinárodní ochrany. Jedná se o následující žalobní námitky - nedostatečné vypořádání námitky
výhružky gruzínským úředníkem, nedostatečné vypořádání námitky možné vážné újmy na zdraví
žalobce, nedostatečné vypořádaní námitky možné msty ze strany rodiny oběti a nedostatečné
zkoumání udělení doplňkové ochrany.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného k ní
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) v kasační stížnosti podané v zákonné lhůtě uplatnil
důvody podle ustanovení §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. a za kasační důvody označil
nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení,
ve vadách řízení a v nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí (nedostatku důvodů
rozhodnutí).
[4] Přijatelnost kasační stížnosti dle §104a s. ř. s. vidí stěžovatel obecně v tom, že krajský
soud nevyhodnotil situaci v souladu se zákonem, pochybil při výkladu práva, nerespektoval
ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu a zároveň je jeho rozhodnutí postiženo vadou
nepřezkoumatelnosti, což jsou pochybení výrazné intenzity mající hmotně-právní dopad
a tak podstatně překračují svým významem vlastní zájmy stěžovatele.
[5] Nezákonnost stěžovatel spatřuje v nedostatečném posouzení subjektivní stránky
opodstatněného strachu z pronásledování jako důvodu pro udělení azylu dle §12b zákona
o azylu. Krajský soud se dostatečně nezabýval tvrzením stěžovatele o výhružce,
že na něj (stěžovatele) někoho pošlou.
[6] Stěžovatel namítá pochybení krajského soudu, jelikož se dostatečně nezabýval
posouzením možnosti prolomení zásady dle §75 odst. 1 s. ř. s., ačkoli z judikatury Nejvyššího
správního soudu vyplývá, že soud je povinen tento princip prolomit a přihlédnout i k tvrzeným
skutečnostem, které nastaly až po právní moci rozhodnutí správního orgánu, tehdy, pokud
by bylo možné se o těchto skutečnostech domnívat, že mohly být relevantní pro možné udělení
azylu dle §12 zákona o azylu nebo doplňkové ochrany dle §14a o azylu (rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 8. 7. 2015, č. j. 6 Azs 290/2014 – 39).
[7] Dále stěžovatel namítá rozpor judikatury krajských soudů, konkrétně napadeného
rozhodnutí a rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 29 Az 1/2014 ohledně
posouzení situace v Gruzii.
[8] Stěžovatel namítá nedostatečné vypořádání se s námitkou směřující do §14 zákona
o azylu. Konkrétně nebyl dle stěžovatele dostatečně posouzen jeho zdravotní stav ve vazbě
na podmínky v gruzínských věznicích. Ve stěžovatelově situaci se jedná o případ zvláštního
zřetele.
[9] Vady řízení stěžovatel spatřuje v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán
v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisu, konkrétně nebyly vypořádány podstatné
důkazy, a že při zjišťování skutkové podstaty byl porušen zákon v ustanoveních o řízení
před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost. Stěžovatel tvrdí,
že soud se nevypořádal s podstatnými důkazy, které podporují jeho tvrzení o zájmu gruzínských
úřadů o jeho osobu a které měly prokazovat nedůvěryhodnost gruzínských orgánů.
[10] Nepřezkoumatelnost rozhodnutí dle stěžovatele plyne z nedostatku jeho důvodů.
Stěžovatel namítá nedostatečné vypořádání krajského soudu se skutečností, že obvinění
stěžovatele z vraždy mělo politický podtext a rozpor rozhodnutí krajského soudu s judikaturou
Nejvyššího správního soudu ohledně zkoumání možností doplňkové ochrany dle §14a zákona
o azylu.
[11] Z těchto důvodů stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený
rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 27. 5. 2015, č. j. 56 Az 3/2014 – 121, a rozhodnutí
Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, ze dne 29. 4. 2014,
č. j. OAM-10227/VL-07-ZA14-R3-2001, a přiznal stěžovateli právo na náhradu nákladů řízení.
[12] Ve vyjádření ke kasační stížnosti žalovaný uvádí, že i nadále trvá na správnosti
jím vydaného správního rozhodnutí o neudělení mezinárodní ochrany ve všech jejích formách.
