ECLI:CZ:NSS:2016:9.ADS.55.2016:59
sp. zn. 9 Ads 55/2016 - 59
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobkyně: T. Z.,
zast. JUDr. Michaelou Pretschovou, advokátkou se sídlem Pražská 2951, Varnsdorf, proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 1292/25, Praha 5
(pracoviště Ústí nad Labem, se sídlem Revoluční 3289/15, Ústí nad Labem), proti rozhodnutí
žalované ze dne 10. 4. 2015, č. j. X, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku
Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 2. 2016, č. j. 42 Ad 12/2015 – 80,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Podanou kasační stížností se žalobkyně (dále jako „stěžovatelka“) domáhá zrušení
v záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen „krajský soud“),
kterým byla podle §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalované
uvedenému v záhlaví. Tím byly zamítnuty její námitky a potvrzeno rozhodnutí žalované ze dne
9. 1. 2015, č. j. X, kterým jí byla snížena výše invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně na
invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně. K této změně došlo na základě posudku Okresní
správy sociálního zabezpečení Děčín, podle něhož stěžovatelka přestala být invalidní pro
invaliditu třetího stupně a byla uznána od 8. 12. 2014 invalidní pro invaliditu prvního stupně,
neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu její pracovní schopnost poklesla o
45%. V rozhodnutí o námitkách žalovaná korigovala závěry prvého rozhodnutí, když za
invalidizující diagnózu považovala vertebrogenní algický syndrom z důvodu těžkých
degenerativních změn lumbální páteře a nikoliv hypertenzi. Zařadila jej jako postižení uvedené
v kapitole XIII, oddílu E, položce 1, 1c, přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví
procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje
posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity) (dále jen
„vyhláška o posuzování invalidity“), tedy jako bolestivý syndrom páteře, včetně stavů po operaci
páteře nebo po úrazech páteře, degenerativní změny páteře, výhřezy meziobratlových plotének se
středně těžkým funkčním postižením. V důsledku toho také snížila míru poklesu pracovní
schopnosti stěžovatelky z 45% na 40%, když jde o maximální míru pro toto postižení.
[2] Vzhledem k tomu, že stěžovatelka namítala chybné posouzení jejího zdravotního stavu,
krajský soud nechal vypracovat odborný posudek posudkovou komisí Ministerstva práce
a sociálních věcí, která je v těchto věcech dle §4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci
a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, k posouzení zdravotního stavu
povolána. Z tohoto posudku zjistil, že se posudková komise ztotožnila se závěry žalované.
Hypertenzi nebylo možno považovat za rozhodující příčinu poklesu, protože u stěžovatelky
způsobuje pokles pracovní schopnosti pouze v rozsahu 10 – 20 %. Původní přiznání invalidity
třetího stupně bylo zřejmým posudkovým omylem. Jako posudkové kritérium byla zvolena
hypertenze s těžkým funkčním postižením, ačkoliv žádné takové postižení nebylo popisováno.
II. Obsah kasační stížnosti
[3] Proti rozsudku krajského soudu podala stěžovatelka kasační stížnost, v níž uplatňuje
stížnostní důvody podle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s., tedy vadu řízení spočívající v tom,
že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu
ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon
v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit
zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené
rozhodnutí správního orgánu měl zrušit; za takovou vadu řízení se považuje
i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost.
[4] Její zdravotní stav nebyl zjištěn a posouzen objektivně, neboť namítala nepřetržité silné
bolesti zad již v době, kdy posuzovala její stav posudková lékařka Okresní správy sociálního
zabezpečení Děčín. Stěžovatelka ji upozornila na nutnost vyhodnocení magnetické rezonance,
na což však posudková lékařka nevyčkala. Nemohla proto úplně zjistit její zdravotní stav.
[5] Vzhledem ke snížení výše invalidního důchodu byla nucena vyhledat pracovní uplatnění
i přes namítané silné bolesti zad a do pracovního poměru nastoupila dne 18. 5. 2015. Nicméně
od 2. 10. 2015 byla uznána její pracovní neschopnost, která dosud trvá. Od nástupu
do zaměstnání se její zdravotní stav navíc podstatně zhoršil a dne 7. 4. 2016 měl být
na neurochirurgii v Liberci vypracován lékařský posudek zhotovený na základě vyhodnocení
magnetické rezonance ze dne 5. 4. 2016 z Jablonce nad Nisou. Stěžovatelka má navíc opětovně
vysoký krevní tlak a celá situace má dopad na její psychiku, kdy byla nucena vyhledat odborného
lékaře z oboru psychiatrie.
[6] Pro úplné a správné zhodnocení jejího zdravotního stavu je nezbytné nechat vyhotovit
odborný znalecký posudek z oboru zdravotnictví.
[7] Stěžovatelka proto navrhla rozsudek krajského soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu
řízení.
[8] Žalovaná svého práva vyjádřit se ke kasační stížnosti nevyužila.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[9] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že byla
podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná, a stěžovatelka
je zastoupena advokátkou (§105 odst. 2 s. ř. s.). Poté přezkoumal napadený rozsudek krajského
soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), ověřil
při tom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední
povinnosti, a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
[10] Stěžovatelka označila za důvod kasační stížnosti ustanovení §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.
