ECLI:CZ:NSS:2016:5.AS.112.2016:14
sp. zn. 5 As 112/2016 - 14
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy
a soudců Mgr. Ondřeje Mrákoty a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobkyně:
PhDr. H. P., proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Praha 2, Vyšehradská
424/16, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne
25. 4. 2016, č. j. 8 A 190/2015 – 29,
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 4. 2016, č. j. 8 A 190/2015 - 29,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podala dne 2. 10. 2015 u Městského soudu
v Praze (dále jen „městský soud“) blanketní žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne
1. 10. 2015, č. j. MSP 385/2015-OT-OSV/7, kterým bylo zamítnuto odvolání stěžovatelky a bylo
potvrzeno rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 19. 5. 2015, sp. zn. 40 Si 185/2015,
a proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 10. 2015, č. j. MSP 384/2015-OT-OSV/7, jímž bylo
zamítnuto odvolání stěžovatelky a bylo potvrzeno rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2
ze dne 20. 5. 2015, sp. zn. 40 Si 211/2015. Obě rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2
byla vydána jeho tehdejším předsedou Mgr. Alešem Sabolem. Žalobu stěžovatelka spojila
s žádostí o osvobození od soudních poplatků, přičemž současně navrhla, aby městský soud řízení
přerušil do doby rozhodnutí o žalobě ze dne 18. 9. 2015, kterou blíže specifikovala „evidenčním
číslem“ a „běžným číslem“, neboť se dle názoru stěžovatelky týká téže právní otázky a může mít
vliv rovněž na rozhodnutí v této věci.
Městský soud přípisem ze dne 27. 1. 2016 stěžovatelku vyzval k doložení jejích
majetkových a osobních poměrů, přičemž uvedl, že některé okolnosti, které se týkají jejích
majetkových poměrů, jsou mu známy z úřední činnosti, neboť v řízení vedeném u městského
soudu pod sp. zn. 11 A 170/2012 Národní památkový ústav sdělil podáním ze dne 18. 4. 2013,
že stěžovatelka v době od února 2011 do března 2013 od něj a od Ministerstva kultury obdržela
peněžitá plnění v celkové výši 902 372 Kč, což také bylo doloženo výpisy z účtů.
V podání ze dne 17. 2. 2016 stěžovatelka popsala svoji osobní a majetkovou situaci,
ohradila se proti sdělení městského soudu o skutečnostech známých mu z úřední činnosti,
které se týkají jejích poměrů, a vznesla námitku podjatosti předsedy senátu městského soudu
JUDr. Slavomíra Nováka. Namítla, že jmenovaný ve vztahu k ní nejedná nestranně a nepodjatě
s vědomou snahou vyhnout se meritornímu rozhodování ve věci a záměrně docílit zastavení
řízení pro nezaplacení soudního poplatku, neboť si z vlastní iniciativy obstarává důkazy
v její neprospěch, a to na rozdíl od jiných žadatelů o osvobození od soudních poplatků.
Předseda senátu JUDr. Slavomír Novák na vznesenou námitku podjatosti reagoval tak,
že do soudního spisu založil své prohlášení ze dne 21. 4. 2016, že nemá žádný poměr
k věcem vedeným u městského soudu o žalobách stěžovatelky, ani k jejich účastníkům
nebo k jejich zástupcům, a že se nepodílel na projednávání nebo rozhodování věci u správního
orgánu nebo v předchozím soudním řízení.
Následně nyní napadeným usnesením ze dne 25. 4. 2016, č. j. 8 A 190/2015 - 29, městský
soud zamítl žádost stěžovatelky o osvobození od soudních poplatků. Městský soud dospěl
k závěru, že není dán důvod pro osvobození stěžovatelky od soudních poplatků. Stěžovatelka
má společně se svým synem měsíční výdaje cca 7414 Kč a měsíční příjmy 12 945 Kč,
ale městskému soudu je známo, že stěžovatelka v době od února 2011 do března 2013 obdržela
peněžitá plnění v celkové výši 902 372 Kč a na základě předběžného opatření Okresního soudu
v Olomouci ze dne 17. 2. 2012 částku 500 000 Kč, kterou následně darovala svému synovi.
K výzvě, jak stěžovatelka naložila s částkou 902 372 Kč, stěžovatelka nic nesdělila. Dluh vůči
Ministerstvu kultury ve výši 137 036 Kč stěžovatelka nesplácí. Podle městského soudu tedy
stěžovatelka nedoložila, že nemá dostatečné prostředky k úhradě soudního poplatku.
