ECLI:CZ:NSS:2016:9.AFS.37.2016:23
sp. zn. 9 Afs 37/2016 - 23
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobkyně: Begast
Group s.r.o., se sídlem Jaurisova 515/4, Praha 4 - Michle, zast. JUDr. Antonínem Šolcem,
advokátem se sídlem Jugoslávská 1311/14, Karlovy Vary, proti žalovanému: Finanční úřad
pro hlavní město Prahu, se sídlem Štěpánská 28, Praha 1, ve věci ochrany před nezákonným
zásahem žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu
v Praze ze dne 26. 1. 2016, č. j. 6 A 185/2015 – 34,
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 1. 2016, č. j. 6 A 185/2015 – 34,
se z r ušuj e a věc se v ra cí tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Podanou kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhá zrušení v záhlaví
označeného usnesení Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla odmítnuta
její žaloba pro opožděnost, kterou se domáhala vyslovení, že výzva žalovaného ze dne
25. 3. 2015, č. j. 2030610/15/2004-52522-109243, byla nezákonným zásahem, vydání příkazu
ustat v porušování jejích práv a obnovení stavu před zásahem.
[2] Stěžovatelka dne 25. 2. 2015 podala přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací
období leden 2015. Žalovaný ji výzvou ze dne 25. 3. 2015 vyzval, aby ve lhůtě 15 dní odstranila
pochybnosti, které vznikly při přezkoumání výše uvedeného přiznání k dani z přidané hodnoty.
Uvedené výzvě se stěžovatelka bránila dne 14. 4. 2015 stížností na postup správce daně podle
§261 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„daňový řád“). Vyrozuměním o výsledku šetření ze dne 19. 5. 2015 žalovaný shledal podanou
stížnost jako nepřípustnou, protože daňový řád umožňuje bránit se proti výzvě dle §89
daňového řádu podáním odvolání proti rozhodnutí o stanovení daně, tedy lze se bránit i jiným
prostředkem, který daňový řád poskytuje, a proto dle §261 odst. 1 daňového řádu nelze proti
takovému postupu podat stížnost. Následně ovšem věcně vypořádal námitky stěžovatelky, které
shledal jako nedůvodné.
[3] Dne 15. 6. 2015 podala stěžovatelka stížnost na nedostatečně řádné vyřízení stížnosti
ze dne 14. 4. 2015, kterou Odvolací finanční ředitelství jako nejblíže nadřízený správce daně
vyhodnotil jako žádost o prošetření způsobu vyřízení stížnosti dle §261 odst. 6 daňového řádu
a shledal ji vyrozuměním ze dne 11. 8. 2015 nedůvodnou. Konstatoval, že názor žalovaného,
že proti výzvě k odstranění pochybností nelze podat stížnost, je chybný, ale protože žalovaný
věcně vznesené námitky projednal a prošetřil, s názorem o jejich nedůvodnosti se ztotožnil.
[4] Městský soud v usnesení napadeném kasační stížností uvedl, že se o nezákonném zásahu
stěžovatelka dozvěděla dne 27. 3. 2015, kdy byla výzva k odstranění pochybností doručena jejímu
zástupci, a nejpozději 22. 5. 2015, kdy bylo jejímu zástupci doručeno vyrozumění o výsledku
šetření její stížnosti. Posledním dnem dvouměsíční zákonné lhůty dle §84 odst. 1 zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“),
k podání správní žaloby byl tedy den 22. 7. 2015. Stěžovatelka však žalobu proti nezákonnému
zásahu podala až dne 22. 9. 2015, tedy opožděně.
II. Obsah kasační stížnosti
[5] Proti usnesení městského soudu podala stěžovatelka kasační stížnost, v níž uplatňuje
stížnostní důvod podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.
[6] Nesouhlasí s názorem městského soudu, že dvouměsíční lhůta pro podání zásahové
žaloby počala běžet doručením vyrozumění o výsledku šetření ze dne 19. 5. 2015.
Dle stěžovatelky je nutné tuto subjektivní lhůtu vztáhnout až ke dni doručení vyrozumění ze dne
11. 8. 2015. Odvolala se na judikaturu Nejvyššího správního soudu, dle které je možné podat
zásahovou žalobu až po podání všech opravných prostředků, mezi které patří vlastní stížnost
na postup prvoinstančního správce daně a také žádost o prošetření způsobu vyřízení stížnosti.
Toto stěžovatelka učinila, a proto jí měla dvouměsíční lhůta začít plynout až dne 22. 8. 2015,
kdy jí bylo doručeno vyrozumění ze dne 11. 8. 2015.
[7] Žalovaný se k podané kasační stížnosti nevyjádřil.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[8] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační
stížnost přípustná, a stěžovatelka je zastoupena advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.).
[9] Nejprve je nutno připomenout, že dle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu
(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2005, č. j. 3 Azs 33/2004 – 98,
publ. pod č. 625/2005 Sb. NSS) v případě usnesení o odmítnutí žaloby lze podat kasační stížnost
pouze z důvodu podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Nejvyšší správní soud proto přezkoumal
napadené usnesení městského soudu podle ustanovení §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., tedy z toho
důvodu, zda rozhodnutí o odmítnutí žaloby bylo nezákonné. Nejvyšší správní soud se ve svém
rozsudku může (a musí) zabývat toliko zákonností odmítnutí žaloby stěžovatelky, a to v rozsahu
jí vznesených stížnostních námitek, případně (s ohledem na §109 odst. 4 s. ř. s.) nad jejich rámec
z úřední povinnosti i důvody pro zmatečnost řízení před soudem, jež vyústilo v rozhodnutí
o odmítnutí žaloby, dále vadami tohoto soudního řízení, které mohly mít za následek nezákonné
rozhodnutí o odmítnutí žaloby, a případnou nepřezkoumatelností rozhodnutí soudu o odmítnutí
žaloby.
[10] Kasační stížnost je důvodná.
[11] Dle §82 s. ř. s. „[k]aždý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem,
pokynem nebo donucením (dále jen "zásah") správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo
proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany
proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný“.
[12] Podle §85 s. ř. s. je žaloba nepřípustná, lze-li se ochrany nebo nápravy domáhat jinými právními
prostředky; to neplatí v případě, domáhá-li se žalobce pouze určení, že zásah byl nezákonný.
[13] Dle §261 odst. 1 daňového řádu „[o]soba zúčastněná na správě daní má právo podat správci daně
stížnost proti nevhodnému chování jeho úředních osob nebo proti postupu tohoto správce daně, neposkytuje-li
daňový zákon jiný prostředek ochrany“. Podle odst. 6 tohoto ustanovení „[m]á-li stěžovatel za to, že jeho
stížnost nebyla řádně vyřízena, může požádat nejblíže nadřízeného správce daně, aby prošetřil způsob vyřízení
stížnosti“.
[14] Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 7. 11. 2013, č. j. 9 Aps 4/2013 – 25, publ. pod
č. 2956/2014 Sb. NSS, vyslovil, že „prostředkem ochrany, jehož vyčerpáním je podmíněna přípustnost
zásahové žaloby, kterou se žalobce domáhá ochrany proti zahájení či provádění daňové kontroly, je nejen stížnost
dle §261 odst. 1 až 5 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ale i žádost o prošetření způsobu vyřízení této
stížnosti dle §261 odst. 6 téhož zákona“. Na tento rozsudek navázala další judikatura kasačního
soudu, která vztáhla nutnost vyčerpat jak stížnost dle §261 odst. 1 až 5 daňového řádu, tak
i žádost o prošetření způsobu vyřízení této stížnosti dle §261 odst. 6 daňového řádu,
i na zásahovou žalobu proti výzvě k odstranění pochybností dle §89 daňového řádu
(srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 4. 2015, č. j. 1 Afs 40/2015 – 39, ze dne
25. 6. 2014, č. j. 1 Aps 20/2013 – 61, publ. pod č. 3091/2014 Sb. NSS, a ze dne 28. 4. 2015,
č. j. 8 Afs 11/2015 – 39)
[15] Dle §84 odst. 1 s. ř. s. „[ž]aloba musí být podána do dvou měsíců ode dne, kdy se žalobce dozvěděl
o nezákonném zásahu. Nejpozději lze žalobu podat do dvou let od okamžiku, kdy k němu došlo.“. S. ř. s. tedy
stanoví subjektivní dvouměsíční lhůtu (ode dne, kdy se dozvěděl) a objektivní dvouroční lhůtu
(do dvou let, kdy k němu došlo). Pro přípustné podání žaloby je nutné ji podat v obou těchto
lhůtách.
[16] Z podané žaloby kasační soud zjistil, že stěžovatelka se domáhala určení, že výzva
k odstranění pochybností byla nezákonná, a dále toho, aby městský soud žalovanému zakázal
v postupu k odstranění pochybností zahájenému na základě této výzvy pokračovat. Stěžovatelka
tedy napadla postup žalovaného ze dvou různých důvodů. Prvním je důvod nezákonnosti výzvy
k odstranění pochybností a druhým pak důvod nezákonnosti postupu k odstranění pochybností
jako celku. Stěžovatelka se tedy domáhá vyslovení deklaratorního výroku o nezákonnosti zásahu
a ve druhém případě zákazu nezákonného trvajícího postupu. Včasnost podané žaloby je nutné
posuzovat zvlášť ke každému tomuto případu.
[17] Dle výše citovaného ustanovení plyne subjektivní lhůta pro podání žaloby ode dne,
kdy se stěžovatelka dozvěděla o nezákonném zásahu, respektive pokud se domáhala nápravy
uvnitř veřejné správy, kdy nabyla vědomosti o bezúspěšném vyřízení opravného prostředku
způsobilého zjednat nápravu nezákonného postupu či stavu. Přestože dle §85 s. ř. s.
pro přípustnost žaloby pro deklaraci nezákonného zásahu není nutné opravného prostředku
ve správním řízení, za situace, kdy takový opravný prostředek existuje, nelze ve využití tohoto
způsobu procesní obrany bránit. Pokud by v takovém případě soudy trvaly na obecném pravidlu
pro počátek běhu subjektivní lhůty, znamenalo by to pro stěžovatelku situaci, že by jí bylo upřeno
právo bránit se proti nezákonnému zásahu správního orgánu pouze proto, že se snažila vyřešit
situaci prostředky, které jí nabízí právní řád. Takový závěr by odporoval zásadě subsidiarity
soudního řízení. Z daného důvodu je nutné vztáhnout počátek běhu lhůty k podání žaloby proti
zásahu spočívajícímu v nezákonném zahájení postupu k odstranění pochybností právě ode dne
doručení vyřízení takových opravných prostředků. Ke stejnému názoru dospěl Nejvyšší správní
soud i v rozsudku ze dne 15. 4. 2015, č. j. 1 Afs 40/2015 – 39.
[18] Ve vztahu k trvajícímu zásahu správního orgánu, kdy se stěžovatelka domáhala zákazu
pokračování tohoto postupu – nemůže lhůta pro podání žaloby, a to ani dvouměsíční subjektivní
lhůta, ani dvouletá objektivní lhůta, uplynout, dokud tento zásah trvá (k tomu viz rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 8. 2014, č. j. 10 Afs 28/2014 – 51).
[19] Z výše uvedeného jasně plyne, že městský nesprávně vztáhl počátek běhu subjektivní
lhůty pro podání zásahové žaloby ke dni doručení vyrozumění o výsledku šetření stížnosti,
aniž by zohlednil, že se stěžovatelka proti tomuto šetření pokoušela bránit žádostí o prošetření
způsobu vyřízení stížnosti. Nejvyšší správní soud se proto ztotožňuje se stěžovatelkou v tom,
že počátek lhůty k podání žaloby měl být počítán až ode dne, kdy bylo stěžovatelce doručeno
vyrozumění odvolacího finančního ředitelství o prošetření způsobu vyřízení stížnosti ze dne
11. 8. 2015.
[20] Stěžovatelka v kasační stížnosti uvádí, že jí bylo vyrozumění o prošetření způsobu
vyřízení stížnosti doručeno dne 22. 8. 2015. Ve správním ani soudním spise se nenachází
doručenka k prokázání tohoto tvrzení, nicméně vyrozumění o prošetření jí mohlo být doručeno
nejdříve v den jeho vydání, tedy 11. 8. 2015. V tomto případě by pak lhůta k podání zásahové
žaloby uplynula 11. 10. 2015, proto je jisté, že žaloba, která byla městskému soudu doručena dne
22. 9. 2015, byla podána v subjektivní dvouměsíční lhůtě, a je tedy včasná.
[21] Z výše uvedených důvodů městský soud pochybil, když odmítl žalobu jako opožděnou.
IV. Závěr a náklady řízení
[22] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná. Napadené usnesení
městského soudu proto dle §110 odst. 1, věty první, s. ř. s. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení,
v němž je v souladu s ustanovením §110 odst. 4 s. ř. s. městský soud právními závěry uvedenými
v tomto rozsudku vázán.
[23] S ohledem na §109 odst. 3 s. ř. s. byl zrušen nejen výrok I. napadeného usnesení,
ale spolu s ním i výroky II. a III., neboť jsou na výroku I. závislé. O náhradě nákladů řízení
o kasační stížnosti rozhodne v souladu s §110 odst. 3, větou první, s. ř. s. městský soud v novém
rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 5. května 2016
JUDr. Radan Malík
předseda senátu