ECLI:CZ:NSS:2016:7.AS.155.2016:19
sp. zn. 7 As 155/2016 - 19
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase
a soudců Mgr. Davida Hipšra a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: M. M., proti
žalované: Vězeňská služba, se sídlem Soudní 1672/1a, Praha 4, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 6. 2016, č. j. 9 A 47/2015 - 53,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I.
[1] Žalobce se žalobou ze dne 23. 2. 2016 domáhal u městského soudu ochrany
před nezákonným zásahem žalované. V rámci soudního řízení podal žádost
o osvobození od soudních poplatků, které městský vyhověl usnesením ze dne 20. 3. 2015,
č. j. 9 A 47/2015 - 28.
[2] Dne 17. 6. 2016 vydal městský soud kasační stížností napadené usnesení
č. j. 9 A 47/2015 - 53, kterým žalobci s odkazem na §36 odst. 3 věta čtvrtá zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), odejmul
osvobození od soudních poplatků.
II.
[3] Proti posledně citovanému usnesení městského soudu podal žalobce (dále též
„stěžovatel“) kasační stížnost.
[4] Podle stěžovatele nebyly splněny podmínky pro odejmutí osvobození od soudních
poplatků. Poukázal na svou majetkovou situaci, jakož i na množství vedených řízení, která vedl
za účelem ochrany svých práv před nezákonnými zásahy žalované. Poukázal i na vady
předmětného usnesení městského soudu. Městský soud se měl vypořádat i s usnesením
Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 8. 2015, č. j. 4 As 162/2015 - 18, kterým byl stěžovatel
osvobozen od soudních poplatků. Navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení zrušil.
III.
[5] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
IV.
[6] Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal formální náležitosti kasační stížnosti.
Konstatoval, že stěžovatel je osobou oprávněnou k jejímu podání, neboť byl účastníkem řízení,
z něhož napadené usnesení vzešlo [§102 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)], a kasační stížnost byla podána včas (§106
odst. 2 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud nepožadoval zaplacení soudního poplatku za kasační
stížnost, jelikož povinnost zaplatit poplatek má stěžovatel jen tehdy, směřuje-li jeho kasační
stížnost proti rozhodnutí městského soudu o návrhu ve věci samé či o jiném návrhu, jehož
podání je spojeno s poplatkovou povinností (viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího
správního soudu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 - 19, bod 27., publ. pod č. 3271/2015 Sb.
NSS; všechna zde uvedená rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná
z www.nssoud.cz).
V.
[7] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[8] Kasační stížnost není důvodná.
[9] Nejvyšší správní soud ze soudního spisu městského soudu zjistil, že tento soud
usnesením ze dne 11. 4. 2016, č. j. 9 A 47/2015 - 47, stěžovatele vyzval, aby ve lhůtě 30 dnů
od doručení tohoto usnesení doložil své osobní, majetkové a výdělkové poměry. K tomu mu
soud zaslal formulář k potvrzení a prohlášení o jeho osobních, majetkových a výdělkových
poměrech (dále též „formulář“). V citovaném usnesení městský soud dále poukázal na to,
že stěžovatel byl osvobozen od soudních poplatků usnesením ze dne 20. 3. 2015,
č. j. 9 A 47/2015 - 28. Městský soud však v rámci úřední činnosti (ze spisu vedeného
u městského soudu pod sp. zn. 8 A 77/2015 a u Nejvyššího správního soudu
pod sp. zn. 2 As 6/2016) zjistil, že dřívější tvrzení stěžovatele o jeho nemajetnosti, pro které byl
osvobozen od soudních poplatků, nebyla pravdivá. Stěžovateli od srpna 2014 do května 2015
přišlo na jeho účet odsouzeného (dále jen „účet“) 29.650 Kč, v důsledku čehož lze pochybovat
o tom, že je nemajetný, jak uváděl v dřívějším formuláři.
[10] Stěžovatel v návaznosti na citované usnesení zaslal městskému soudu vyplněný formulář,
ve kterém (v části VIII., v němž má žadatel uvést údaje o svém majetku vč. výše úspor
a zůstatku na účtu) stejně jako ve formuláři, který předložil v dřívějším řízení, opětovně uvedl,
že „nevlastní žádný majetek“.
[11] Dne 17. 6. 2016 vydal městský soud kasační stížností napadené usnesení
č. j. 9 A 47/2015 - 53, kterým stěžovateli odejmul osvobození od soudních poplatků.
