ECLI:CZ:NSS:2016:9.AS.119.2016:18
sp. zn. 9 As 119/2016 - 18
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: Ing. P. M.,
proti žalovanému: Krajský soud v Brně, se sídlem Rooseveltova 16, Brno, proti usnesení
žalovaného ze dne 4. 11. 2015, č. j. 62 A 182/2015 - 5, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 4. 2016, č. j. 30 A 8/2016 – 23,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm ít á .
II. Žádný z účastníků nemá práv o na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení shora
označeného usnesení Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), kterým byla odmítnuta
jeho žaloba proti usnesení krajského soudu ze dne 4. 11. 2015, č. j. 62 A 182/2015 - 5,
kterým byla odmítnuta žaloba proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 7. 2015,
č. j. 9 As 118/2015 - 52.
[2] Jednou z podmínek řízení před Nejvyšším správním soudem je povinné zastoupení
advokátem. Takové zastoupení se dle §105 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), nevyžaduje tehdy, má-li stěžovatel,
jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické
vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
[3] Stěžovatel sám nemá vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů
vyžadováno pro výkon advokacie, a ani za něj nejedná další osoba. U stěžovatele je tak obecně
třeba trvat na povinném zastoupení advokátem v řízení o kasační stížnosti. V nynější věci
jde o případ, kdy stěžovatel napadá usnesení krajského soudu, který rozhodl ve věci (o jeho
žalobě), tudíž jej tíží poplatková povinnost za kasační stížnost a musí být zastoupen advokátem
(srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2015,
č. j. 1 As 196/2014 - 19).
[4] Stěžovatel, ačkoli musí být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem, svou kasační
stížnost podává sám, aniž by byl takto zastoupen a aniž by se svou kasační stížností spojil návrh
na ustanovení zástupce z řad advokátů.
[5] Dle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. není-li stanoveno jinak, soud usnesením odmítne návrh,
nejsou-li splněny podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo nebyl přes výzvu
odstraněn.
[6] Nejvyšší správní soud zastává názor, že byl-li konkrétní stěžovatel v minulosti
z jeho strany několikrát zpraven o nutnosti povinného zastoupení advokátem v řízení o kasační
stížnosti, není nezbytně nutné, aby v každém dalším řízení o kasační stížnosti byl takový
stěžovatel znovu a znovu v daném smyslu poučen a vyzván k doložení plné moci pro advokáta.
[7] Nynější stěžovatel byl ze strany Nejvyššího správního soudu již několikrát poučen
o podmínce povinného zastoupení advokátem v řízení o kasační stížnosti a již několikrát byl
taktéž poučen o tom, že může navrhnout, aby mu byl ustanoven zástupce z řad advokátů, pokud
jsou u něj splněny předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to nezbytně
třeba k ochraně jeho práv (§35 odst. 8, věta první, s. ř. s.). Stěžovatel byl takto poučen v řízeních
vedených pod sp. zn. 6 As 92/2014, 10 As 83/2014, 10 As 268/2014 a zejména v řízení
9 As 118/2015, kdy proti usnesení ze dne 29. 7. 2015 na č. l. 52, kterým bylo toto řízení
ukončeno odmítnutím kasační stížnosti pro nesplnění podmínky povinného zastoupení, podal
správní žalobu a proti rozhodnutí krajského soudu o této žalobě opětovně brojil další zjevně
obstrukční správní žalobou, o které krajský soud rozhodl kasační stížností napadeným usnesením
(viz shrnutí v odstavci 1 tohoto usnesení).
[8] Lze proto vycházet ze spolehlivého předpokladu, že jej Nejvyšší správní soud již
v minulosti dostatečně informoval jak o nutnosti povinného zastoupení advokátem,
tak o možnosti podat návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů. Pro nynější řízení se proto
jeví neefektivním a formalistickým stejnému stěžovateli opětovně adresovat výzvu k doložení
splnění požadavků dle §105 odst. 2 s. ř. s., případně jej poučovat o možnosti podat návrh
na ustanovení zástupce z řad advokátů. Takový postup by ve skutečnosti znamenal, že Nejvyšší
správní soud by stěžovatele znovu nadbytečně informoval o skutečnostech, o nichž objektivně
musí z minulých řízení vědět.
[9] Po nynějším stěžovateli lze v zájmu toho, aby nebylo řízení jeho postupem jakkoli
protahováno, požadovat, aby u těch řízení, kde je vyžadováno povinné zastoupení advokátem,
si toto zastoupení již od počátku zajistil, případně alespoň podal návrh na ustanovení zástupce
z řad advokátů, a to současně s podáním kasační stížnosti. S odkazem na shora konstatované lze
zopakovat, že v případě nynějšího stěžovatele není nezbytně nutné, aby mu soud adresoval výzvy
a poučení, které by měly nést informace jemu již několikrát sdělené.
[10] Jak bylo již výše uvedeno, stěžovatel svou kasační stížnost podal sám, aniž by byl
zastoupen advokátem, a ani s kasační stížností nespojil návrh na ustanovení zástupce z řad
advokátů. Nejvyšší správní soud na základě výše uvedených úvah kasační stížnost odmítl dle
§46 odst. 1 písm. a) ve spojení s §120 s. ř. s. pro nesplnění podmínky řízení spočívající
v povinném zastoupení advokátem v řízení o kasační stížnosti, aniž by jej vyzval k doložení plné
moci pro advokáta.
[11] K tomu je možno poznamenat, že obdobný postup vůči stěžovatelům aplikuje i Ústavní
soud, který je taktéž znovu a znovu nevyzývá k doložení plné moci pro advokáta pro řízení před
Ústavním soudem, ale jejich ústavní stížnosti, ve vztahu ke kterým tento požadavek splněn není,
bez jakékoli výzvy odmítá (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2015,
sp. zn. I. ÚS 479/15; ze dne 18. 2. 2015, sp. zn. II. ÚS 478/15; ze dne 5. 2. 2015, sp. zn. III. ÚS
186/15; či ze dne 19. 2. 2015, sp. zn. IV. ÚS 484/2015). Ústavní soud v takových případech
vychází z toho, že předešlé výzvy byly dostatečně způsobilé stěžovatelům zprostředkovat
informaci o povinném zastoupení advokátem pro řízení o ústavní stížnosti.
[12] O nákladech řízení o kasační stížnosti bylo rozhodnuto dle §60 odst. 3 ve spojení s §120
s. ř. s. Dle uvedených ustanovení žádný z účastníků řízení o kasační stížnosti nemá právo
na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. května 2016
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu