ECLI:CZ:NSS:2016:9.AS.227.2016:22
sp. zn. 9 As 227/2016 - 22
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., a JUDr. Zdeňka Kühna, Ph.D., v právní věci žalobkyně: B.
K., zast. Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem se sídlem Na Zlatnici 301/2, Praha 4, proti
žalovanému: Magistrát města Olomouce, se sídlem Horní náměstí 583, Olomouc, ve věci
ochrany proti nečinnosti žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení
Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 17. 8. 2016, č. j. 65 A 30/2016 – 38,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žádný z účastníků n emá p ráv o na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Podanou kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhá zrušení v záhlaví
označeného usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci (dále jen „krajský
soud“), kterým bylo rozhodnuto, že Mgr. T. S. se nepřipouští jako její zástupce.
[2] Stěžovatelka udělila v řízení před krajským soudem plnou moc ze dne 23. 3. 2016
advokátovi Mgr. Jaroslavu Topolovi. K ústnímu jednání konanému dne 16. 8. 2016 v 11.00 hodin
se však dostavil Mgr. T. S. a předložil soudu plnou moc ze dne 13. 8. 2016,
kterou ho stěžovatelka zmocnila k zastupování v řízení.
[3] Krajský soud Mgr. T. S. jako zástupce nepřipustil z důvodu, že vystupoval toho dne před
soudem jako obecný zmocněnec již podruhé v pořadí. Téhož dne se dostavil i k ústnímu jednání
konanému od 9:30 hodin jako zástupce žalobce v řízení vedeném pod sp. zn. 65 A 36/2016.
Soud s ním jako s obecným zmocněncem žalobce jednal. V této věci byl žalobce od počátku
řízení taktéž zastoupen advokátem Mgr. Jaroslavem Topolem. Jednalo se o dvě nesouvisející
řízení, v obou řízeních šlo o úplně jiné účastníky řízení, oba žalobci byli od počátku zastupováni
stejným advokátem a k oběma ústním jednáním se za žalobce dostavil stejný obecný zmocněnec,
který soudu při zahájení jednání předložil totožné plné moci. Obě ústní jednání se konala v tentýž
den, tedy v blízké časové souvislosti. Soud dovodil, že se nejedná o nahodilou či ojedinělou
činnost, a z důvodu opětovného zastupování proto nepřipustil zastoupení Mgr. T. S. jakožto
obecným zmocněncem. K tomu soud odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
8. 7. 2016, č. j. 8 As 164/2015 – 33, ve kterém kasační soud vycházel z obecně přijímaného
významu slova „opětovně“, jako nastalé určité situace, určitého stavu nebo stejné činnosti
vykonané jedincem znovu, tzn. podruhé.
II. Obsah kasační stížnosti
[4] Proti usnesení krajského soudu podala stěžovatelka kasační stížnost z důvodů dle §103
odst. 1 písm. e) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“).
[5] Jako podstatu celého sporu vymezila výklad neurčitého právního pojmu „opětovně“.
[6] K posouzení kritéria opakovatelnosti zmocnění se již opakovaně vyjádřil Nejvyšší správní
soud i soudy rozhodující v občanském soudním řízení, jelikož §27 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), upravuje podmínky
nepřipuštění obecného zmocněnce totožně jako s. ř. s. Z judikatury Nejvyššího soudu plyne,
že znak opakovatelnosti zastupování je naplněn tehdy, jedná-li se o v pořadí třetí případ
zastupování, kdy současně všechny tyto tři případy jsou v blízké časové souvislosti,
která odůvodňuje závěr, že nejde o činnost ojedinělou nebo jednorázovou (k tomu odkázala
na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2642/2013, nebo usnesení
ze dne 23. 6. 2015, sp. zn. 30 Cdo 2281/2014).
[7] Krajský soud odkázal na řízení vedené pod sp. zn. 65 A 36/2016. Stěžovatelka
nezpochybňuje, že obecný zmocněnec v tomto řízení vystupoval, nicméně se jednalo pouze
o jedno předcházející řízení. V posuzovaném řízení tak šlo o druhý případ zastoupení jedním
obecným zmocněncem. Znak opakovatelnosti zastoupení nemohl být naplněn. Obecný
zmocněnec by musel vystupovat ještě nejméně v jednom řízení, které předcházelo řízení ve věci
stěžovatelky.
[8] K odkazu na rozsudek Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 8 As 164/2015
pak uvedla, že soud nevykládal obecný právní pojem „opětovně“ v souvislosti s možností
nepřipuštění obecného zmocněnce v rozporu s již ustálenou soudní praxí. Výklad byl učiněn
ve významu „běžného jazyka“. Kasační soud se, pokud jde o nepřipuštění obecného zmocněnce,
i v tomto případě přidržel konstantního výkladu, tedy že opětovný je až třetí případ zastoupení.