V odůvodnění poukázal na §36 odst. 3 větu čtvrtou s. ř. s. a uvedl, že „majetkové poměry žalobce
ke dni 20. 3. 2015 (kdy bylo vydáno usnesení č. j. 9 A 47/2015 - 28, kterým byl žalobce mj. osvobozen
od soudních poplatků) neodůvodňovaly přiznané osvobození. Toto zjištění přitom soud učinil ze skutkových
okolností, které vyplynuly najevo až poté, kdy o osvobození žalobce od soudních poplatků rozhodl. Soud své
původní rozhodnutí o osvobození žalobce od soudních poplatků založil na závěru, že tvrzení žalobce uvedená
v žalobě (tj. např. že není vlastníkem žádného movitého či nemovitého majetku a že je v hmotné nouzi) jsou
pravdivá. Posléze však soud zjistil, že žalobce jen v období od února do května roku 2015 podal Městskému
soudu v Praze devět žalob. Z podání učiněných v jiných žalobcových věcech pak vyplynulo např. to, že sám
žalobce tvrdil, že zůstatek na jeho účtu odsouzeného činil ke konci května 2015 částku 7 000 Kč, přičemž
se mělo jednat o prostředky vložené na účet pro kalendářní rok 2015 jeho blízkými. Žalovaná soudu předložila
kopii výpisu z účtu odsouzeného, zřízeného a vedeného pro žalobce, z nějž bylo zřejmé, že zůstatek na tomto
účtu ke dni 20. 5. 2015 činil 11 788 Kč, z nichž žalobce mohl volně disponovat s částkou 8 539 Kč. Z výpisu
z účtu žalobce dále vyplynulo, že žalobci v období deseti měsíců od srpna 2014 do května 2015 na účet přibyly
prostředky v celkové výši 29 650 Kč. Částka 3 000 Kč byla vložena na jeho účet za účelem hrazení nákladů na
zdravotní služby a částka 3 750 Kč byla žalobci v souladu s právními předpisy sražena; s ostatními prostředky
(tj. částkou 22 900 Kč) mohl žalobce ve zmiňovaném období volně disponovat. V podrobnostech soud odkazuje
např. na usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 12. 2015, č. j. 8 A 77/2015 - 40, a rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 2. 2016, č. j. 2 As 6/2016 - 18, které byly vydány ve věci žalobce
a jejichž obsah je tak žalobci jistě znám. Soud si je vědom, že uvedená zjištění se vztahují k majetkové situaci
žalobce v květnu 2015. Soud tedy z výpisu ze žalobcova účtu předloženého žalovanou ověřil, že od února 2015
do května 2015 nepřibyly žalobci na účet žádné peněžní prostředky, naopak výše peněžních prostředků
uložených na jeho účtu se snižovala pravidelnými platbami žalobce (položky „pokuta“, „nákup“ apod.).
Hodnota majetku žalobce v únoru a březnu 2015, resp. výše disponibilních peněžních prostředků uložených
na jeho účtu, tedy byla vyšší než hodnota jeho majetku v květnu 2015, k nimž se vztahovalo usnesení Městského
soudu v Praze ze dne 15. 12. 2015, č. j. 8 A 77/2015 - 40, a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
17. 2. 2016, č. j. 2 As 6/2016 - 18. Z výše uvedeného je zřejmé, že tvrzení žalobce v žalobě
ze dne 23. 2. 2015, že není vlastníkem žádného majetku a že se nachází v hmotné nouzi, nebyla pravdivá.
Soud tedy uzavírá, že majetkové poměry žalobce (…) přiznané osvobození od soudních poplatků
neodůvodňovaly, a proto soud v souladu s §36 odst. 3 věta předposlední s. ř. s. rozhodl tak, že se žalobci odňal
přiznané osvobození od soudních poplatků.
[12] S výše uvedenými závěry městského soudu se Nejvyšší správní soud plně ztotožňuje.