Proti usnesení městského soudu podala stěžovatelka včasnou kasační stížnost,
v níž namítá, že městský soud pochybil, neboť ve věci vůbec neměl rozhodovat, protože
ve správním řízení v prvním stupni rozhodoval Mgr. Aleš Sabol, nynější soudce správního úseku
městského soudu; v této souvislosti odkázala na usnesení Nejvyššího správního soudu ve věci
sp. zn. Nad 6/2016. Věc proto bude muset být podle stěžovatelky přikázána jinému soudu
z důvodu delegace nutné. Stěžovatelka současně pro řízení o kasační stížnosti požádala
o osvobození od soudních poplatků a podala návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů.
Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
Nejvyšší správní soud v nyní projednávané věci nepožadoval zaplacení soudního poplatku
ani zastoupení advokátem pro řízení o kasační stížnosti. Žádost o osvobození od soudních
poplatků není svojí povahou návrhem na zahájení řízení ve věci samé ani nepatří mezi jiné
zpoplatněné návrhy či úkony vyjmenované v zákoně o soudních poplatcích; jedná se o procesní
návrh podaný v probíhajícím řízení o žalobě, které je zpoplatněno a za něž má být poplatek
vybrán. „Řízení“ o této žádosti tak není spojeno s další poplatkovou povinností, přičemž
ani §105 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), týkající
se povinného zastoupení advokátem se v tomto případě neuplatní (srov. usnesení rozšířeného
senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 - 19; rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz). Kasační stížnost stěžovatelky
má rovněž veškeré náležitosti ve smyslu 106 odst. 1 s. ř. s., proto stěžovatelku nebylo zapotřebí
vyzývat k odstranění vad kasační stížnosti podle §106 odst. 3 s. ř. s. a Nejvyšší správní soud mohl
přistoupit k jejímu meritornímu posouzení.
Nejvyšší správní soud dále přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a shledal,
že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů od doručení
napadeného usnesení (§106 odst. 2 s. ř. s.), a je podána osobou oprávněnou, neboť stěžovatelka
byla účastníkem řízení, z něhož napadené rozhodnutí vzešlo (§102 s. ř. s.).
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v rozsahu kasační stížnosti
a v rámci uplatněných důvodů (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.) a zkoumal přitom, zda netrpí vadami,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost Nejvyšší správní soud shledal důvodnou.
Z obsahu kasační stížnosti podané proti usnesení městského soudu plyne,
byť to v ní není výslovně vyjádřeno, že je podávána z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. c)
s. ř. s., tj. z důvodu zmatečnosti řízení před soudem, spočívající v tom, že chyběly podmínky
řízení, ve věci rozhodoval vyloučený soudce, nebo byl soud nesprávně obsazen, popř. bylo
rozhodnuto v neprospěch účastníka v důsledku trestného činu soudce.
Nejvyšší správní soud se proto musel zabývat otázkou, zda ve věci rozhodoval vyloučený
soudce.
Z obsahu správního spisu k této skutečnosti zjistil, že rozhodnutí Obvodního soudu
pro Prahu 2 ze dne 19. 5. 2015, sp. zn. 40 Si 185/2015, a ze dne 20. 5. 2015, č. j. 40 Si 211/2015,
byla vydána Mgr. Alešem Sabolem, tehdejším předsedou Obvodního soudu pro Prahu 2,
který je nyní soudcem a místopředsedou městského soudu pro věci správní, jak je zřejmé
z jeho rozvrhu práce pro rok 2016.
Podle §8 odst. 1 s. ř. s. soudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci,
jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům, je dán důvod
pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání
nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem
k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané
věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Podle §8 odst. 3 s. ř. s. soudce, který zjistí důvod
své podjatosti, oznámí takovou skutečnost předsedovi soudu a v řízení zatím může provést
jen takové úkony, které nesnesou odkladu. Předseda soudu na jeho místo určí podle rozvrhu
práce jiného soudce nebo jiný senát. Má-li předseda soudu za to, že není dán důvod podjatosti
soudce, nebo týká-li se věc předsedy soudu, rozhodne o vyloučení Nejvyšší správní soud
usnesením, a jde-li o soudce Nejvyššího správního soudu, jiný jeho senát. Podle ustanovení
§8 odst. 5 téhož zákona účastník nebo osoba zúčastněná na řízení může namítnout podjatost
soudce, soudní osoby, tlumočníka nebo znalce. Námitku musí uplatnit do jednoho týdne
ode dne, kdy se o podjatosti dozvěděl; zjistí-li důvod podjatosti při jednání, musí ji uplatnit
při tomto jednání. K později uplatněným námitkám se nepřihlíží. Námitka musí být zdůvodněna
a musí být uvedeny konkrétní skutečnosti, z nichž je dovozována. O vyloučení soudce rozhodne
usnesením po jeho vyjádření Nejvyšší správní soud, a je-li namítána podjatost soudní osoby,
tlumočníka nebo znalce, senát po jejím vyjádření.