Zdůrazňuje, že kasační důvody se v podstatě shodují s žalobními námitkami stěžovatele
a odkazuje tedy na své vyjádření k žalobě a na napadený rozsudek krajského soudu, se kterým
se ztotožňuje. Žalovaný navrhuje, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou
zamítl.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[13] Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas dle §106 odst. 2 s. ř. s. a osobou oprávněnou
dle §102 s. ř. s. Stěžovatel je rovněž zastoupen advokátem dle §105 odst. 2 s. ř. s.
[14] Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud zabýval
její přijatelností ve smyslu §104a s. ř. s. a dospěl k závěru, že kasační stížnost je nepřijatelná.
Stěžovatel obecně vymezil důvody, v nichž spatřuje přijatelnost kasační stížnosti (nezákonnost
rozhodnutí, vady řízení, rozpor judikatury a nepřezkoumatelnost rozhodnutí), ty pak rozvedl
v rámci kasačních důvodů.
[15] Podle §104a s. ř. s. Nejvyšší správní soud odmítne kasační stížnost ve věcech
mezinárodní ochrany pro nepřijatelnost, jestliže ta svým významem podstatně nepřesahuje vlastní
zájmy stěžovatele. K podrobnějšímu vymezení institutu přijatelnosti kasační stížnosti ve věcech
mezinárodní ochrany lze přitom pro stručnost odkázat na usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publ. pod č. 933/2006 Sb. NSS, z něhož mimo jiné
plyne, že „[p]řesahem vlastních zájmů stěžovatele je jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je – kromě
ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce - pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor
k určitému typu případů či právních otázek. Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě
rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího
správního soudu v řízení o kasačních stížnostech ve věcech azylu je proto nejen ochrana individuálních veřejných
subjektivních práv, nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů.“
O přijatelnou kasační stížnost se tak prakticky může jednat v případě, že se kasační stížnost týká
právních otázek, které dosud nebyly vůbec či plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního
soudu nebo jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně, přičemž rozdílnost v judikatuře může
nastat na úrovni krajských soudů i Nejvyššího správního soudu. Dále bude kasační stížnost
přijatelná pro potřebu učinit tzv. judikatorní odklon. To znamená, že Nejvyšší správní soud
ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad určité právní
otázky řešené dosud správními soudy jednotně. Další případ přijatelnosti kasační stížnosti
bude dán tehdy, pokud by bylo v rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení,
které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. O takové pochybení se může
jednat především tehdy, nerespektoval-li krajský soud ustálenou judikaturu a nelze navíc vyloučit,
že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu, nebo krajský soud v jednotlivém
případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva. V této souvislosti
je však třeba zdůraznit, že Nejvyšší správní soud není v rámci přijatelnosti povolán
přezkoumávat jakékoliv pochybení krajského soudu, ale pouze pochybení tak výrazné intenzity,
o němž se lze důvodně domnívat, že pokud by k němu nedošlo, věcné rozhodnutí
krajského soudu by bylo odlišné. Nevýrazná pochybení, především procesního charakteru,
proto zpravidla nebudou dosahovat takové intenzity, aby byla důvodem přijatelnosti kasační
stížnosti.
[16] K námitce stěžovatele, že se krajský soud nedostatečně vypořádal s jeho tvrzením
ze dne 23. 9. 2011, lze uvést následující. Stěžovatel tehdy tvrdil: „Dříve mi nabízeli, že když se vrátím,
že po odpykání poloviny trestu budu propuštěn, já už s tím i souhlasil, a nakonec k tomu nedošlo, protože
to odmítli oni, protože tyto sliby by nemohli splnit. Dokonce člověk ze skupiny lidí, kteří jezdili na soudní jednání
o mé extradici, mi mimo soudní budovu řekl, že pokud vyčerpají všechny právní prostředky, aby mě dostali
do Gruzie, tak na mě (stěžovatele) někoho pošlou.“ Podle ustálené judikatury Nejvyššího
správního soudu může nepřezkoumatelnost rozhodnutí nastat „z důvodu jeho nesrozumitelnosti
nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, jakož i v důsledku jiné vady řízení před soudem, mohla-li mít taková
vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé“ (viz např. rozsudky ze dne
4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003 - 75, publ. pod č. 133/2004 Sb. NSS, ze dne 4. 12. 2003,
č. j. 2 Azs 47/2003 - 130, publ. pod č. 244/2004 Sb. NSS, nebo ze dne 29. 7. 2004,
č. j. 4 As 5/2003 - 52). Za takové vady naopak nelze považovat dílčí nedostatky odůvodnění,
pokud jsou hlavní důvody konkrétních závěrů z rozhodnutí jasně seznatelné (viz rozsudek NSS
ze dne 25. 4. 2013, č. j. 6 Ads 17/2013 - 25). Nejvyšší správní soud neshledal, že by došlo
k zásadním pochybením krajského soudu, které by mohly mít dopad do hmotněprávního
postavení stěžovatele. Krajský soud se uvedenou námitkou stěžovatele zabýval v bodě 67 svého
rozhodnutí, a to tak, že konkrétním tvrzením stěžovatele, že na něj někoho pošlou, se více
nezabýval a odkázal na rozhodnutí žalovaného, který dostatečně zdůvodnil, proč jsou nedůvodné
obavy stěžovatele z jakéhokoliv neobvyklého zájmu současných státních představitelů
či vykonavatelů státní moci o jeho osobu. Objektivní stránka (současná situace v Gruzii)
a subjektivní stránka (výhružka stěžovateli) odůvodněného strachu z pronásledování jsou v tomto
případě vzájemně propojeny. Výhružka ze strany vykonavatele státní moci by mohla být v daném
případě relevantní, přesto, že byla učiněna dle tvrzení stěžovatele před rokem 2009 a v letech
2012 - 2013 došlo ke změně politické situace v Gruzii. Nicméně v této době žádný zvýšený zájem
o stěžovatele ze strany gruzínských úřadů krajský soud nezjistil, což vyvodil i z faktů, že rodina
stěžovatele jej několikrát přijela navštívit a stěžovatelovy děti budou v České republice studovat,
jak vyplynulo z výpovědí a napadeného rozhodnutí žalovaného.
[17] Co se týče posouzení prolomení zásady §75 odst. 1 s. ř. s., Nejvyšší správní soud
konstatuje, že krajský soud se v bodu 53 napadeného rozhodnutí dostatečně a přezkoumatelně
vypořádal s touto námitkou. V předmětné věci se nejednalo o důkazy (konkrétně nová zpráva
Human Rights Watch 2015, zpráva pana G. A. o poměrech v Gruzii, vyjádření obhájců
z původního trestního řízení v Gruzii a vyjádření pana S. S.), které by mohly prokazovat možné
porušení výše zmíněné zásady, zejména se jednalo o důkazy dokreslující aktuální situaci v Gruzii,
která byla žalovaným posouzena dostatečným způsobem, a krajský soud tyto důkazy vyhodnotil
jako nadbytečné.
[18] Podle názoru Nejvyššího správního soudu byly důkazy namítané stěžovatelem jako
nedostatečně vypořádané a dokazující jeho opodstatněný strach z možného politického
pronásledování zohledněny a dostatečně vypořádány krajským soudem. Konkrétně jde o žádost
stěžovatelovy matky M. N., adresovanou ombudsmanovi Gruzie a v kopii prezidentovi a
předsedovi vlády Gruzie ze dne 6. 3. 2015, o žádost stěžovatelovy matky M. N., adresované
Generálnímu prokurátorovi Gruzie ze dne 24. 10. 2013, a o vyjádření bývalého náměstka ministra
spravedlnosti Gruzie, který popírá útok na rodinu stěžovatele a domovní prohlídku. K těmto
důkazům se krajský soud vyjadřuje v bodě 52 napadeného rozhodnutí, kde konstatuje, že se jedná
o důkazy na podporu opožděně podané námitky.
[19] Co se týče námitky politického podtextu obvinění z vraždy, Nejvyšší správní soud
konstatuje, že byla již dostatečně a přezkoumatelně posouzena krajským soudem. Ten v bodě 64
napadeného rozhodnutí odkazuje na již dostatečné posouzení námitky v rozhodnutí žalovaného.
Žalovaný na straně 12 (pátý odstavec) svého rozhodnutí jasně popisuje, z jakých podkladů
při posouzení mezinárodní ochrany v konkrétní situaci vycházel. Mimo jiné žalovaný vycházel
i ze všech materiálů doložených stěžovatelem uvedených na stranách 9 až 11 rozhodnutí
žalovaného. Z těchto materiálů žalovaný nezískal přesvědčivé informace, že by trestní proces
se stěžovatelem neprobíhal standardním způsobem tak, jak je tomu u jiných trestních kauz stejné
závažnosti. Tyto úvahy žalovaný rozvedl v kontextu výpovědí stěžovatele a obsahu zpráv,
které sám obstaral, takže je patrné, jakou hodnotu žalobcem předloženým materiálům přiznal.