[13] Podle §36 odst. 3 s. ř. s. „Účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být
na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi
osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto
rozhodnutí musí být odůvodněno. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou
žádost zamítne. Přiznané osvobození kdykoliv za řízení odejme, popřípadě i se zpětnou účinností, jestliže
se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka přiznané osvobození neodůvodňují, popřípadě
neodůvodňovaly. Přiznané osvobození se vztahuje i na řízení o kasační stížnosti.“
[14] Podle §36 odst. 3 věty první a druhé s. ř. s. lze tedy účastníka řízení osvobodit
od soudních poplatků, přičemž plné osvobození lze přiznat pouze v případě existence
zvlášť závažných důvodů. Smyslem osvobození od soudních poplatků je ochrana účastníka
proti negativním dopadům do jeho ústavně zaručených práv, v tomto případě do práva
na soudní ochranu a na přístup k soudu zakotveným v čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
Z judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že soud je povinen v každém jednotlivém
případě vážit konkrétní specifické okolnosti žádosti o osvobození od soudních poplatků
a individuální poměry žadatele. Účastníka lze osvobodit od soudních poplatků pouze tehdy,
bude-li řádně osvědčeno, že pro jeho celkové poměry nelze setrvávat na povinnosti soudní
poplatek uhradit. Účastník řízení, který požádal o osvobození od soudních poplatků, je přitom
povinen uvést a prokázat veškeré skutečnosti rozhodné pro posouzení žádosti. Vyplyne-li
z uvedených údajů či obsahu spisu, že jsou nevěrohodné, popř. neúplné, soud žádost zamítne
(srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 1. 2005, č. j. 7 Azs 343/2004 - 50,
č. 537/2005 Sb. NSS, ze dne 26. 8. 2009, č. j. 1 As 39/2009 - 88, publ.
pod č. 1962/2010 Sb. NSS, ze dne 12. 8. 2015, č. j. 1 As 136/2015 - 22, jakož i usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 8. 2014, č. j. 2 As 87/2014 - 45, či ze dne 30. 1. 2015,
č. j. 7 As 233/2014 - 59).
[15] Věta čtvrtá §36 odst. 3 s. ř. s. pak soud opravňuje k tomu, aby odejmul přiznané
osvobození od soudních poplatků i se zpětnou účinností, jestliže se do pravomocného skončení
řízení ukáže, že poměry účastníka přiznané osvobození neodůvodňují, popřípadě
neodůvodňovaly.
[16] Norma uvedená ve čtvrté větě §36 odst. 3 s. ř. s. tedy pamatuje na dvě situace:
v průběhu řízení se ukáže, že tu buď nikdy nebyly důvody pro osvobození (situace žadatele byla
jiná, než z jaké soud ve svém rozhodnutí vycházel), anebo důvody pro osvobození tu sice
v okamžiku rozhodnutí byly, ovšem v průběhu dalšího řízení se situace účastníka změnila.
Obdobné závěry lze najít též v civilní judikatuře vykládající srovnatelné ustanovení §138
odst. 2 o. s. ř. Podle nich přiznané osvobození může soud odejmout jen ve dvou případech:
jednak tehdy, pokud došlo ke změně poměrů osvobozeného a následkem této změny poměrů
přestává být osvobození důvodné, jednak tehdy, pokud soud dodatečně zjistí, že poměry
účastníka byly již v okamžiku přiznání jiné, než z jakých vycházel soud při přiznání osvobození.
„Důvodem pro možnost aplikovat zpětné odejmutí osvobození bude situace, v níž se ukáže, že poměry účastníka
byly jiné, než on sám tvrdil a které soud původně zjistil“ (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 19. 2. 2014, č. j. 1 As 151/2013 - 38).
[17] V daném případě došlo k první nastíněné variantě. Městský soud v rámci daného řízení
zjistil, že tvrzení stěžovatele o jeho nemajetnosti (k datu vydání usnesení č. j. 9 A 47/2015 - 28,
kterým byl stěžovatele osvobozen od soudních poplatků) nebyla pravdivá. Stěžovatel v bodě
VIII. formuláře uváděl, že nedisponuje žádnými úsporami, resp. zůstatky na účtu, městský soud
však zjistil, že stěžovateli v období od srpna 2014 do května 2015 na účet přibyly prostředky
v celkové výši téměř třicet tisíc korun českých, o čemž stěžovatele informoval a dal mu možnost
zjištění městského soudu relevantně zpochybnit, což se nestalo.
[18] Za shora popsané situace nelze městskému soudu vytýkat, že odejmul přiznané
osvobození od soudních poplatků. Byly naplněny podmínky uvedené v §36 odst. 3 věta
třetí s. ř. s. Městský soud proto nepochybil, pokud stěžovateli odejmul osvobození od soudních
poplatků.