Formálním označením kasačních důvodů není soud vázán (usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 18. 3. 2004, č. j. 1 As 7/2004 – 47). Kasační námitky jsou svým obsahem námitkami
neúplného a nepřesvědčivého posouzení zdravotního stavu v řízení o dávkách důchodového
pojištění podmíněných dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem. Podle konstantní judikatury
se jedná o námitku jiné vady řízení, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí
o věci samé podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
25. 9. 2003 č. j. 4 Ads 13/2003 - 54, publ. pod č. 511/2005 Sb. NSS). Nejvyšší správní soud proto
přezkoumal napadený rozsudek podle tohoto ustanovení.
[11] Podle §75 odst. 1 s. ř. s. soud při přezkoumání rozhodnutí vychází ze skutkového
a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, tj. ke dni 10. 4. 2015. Pokud
proto stěžovatelka poukazuje na zdravotní obtíže od 2. 10. 2015, pak k nim nelze přihlížet při
přezkumu správnosti závěrů o jejím zdravotním stavu v době rozhodování žalované.
[12] Podle §39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně
o 35 %. Podle §39 odst. 2 jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %,
avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, v případě poklesu nejméně o 50 %,
avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a při poklesu nejméně o 70 %
se jedná o invaliditu třetího stupně. Podle §39 odst. 4 téhož zákona platí, že při určování poklesu
pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních
vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní
schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní
postižení adaptován, dále schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti,
než dosud vykonával, schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu
pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %, a v případě poklesu pracovní schopnosti
nejméně o 70 % též to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných
podmínek.
[13] Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 5. 2013, č. j. 6 Ads 11/2013 - 20
platí, že, „[p]osouzení míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení dne vzniku invalidity je otázkou odbornou,
medicínskou (důchod podmíněný dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem), a rozhodnutí soudu tak závisí
především na odborném lékařském posouzení. Správní soud si proto nemůže učinit úsudek o této otázce sám.
Podle §4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších
předpisů, posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech
důchodového pojištění Ministerstvo práce a sociálních věcí, které za tímto účelem zřizuje jako své orgány posudkové
komise. Posudkové komise jsou oprávněny posoudit pokles pracovní schopnosti a zaujmout posudkové závěry
o invaliditě, jejím vzniku, trvání či zániku. Posudek, který splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti
a který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení
správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr by měl být náležitě zdůvodněn, aby byl
přesvědčivý i pro soud, který nemá, a ani nemůže mít, odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity
závisí především.“
[14] Správní soud tedy sám zdravotní stav žadatele o invalidní důchod nepřezkoumává.
Nejsou-li namítány jiné vady řízení, správní soud v řízení o žalobě proti rozhodnutí orgánů
sociálního zabezpečení ve věci invalidity a změny jejího stupně ověřuje pouze to, zda posudek
příslušné posudkové komise je úplný a přesvědčivý (test úplnosti, přesvědčivosti a správnosti
posudku – srov. konstantní judikaturu Nejvyššího správního soudu, např. shora citovaný
rozsudek sp. zn. 4 Ads 13/2003, rozsudek ze dne 3. 4. 2013, č. j. 6 Ads 158/2012 - 24, rozsudek
ze dne 10. 5. 2013, č. j. 6 Ads 12/2013 - 22), případně - namítá-li to žalobce - zda byla příslušná
posudková komise řádně obsazena (test řádného složení posudkové komise).
[15] V projednávaném případě kasační námitky směřují proti závěrům posudku posudkové
komise. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 5. 2013, č. j. 6 Ads 11/2013 - 20,
platí, že „[p]ožadavek úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku spočívá v tom, že se posudková komise musí
vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a musí své posudkové
závěry náležitě odůvodnit. Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav posuzovaného byl komplexně posouzen
na základě úplné zdravotnické dokumentace i s přihlédnutím ke všem jím tvrzeným obtížím, aby nevznikly
pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy. V posudku musí být dále uvedeno, zda zjištěný zdravotní
stav zakládá dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, a pokud ano, které zdravotní postižení bylo vzato za jeho
rozhodující příčinu v případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je více zdravotních potíží
(§2 odst. 3 vyhlášky o posuzování invalidity), přičemž jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní
schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se tu nesčítají, ale procentní míra poklesu pracovní
schopnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních
postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního
stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti
pojištěnce. Procentní míru poklesu pracovní schopnosti tedy komise vyhodnotí podle charakteru zdravotního
postižení na základě vyhlášky o posuzování invalidity, přičemž zdravotní postižení podřadí podle jeho druhu
a intenzity pod příslušnou kapitolu, oddíl a položku přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, a současně
odůvodní stanovenou míru poklesu pracovní schopnosti v rámci zde stanoveného rozpětí, včetně případného
navýšení“ podle §3 vyhlášky o posuzování invalidity.
[16] Nejvyšší správní soud konstatuje, že posudek posudkové komise v testu úplnosti,
přesvědčivosti a správnosti obstál, neboť splňuje všechny formální a obsahové náležitosti.