[9] Závěrem stěžovatelka dodala, že vždy musí být brány v potaz konkrétní okolnosti
případu. V daném případě je odůvodnitelné, proč se obecný zmocněnec dostavil na dvě soudní
jednání bezprostředně po sobě následující, která spolu skutkově nesouvisela. Obecný zmocněnec
se během svých studií na Právnické fakultě v Olomouci seznámil se stěžovatelkou i se žalobcem
vystupujícím v druhém řízení. Ten má trvalé bydliště v O., stěžovatelka nedaleko O., oba často
v O. pobývají a jsou přáteli obecného zmocněnce. V rámci zachování ekonomie soudního řízení
obecný zmocněnec nabídl právní zastoupení stěžovatelce po té, co se dozvěděl, že na stejný den
má nařízeno ústní jednání u krajského soudu i druhý žalobce, kterému také přislíbil zastupování
před soudem.
[10] Tyto skutečnosti osvětlují, proč se obecný zmocněnec dostavil na dvě po sobě následující
soudní jednání, ačkoliv nikdy v minulosti v žádném jiném řízení v této roli nevystupoval,
a to u žádného správního soudu. To dostatečně objasňuje, že se v daném případě jednalo
o činnost ojedinělou a jednorázovou, pouze v duchu přátelské pomoci, bez ohledu na to,
že se soudní jednání uskutečnila bezprostředně po sobě.
[11] Proto navrhla, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadené usnesení.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[12] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační
stížnost byla podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná,
a stěžovatelka je zastoupena advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.). Na základě kasační stížnosti
přezkoumal napadené rozhodnutí krajského soudu v souladu s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., vázán
rozsahem a důvody, které uplatnila stěžovatelka v podané kasační stížnosti, a dospěl k závěru,
že kasační stížnost není důvodná.
[13] Předmětem posuzované věci je otázka přípustnosti zastupování podle §35 odst. 6 s. ř. s.
v případě, že stejný obecný zmocněnec zastupuje účastníky řízení ve více různých řízeních,
zejména pak výklad toho, co lze rozumět opětovným zastupováním.
[14] V uvedeném zákonném ustanovení je stanoveno, že [ú]častník se může dát zastoupit také
fyzickou osobou, která má způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu. Soud takové zastoupení usnesením
nepřipustí, není-li taková osoba zřejmě způsobilá k řádnému zastupování nebo zastupuje v různých věcech
opětovně. Soud tak v soudním řízení správním jedná jako se zástupcem účastníka řízení
i s obecným zmocněncem, s výjimkou případů, kdy sezná, že obecný zmocněnec není zřejmě
způsobilý k řádnému zastupování (tato výjimka na posuzovanou věc nedopadá)
nebo pokud obecný zmocněnec vystupuje jako zástupce v různých věcech opětovně. Tato druhá
výjimka je předmětem soudního zkoumání.
[15] V zásadě totožně jako soudní řád správní upravuje zastoupení obecným zmocněncem
i občanský soudní řád. V §27 odst. 2 stanoví: Soud rozhodne, že zastoupení podle odstavce 1
(zastoupení obecným zmocněncem) nepřipouští, jestliže zástupce zřejmě není způsobilý k řádnému
zastupování, anebo jestliže jako zástupce vystupuje v různých věcech opětovně. Soud proto při posuzování
věci přihlédl i k judikatuře civilních soudů.
