ECLI:CZ:NSS:2016:7.AZS.24.2016:25
sp. zn. 7 Azs 24/2016 - 25
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové
a soudců JUDr. Tomáše Foltase a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci žalobce: H. V. T.,
zastoupený JUDr. Irenou Slavíkovou, advokátkou se sídlem Wenzigova 5, Praha 2, proti
žalovanému: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem
Olšanská 2, Praha 3, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze
ze dne 26. 1. 2016, č. j. 1 A 101/2015 - 28,
takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. 1. 2016, č. j. 1 A 101/2015 - 28,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 26. 1. 2016, č. j. 1 A 101/2015 - 28, byla
zamítnuta žaloba, kterou se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhal zrušení rozhodnutí Policie
České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie (dále jen „ředitelství policie“) ze dne
23. 11. 2015, čj. CPR-27489-2/ČJ-2015-930310-V243, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání
a potvrzeno rozhodnutí Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, odbor cizinecké policie
(dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 9. 7. 2015, čj. KRPA-427267-93/ČJ-2014-000022,
kterým bylo stěžovateli uloženo správní vyhoštění podle ust. §119 odst. 1 písm. c) bod 2 zákona
č. 326/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), a zároveň
mu byla stanovena doba, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států Evropské
unie v délce jednoho roku, jakož i doba k vycestování z území České republiky do 30 dnů
od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí, přičemž podle ust. §120a odst. 1 zákona o pobytu
se na stěžovatele nevztahují důvody znemožňující vycestování.
Městský soud v rozsudku dospěl k závěru, že byly splněny podmínky pro vyhoštění
stěžovatele. Ve vztahu k tvrzenému vztahu stěžovatele s jeho družkou L. D., občankou České
republiky, která byla účastníkem správního řízení o vyhoštění stěžovatele, krajský soud uvedl, že
tento není natolik intenzívní, aby mohl být posuzován obdobně jako vztah rodinný. K tomu
městský soud poukázal na dobu trvání jejich vztahu, jakož i na to, že ke sdílení společné
domácnosti došlo až po zahájení řízení o správním vyhoštění. Podle názoru městského soudu
navíc existence družského poměru na území České republiky není sama o sobě ještě důvodem
pro mimořádnou aplikaci ust. §119a odst. 2 a §174a zákona o pobytu. Při využití této možnosti
je nutné hodnotit i otázky jiné, které ve správním řízení a rozhodnutí hodnoceny byly, a městský
soud nezaznamenal žádné vybočení ze zákonného rámce.
Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel v zákonné lhůtě kasační stížnost. Podle jeho
názoru byla nesprávně posouzena přiměřenost zásahu do jeho soukromého a rodinného života
ve smyslu ust. §119a a §174a zákona o pobytu cizinců a čl. 8 Úmluvy a byl nedostatečně zjištěn
skutkový stav věci. Stěžovatel žije ve společné domácnosti s družkou L. D., která je
nezaměstnaná. Stěžovatel jí pomáhá finančně a s výchovou dětí. V budoucnu by s ní chtěl uzavřít
sňatek. S dětmi družky vychází velmi dobře a vytvořil si k nim silné citové vazby. Svůj pobyt na
území České republiky se snažil legalizovat, a proto podal žádost o udělení přechodného pobytu.
V zemi původu nemá, na rozdíl od České republiky, žádné trvalé vazby. V České republice platí
zdravotní pojištění a vede řádný život. Nepředstavuje žádné nebezpečí z hlediska bezpečnosti
státu či veřejného pořádku. Poukázal i na nepřiměřenou délku vyhoštění. S ohledem na výše
uvedené stěžovatel navrhl zrušení rozsudku městského soudu a vrácení věci k dalšímu řízení.
Ředitelství policie ve vyjádření ke kasační stížnosti pouze odkázalo na shromážděný
spisový materiál.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek městského soudu v souladu
s ust. §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel v podané
kasační stížnosti, a přitom shledal vadu uvedenou v odstavci 4, k níž musel přihlédnout z úřední
povinnosti.
Podle ust. §109 odst. 4 s. ř. s. je Nejvyšší správní soud vázán důvody kasační stížnosti;
to neplatí, bylo-li řízení před soudem zmatečné [§103 odst. 1 písm. c)] nebo bylo zatíženo vadou,
která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, anebo je-li napadené rozhodnutí
nepřezkoumatelné [§103 odst. 1 písm. d)], jakož i v případech, kdy je rozhodnutí správního
orgánu nicotné.
Nejvyšší správní soud v dané věci dospěl k závěru, že řízení před městským soudem bylo
zatíženo vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Touto vadou
byla skutečnost, že městský soud nevyrozuměl o probíhajícím řízení osobu (konkrétně L. D.),
s níž správní orgány jednaly jako s účastnicí řízení, která by mohla být přímo dotčena ve svých
právech vydáním rozhodnutí ve věci samé, a nevyzval ji, aby oznámila, zda v řízení bude
uplatňovat práva osoby zúčastněné na řízení.
Podle ust. §34 odst. 1 s. ř. s. osobami zúčastněnými na řízení jsou osoby, které byly
přímo dotčeny ve svých právech a povinnostech vydáním napadeného rozhodnutí nebo tím,
že rozhodnutí nebylo vydáno, a ty, které mohou být přímo dotčeny jeho zrušením nebo vydáním
podle návrhu výroku rozhodnutí soudu, nejsou-li účastníky a výslovně oznámily, že budou
v řízení práva osob zúčastněných na řízení uplatňovat.