[19] Na výše uvedeném nic nemění ani argumentace obsažená v kasační stížnosti. Nejvyšší
správní soud předně není názoru, že by kasační stížností napadané usnesení bylo vadné,
resp. nepřezkoumatelné. Usnesení městského soudu má oporu v §36 odst. 3 s. ř. s. a je plně
přezkoumatelné. Městský soud srozumitelně a dostatečně uvedl, z jakých důvodů bylo nutno
stěžovateli odejmout přiznané osvobození od soudních poplatků.
[20] Pokud pak stěžovatel v kasační stížnosti začal tvrdit, že sice na účtu peníze měl, ty však
nebyly určeny k úhradě soudního poplatku, měl tato tvrzení uvádět v řízení před městským
soudem a nikoliv v řízení o kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud posuzuje zákonnost
usnesení městského soudu, které bylo vydáno v řízení, v němž stěžovatel nic takového netvrdil.
Ze stejných důvodů je pro nyní projednávanou věc irelevantní tvrzení stěžovatele o jeho
současné majetkové situaci, jakož i o množství projednávaných sporů. Nejvyšší správní soud
přitom nezpochybňuje, že se stěžovatel domáhal v žalobním řízení ochrany svých práv, to však
neznamená, že by neměl povinnost uvést pravdivě a úplně své majetkové poměry, jak to
předpokládá výše citovaná právní úprava a judikatura.
[21] Co se týče poukazu stěžovatele na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
19. 8. 2015, č. j. 4 As 162/2015 - 18, kterým byl stěžovatel osvobozen od soudních poplatků
v jiném řízení, je třeba uvést, že v tomto řízení stěžovatel předložil formulář, ve kterém uváděl,
že má dluhy ve výši 250.000 Kč. Tvrzená majetková situace tedy byly zcela odlišná od situace
posuzované v nyní projednávané věci, kde stěžovatel žádné dluhy neuváděl. Ostatně na to
správně poukázal i městský soud, který uvedl, že „žalobce zmínil usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 19. 8. 2015, sp. zn. 4 As 162/2015, s tím, že byl tímto usnesením osvobozen od soudních poplatků,
neboť výše jeho dluhů značně převyšovala disponibilní částky na jeho účtu. V nyní posuzované věci se však
žalobce o tom, že by měl nějaké dluhy, vůbec nezmínil (a to jak ve své původní žádosti o osvobození od soudních
poplatků, tak ve vyplněném standardizovaném formuláři). Již jen z toho je zřejmé, že údaje uváděné žalobcem
o jeho majetkových poměrech jsou přinejmenším neúplné.“ Nutno doplnit, že „Není významné, zda stěžovatel
dokládal soudu své majetkové poměry v minulosti, neboť v mezidobí se mohly jeho majetkové poměry změnit
takovým způsobem, že by to ovlivnilo rozhodnutí soudu o osvobození od soudních poplatků.“
(srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 12. 2015, č. j. 8 As 129/2015 - 21).
[22] K výše uvedeným závěrům dospěl Nejvyšší správní soud i při vědomosti toho,
že stěžovatel byl v některých řízeních vedených před jiným senátem městského soudu
od soudních poplatků zčásti osvobozen. Nejvyšší správní soud setrvává na jím dříve vysloveném
názoru (dle rozsudku ze dne 15. 5. 2013, č. j. 6 As 75/2013 - 17), že při rozhodování
o osvobození od soudních poplatků „bude již z povahy věci vždy přítomna jistá míra uvážení toho
kterého předsedy senátu. Udrží-li se toto uvážení v zákonných mezích a bude odpovídat skutkových okolnostem,
nemůže být samo užití soudcovského uvážení důvodem pro zrušení přijatého usnesení o osvobození od soudních
poplatků Nejvyšším správním soudem.“ Přesně takto městský soud v projednávané věci postupoval,
v důsledku čehož není dán důvod pro zrušení kasační stížností napadeného usnesení. Stěžovateli
bylo nadto v daném řízení odejmuto osvobození od soudních poplatků pro nepravdivost jím
uváděných tvrzení.
[23] S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost jako
nedůvodnou (§110 odst. 1 s. ř. s.).
[24] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. §60 odst. 1 věta první ve spojení
s §120 s. ř. s., podle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný
úspěch právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti
účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Nejvyšší správní soud žádnému z účastníků náhradu
nákladů nepřiznal, protože stěžovatel v řízení úspěch neměl a žalovanému žádné náklady s tímto
řízením nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. září 2016
JUDr. Tomáš Foltas
předseda senátu