V posuzované věci jde o posouzení nestrannosti soudců Městského soudu v Praze
v situaci, kdy by měli posuzovat rozhodnutí, které vydal Mgr. Aleš Sabol, který v době vydání
správních rozhodnutí prvního stupně zastával funkci předsedy Obvodního soudu pro Prahu 2
a nyní je místopředsedou pro věci správní městského soudu, u něhož sami působí.
Integrální součástí práva na spravedlivý proces tak, jak je vymezeno v čl. 36 odst. 1 Listiny
základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod
je garance toho, aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soudce. Nestrannost a nezaujatost
soudce je jedním z hlavních předpokladů spravedlivého rozhodování a jednou z hlavních premis
důvěry občanů a jiných subjektů práva v právo a právní stát (čl. 1 odst. 1 Ústavy).
Nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, vyjadřující vnitřní
psychický stav soudce k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení,
účastníkům řízení, jejich právním zástupcům atd.), o nichž je schopen relativně přesně referovat
toliko soudce sám. Pouze takto úzce pojímaná kategorie nestrannosti soudce by však v praxi
nalezla stěží uplatnění vzhledem k obtížné objektivní přezkoumatelnosti vnitřního rozpoložení
soudce. Kategorii nestrannosti je proto třeba vnímat šířeji, také v rovině objektivní. Za objektivní
ovšem nelze považovat to, jak se nestrannost soudce pouze subjektivně jeví vnějšímu
pozorovateli (účastníkovi řízení), nýbrž to, zda reálně neexistují objektivní okolnosti,
které by mohly objektivně vést k legitimním pochybnostem o tom, že soudce určitým, nikoliv
nezaujatým vztahem k věci disponuje. Vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci
má být založeno nikoliv pouze na skutečně prokázané podjatosti, ale je dáno již tehdy,
jestliže lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti (I. ÚS 167/94, Ústavní soud: Sbírka nálezů
a usnesení Ústavního soudu). Na druhé straně Ústavní soud vyslovil, že subjektivní hledisko
účastníků řízení o podjatosti může být podnětem k jejímu zkoumání, rozhodování o této otázce
se však musí dít výlučně na základě hlediska objektivního. To znamená, že otázka podjatosti
nemůže být postavena nikdy zcela najisto, nelze ovšem vycházet pouze ze subjektivních
pochybností osob zúčastněných na řízení, nýbrž i z právního rozboru skutečností, které k těmto
pochybnostem vedou (II. ÚS 105/01). Rovněž judikatura Evropského soudu pro lidská práva
vychází z dvojího testu nestrannosti soudce: subjektivní test je založen na základě osobního
přesvědčení soudce v dané věci, objektivní test sleduje existenci dostatečných záruk, že je možno
v tomto ohledu vyloučit jakoukoliv legitimní pochybnost (III. ÚS 448/04).
Místopředseda krajského soudu je podle §119 odst. 2 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech
a soudcích, orgánem státní správy soudu. Podle §30 odst. 2 citovaného zákona místopředsedové
krajského soudu vykonávají kromě rozhodovací činnosti také státní správu krajského soudu
a státní správu okresních soudů, které patří do jeho obvodu, v rozsahu stanoveném tímto
zákonem. Podle §121 odst. 3 citovaného zákona místopředsedové krajského soudu vykonávají
státní správu krajského soudu a okresních soudů v jeho obvodu v rozsahu určeném předsedou
krajského soudu. Podle §9 odst. 1 téhož zákona v obvodu hlavního města Prahy působnost
krajského soudu vykonává Městský soud v Praze a působnost okresních soudů vykonávají
obvodní soudy.
