ECLI:CZ:NSS:2016:7.AZS.239.2016:29
sp. zn. 7 Azs 239/2016 - 29
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra
a soudců JUDr. Pavla Molka a JUDr. Tomáše Foltase v právní věci žalobce: V. B., zastoupen
Mgr. Filipem Schmidtem, LL.M., advokátem se sídlem Helénská 1799/4, Praha 2, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2016, č. j. 49 Az 61/2015 - 37,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Odměna advokáta Mgr. Filipa Schmidta, LL.M., se u r č u je částkou 4 114 Kč. Tato
částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci
tohoto usnesení.
Odůvodnění:
I.
[1] Rozhodnutím ze dne 23. 4. 2015, č. j. OAM-24/LE-BE02-P17-2015 (dále jen „napadené
rozhodnutí“), Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky (dále jen „žalovaný“)
neudělilo žalobci mezinárodní ochranu podle §12 až §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.
II.
[2] Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu, kterou krajský soud zamítl v záhlaví
uvedeným rozsudkem.
III.
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost,
jíž se domáhal zrušení tohoto rozsudku, a dále zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci
krajskému soudu k dalšímu řízení. Stěžovatel namítal důvody podání kasační stížnosti uvedené
v §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s.
[4] Stěžovatel konkrétně namítal, že krajský soud dostatečně důkladně nerozebral žalobní
body. Nedůvodnost žalobních bodů byla přitom dle stěžovatele opřena o velmi stručnou
argumentaci, přičemž ve zbytku rozhodnutí krajský soud pouze zrekapituloval situaci stěžovatele
z pohledu žalovaného, aniž by doplnil vlastní úvahy.
[5] Stěžovatel namítal, že žalovaný i krajský soud rozhodovali na základě nedostatečně
zjištěného skutkového stavu. Stěžovatel dále namítal, že krajský soud ani žalovaný nezjistili
způsobem zohledňujícím aktuální situaci, zda jsou státní orgány na Ukrajině schopny
nebo ochotny mu odpovídajícím způsobem zajistit ochranu před pronásledováním, a dále jaká
je na Ukrajině situace v oblasti ochrany osob před vyhrožováním smrtí.
[6] V dalším bodě kasační stížnosti pak stěžovatel namítal, že nebyla dostatečně posouzena
otázka jeho možného odvodu do armády při návratu na Ukrajinu.
[7] Přijatelnost kasační stížnost spatřoval stěžovatel v tom, že nebyla naplněna základní
funkce správního soudnictví, tedy ochrana subjektivních práv jednotlivce, která měla být
porušena správním rozhodnutím.
IV.
[8] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti přiklonil k závěru rozsudku krajského soudu
a uvedl, že v něm neshledal žádná pochybení. K bodům obsaženým v kasační stížnosti
se žalovaný nevyjádřil a ponechal jejich posouzení na Nejvyšším správním soudu. Žalovaný
navrhl zamítnutí kasační stížnosti pro nedůvodnost podle §110 odst. 1 s. ř. s.
V.
[9] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti nejprve hodnotil, zda jsou splněny
podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že kasační stížnost má požadované náležitosti,
byla podána včas a osobou oprávněnou, a není důvodné kasační stížnost odmítnout
pro nepřípustnost.
[10] Vzhledem k tomu, že se v projednávané věci jedná o kasační stížnost ve věci mezinárodní
ochrany, zabýval se Nejvyšší správní soud v souladu s §104a s. ř. s. otázkou, zda podaná kasační
stížnost svým významem přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, Nejvyšší správní
soud takovou kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou. Institut nepřijatelnosti a jeho dopady
do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud podrobně vyložil v usnesení ze dne
26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publ. pod č. 933/2006 Sb. NSS, v němž interpretoval
neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. O přijatelnou kasační stížnost se dle výše
citovaného rozhodnutí může jednat v následujících typových případech: (1) kasační stížnost
se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec nebo nebyly plně vyřešeny judikaturou
Nejvyššího správního soudu; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní
judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní
odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní
pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.