[20] Nejvyšší správní soud se neztotožňuje s názorem stěžovatele, že uvedená judikatura
krajských soudů je navzájem v rozporu. Z obou judikátů krajských soudů v celkovém kontextu
vyplývá posouzení situace v Gruzii obdobně. Oba krajské soudy se shodly na tom, že aktuální
situace v Gruzii není ideální a je nutno tuto skutečnost náležitě vyhodnotit ve vztahu k žadateli
o azyl.
[21] K námitce nedostatečného posouzení udělení humanitárního azylu. Dle judikaturní praxe
Nejvyššího správního soudu má udělení humanitárního azylu povahu správního uvážení
a podléhá soudnímu přezkumu jen v omezeném rozsahu (např. rozsudek ze dne 19. 7. 2004,
č. j. 5 Azs 105/2004 - 72, publikovaný pod č. 375/2004 Sbírky rozhodnutí NSS). Nejvyšší správní
soud je toho názoru, že podklady pro rozhodnutí o neudělení humanitárního azylu i odůvodnění
takového rozhodnutí jsou zcela dostatečné. Krajský soud se v bodě 63 svého rozsudku ztotožnil
s rozhodnutím žalovaného, které se na straně 20 zabývalo možností udělení humanitárního azylu.
Žalovaný hodnotil zejména rodinnou, sociální a ekonomickou situací stěžovatele, přihlédl
k jeho věku a zdravotnímu stavu, a to i ve spojení s podmínkami v gruzínských věznicích.
Podklady pro rozhodnutí jsou dostačující a správní uvážení je řádně odůvodněno v souladu
s judikaturou.
[22] K námitce rozporu rozhodnutí krajského soudu s judikaturou Nejvyššího správního
soudu a nedostatečným posouzením možnosti udělení doplňkové ochrany dle §14a zákona
o azylu je pak nutno uvést následující. Stěžovatel namítá rozpor závěru krajského soudu
v bodu 72 napadeného rozhodnutí, že správní orgán není povinen zkoumat všechny možnosti
udělení doplňkové ochrany (dle stěžovatelovy žalobní námitky konkrétně doplňkovou ochranu
podle §14a odst. 2 d) zákona o azylu), s rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne
23. 6. 2010, č. j. 4 Azs 16/2010 - 47. Nejvyšší správní soud v posledně zmiňovaném rozhodnutí
konstatoval, že obecně musí správní orgán při posuzování doplňkové ochrany dle §14a odst. 2 písm. d)
vycházet z tvrzení žadatele a z řízení jako celku, a pokud porušení závazku neshledá, uvede to v odůvodnění
svého rozhodnutí.“ Obecně pak důvody pro udělení doplňkové ochrany podle §14a zákona o azylu
vymezuje rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 3. 2009, č. j. 6 Azs 28/2008 – 68.
Dle rozhodnutí zdejšího soudu ze dne 27. 7. 2007, č. j. 8 Afs 75/2005 - 130,
publ. pod č. 1350/2007 Sb. NSS, „je-li rozhodnutí žalovaného důkladné, je z něho zřejmé, proč žalovaný
nepovažoval právní argumentaci účastníka řízení za důvodnou“. Žalovaný se na stranách 20 – 25 svého
rozhodnutí zabývá detailně možnostmi udělení doplňkové ochrany stěžovateli, vychází z tvrzení
žadatele a řízení jako celku a své úvahy rozvedl v odůvodnění. Z odůvodnění rozhodnutí
je zřejmé, že způsob, jakým o této otázce uvážil žalovaný (aprobovaný krajským soudem),
je s popsanou judikaturou zdejšího soudu zcela souladný.
IV. Závěr a náklady řízení
[23] Na základě výše uvedeného dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost
podmínky přijatelnosti nesplňuje. Nejvyšší správní soud proto podanou kasační stížnost
podle §104a s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost, aniž se mohl zabývat její důvodností.
[24] Výrok o nákladech řízení se opírá o §60 odst. 3 věta první za použití §120 s. ř. s.,
podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byl-li návrh odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. února 2016
JUDr. Karel Šimka
předseda senátu