V tomto případě je zřejmé, že soudci senátu, který v projednávané věci rozhodoval,
ze svého subjektivního hlediska nepovažovali skutečnost, že rozhodují o rozhodnutích
současného místopředsedy městského soudu, u něhož působí, byť tato rozhodnutí vydal jako
předseda Obvodního soudu pro Prahu 2, za důvod své podjatosti, o čemž svědčí to, že ve vztahu
k této okolnosti nepostupovali podle §8 odst. 3 s. ř. s. To však nic nemění na tom, že postavení
soudců ve vztahu k místopředsedovi soudu, u něhož sami působí, kdy takový místopředseda
může v zákonem stanovených případech vykonávat ve vztahu ke jmenovaným soudcům úkoly
státní správy, by mohlo zavdat objektivní pochybnost o nepodjatosti těchto soudců, a to tím
spíše, že vyloučení soudce z projednávání a rozhodování ve věci má být založeno nikoliv
na skutečně prokázané podjatosti, ale je dáno již tehdy, jestliže lze mít pochybnost o jeho
nepodjatosti.
Nejvyšší správní soud proto dospěl v souladu se závěry usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 3. 2. 2016, č. j. Nad 6/2016 – 48, jež se týkalo obdobné věci, k závěru, že v dané
věci, přestože soudci senátu Městského soudu v Praze nepostupovali podle §8 odst. 3 s. ř. s.,
lze mít pochybnosti o jejich nepodjatosti, neboť rozhodovali o rozhodnutích předsedy
Obvodního soudu pro Prahu 2, který v současné době vykonává funkci místopředsedy
městského soudu, u něhož sami působí. Výše uvedené ve svých důsledcích znamená,
že v posuzované věci je dán kasační důvod uvedený v §103 odst. 1 písm. c) s. ř. s. Za této situace
proto Nejvyšší správní soud napadené usnesení Městského soudu v Praze zrušil a věc vrátil
tomuto soudu k dalšímu řízení (§110 odst. 1 s. ř. s.).
V této souvislosti je dále zapotřebí pro úplnost uvést, že stěžovatelka v rámci svého
vyjádření k výzvě městského soudu k doložení jejích majetkových poměrů vznesla námitku
podjatosti předsedy senátu JUDr. Slavomíra Nováka, jak plyne z výše uvedeného.
Výzva městského soudu ze dne 27. 1. 2016 podepsaná jmenovaným předsedou senátu byla
stěžovatelce doručena do datové schránky dne 7. 2. 2016. Tohoto dne se tedy stěžovatelka
dozvěděla o důvodech jí namítané podjatosti předsedy senátu JUDr. Slavomíra Nováka,
které spatřuje právě v obsahu této výzvy. Tuto námitku podjatosti ovšem stěžovatelka vznesla
až v podání ze dne 17. 2. 2016, které bylo téhož dne doručeno městskému soudu. Jde proto
o námitku ve smyslu §8 odst. 2 věty druhé s. ř. s. opožděnou, neboť ji stěžovatelka vznesla
po uplynutí týdenní lhůty k jejímu podání. Ke zrušení napadeného usnesení je ovšem nutno
přistoupit z důvodů uvedených v předcházejícím odstavci.
V souladu se závěry usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 2. 2016,
č. j. Nad 6/2016 - 48, proto zdejší soud konstatuje, že v dalším řízení budou soudci senátu
městského soudu, který vydal nyní napadené usnesení, postupovat podle §8 odst. 3 s. ř. s.,
podle něhož soudce, který zjistí důvod své podjatosti, oznámí takovou skutečnost předsedovi
soudu a v řízení zatím může provést jen takové úkony, které nesnesou odkladu.
I když podle ustanovení §8 odst. 3 věty druhé s. ř. s. je za takové situace v jiných věcech další
postup takový, že předseda soudu na místo soudce (soudců), u nichž jsou pochybnosti
o podjatosti, určí podle rozvrhu práce jiného soudce nebo jiný senát, pak v dané věci takový
postup v úvahu nepřichází, neboť z důvodů výše již vysvětlených lze mít pochybnosti
o podjatosti všech soudců uvedeného soudu. Pak tudíž dojde k situaci, že soudci
specializovaných senátů místně příslušného Městského soudu v Praze budou vyloučeni a nebude
možno sestavit senát. Bude proto na předsedovi uvedeného soudu, aby věc předložil Nejvyššímu
správnímu soudu, který bude postupovat podle §9 odst. 1 s. ř. s. a přikáže věc jinému než místně
příslušnému soudu (srov. rovněž rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2005,
č. j. 4 As 14/2004 – 70).
V dalším řízení je Městský soud v Praze vázán právním názorem vysloveným v tomto
zrušujícím rozsudku (§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. srpna 2016
JUDr. Jakub Camrda
předseda senátu