[11] K námitce nedostatečně rozebraných žalobních bodů a k nedostatečnému odůvodnění
rozhodnutí poukazuje Nejvyšší správní soud na svou ustálenou judikaturu, která důkladně
rozebírá povinnost správního orgánu i krajského soudu vypořádat se s žalobními námitkami.
Konkrétně poukazuje na rozsudek ze dne 5. 3. 2015, č. j. 9 Azs 322/2014 - 46, a na usnesení
ze dne 22. 9. 2016, č. j. 6 Azs 167/2016 - 31, ze kterého plyne: „Jestliže soud v řízení podle §65 a násl.
s. ř. s. shledá právní názor správního orgánu správným, je logické, že tento názor do odůvodnění svého rozhodnutí
převezme. Převyprávěním téhož, jen jinými slovy, by soud k ochraně práv stěžovatele nikterak nepřispěl.“
[12] Co se týče stěžovatelovy námitky ohledně bezpečnostní situace na Ukrajině, odkazuje
Nejvyšší správní soud zejména na usnesení ze dne 15. 1. 2015, č. j. 7 Azs 265/2014 - 17, či ze dne
25. 3. 2015, č. j. 3 Azs 259/2014 - 26, z nichž lze dovodit, že stav na Ukrajině nelze klasifikovat
jako „totální konflikt“, neboť probíhající ozbrojený konflikt nedosahuje takové intenzity,
že by každý civilista z důvodu své přítomnosti na území Ukrajiny byl vystaven reálnému
nebezpečí vážné újmy. Jedná se o konflikt izolovaný pouze na východní části Ukrajiny, přičemž
jeho intenzita i v dotčených oblastech výrazně kolísá.
[13] K otázce služby v armádě se Nejvyšší správní soud vyjádřil již v usnesení ze dne
29. 9. 2016, č. j. 9 Azs 194/2016 - 46, v němž dospěl k závěru, že: „samotné odmítání této služby,
byť by její výkon byl spojen s rizikem účasti při bojových akcích ve válečném konfliktu, není azylově relevantní“.
[14] Nejvyšší správní soud shrnuje, že v dané právní věci nevystala otázka, která by dosud
nebyla v judikatuře Nejvyššího správního soudu řešena, nebo byla vyřešena rozdílně, zároveň
nebyl shledán důvod, pro nějž by bylo nutné učinit judikaturní odklon.
[15] Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tedy poskytuje
dostatečnou odpověď na námitky uvedené v kasační stížnosti a Nejvyšší správní soud neshledal
žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Proto kasační stížnost
jako nepřijatelnou podle ustanovení §104a odst. 1 s. ř. s. odmítl.
[16] Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o §60 odst. 3 větu první s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
[17] Stěžovateli byl v řízení před krajským soudem ustanoven advokát JUDr. Maroš Matiaško,
LL.M., jemuž byl následně pozastaven výkon advokacie a zmocnil k zastupování Mgr. Filipa
Schmidta, LL.M. Podle §35 odst. 8 poslední věty s. ř. s. platí, že zástupce ustanovený v řízení
před krajským soudem, je-li jím advokát, zastupuje navrhovatele i v řízení o kasační stížnosti.
V takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 8 s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s.). Při přiznání odměny v dané věci Nejvyšší správní určil výše uvedenému
advokátu odměnu ve výši 3 400 Kč [jeden úkon právní služby po 3 100 Kč dle §7 a §9 odst. 4
písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, s přihlédnutím k ustanovení
§11 odst. 1 písm. d) téže vyhlášky (návrh ve věci samé – podání kasační stížnosti), a jeden režijní
paušál po 300 Kč za jeden úkon právní služby dle 13 odst. 3 téže vyhlášky]. Jelikož je zástupce
plátcem DPH, zvýšil soud odměnu o 21 %, odpovídající částce 714 Kč. Celková částka 4 114 Kč
bude k rukám advokáta vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci
tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. prosince 2016
Mgr. David Hipšr
předseda senátu