[16] V první řadě je třeba konstatovat, že smyslem a účelem institutu obecného zmocněnce
je v zásadě pomoci účastníkovi řízení v lepším hájení jeho práv a v zefektivnění řízení
např. v podobě zprostředkování písemné komunikace se soudem, či v osobní účasti zmocněnce
při nařízeném ústním jednání, jehož se osobně účastník řízení nemůže zúčastnit,
nebo jiné obdobné pomoci (srov. přiměřeně rozsudek kasačního soudu ze dne 4. 5. 2011,
č. j. 1 As 27/2011 – 81, publ. pod č. 2452/2012 Sb. NSS). Obecný zmocněnec však zpravidla
není osobou, která zastupuje účastníka řízení primárně pro svoji právní erudici, za účelem
poskytování kvalifikovaných právních služeb. K takovému odbornému právnímu zastupování
jsou naopak povolány osoby mající právní vzdělání, které poskytování právní pomoci vykonávají
jako svoji samostatnou (výdělečnou) podnikatelskou činnost, a to na rozdíl od obecného
zmocněnce na základě určité právní regulace (zejména podle zákona o advokacii). V naznačeném
smyslu se k zastupování obecným zmocněncem vyjádřil i Ústavní soud v usnesení ze dne
10. 2. 2009, sp. zn. I. ÚS 2428/08, v němž mimo jiné dovodil, že „[s]myslem instituce obecného
zmocněnce je naopak pomoci účastníkovi v určité věci a procesně ho zastupovat, nikoli však poskytování právních
služeb, právní pomoci… Pokud by byli do soudního řízení připuštěni tzv. pokoutníci, na což lze usuzovat
(předpokládat) ze skutečnosti, že konkrétní osoba vystupuje jako obecný zmocněnec v různých věcech opětovně,
nemohl by stát shora nastíněný legitimní cíl účinně naplňovat. Je tedy dán veřejný zájem na ochraně v zásadě
výlučného postavení advokátů v systému ochrany práv (tedy včetně civilního řízení). Smyslem a účelem §27 odst. 2
o.s.ř. je tedy zájem na ochraně jednotlivců jako účastníků řízení před nekvalifikovaným zastupováním osobami
nenacházejícími se ve specifickém (profesionálním) postavení osoby práva znalé (především advokáta) a ochrana
(v zásadě) výlučného postavení advokátů v systému ochrany práv, tedy ochrana před tzv. pokoutnictvím
(poskytování právních služeb za úplatu osobami práva neznalého, na které se nevztahuje zákonná úprava,
především zákon o advokacii).“
[17] Za tak zvaného pokoutníka lze tedy považovat i osobu obecného zmocněnce,
která zastupuje účastníky řízení opětovně v rozporu s §35 odst. 6 s. ř. s. či s §27 odst. 2 o. s. ř.
[18] Nejvyšší soud se k otázce opětovného zastupování vyjádřil v rozhodnutích ve věci
sp. zn. 30 Cdo 2642/2013 či sp. zn. 30 Cdo 2281/2014, které zmínila v kasační stížnosti
i stěžovatelka, či v usnesení ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 30 Cdo 2320/2015. Uvedl: „Důvodem
nepřípustnosti zastoupení je skutečnost, že poskytování právních služeb je vyhrazeno zásadně advokátům,
popř. dalším osobám, u kterých zastupování za úplatu patří k náplni jejich profese (notáři, patentoví zástupci).
Současně se takto mají ochránit práva účastníka, aby se jim dostalo kvalifikované právní pomoci. Naopak,
pokud by byli do soudního řízení připouštěni tzv. pokoutníci, na což lze usuzovat ze skutečnosti, že konkrétní
osoba vystupuje jako obecný zmocněnec v různých věcech opakovaně, nemohl by být naplňován legitimní účel
ustanovení §27 o. s. ř. (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 3. 2011, sp. zn. II ÚS 447/11).
Není tak rozhodné, zda zastupování bylo poskytnuto bezúplatně, tak jak uvádí dovolatel, jelikož omezení
právního zastoupení primárně vychází z ochrany práv účastníků; a i bezplatnou právní pomocí tak může dojít
k porušení jejich práv. Proto by k zastupování účastníků řízení fyzickými osobami, kterým zákon nesvěřuje
poskytovat právní služby, mělo docházet pouze výjimečně.
Okolnost, zda obecný zmocněnec vystupuje v různých věcech opětovně, závisí na posouzení konkrétního
případu. Takovým vystupováním lze zpravidla rozumět zastupování více než dvou účastníků ve věcech, které spolu
skutkově nesouvisí, zastupování stejného účastníka ve více než dvou věcech skutkově spolu nesouvisejících apod.,
přičemž mezi jednotlivými případy je taková časová souvislost, která odůvodňuje závěr, že nejde o činnost
jen ojedinělou nebo jednorázovou. Není rozhodné, zda obecný zmocněnec vystupuje jako zástupce u jednoho
nebo u více soudů (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. §1 až 200 za, Komentář,
1. vydání Praha C. H. Beck 2009 str. 144).“
[19] Z citované judikatury plyne, že rozhodující je individuální posouzení každého
konkrétního případu. V posuzované věci se týž obecný zmocněnec dostavil ke dvěma ústním
jednáním, která následovala bezprostředně po sobě, o blízké časové souvislosti tedy nemůže být
sporu. Sporná je skutečnost, zda je možné hovořit o opětovném zastupování v případě,
kdy týž zmocněnec zastupoval dva žalobce.
[20] Po zhodnocení konkrétních okolností věci dospěl kasační soud, stejně jako před ním
krajský soud, k závěru, že se o opětovné zastupování jedná. Poprvé se spojitost mezi oběma
žalobci a obecným zmocněncem objevila až v řízení před soudem, když měl obecný zmocněnec
zastupovat při ústním jednání nejprve jednoho žalobce a následně druhého (stěžovatelku).
Šlo při tom o dvě nesouvisející jednání. Oba žalobci byli v řízení před soudem předtím
již zastoupeni, a to týmž advokátem Mgr. Jaroslavem Topolem, až na ústní jednání se dostavil
obecný zmocněnec a předložil v obou případech totožnou plnou moc. Okolnosti tak rozhodně
nenasvědčují tomu, že by se jednalo o přátelskou výpomoc obecného zmocněnce jeho známým,
kteří by se, pokud by chtěli využít právní pomoc svého přítele, jistě nechali obecným
zmocněncem zastoupit minimálně od počátku soudního řízení a s největší pravděpodobností
již ve správním řízení. Ve věci druhého žalobce byl ve správním řízení činný K. S., což je soudu
známo z rozsudku krajského soudu ze dne 16. 8. 2016, č. j. 65 A 36/2016 - 31. Ze správního
spisu vztahujícího se k nynější věci vyplývá, že stěžovatelka byla ve správním řízení zastoupena
Ing. M. J. O obou těchto osobách je soudu z úřední činnosti známo, že spolupracují ve velmi
významném rozsahu s Mgr. Jaroslavem Topolem ve věcech týkajících se deliktů v dopravě.
Přestupky v dopravě jsou ostatně předmětem obou relevantních řízení. Soudu se jeví jako vysoce
nepravděpodobné, že by stěžovatelka využila zastoupení těchto spolupracujících osob a v řízení
před soudem pak pro zastupování při ústním jednání zplnomocnila jinou osobu, svého známého.
Navíc za situace, kdy byla v soudním řízení zastoupena advokátem, tedy odborníkem, který by
měl poskytnout nejvyšší standard ochrany jejích práv (viz výše). Bylo by pak dílem velké náhody,
že oba známí obecného zmocněnce vystupují v soudních řízeních, v nichž byli původně
zastupování stejným advokátem, ve správním řízení týkajícím se téže agendy osobami s tímto
advokátem spolupracujícím, a ústní jednání by byla nařízena na tentýž den a časově na sebe
navazovala. Okolnosti případu tedy zcela jednoznačně nasvědčují tomu, že obecný zmocněnec
spolupracuje s Mgr. Jaroslavem Topolem a je ve smyslu judikatury tzv. pokoutníkem.
[21] V kasační stížnosti tvrzený blízký přátelský vztah mezi obecným zmocněncem a oběma
žalobci nebyl nijak doložen, stěžovatelka zůstala v tomto bodě v rovině obecných tvrzení,
přičemž okolnosti vyplývající se správního a soudního spisu svědčí o opaku.
[22] Za těchto okolností je i v pořadí druhé zastupovaní v řízení před soudem nutno chápat
jako opětovné. Nejvyšší soud ve své judikatuře vyjádřil, že opětovné znamená zpravidla zastupování
více než dvou účastníků ve věcech, které spolu skutkově nesouvisí, konstatoval však zároveň, že posouzení
opětovnosti musí být vždy individuální. Nejvyšší správní soud pak v rozsudku ve věci
sp. zn. 8 As 164/2015 konstatoval, že „[v] běžném jazyce se opětovností či opakováním rozumí již každý
další případ, k němuž jednou v minulosti došlo, tedy druhé, třetí či jakékoliv další opakování“. Z toho soud
dovozuje, že ve smyslu §35 odst. 6 s. ř. s. může být za určitých konkrétních okolností
konkrétního případu opětovné i druhé zastupování týmž obecným zmocněncem. Tyto okolnosti
byly v posuzovaném případě dány.
[23] S ohledem na uvedené dospěl soud k závěru, že krajský soud byl oprávněn nepřipustit
Mgr. T. S. jako zástupce stěžovatelky z důvodu, že jako obecný zmocněnec vystupuje opakovaně,
tedy v rozporu s §35 odst. 6 s. ř. s.
IV. Závěr a náklady řízení
[24] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud v souladu s §110 odst. 1 s. ř. s. podanou
kasační stížnost zamítl. O věci při tom rozhodl bez jednání postupem podle §109 odst. 2 s. ř. s.,
dle kterého o kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud zpravidla bez jednání.
[25] O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení
s §120 s. ř. s. Stěžovatelka, která neměla v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu
nákladů řízení. Žalovanému žádné náklady nevznikly. Z uvedených důvodů soud rozhodl,
že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. října 2016
JUDr. Radan Malík
předseda senátu