Posudková komise zhodnotila celkovou míru poklesu pracovní schopnosti stěžovatelky
ze stejného důvodu a ve shodné výši, k jaké došel posudkový lékař žalované. Posudková komise
měla při vypracovávání posudku k dispozici rozsáhlou zdravotnickou dokumentaci stěžovatelky
(nálezy praktického lékaře a lékařů z oboru neurologie, ortopedie, chirurgie, interny a další).
Stěžovatelka se osobně jednání posudkové komise zúčastnila a byla při něm vyšetřena členkou
komise MUDr. P. K., odbornou lékařkou v oboru neurologie. Komise se jednoznačně vyjádřila
k tomu, proč považuje vertebrogenní algický syndrom za rozhodující postižení a proč jimi nejsou
jiná uváděná omezení, zejména hypertenze, neboť všechna ostatní zdravotní omezení způsobují
nižší pokles pracovní schopnosti stěžovatelky než hlavní invalidizující onemocnění. Závěry
posudkové komise se Nejvyššímu správnímu soudu nejeví s ohledem na obsah spisů jako zjevně
nesprávné nebo postrádající oporu ve zdravotnické dokumentaci stěžovatelky.
[17] Za této situace není odůvodněný požadavek stěžovatelky, aby pro zjištění jejího
zdravotního stavu byl vyžádán navíc k důkazu znalecký posudek. Ten by byl na místě pouze
tehdy, pokud by o správnosti či úplnosti posudku posudkové komise byly pochybnosti a pokud
by současně znalecký posudek mohl tyto pochybnosti odstranit (viz např. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 25. 6. 2003, č. j. 2 Ads 9/2003 – 50, publ. pod č. 150/2004 Sb. NSS,
nebo ze dne 28. 8. 2003, č. j. 5 Ads 22/2003 – 48).
[18] Ke stěžovatelkou namítanému nevyčkání posudkové lékařky Okresní správy sociálního
zabezpečení Děčín na výsledek magnetické rezonance je třeba uvést, že tento výsledek byl
k dispozici již při zpracování posudku o invaliditě pro účely řízení o námitkách, stejně jako
při zpracování posudku posudkovou komisí v řízení před krajským soudem. Z tohoto vyšetření
oba posudky vycházely. Z posudku posudkové komise je zřejmé, že závěry tohoto vyšetření byly
podstatné pro to, aby bylo postižení stěžovatelky stanoveno ve výši 40%, neboť bez dalších
komplikací zjištěných mimo jiné právě magnetickou rezonancí by jej komise hodnotila pouze
jako středně těžké funkční poškození způsobující pokles pracovní schopnosti pouze ve výši 30%,
tedy pod hranicí invalidity (viz druhý odstavec na str. 3 a šestý odstavec na str. 5 posudku
posudkové komise). Případné pochybení posudkové lékařky Okresní správy sociálního
zabezpečení Děčín tady bylo odstraněno již v rámci řízení o námitkách a nemohlo mít ani žádný
vliv na posouzení provedené v řízení před krajským soudem, kde posudková komise hodnotila
její zdravotní stav opět zcela komplexně.
[19] Nejvyšší správní soud nijak nezpochybňuje skutečnost, že stěžovatelka trpí
onemocněními, se kterými jsou spojena velká omezení a obtíže v jejím každodenním životě.
Tento závěr mu vyplývá z posudku posudkové komise i posudků ostatních posuzujících lékařů,
neboť všichni se shodli na tom, že se v případě stěžovatelky jedná o dlouhodobě nepříznivý
zdravotní stav, což je ve smyslu ustanovení §26 zákona o důchodovém pojištění zdravotní stav,
který omezuje tělesné, smyslové nebo duševní schopnosti pojištěnce významné pro jeho pracovní
schopnost, pokud tento zdravotní stav trvá déle než jeden rok nebo podle poznatků lékařské
vědy lze předpokládat, že bude trvat déle než jeden rok. Tento dlouhodobě nepříznivý stav
stěžovatelky však nebyl při objektivním posouzení takové povahy, aby v době rozhodování
žalované za daných zákonných podmínek zvrátil závěr o tom, že stěžovatelka nesplňovala
zákonné podmínky pro invaliditu třetího stupně, nýbrž jen pro invaliditu prvého stupně.
IV. Závěr a náklady řízení
[20] S ohledem na výše uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost
není důvodná, a proto ji podle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl. O věci při tom rozhodl bez jednání
postupem podle §109 odst. 2 s. ř. s., dle kterého o kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní
soud zpravidla bez jednání.
[21] O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1 a 2 s. ř. s. ve spojení
s §120 s. ř. s. Stěžovatelka, která neměla v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu
nákladů řízení. Žalované žádné náklady nad rámec její úřední činnosti nevznikly a i pokud
by vznikly, nebylo by je možné s ohledem na §60 odst. 2 s. ř. s. přiznat. Z uvedených důvodů
soud rozhodl, že žádnému z účastníků se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 1. prosince 2016
JUDr. Radan Malík
předseda senátu