Podle ust. §34 odst. 2 s. ř. s. je navrhovatel povinen v návrhu označit osoby,
které přicházejí v úvahu jako osoby zúčastněné na řízení, jsou-li mu známy. Předseda senátu
takové osoby vyrozumí o probíhajícím řízení a vyzve je, aby ve lhůtě, kterou jim k tomu současně
stanoví, oznámily, zda v řízení budou uplatňovat práva osoby zúčastněné na řízení; takové
oznámení lze učinit pouze v této lhůtě. Současně s vyrozuměním je poučí o jejich právech.
Obdobně předseda senátu postupuje, zjistí-li se v průběhu řízení, že je tu další taková osoba.
O osobních údajích, o těchto osobách uváděných, platí přiměřeně ustanovení §37 odst. 3.
Nejvyšší správní soud konstantně judikuje, že neoznačí-li žalobce osobu, která přichází
v úvahu jako osoba zúčastněná na řízení, nezbavuje to předsedu senátu povinnosti zjistit okruh
takových osob, vyrozumět je o probíhajícím řízení a vyzvat je, aby oznámily, zda budou svá práva
v řízení uplatňovat (viz např. rozsudky ze dne 2. 5. 2007, č. j. 5 As 3/2007 - 68, nebo ze dne
14. 10. 2010, č. j. 1 As 67/2010 - 97; všechny jsou dostupné na www.nssoud.cz).
V projednávané věci stěžovatel v průběhu správního řízení tvrdil, že žije ve společné
domácnosti s družkou L. D., která je státní občankou České republiky a ze společného soužití
s touto družkou dovozoval, že vyhoštěním by bylo nepřiměřeně zasaženo do jejich rodinného
života. Správní orgány proto s družkou stěžovatele jednaly jako s účastnicí řízení – byla
vyslechnuta jako účastník řízení, v záhlaví správních rozhodnutí byla označena jako účastník
řízení a rozhodnutí obou stupňů jí také byla doručována.
S ohledem na uvedené skutečnosti, které jsou zřejmé již z obsahu napadeného správního
rozhodnutí, měl městský soud družku stěžovatele vyrozumět o probíhajícím řízení a vyzvat ji,
aby oznámila, zda bude v řízení uplatňovat práva osoby zúčastněné na řízení. K obdobným
závěrům dospěl Nejvyšší správní soud např. v rozsudku ze dne 17. 1. 2014,
č. j. 5 As 74/2013 - 48 a ze dne 23. 4. 2015, č. j. 7 Azs 80/2015 - 31. Jestliže městský soud družku
stěžovatele nevyrozuměl o probíhajícím řízení a nevyzval ji, aby oznámila, zda bude v řízení
uplatňovat práva osoby zúčastněné na řízení, zatížil tím řízení vadou, která mohla mít za následek
nezákonné rozhodnutí o věci samé. K takové vadě musel Nejvyšší správní soud přihlédnout
z úřední povinnosti (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2005,
č. j. 1 As 39/2004 - 75, ze dne 2. 5. 2007, č. j. 5 As 3/2007 - 68, nebo ze dne 12. 4. 2007,
č. j. 7 As 60/2006 - 80). Pochybení městského soudu totiž představuje porušení čl. 38 odst. 2 věty
prvé Listiny základních práv a svobod, který se vztahuje také na případné osoby zúčastněné
na řízení (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 4. 2005, sp. zn. II. ÚS 310/04, dostupný
na http://nalus.usoud.cz). Podle citovaného článku má každý právo, aby jeho věc byla
projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem
prováděným důkazům. Je-li postupem soudu dotčeno základní právo osoby,
která se o probíhajícím soudním řízení vůbec nemusela dozvědět.
S ohledem na zjištěnou vadu řízení Nejvyšší správní soud napadený rozsudek městského
soudu podle ust. §110 odst. 1 věta prvá před středníkem s. ř. s. zrušil a věc vrátil městskému
soudu k dalšímu řízení. Ostatně identicky postupoval Nejvyšší správní soud i v rozsudku ze dne
14. 1. 2016, čj. 7 Azs 301/2015 - 27.
Podle ust. §110 odst. 4 s. ř. s., zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského
(městského) soudu a vrátí-li mu věc k dalšímu řízení, je tento soud vázán právním názorem
vysloveným Nejvyšším správním soudem ve zrušovacím rozhodnutí. V tomto řízení bude
na městském soudu, aby v souladu s ust. §34 odst. 2 s. ř. s. vyrozuměl družku stěžovatele
o probíhajícím řízení a vyzval ji, aby sdělila, zda v řízení bude uplatňovat práva osoby zúčastněné
na řízení. V případě, že odpoví kladně, zajistí městský soud plné uplatnění jejích práv podle
ust. §34 odst. 3 s. ř. s.
Nejvyšší správní soud ve věci rozhodl v souladu s ust. 109 odst. 2 s. ř. s., podle něhož
rozhoduje o kasační stížnosti zpravidla bez jednání.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne městský soud v novém rozhodnutí
(§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. února 2016
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu